Moji předci pocházejí od Horní Sloupnice. Jmenovali se Škeříkovi (škeřiti se = šklebiti se) V roce 1749 si pro mého prvního zdokumentovaného předka, Františka, došla vrchnost, neb zjistila, že vyznává nepovolenou evangelickou víru a ani sto let rekatolizace mu nestačilo, aby se polepšil. I sebral se Franc s celou rodinou a utekl za kopečky do Pruska, kde Bedřich Veliký právě nutně sháněl kolonisty, kteří by mu osídlili slezský prales, který na Marii Terezii získal. Spolu s dalšími českými uprchlíky kvůli víře tam založili obec Bedřichův Hradec, kde jako česká menšina žili dalších bezmála dvě stě let.
Po celou tu dobu udrželi český jazyk, vypjatou evangelickou víru, nezávislou na jakékoliv církvi a zaťatost. Když si musíte z pralesa udělat pole, tak to ani jinak nejde.
Můj dědeček ještě v dětství zažil skutečný hlad. Nejen takové to dnešní kručení v břiše. Nejen chuť, ale skutečný nefalšovaný hlad, kdy nemůžete spát, kdy se vám svírají útroby a kdy možná dostanete nějaké sousto, ale váš hlad to nijak neutiší. Když dědeček vyrostl, stal se radikálním komunistou. Na vlastní kůži prožil, jaké to je, když pracujete, ale nejíte…
Třicátá léta dvacátého století byla velmi vypjatá, dědeček se bil za svoje přesvědčení tak moc, že musel z rodné vsi na čas odejít, protože tam dostal nakládačku od sousedů, kteří také měli zamlada hlad, ale usoudili, že nejlépe to vyřeší Hitler. Se svou mladou manželkou, mojí babičkou, pak dědeček odešel pracovat do Kielských loděnic a podílel se na stavbě bitevní lodi Tirpitz.
Pak začala válka a dědeček pěkně narukoval. Polskou anabázi nestihl, ale prošel Francií a o rok později byl malinkatým kolečkem ve válečné mašinérii při útoku na Sovětský svaz. Bezmála tři roky pak ležel před Leningradem… Pak nastal ústup, který skončil až u Berlína, kde byl zajat a odlifrován do zajetí, kde zůstal až do roku 1949. Pobyt v gulagu ho vyléčil ze všech ideologií jakéhokoliv směru a když se nakonec vrátil, pochvaloval si až do své smrti mír, práci a dostatek jídla. Nic víc nepotřeboval.
Ze zajetí dědečka dostal Gottwald… Moje babička si konec války prožila velmi divoce. Z dědečkova služného pilně splácela jejich dům a když zaplatila poslední splátku, začala právě Viselsko – oderská operace, kde byl Bedřichův Hradec první na ráně… Babička moudře uprchla, nečekala na frontu a dobře udělala. Pro sovětské vojáky to byl přechod na nepřátelské území a mstili se za tisíce vypálených vesnic a miliony povražděných civilistů. Konec války babička prožila po utečeneckých táborech.
A právě tam vznikla myšlenka, že by se česká menšina mohla vrátit „do země otců.“ Koneckonců, československé pohraničí bylo vysídlené a domy tam zůstaly. Babička se ze dne na den dostala na vítěznou stranu barikády a zakotvila v Novém Sedle u Lokte. Hned od prvního dne začala psát na všechny strany dopisy, že má manžela v sovětském zajetí a že to vlastně není žádný Němec. Psala dlouho. Vyslyšel ji až nový poúnorový prezident, Klement Gottwald, který propuštění mého dědečka zařídil takřka obratem.
Zbytek příběhu je už potom přímočarý. Babička s dědečkem si po šťastném shledání pořídili ještě jedno dítě – mého tátu. Do své původní vlasti přišli vlastně úplně stejně, jako z ní před dvěma sty lety odcházeli. Přinesli si zaťatost, víru a (již velmi archaický) český jazyk. . A ještě zkomolené příjmení, které nějak zapsali pruští písaři, nějak ho vyslovovali němečtí sousedé a nějak ho zapsali čeští matrikáři, když přišli zpátky do vlasti. Ze Škeříka se stal Sterzik…
Proč to všechno píšu…
Protože si od dědečka pamatuju jeho vyprávění, jak v mládí bojoval za své přesvědčení proti sousedům, kteří také bojovali za své přesvědčení. Ani jedno nebylo dobré a nakonec jim přineslo spoustu utrpení. Ale prvotní příčinou byl hlad. Takový, jaký si dnes už ani nedovedeme představit. To hlad radikalizoval. Hlad volal po třídním boji i po nacionálním socialismu. Nuzota z lidí lotry činí… to věděl už Fracois Villon. Vědomí hladu zatínalo lidem pěsti, chtěli ho vyřešit, chtěli, aby se nikdy nevrátil a zůstalo jim to do konce života. Hlad byl důvod, proč lidé uvěřili velkým řečem a nechali se takřka bez odporu vehnat do válek i třídního boje.
