Evropští papaláši se pár dní báli o svoje pašalíky, protože volby jim nevěštily nic dobrého, pár dní přemýšleli, co to pro ně znamená a pak zavládlo ulehčení. Vítězná ofenzíva liberalismu se sice zadrhla, ti největší inkvizitoři se už do svých kanceláří nevrátí (že, Kolajo?), ale stále jich je ještě hodně. Je to trochu jak v bitvě u Moskvy. Doposud vítězné voje byly vrženy o nějakých sto kilometrů zpět. Propaganda do bez problémů zdůvodní jako náhodu zapříčiněnou mrazem, ale teď prostě nezbývá, než vykopat zákopy a pokusit se v nich udržet.

Tak se nám Írán nenechal vyprovokovat k nevyprovokované agresi… V noci ze soboty na neděli sice „šílení ajatoláhové“ vyslali na Izrael celou řadu dronů i raket, ale pojali to nikoliv jako útok v momentu překvapení, ale spíš jako televizní show, kdy v podstatě hned po startu vše oficiálně oznámili a dali tak Izraelcům dost času, aby se připravili a celému světu dost prostoru, aby se pohodlně usadil před televize s popcornem a coca- colou.

Tak jsme se včera dozvěděli, že USA zaslaly Izraeli varování před íránským útokem, který může vypuknout každou chvíli. Na hentěch internetech běhá celá řádka videí z Izraele, kde převážejí různé (asi) protiletadlové rakety sem a tam. Izraelští vojáci mají zrušené dovolenky, Američané prý nakládají lodě, které mají určené pro podporu nového konfliktu.

Tak jsme se dozvěděli, že Izraelci bombardovali íránské velvyslanectví v Damašku. Není úplně jasné, o které budovy šlo ani koho přesně trefili, ale prý šlo o důležitého velitele Revolučních gard. Když jsem se to dozvěděl, přestal mi svět zcela úplně dávat smysl. K čemu je Izraeli, když se kromě Hamásu pustí do boje ještě s dalším nepřítelem zaráz? Vždyť tím jen posiluje jestřáby v Teheránu, aby nějak odpověděli, protože pokud to neudělají, ztratí tvář před svými lidmi a to je v muslilmské společnosti to nejhorší, co se vám může stát.

Ano, já vím, že Ukrajina slavně vítězí na všech frontách a Rusko je na kolenou. Celý svět stojí za Ukrajinou, Rusko je izolované, za tři dny mu dojde munice, jídlo, nafta i vojáci a musí krást čipy z praček, aby mohlo sestavovat rakety… Ukrajinu podporujeme tak moc, že ji Petr Pavel ve svém projevu vůbec nezmínil. Ani slovo. A to mu projev psal protokolář Kolář, který je s Američany jedna ruka (obzvlášť s jejich zbrojním průmyslem), takže zřejmě už ví, odkud vítr fouká.

Včera jsme probrali válečné ohnisko na Ukrajině, dnes si probereme to druhé na Blízkém východě. I tam se situace dynamicky vyvíjí a konflikt jde poněkud jiným směrem, než to na začátku vypadalo. Než se nám rozhoří třetí ohnisko na Taiwanu (USA se s Čínou v San Francisku dohodli, že se nedohodnou), pojďme si trochu prokydat situaci v Izraeli a Gaze.

Takhle to bývá, ne? Cytokinová bouře… To prý zabíjelo lidi za covidu nebo za španělské chřipky. Organismus přehnaně zareagoval na realtivně malé nebezpečí, protilátky nebyly schopny rozpoznat, kdo je v těle nepřítel a kdo je přítel a tělo nakonec spustilo protokol „zabte je všechny bez rozdílu.“ Velmi snadno se ale může stát, že tělo kromě choroby nakonec zabije i samo sebe.

Dnes se znovu vrátíme na blízký východ. O čem jiném bych měl také psát, než o událostech, díky kterým jsme na hraně třetí světové války, že? Jak vidno, zase je to jednou pupek světa. V Tel Avivu byla i za studené války třetí největší koncentrace zahraničních novinářů. Hned po Washingtonu a Moskvě.

Pamatujete na Muammara Kaddáfího? Toho plukovníka, který se v roce 1969 stal vůdcem libyjské revoluce a vládl tam až do roku 2011, kdy ho chytili Západem podporovaní povstalci, zlynčovali ho a zabili. Byl to beduín a tak byl řádně cáklý. Měl výstřední vystupování, byl na hezké holčičky, dovedl politicky různě lavírovat… sbližoval se s Východem i Západem, financoval teroristické skupiny a dával od nich ruce pryč, financoval Sarkozymu i Berlousconimu kampaň, ale vůbec mu to pak nepomohlo.