Lidské právo nechtít dělat

Teroristické útoky mají kromě frustrace pachatelů z jejich sociální situace ještě jeden důvod, a tím je závislost na Facebooku a jiných sociálních sítích. Lidé jsou ochotni dělat spousty nesmyslů, aby získali obdiv posluchačů a "liky". Tak si jednou nějaký chlapík s vymytým mozkem, který věří v blábolivou knihu sepsanou potrhlým pouštním loupežníkem za epileptických záchvatů, řekne, jak skvělé by bylo dostat se do ráje zabíjením nevěřících. Svou bezútěšnou existenci tím proměňuje v něco hodnotnějšího v očích jeho i jeho souvěrců.
V módě jsou adrenalinové zážitky. Tak je možné je zažít i zcela nečekaně tam, kde je více lidí. Někdy jsou to zážitky doslova bombové, přímo životní. V některých případech takový životní zážitek nic nepřetrumfne, protože účastníkům do konce života zbývá jen pár milisekund.
Bohužel platí, že každý člověk je jedinečná bytost nadaná lidskými právy. Což skutečně je, ale nikdo nám tak nějak nesdělil, že lidí je jako ... zrnek písku na Sahaře. A lidský život, který tolik chráníme, má ve skutečnosti nulovou hodnotu, jak je vidět v Asii, Africe nebo Jižní a Střední Americe. To jen Evropa a Severní Amerika lidskému životu dávají význam, který ve skutečnosti nemá.

Vidláku, děkuji, právě jsem pochopil proč onen socialismus nedošel naplnění.

Způsobila to věta "Zavřete alkoholika do kasáren, dejte mu pořádně najíst, hoňte ho po dvoře, stůjte nad ním s rákoskou a nuťte ho vstávat v šest, odpracovat osm hodin, pak rajóny a pak spát, tak za rok bude normální a až vyjde ven, bude zvyklý pracovat a fungovat."

Ona věta vlastně asi měla být: Zavřete všechny do fabrik, nedejte jim pořádně najíst, hoňte je do závazků, stůjte nad nimi s rákoskou socialismu a nuťte je vstávat v šest, odpracovat osm a víc hodin, pak schůze a zase závazky a pak spát, tak za rok z vás bude normální socialistický člověk a až náhodou vyjde ven, bude nasraný a chtít dělat právě to, co popisujete.

Jak říkali naši předci: z bláta do louže.

Dík,Vidláku,za odpoveď! Aj keď,musím priznať,že ma nepotešila.Dúfal som totiž,že sa Vám,ako múdremu mužovi už dávno podarilo rozriešiť otázky,ktorými si ja hlúpy,lámem hlavu už najmenej dve dekády ..Sú to úvahy o slobode,zodpovednosti,právach a povinnostiach jednotlivca a spoločnosti..Keby som v tom mal iba o trochu jasnejšie,ponúknem Vám to ako ( aspoň podpriemerný ) článoček. Žiaľ,stále v tom mám viac otázok,ako odpovedí.Dúfal som,že ma aspoň na nejaké odpovede navediete. Úvaha sa točí okolo možnosti (práva) jednotlivca (skupiny,menšiny..) žijúcej integrovane (nie segregovane) v spoločnosti - nerobiť nič. Presnejšie - robiť toľko,koľko mu postačuje na prežitie na úrovni,ktorú si sám zvolí.
Hovorí sa,že naša sloboda končí tam,kde sa začína sloboda iných.
Ak je slobodou jedného hon za stále väčším prospechom,ú(pô)žitkom a majetkom ,prostredníctvom stále vyšších inteligenčných schopností a mentálneho zapojenia sa do procesu ich získavania,kde potom začína sloboda toho,pre koho je takýto prospech bezcenný,pretože ho z dôvodu svojho mentálneho nastavenia nevie,alebo nechce dosiahnuť,alebo využiť? Ktorý z nich má na svoj postoj (väčšie) právo? Leží na miskách váh počet "prívržencov" oboch smerov,alebo je "mierou" práva niečo iné? Tak to vidíte .. furt len otázky :-)

Vidlák se projevil jako opravdový vidlák. Dávám pět lasiček ~~~~~, které mu sežerou slepice.