My už nic takového nemáme. Protože jsme nezažili hlad. Bojujeme za naše přesvědčení… ale už bez té naléhavosti a bez té zpětné vazby prázdného žaludku.
Kolikrát jsem už slyšel, že bez násilí to proti této vládě nepůjde… Kolikrát jsem už slyšel, že musíme vytáhnout vidle a pochodně. Kolik výzev k radikalizaci mi prošlo maily, to snad ani nespočítám. Ale nestalo se nic a ani se nestane.
Naše spory jsou proti minulosti pořád naprosto malicherné. Šafr a spol. nikdy nezapomenou obvinit Rajchla, že je nový Hitler. Filip Turek v rozhovorech zase zcela vážně varuje před KSČM, protože třídní boj, vole! Babiš je zase prý naprosté zlo, podobné Putinovi… Ale, jak jsem psal nedávno, v podstatě se tu hází obviněními na lidi, kteří jsou naprosto slušní a spořádaní. Každý, kdo veřejně plive na Babiše, dobře ví, že mu od něj nic nehrozí. Turek také dobře ví, že na něj Konečná nepošle vraha s cepínem, i když ji obviňuje div ne z násilí a organizování převratu. Rajchl je možná sebestředný, ale kdyby byl opravdu nějakým nebezpečím pro demokracii, tak budou všichni držet hubu, protože by se báli, že jim shoří auto.
Není hlad… A když není hlad, tak není ani radikalismus. Ne tady u nás, rodilých Čechů, či Evropanů. Když není hlad, není naléhavost. Když není hlad, není nic.
Prosím, berte to jako trochu optimismu na dnešní neděli. Nemáme hlad, tak zůstane jen u velkých řečí, zůstane u nějaké té goebelsovské propagandy, ale nikdy to nebude mít tu dávnou sílu. Koneckonců, i ti mladí sice mají plná ústa svatého boje za klima, proti Rusku a nebo proti vlastnímu průmyslu, ale není to pro ně důvod, aby vstali od počítače… Revolučně se naopak chovají generace, které si hlad ještě dovedou představit.
Až přijde hlad… potom se z dnešních myšlenek stanou radikální postoje. Potom se za ně bude bojovat s vidlemi v ruce, potom za ně poteče krev a nebude jisté, co vyhraje. Chudoba radikalizuje a všichni v této chvíli bojujeme za to, aby nenastala a nevygenerovala ten skutečný třídní, nacionální a nebo také náboženský fanatismus. Bojujeme za to, aby tu zůstalo to všechno, kvůli čemu jsme všichni ztratili radikalismus a chuť si to s druhými vyřídit skutečným násilím. Teď si to vyřídíme jen volbami…
Není to samozřejmost a není vůbec jisté, jestli to tak i zůstane.
Na závěr mi dovolte, abych vám poděkoval za přízeň a podporu. I když teď vše trochu utichlo a velké věci jsou spíš tušené, než viditelné, zase, jako před každými volbami, se začínáme dohadovat až hádat… a my, blogeři, máme tak trochu okurkovou sezónu, stejně sjte na mě nezapomněli. Jste výjimečně věrní čtenáři a já jsem rád, že vás mám.
Váš Vidlák
Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí a podpořit vlastní národní občanskou společnost, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle alespoň 350,- Kč, může si na oplátku vyžádat knihy, trička, samolepky a odznaky z nabídky.
- Log in to post comments
Komentáře
Prababička von Lorenz se vdala hluboko pod poměry..
.. takže ani já nejsem žádný aristokrat..
Republika Československá za dvacet let své existence zopakovala všechny chyby, kterých se dopustili Habsburkové za 400 let svého panování.
