Čekání na českého Orbána

V pátečním článek pana Vidláka vyvstal závěr, nebo snad přání nad zrozením někoho, kdo ochrání a vyvede zem českou z marasmu – takového českého Orbána.

A ano, i já poslední dobou čtu i slýchávám poměrně často tužby lidí, aby se na politickém poli objevil někdo, „kdo to tu dá do pořádku“, a že tu nikdo takový není. Co to konkrétně znamená „dát zemi do pořádku“, už vám řekne málokdo. Život plyne dál ani Orbán ani Blaničtí rytíři ne a ne se dát na cestu. Asi vědí proč. Já si totiž myslím, že opravdoví vůdci mezi námi jsou. Jsou to pracovití slušní lidé, morálně pevných zásad. Jsou to schopní lidé s řídícími schopnostmi, které nikdo neopije rohlíkem ani moderními menežerskými kecy.  Ale nestojí o to kohokoliv jakkoliv reformovat. I já jsem v podstatě dospěl do stádia zjištění, že každý systém (firma, stroj, kolektiv, mančaft…) může dospět do stadia sračkovitosti, kdy už nemá smysl ho jakkoliv opravovat a jediné řešení je nechat ho padnout a vybudovat nový. Možná vám to v tuto chvíli přijde jako přitažené za vlasy, ale mě každodenní realita v tomto utvrzuje. Vidím, co se děje na silnicích, jak je spousta lidí ochotna a schopna vyměnit bezpečí druhých za svou pohodlnost včetně lehkomyslnosti a lajdáctví. Vidím agresivitu, kdy viník místo omluvy poškozenému začne nadávat. Poslouchám příběhy o tom, jak někdo „vymrdal“ se státem a pobírá dávky. Támhle se postaví cyklostezka za 3 mio za kilometr. Čtu diskuze, kde je člověk odsuzující demoblok koblihou.  Je toho hodně a já se vlastně ptám, koho nebo co se tu má dát do pořádku. Každý stát je tvořen společností a ta je tvořena partikulárními lidmi. V konečném důsledku by to znamenalo změnu každého z nás. Společnost se podle mého názoru dostala do stádia, kdyby by se asi 80 % populace dostalo s tímto novým Orbánem do křížku. 

Představte si, že by český Orbán nebo třeba svého času pan Alois Rašín opravdu přijel a jako nejpalčivější problém by označil státní dluh: zdanění je už vysoké (je mu známa Lafferova křivka), musíme jít tedy cestou úspor. A začal revidovat:

V ČR je 425 tisíc invalidních důchodců – což mu přijde zvláštní a dále také to, že ¼ lidí pobírajících tuto dávku je do 44 let. Provede se tedy revize, při které se zjistí, že 30 % jsou simulanti a důchod je jim odebrán. Samozřejmě nejde jen o Romy, ale taky o bílé cikány (neboli white trash) i ostatní lidi. Úřad ombudsmana je zavalen stížnostmi na porušování lidských práv a rasismem se šermuje úplně všude.

Dále zjistil, že v ČR je 250 tisíc lidí pobírající sociální dávky. Skrze své zaměstnance provedl namátkové kontroly a zjistil, že 30 tisíc lidí žádnou hmotnou nouzí netrpí, protože „když můžou kouřit a chlastat“, je nemravné se nechat vyživovat daňovým poplatníkem.

Také mu přišlo zvláštní, že v ČR je asi 130 tisíc domácností pobírající příspěvek na bydlení (3% z 4,3 mio domácností). Kontrolou se zjistilo, že celá třetina lhala, protože v domácnostech bylo víc příjmů a tudíž podíl nákladů na bydlení je nižší než 30 % z celkových nákladů. Těmto byly dávky zrušeny.

Pan Orbán rád porovnával. Zjistil například, že 8,5 milionové Švýcarsko zaměstnává asi 40 tisíc státních zaměstnanců, zatímco Česká Republika asi 470 tisíc. Do 3 měsíců propustil celou 1/4 státních zaměstnanců (ponechal armádu, zdravotní personál, školství a hasiče). Na výtku expertů a soudruha Středuly, že se zvedne míra nezaměstnanosti, odvětil, že je to klamné číslo a stejně jako lidé, co dříve farali, nebo pracovali v textilkách, si našli jiný flek, najdou si i oni a že práce je dost. Po několika měsících sice porostla míra nezaměstnanosti o 3 %, ale zjistilo se, že výdaje státu jsou jaksi…nižší.

