Jak naši předkové vařili a jedli?

Autor
Štítky

Dnes začne menší seriálek našeho čtenáře a diskutéra Občana, který svými příspěvky doplní hezkou formou moje články o zemědělství. Z čehož také plyne, že odjíždím na dovolenou....  Kydy budu jen číst  na mobilu (a uklízet po Scallopovi). Další články z mého pera budou tedy nejspíš až za týden. 

Občane, je to Vaše: 

 

Jak naši předkové vařili a jedli? 

Krátce - pracně; a prostě.

Pracně proto, že měli k dispozici jen velmi málo pomůcek
ke zpracování surovin a vaření na otevřeném ohni bylo značně neefektivní.

Otevřený oheň pro vytápění a vaření nebyl jen znakem pravěku a raného středověku,
ale v domácnostech bychom jej spolehlivě našli ještě v první polovině 20. století.

A prostě proto, že si a) nemohli moc vybírat ze surovin a b) neměli je jak tepelně zpracovat či zakonzervovat.

Ohniště vydlážděné a ohraničené kameny nebo jednoduchou nízkou zídkou nebylo v některých evropských venkovských oblastech ničím výjimečným ještě v 1. polovině 20. století. Vařilo se v kotli zavěšeném na řetězu nad ohněm, nebo
v hliněném a později i železném nádobí postaveném do horkých (ale ne žhnoucích) uhlíků a těmito uhlíky přihrnutém zhruba do ⅔ nebo na železný rošt. 

Tam, kde byla v domácnosti i pícka a později pec na chléb
a další pečivo, byly předehřáté nádoby s připravovaným pokrmem vkládány po vyjmutí hotového pečiva do rozpálené pece a tam se jídlo přes noc pozvolna uvařilo. 

Příprava na to ale byla zdlouhavá - nádobu s vodou bylo třeba před vložením do uhlíků nebo do pece postupně
a rovnoměrně nahřát na okraji ohniště nebo na římse pece; jinak praskla. Což byl problém, protože nádobí nebývalo
v domě nazbyt a opatřit si narychlo nové bylo možné jen
ve větších sídelních místech.

Sofistikovanější prostředky pro vaření a pečení se objevují ve střední Evropě až v raném středověku. 

Nejprve to byly malé proutěné (ano, proutěné, opatřené oboustrannou silnou vrstvou hliněného/jílového výmazu)
a kamenné pícky pro pečení, z nichž byl kouř odváděn komínkem rovnou do místnosti. 

Pozn.: Kouř z ohniště  se nejprve rozptyloval volně po místnosti a stoupal rovnou k doškové střeše. Ještě ve vrcholném středověku (13.-15. století) nebyly chalupy a domy bez stropu ničím neobvyklým. I první - ještě nezpevněné - stropy byly dostatečně prostupné a kouř jimi stoupal do podkroví. Problém nastal až se stavbou zpevněných stropů, které tvořily pochozí půdu nebo další patro. V takovém případě se kouř koncentroval ve spodní místnosti a bylo potřeba najít způsob, jak jej odvést. Čímž se dostáváme k historii komínů. Ale o tom dále.)

Hm… Do místnosti. To to tam asi muselo vypadat, že? 

No, vypadalo.

Prostě to byla temná dýmná jizba, kde jednak chyběla okna a jednak byla permanentně zakouřená. Ono to zase až tak nevadilo, protože většina lidských aktivit se v dávných dobách  a na venkově ještě historicky nedávno odehrávala mimo obytnou místnost.
Ta sloužila po většinu roku pouze pro spaní. Ovšem v zimě bylo rázem vše jinak.

Takže co s tím?

Inu, nejprve to byla okna. No, okna; okénka, zakrývaná okenicemi - většinou jedno, poblíž ohniště. Plus dva až tři  malé  otvory nade dveřmi, které sloužily právě k odvádění kouře.

Někdy ve 12. - 13. století postupně přibyl do výbavy staveb dymník. Pradědeček komína.

Původně široká kruhová košatina  s užším hrdlem, pečlivě vymazaná zevnitř i zvenku silnou vrstvou jílu, která byla zavěšována na trámy a která odváděla kouř z jizby
do podkroví či patra. Na přelomu 14. a 15. století už se setkáváme s dymníky přizděnými ke stěně místnosti; ty už připomínají dnešní krby. V tutéž dobu se začínají objevovat
i dymníky čtyřhranné, konstruované z fošen nebo opět vyplétané do rámu - obojí s masivním oboustranným výmazem.