Na druhou stranu, ono to s těmi Českými Němci opravdu nebylo jednoduché. Je dobře, že jsme se jich zbavili, jejich loajalita ke krvi a Faterlandu byla větší, než loajalita k zemi, ve které žili. Přišli k nám jako PODDANÍ ČESKÝCH KRÁLŮ, ne jako panská rasa.
Pohraniční boje s Poláky a Českými Němci..
.. oddřeli legionáři z Francie a z Itálie v době, kdy naše "Čechosabáky" drancovaly, pod velením francouzského generála Janina, celou Sibiř.
Úkolem Československých legií na Rusi bylo zablokovat Transsibiřskou magistrálu do té míry, aby nemohli být repatriováni váleční zajatci po uzavření separátního míru Ruska a centrálních mocností. Statisíce odpočatých, dobře živených a zkušených vojáků by totiž zcela změnily poměry na západní frontě..
Osobně soudím, že právě Legionáři z Rusi mají prsty v zavraždění Aloise Rašína, dovolil si hodně, chtěl po nich, aby zlatem ukradeným v Kazani Romanovcům podpořili zlatý základ československé měny.
Tak tohle tě Richarde není hodno!!!
Tak tohle jsi Richarde hodně přehnal, ano nějakou dobu převáželi a střežili zlatý poklad Romanovců, ale vše řádně předali a doložili že nic nechybí. Nepřikláněj se na stranu hrubých pomluv ruských legionářů. To tě není hodno!
Ke zlatému pokladu, co určitě nezpronevěřili naši legionáři!
....
Ze západního břehu Angary přešel kapitán Krásný, velitel Irkutské legie, a jeho adjutant, poručík Gustav Bečvář, přes město k vojenskému velitelství. Celý týden telegrafovali nadřízeným o instrukce týkající se Kolčaka. Dr. Blahoš ve spojení s generálem Janinem na vyšší linii prosil spojence, aby Čechy a Slováky zprostili jejich současné služby. Legie už nechtěla mít s Kolčakem ani se zlatými rezervami nic společného. Telegramy proudily sem a tam ve spěchu, zatímco v Irkutsku propukaly pouliční boje.
Generál Janin a generál Syrový diskutovali o alternativách a nakonec telegrafovali do Paříže o další instrukce. Janin čekal, ale ze spojeneckého velení nepřišla žádná odpověď. Japonci, kteří dobře věděli, co musí legie udělat, se nabídli, že se o Kolčaka a zlato postarají. Velení legie odmítlo. Češi a Slováci neviděli mezi Japonci a banditou Semenovem žádný rozdíl. Koneckonců Semenov byl v japonském žoldu.
Kolčak s Bečvářem probírali ujištění vlády v Irkutsku, spojenců a dokonce i Moskvy. Přestože legie nenáviděla to, co Kolčakův režim představoval, Bečvář se ocitl v hlubokém rozrušení nad jeho rozkazy. Nejvyšší vládce, podivně ovládaný a poprvé po několika týdnech klidný, zdvořile požádal Bečváře, aby se znovu spojil s generálem Syrovým. Bečvářovi připadal Kolčak navzdory momentální situaci příjemný a uctivý. Tentokrát chtěl nejvyšší vládce komunikovat přímo se Syrovým. Gustav Bečvář souhlasil a udělal, co mohl.
...
Kolčak nyní stál mimo ostatní členy jeho doprovodu. Opět se ovládal a vypadal spíše jako ruský válečný hrdina, který si získal světový respekt, než jako šílenec závislý na morfiu. Bečvář se vrátil na velitelství, aby poslal další telegram Syrovému a Janinovi. Čas ubíhal a odpověď stále nepřicházela. Nakonec se Bečvář vrátil k vozu nejvyššího vládce. Kolčakův štáb se ptal na novinky, ale Bečvář sklopil oči a zavrtěl hlavou do strany. Kolčak a generál Zankievič stáli opodál.
"Už je pozdě," pronesl Bečvář pomalu a slova mu uvízla v hrdle..... "Myslím, že bych vám měl říct, pane, že se na nádraží šušká, že Japonci mohou zasáhnout a vzít vás do svého vlaku ještě před svítáním..."
...
[Kolčak odpověděl:] "Snad mě neklamete? Pokud není vůbec žádná naděje, je tu něco, co bych mohl udělat, víte, než se nechat vydat do rukou bolševiků." "A co?" zeptal jsem se.