Je mi blbě, stůňu a svět je šedý, následkem čehož se mi nechce tady pseudointelektuálně skotačit a znervózňovat bejky a slepice mešugózními sofismaty.

Vidlák odvedl očekávaný nadstardantní výkon, čímž zákonitě popudil.
Tatko usíná neuspokojen, Věštec nasrán, Gerd "flustrován", Trolík usne s ručičkama upatlanýma od vržených pěti lasiččích hovének.

Už dva měsíce mě svrbí obě mozkové polokoule pokušením napsat na pokračování sérii životních mouder.
Jen pocit zmaru, záchvaty prokrastinace (pokud nevíte, co to je, pak vězte, že se jedná o jev, dříve známý jako lenost) a obava, že nikomu nebudu stát ani za to, aby po mně hodil kravincem mi brání obdařit Lidstvo vymodlenou Teorií Fšeho.
************************
Mám prosbu, Tatko:
Zkuste ten článek napsat.
Ne tak, abyste na otázky komplexně a definitivně odpověděl - to by byl úkol na nobelovku.
Spíše napište seznam otázek, jak se Vám osobně líhnou v hlavě.

Jen tvůrčí člověk s otevřenou myslí dokáže položit sérii inteligentmích otázek.
Sám se můžete každý den pod kteroukoli internetovou diskuzí přesvědčit, že odpovědět na jakkoli složitou otázku dnes dokáže každej blbec...

Ale inteligentně se zeptat? To je jiná káva!

Omlouvám se, že to dávám sem, ale tohle je teda nářez a nechci, aby to níže zapadlo.

K dramatu "Přelet nad čapím hnízdem" se dnes v článku v Parlamentních listech vyjádřil i režisér Jiří Svoboda.

Nějak se nám ta politická osa přepólovala, západ je teď na východě a východ na západě... bývalý předseda KSČM cituje a souhlasí ve svém článku s Václavem Klausem ml., Lubošem Zálomem a ostatními ze strany Svobodných.

Článek opravdu stojí za přečtení. Udělejte to.

50. léta? Je to jinak, odkrývá Jiří Svoboda pozadí stíhání Andreje Babiše. Je zde velmi vážná teorie
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/50-leta-Je-to-jinak-odkr…

Vidláku, myslím, že ti rozumím, ale chybí mi v tvé úvaze správné řešení. Mě by se líbilo, kdyby existoval nějaký takový řekněme sociální program pro všechny takovéto trosky, který by jim nabízel jednoduchou užitečnou manuální práci, kterou by si dokázali vydělat řekněme na garsonku, jídlo, oblečení a skromné kapesné. Tak by měla vypadal lidská dobročinnost a pomoc bližnímu - zorganizování tohoto programu. Nabídnout lidem, kteří jsou na tom ještě hůř než tento základní level, toto. Nebyla by to pro ně žádná hitparáda, ale dalo by se z toho nějak lidsky důstojně vyžít, alespoň v komunitě jim podobných. Musela by to být ale činnost společensky užitečná a smysluplná, ne jen bezduchá tupá buzerace, jak navrhuješ. Pokud by se dokázali vyhrabat nad to, tím lépe, to už by bylo na nich. Toto A by mělo ale i B. A to B by znamenalo, že kdo tuto nabídku odmítne, nemá nárok na žádnou další pomoc. Naopak by se proti obtěžování těmito lidmi musela společnost aktivně bránit a vyčlenit je. Ona křesťanská morálka, kdy se má pomáhat trpícímu, je hezká, ale použitelná jen tehdy, když těch trpících je relativně málo. Dnes těch trpících (ve smyslu, že jsou na tom mnohem hůř než my) je naprostá většina obyvatel zeměkoule. Globalizace nám to zviditelňuje. V takovém světě je bohužel křesťanství filosofie sebezničení, která buď se stane pouhým pokrytectvím (což se děje) nebo své stoupence skutečně zničí (což se dít asi bude). Problém ale je, že žádná taková činnost, která by byla společensky prospěšná a dala by se jim nabídnout, není. A nejen, že není společensky prospěšná činnost, ale není ani ta společnost. Je jen území obydlené sobeckými individui jdoucími za svým osobním prospěchem - s přátelstvím udržovaným jen s těmi opravdu nejbližšími, které nevíme, kdy můžeme potřebovat, že.