Pan Orbán nechápal, proč má kupovat emerický vrtulníky, o kterých se armádní špičky vyjadřovaly s despektem, když může mít lepší a modernější na nižší cenu.  I přes americké výhružky od kontraktu ustoupil.

Takto pan Orbán procedil zakázky od Ministerstva vnitra až po Ministerstvo místního rozvoje, kde odstoupil od všech pochybných smluv. Protože se dobře orientoval v cenách a sazbách, nechápal, proč je státu účtována 3x vyšší gáže, než bývá zvykem v soukromém sektoru. Pan Orbán byl proti jakékoliv formě rasismu, proto okamžitě zrušil také asi 100 romských neziskových organizací, u kterých postrádal měřitelné výsledky a u kterých také nechápal, proč jsou neziskovky jen pro Róóóóomy – což je v samé podstatě rasismus – jen obrácený. Pan Ryšavý musí jít skutečně pracovat. Omezil financování Člověka v plísni, teda v tísni.

A teď se vrátíme do reality. Shodneme se asi na tom, že neexistuje univerzální dobro. Například pro pana Žigu, Siváka nebo Biháryho je v pořádku být živen gádžem. Ale já jako gádžo nemám pochopení pro lidi s bezstarostným životem na náklady druhých. A nejsou to jen zdaleka cikáni. Jsou to různí Janouškové, Rittigové a další tisíce lidí, na které ještě nedopadla publicita. 

Jde jen o to, podle koho se bude narovnávat a kdo určí tu laťku. Kdesi jsem četl, že za první republiky byla ostuda stát ve frontě na sociální dávky. Dnes se dočtete článek na téma „na co máte od státu nárok“.  Víte, ono se říká, že český národ je rozdělený, ale v jedné věci je 99 % Čechů za jedno. Když jde o to podojit erár. Nemusí to být přímo sociální dávka, ale také třeba dotace či kompenzace placená státem. Kdysi na přelomu roku byla reportáž z Plzně, kde byla nějaká výstava ledových soch a nějaký mladý klučina se cítil podveden, že na to nedostal dotaci města a pronesl „jako taky už nějaký rok platím daně“. Každý tu má pocit, že už dal do eráru korunu a musí ji dostat zpátky a ideálně 2. 

A teď si představte, že by opravdu přišel někdo jako Alois Rašín (přečtěte si jeho citáty). Kdyby hypoteticky někdo takový přišel, víte, kolika lidem by šláplo na kuří oko?? Kolik lidí by se muselo začít živit něčím, co si od něj někdo dobrovolně koupí? Dokážete si představit, kolik lidí by se začalo ohánět lidskými právy a odbory?  V této zemi spousta lidí nadává na politiky, ale sama pro zlepšení nechce zvednout prdel. Dnes vím, že politik je zrcadlem voliče. A to jsem zde ještě nezmínil jednu obrovskou skupinu lidí závislých za státu, totiž asi 2,38 milionů starobních důchodců. Vím, že teď kopnu do vosího hnízda, ale mě by zajímalo, kolik plátců do důchodového systému nasypalo víc, než mu stát umožňuje získat a naopak lidí, co do něj nedali tolik, co teď od něj dostávají. 

Napíši to asi hodně tvrdě a přímočaře, ale tento systém už nejde reformovat. Je tu strašně lidí závislých na státu a kteří vlastně nestojí o změnu, ale tento smrádeček, kde se potichu krade a parazituje, jim náramně vyhovuje. Toto by byl ale jen velmi povrchní náhled, protože je tu spousta lidí, kteří se živí „prací“ se spornou přidanou hodnotou. Je tu pár lidí, kteří to drží nad vodou, ale na každého takového připadají další 2, kteří uvažují stylem vyžrat všechno a nic nenechat. U nás na severní Moravě v oblasti zvané Prajzká se říká, že „co možeč urvač urvi, co ni, to zkurvi.

Rád bych věřil, že realita není tak zlá, ale každodenní kontakt s realitou mě bohužel utvrzuje v tom, co jsem napsal výše a v tomto kontextu mi Vidlákův článek o přípravě na katastrofu jeví jako velice opodstatněný.