Bečvář mohl jen opakovat jeho slova. Kolčak se zamyslel, pak mu formálně poděkoval, potřásl si rukou a rozloučil se.
...
Kolčak už nevypadal jako hrdina, který před několika měsíci přijel na Sibiř. Byl vyhublý a vyčerpaný, ale vzpomínky na toto poslední setkání zanechávaly v Bečvářovi respekt. Bečvář k němu získal nový respekt a pochopil, proč byl kdysi jedním z nejpůsobivějších ruských válečných hrdinů.
...
Do Irkutska vjeli horníci z venkova a zapojili se do pouličního násilí. Celou noc Bečvář doufal, že Japonci udělají něco laskavého. Místo toho za úsvitu napochodovali na irkutské nádraží vojáci legionářské gardy, oblečení v nejlepších uniformách. Admirál Kolčak, premiér Pepelajev a madam Timirevová byli oblečeni a čekali. Na druhém konci kolejí byla pokladna předána šesti delegátům Politického centra.
...
Kolčak a ostatní upozornili Annu Timirevovou, aby zůstala ve svém kupé, ale ona odmítla. Bečvář viděl, jak nejvyšší vládce, ministr Pepelajev a madam Timirevová vystupují z vlaku. Na vzdáleném břehu Angary čekal osobní a nákladní automobil s motory běžícími na volnoběh, nad sněhem se vznášely výfukové plyny. Bečvář si pamatoval, že bylo chladné ponuré ráno. Patnáct minut po odjezdu z depa byli Kolčak a jeho dva společníci vysazeni u dlouhé obdélníkové budovy na severovýchodním konci Irkutska. Nejvyšší vládce byl ubytován na ošetřovně irkutské věznice a Timirev s Pepelajevem v celách vedle jeho pokoje. Dveře jejich ubikací nebyly nikdy zamčené, takže se všichni tři mohli navzájem libovolně vidět. Nábytek byl sice skromný, ale čistý a pohodlný. Bylo vynaloženo veškeré úsilí, aby byl Kolčak střežen v prostředí vhodném pro jednoho z kdysi velkých ruských válečných hrdinů.
Pepelajev začal panikařit, ale Kolčak stál vzpřímeně, když členové REVKOM nahlas četli obvinění a tresty.- Poté byli oba muži odvedeni. Venku byla ještě docela tma, ale Anna Tlmirevová, osamělá v cele, slyšela, jak jejich boty křupou po sněhu. Oba muži šli k nedalekému přítoku řeky Angary. V ledu byla vysekaná díra.
Za městem se generál Vojcechovský rozhodl odvrátit své jednotky od Irkutska z obavy před útokem místní domobrany. Tím zanikla i poslední Kolčakova šance.
Pepelajev byl bledý a několikrát se zdálo, že omdlí. Kolčak odmítl, aby mu zavázali oči. Třesoucí se ministr Pepelajev požádal strážného, aby mu pomohl zavázat oči. Paní Timirevová stála a čekala vedle okna své cely. Věděla, co bude následovat. A pak uslyšela salvu výstřelů a po chvíli další. Bylo po všem. Obě těla pak byla vlečena po svahu ledu dolů k zející díře. Tam byl každý z mužů zvlášť prostrčen otvorem pod hladinu ledové řeky.
Inzo.. měl jsem manželku, která vyrostla v Omsku..
.. a zuby mi opravovala pravnučka legendárního amerického superšpióna Václava Vosky. Jeho potomci žijí v malé středočeské vesničce, nedaleko Čáslavi, kde jsem vyrostl i já.. Václav Voska je pochován v Kutné Hoře.
.. ve vlaku s pokladem Zbrojnice Kremlu byly i štočky rublových bankovek. Carský rubl byl krytý zlatem. Českoslovenští legionáři tisknuli inflační bankovky, a vykoupili vše co bylo k mání, stejně jako to dnes dělají USA.
60.000 vojáků potřebovalo ke svému přesunu 20.000 vagónů.. Co všechno v těch vagónech asi bylo?
Richarde...
a zlato ve sklepích
Legiobanky se vzalo odkud ?
o čem se nemluví
O čem se v souvislosti s Karlem Posledním nemluví - po nástupu na trůn se pokoušel dojednat se spojenci separátní mír. Jenže to měl být čestný mír (návrat do starých hranic a k původnímu uspořádání + nějaké ty náhrady škod) a ne likvidace monarchie. Takže to spojenci propíchli Němcům a ti se postarali, aby k tomu nedošlo. Po faktické likvidaci Turecké říše na evropském území už c. a k. monarchie nebyla pro západ potřebná a tak byla likvidována.... V té době ještě o světě rozhodovala britská zahraniční politika založená na tom, že když se dva (v Evropě) perou, třetí (Brit) se směje. A když se neperou, tak se nějaká ta rvačka zorganizuje. A takhle to šlo od Alžběty do Alžběty, než to převzal strejček Sam, protože Britům došly prachy.
Přesně tak.. Cílem Velké války byla likvidace..
.. čtyř konzervativních monarchií - Německa, Rakousko-Uherska, Ruska a Osmanské říše.
František Ferdinand d´Este plánoval federalizaci monarchie, Karel I tuto ideu také sdílel. To by prakticky rozpustilo většinu národnostního pnutí v říši, jediný důvod, proč František Josef nebyl korunován v Praze, byly třenice mezi česko a německy hovořícím obyvatelstvem v Českých korunních zemích.
Rozpadem monarchie jsme ztratili tradiční odbytiště našeho průmyslu.
Kde je největší hnací motor války na Ukrajině?
UKRAJINA: Je to spojení senátních lavic se zbrojním průmyslem v USA a nebo má větší váhu nacionalisticko-fašistické zázemí na Ukrajině a k tomu poradci z USA? Je stále jasnější, že skutečná zahraniční politika není v rukou zvolených orgánů jak na Ukrajině, tak i v USA. Ty jsou jen hlásnou troubou toho, co se v zákulisí dohodne.
Proto bylo tak trefné prohlášení – byť z okrajového pole významu – amerického miliardáře Elona Muska, že Ukrajina NEMÁ žádný plán ukončení bojových akcí. A na to také i okamžitá reakce poradce prezidenta Zelenského Podoljaka, že „že ho u takových globálních influencerů překvapuje nedostatek elementární logiky.“ Místo slov o vizi konce války je tu urážení těch, které masové zabíjení nenechává v klidu.
Rusové místy o pár kilometrů postoupili; na východě obsadili strategickou výšinu a …. hned to musí být našimi válečníkyvyváženo, že Ukrajinci dostali TAJNĚ rakety delšího doletu cca 300 km a okamžitě jsou v akci – a teď jim to nandáme! Ano, samozřejmě, rakety ATCMS dokážou zasáhnout citlivé cíle v zázemí a nebo na sebe vážou významnou část protivzdušné obrany. Mohou být na pevném stanovišti, ale bránit místo proti odvetným útokům by bylo náročné, takže je na pořadu dne spíše mobilní verze. I ta musí mít povýstřelovou rychlou reakci, neb mapování terénu ruskými drony je dosti účinné.
Proč se takto rozepisuji? Mnozí „gaučoví válečníci“ si mnou nadšeně dlaněmi – teď to těm Rusákům ukážeme!Ale myslíte, že to nějak významně ovlivní válečnou situaci? Já myslím, že ne. Akorát při úspěšném zásahu v ruském zázemí to vyvolá odvetnou (vzteklou) reakci ničivějšího charakteru. A proto závěrem zásadní otevřená otázka:
„Pomohou rakety delšího doletu ukončit (zkrátit) válečné běsnění, jehož nehorším produktem je četné zabíjení všeho živého?“
AUTOR: Miroslav Kulhavý
zdroj: https://cz24.news/kde-je-nejvetsi-hnaci-motor-valky-na-ukrajine/
ps. autor Miroslav Kulhavý je jiná osoba než oblíbený Jindřich Kulhavý. Oba autoři jsou vynikající a mají skvělý postřeh.
gramatická vsuvka..
.. nepíše se "ps." ale P.S. Znamená to Postscriptum..
P.S.: Postskriptum (z lat. post scriptum, doslova „po napsání“) označuje původně dodatek dopisu, obvykle za podpisem. Česky se dříve nazývalo také douška. Zkracuje se jako PS, P.S. nebo P. S.
I když v elektronických textech a e-mailech lze dodatečně vkládat cokoli, postskriptum se často používá pro informace, které nesouvisejí s hlavním sdělením, rušily by jeho souvislost, anebo když chce pisatel nakonec dodat něco osobnějšího.
„Blyatmobil.“ Ruský vynález se chytil. Odhalil slabinu UA
„Blyatmobil.“ Ruský vynález se chytil. Odhalil ukrajinskou slabinu
Ruským tankům nazývaným „blyatmobiles“ nebo „želví tanky“ či „bitevní stodoly“ se dostává pozornosti na internetu, kde se objevují videa a fotografie zachycující jejich podivný vzhled. Podle vojenského analytika jsou tyto tanky „ošklivou, ale účinnou odpovědí“ na nadužívání dronů ukrajinskými ozbrojenými silami.
Na internetu se čím dál tím více objevují videa zachycující ruský tank krytý ochrannými železnými pláty, též přezdívaný „bitevní stodola“ nebo „želví tank“. Začalo se mu přezdívat „blyatmobile“, přičemž „blyat“ je ruským vulgárním slovem.
Podle některých uživatelů sociální sítě X, kteří videa či fotky tanku sdílejí, je právě „blyatmobile“ důvodem, proč Rusko během posledního týdne obsadilo čtyři města. „Blyatmobile je další gamechanger,“ píše jeden z uživatelů.
Více s popisem, fotky a videí ve článku zde:
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/-Blyatmobil-Rusky-vynalez-se-chytil-Odhalil-ukrajinskou-slabinu-754469
nic nového
V zásadě nejde o nic nového, principiálně jde o pokračování vývoje představných pancířů zvaných lidově "šircny" (z německého "schürzen", ve staré češtině též "šosy zbrojní"). Nejprve to mělo řešit kumulativní střely, pak IED a pancéřovky (tedy také kumulativní střely) a dnes drony. V polních improvizacích to začlo kládami, drátěnkami z postelí a kusy pletivových plotů a dnes je z toho v polních podmínkách stodola na kolečkách.
To je prostě ruská škola,
oni vždycky měli omezené zdroje, dokázali ale zavařit i mnohem technologicky a materiálně vyspělejším protivníkům. Navíc se v boji velice rychle učili. Ruské zbraně nikdy nebyly výkřik techniky, byly většinou za pár korun, ale neskutečně odolné a účinné (Špagin,T-34, Kalach,RPG). Navíc je vyráběli v ohromných počtech.
Ano, STŘELEC má pravdu..
Vrstvený pancíř vznikl tak, že když zkoušeli jak silný pancíř odolá kumulativní střele, tak neměli tloušťku 100 mm.. Nakonec na sebe položili dva pláty o síle 50 mm..
Po zkušebním výstřelu zjistili, že první plát byl propálený, a ten druhý jen mírně ožehnutý.. Později zjistili, že ještě lepší jsou trhaviny, které kumulativní výboj iniciuje - tedy, odpálí a jeden výbuch jdoucí proti druhému odkloní destruktivní účinek kumulativní nálože i čehokoliv jiného..
Pávek - ŽLUTOMODRÝ VŘED
premiéra filmu Pávek - ŽLUTOMODRÝ VŘED natočený od známých Svěráků. Účinkují známí herci viz foto
😁😁😁
👍👍👍
Optimisticky o hladu... když je ta neděle,
dnes velmi zajímavý článek vypovídající mnohé. Vidlák uvedl zajímavé a poučné detaily o své rodině i o sobě. Dopřál nám čtenářům další skvělé sdělení. Když teď znám jeho vztah a zájem o své blízké, o historii své rodiny, když z dřívějších aktivit znám jeho vztah a výsledky práce pro nás nás ostatní, když vím jakou lásku chová k půdě, k zemědělskému pěstitelství… Vážím si, že od něho mohu občas něco vyslechnout a skoro denně číst jeho články. Vážím si toho o to víc, že mnohdy mne přiblíží pohled na dění u nás doma v době, kdy jsem od domova daleko. Vidlák je VLASTENEC, chlápek co má mojí úctu. Má mojí úctu přesto, že jsem člověkem, který se nehlásí k levicovým vymoženostem, ani nepodporuje levici, nevolí levicově zaměřené politické strany, nečerpá dotace a neobdivuje žlutá pole s řepkou, zelené náboženství, elektromobilitu, pětikoalici, různá hnutí, ani válčení. Přesto a právě proto před Vidlákem, před vlastencem Vidlákem, smekám klobouk.
Vlastenec. Tenhle pojem dnes málokdo již zná. „Kdo z nás“, jak zpívá Jarek Nohavica? (Pro mne také vlastenec.) My pražáci, ke kterým i já od narození, ať chci či nechci patřím, mezi sebou mnoho podobných lidí nenajdeme. My často, daleko víc než svojí rodinu, víc než osobní spolehlivost a čest, milujeme svůj telefon a to od rána do večera, v noci, ve všední den i ve svátek. Málem bych zapomněl, milujeme i všudypřítomná nákupní centra. Odevzdáváme tam své peníze nadnárodním korporacím. Důkazem jsou přeplněná parkoviště před nimi a celodenní výlety lidí směřující právě tam. Tam jsou mnozí z nás teprve opravdu šťastní. Od rodiny, od práce, od závazků klidně utečeme a nepovažujeme to za nic nenormálního, někdy se tím i chlubíme. Ale za to, když má poskytovatel datové a telefonní sítě výpadek, nebo a v nákupní galerii nejedou pokladny, to nás rozčílí, vytočí a jsme v tu chvíli frustrovaní.
Proto Vám vše my pražáci ve volbách moc nepomáháme. Koho jste nám sem poslali ten tu v kancelářích sedí. My pražáci (všichni ne, pouze někteří pražáci, kterých je velmi mnoho) máme svého Péťu, Marcelu, Janu, také Danuši, Pepu, nově Mirka, své umělce, svou kavárnu, své novináře kteří mají v oblibě Vidláka, svých tuším sedmdesátdva pohlaví, lásku k ,,Ojru", svá mávátka... My se máme!
Zdravím
Host
Pobavila mne dnešní diskuse pod článkem, je pod Vidlákovým „vyznáním“ fakt neuvěřitelná.
Uklizeno..
..
a my ty tvoje
ubohosti musíme číst 😕😕
Očekával jsem..
.. že mne spíše podpoříš.
Ale tak to u nás v Čechách chodí..
Ale Richarde,
máš tu své místo na pomyslném slunci, hloupý nejsi, tak nebuď tvrdohlavý, anebo dokonce uražený ješita.
už to psal Host
s tou vaší hádkou jste OBA k smíchu
nejhorší zmrdi
z celé ČR a Moravy se stahují do Práglu 🤔
Praha už není naší matičkou,
Praha je už jenom zaprodanou kurvičkou. Ale pozor: Neplést to s Prodanou nevěstou. To je úplně o něčem jiném.
super krásný článek
kdyby to šlo, dám těch slepic 10. Ale tato možnost není, takže jen tak chválím za krásně napsaná slova. Můj dědeček byl také na Sibiři (jako legionář bojoval na té špatné straně a skončil v gulagu, ze kterého šel domů do Čech pěšky), bohužel jsem jej nezažila, zemřel mladý, ale maminka mi převyprávěla všechny jeho příběhy, takže s Vidlákem souzním. Bylo by dobré přestat protlačovat kohokoliv z kandidátů. Máme svůj rozum a schopnosti najít si o nich hafo informací. Pojďme si povídat na podobnou notečku jako je ta dnešní. Všem se nám uleví od stresu a posune nás to do klidu a soustředěného uvažování komu to hodit. Hlavně pojďme všichni a vyjádřeme svoje obavy a touhy a věřím tomu, že budeme hlasovat tím správným směrem. Pěknou neděli všem. :-)
Také mám neuvěřitelné příhody z historie naší rodiny..
.. vyprávěné oběma rodiči. To je výhoda dětí starších rodičů, že na ně mají rodiče více času a už neřeší prkotiny. Pan pplk. Ivan Kratochvíl tvrdí, že některé kompetence a dovednosti se předávají ob generaci, a já dodávám "nebo nejmladším dětem". Asi není náhoda, že většina velkých jmen lidské historie jsou tzv. benjamínci, tedy děti, které se narodily svým rodičům v pozdním věku.
Stalin řekl, že "Starobní důchod je mzda vyplácená státem za pomoc rodičům při péči o budoucí pokolení" Po 60-tém roku pokles úrovně pohlavních hormonů způsobuje, že už organismu na řádnou regeneraci nestačí 8 hodin spánku a tak lidé nucení po tomto roku k chození do práce trpí, k velké radosti farmaceutických koncernů..
Já to vidím dnes, kdy 56-ti letech mám 12-ti letého syna a jeho o 7 minut starší sestru, přičemž starší děti už jsou dávno daňoví poplatníci, a prvnímu vnoučkovi je teprve rok.. Užívám si to a těším se, jak plynule sklouznu z role otce do role dědečka..
*
Jste si jist, že spatříte synovy promoce? Abych nebyl svině, netáži se na maturitu...
Je to o osobní motivaci..
.. Mám kamaráda, který v roce 1968 emigroval do Německa, a už tehdy měl potíže se srdcem, byl po infarktu..
Oženil se, měl syna, a tak si říkal, že se chce dožít toho, až půjde do školy..
.. pak se chtěl dožít jeho maturity, později promoce, až se kluk konečně ožení a teď se zrovna aktuálně chce dožít narození prvního vnuka..
.. asi ho nakonec budeme muset zastřelit..
A já mám k životu podobný přístup, v reálném životě se hodně směji, na kluka nekřičím, bo mám přirozenou autoritu. Když je u mne na odpočinku od ženských, tak se celý víkend řehtáme jako koně. Například když se učíme jména a pravomoce starořeckých Erýnijí (u nás známé spíše jako Fúrie)
Nebo když vymýšlíme krycí jména pro naše dámy, tak aby cizí lidé nevěděli, co zrovna řešíme..
Babička je Deus ex machina, Maminka zase Vis Major, potížistický starší brácha (který není můj) je Loki, o sedm minut starší sestra, právě prožívající třaskavou pubertu, je Fúrie Megaira, děda zase Dionýsos..
Maminku se snažíme poslouchat až respektovat, či se alespoň snažíme cítit provinile, když konáme v rozporu s Vyšší mocí (abych nepodrýval ty zbytky autority, které ještě u syna má má)
Leč, konečné slovo často mívá babička, proto ten Bůh ze stroje..
Viktor Orbán
- na konferenci NatCon v Bruselu prohlásil, že Ukrajina je protektorát Západu a Rusko nikdy nedovolí její vstup do NATO! Volby do EU parlamentu rozhodnou, jestli Evropa půjde do války s Ruskem, anebo se podaří odstavit od moci euroliberální gardu fašistů a zelených teroristů! Starosta Bruselu chtěl konferenci zakázat, ale soud zákaz zrušil jako protiústavní!
https://aeronet.news/viktor-orban-na-konferenci-natcon-v-bruselu-prohlasil-ze-ukrajina-je-protektorat-zapadu-a-rusko-nikdy-nedovoli-jeji-vstup-do-nato-volby-do-eu-parlamentu-rozhodnou-jestli-evropa-pujde-do-valky/
--------------------------------------------------------------------------------
Hysterický hegemon začal házet ultimáta
Použijete dolar – zavedeme sankce! Ne … my je také zavedem! Šéf čínského MZV Wang Yi nakreslil židovi Blinkenovi před nos tři červené „čáry
https://cz24.news/pouzijete-dolar-zavedeme-sankce-ne-my-je-take-zavedem-sef-cinskeho-mzv-wang-yi-nakreslil-zidovi-blinkenovi-pred-nos-tri-cervene-cary/
--------------------------------------------------------------------------------
Prezident Putin: “Naši občané v Doněcku, Záporoží a Chersonu jsou hrdinové – brzy budou svobodní” “osvobodíme země Nového Ruska”
RUSKO: Ruský prezident, Vladimir Putin, poprvé oslovil rusky mluvící obyvatele Doněcka, Záporoží a Chersonu a označil je za hrdiny pro to, čím trpí od Ukrajinců. Požádal je o trpělivost, protože budou brzy osvobozeni! Ruský prezident poprvé osobně oslovil rusky mluvící obyvatele a dal jim tak velký slib.
https://cz24.news/prezident-putin-nasi-obcane-v-donecku-zaporozi-a-chersonu-jsou-hrdinove-brzy-budou-svobodni-osvobodime-zeme-noveho-ruska/
Nač
členit příspěvky? Nač se přít o jejich pořadí? Diskuze jež plyne jako nespoutaná řeka, tak taková mně vůbec nevadí.
Neděle
se pozvolna ke svému konci chýlí, zamaštěnou hubu mám a to včetně brýlí.