A v téže době jsou spolehlivě zdokladovány i první primitivní skutečné komíny. 

Nejprve to byly buď zvoncovité stavby přistavěné zvenku
ke stěně domu, do nichž byly ve stěnách vysekány průduchy, nebo spáry vysekané v až dva metry silných zdech hradů
a paláců. Tyto prakomíny zpravidla nepřesahovaly výšku stavby a byly častou příčinou požárů. Dalším nebezpečím byl fakt, že horní části komínů bývaly často srubové konstrukce vymazané jílem a zakončené košatinovou korunou. 

Bylo to proto, že komíny byly průlezové a nešlo je čistit jinak než spuštěním se do komína a ometáním stěn hrubým kartáčem. Někdy proto bylo levnější, bezpečnější a snazší rovnou vyměnit vrchní košatinu za novou.

Již koncem 15. století se však komíny stávají nejen součástí štítových zdí, ale i vnitřku domu; a to i měšťanského. Taková stavba pak vznikala tak, že byl nejprve postaven komín
a následně oběstaven domem (zhusta stále ještě srubovým
a nově i hrázděným). Současně s tím někoho konečně napadlo, že komín vyšší než hřeben střechy  opravdu odvádí kouř a případné jiskry mimo střechu. Sláva! Rázem ubylo požárů.

Na přelomu 16. a 17. století se objevují první plátové plotny a to už zbývá jen krůček ke kuchyňským kamnům a sporákům s kouřovody. 

A tím se opět vracíme k vaření.

Se skutečnými komíny se nám v domech začíná objevovat velká technologická novinka - samostatná kuchyně s pecí
(v níž se dá i vařit), kotlinou, odvodem kouře přímo do komína a s možností nepřímého vytápění jizby (kachlová kamna akumulující teplo z kouře), která se tím  začíná stávat světnicí (což je významově velký rozdíl). Taková kuchyně byla buď v síni, nebo v samostatné místnosti a tvořila buď spodek komína, nebo z ní byl kouř odváděn do komína dymníkem. Původní dymník se tak stává pradigestoří a odvádí kouř do komína.
Efektivita vaření se zvyšuje zejména používáním pece rozpálené po pečení, ale i využitím kotliny
a lepší výhřevností ohniště.

Lepší tepelné hospodaření v kuchyni přispělo k rozšíření
do té doby skoro neznámého způsobu tepelné úpravy pokrmů - smažení. Do 16. století naši předkové skoro všechno vařili
a dusili. 

Pečení bylo vyhrazeno chlebu a různým druhům pečiva a jen zcela výjimečně se (mimo domácnosti panovníků a nejvyšší nobility) v mísách objevovalo pečené maso či drůbež.

Romantické představy filmových režisérů o hospodách
či kuchyních, kde se v obřím krbu točí na rožni prase nebo půlka krávy, jsou zcela zcestné. Vyzývavě se vlnící prsatá hospodská nebo hospodyně nepobíhala kolem rožně se džbánkem piva, nýbrž cmuchtila v kotlíku hustou kořeněnou polévku nebo omáčku. 

Kořeněnou proto, že pokud v ní bylo maso, bylo nejspíš podezřelého původu a nevalné kvality. Dále byl takový pokrm většinou slanokyselý nebo sladkokyselý. Opět proto, že ocet a víno pomáhají přebít odpornou chuť a zápach nečerstvého masa. 

Tohle nebylo jen “výsadou” středověku, nýbrž běžnou praxí až do počátku 20. století.

Takže v kotlíku nebo hrncích se nám vaří a dusí něco jako eintopf - směs vody, zeleniny, trochy masa (ryby), koření.
Až to bude hotové, kuchařka vyndá maso, nakrájí je na malé kousky, vývar se zeleninou propasíruje nebo rozemne v moždíři, vrátí do hrnce, zahustí drceným sušeným chlebem nebo moukou, dokyselí, osolí a nakydá do misek hladových hostí (misku a lžíci si lidé většinou nosili sebou a obé patřilo k docela cennému osobnímu majetku).  

Vedle toho se na stole objeví kus sýra nebo několik syrečků, cibule, česnek, ředkev, chléb nebo placky. Zapomeňme na pečeni, sladké pečivo, cukr. Pokud byla podávána kaše oslazená medem nebo sušeným ovocem či rozvarem z něho, konzumovali ji strávníci v nábožném tichu.

Naši předkové totiž snědli skoro všechno. Ne, že by byli čuňata. Ono jim prostě nic jiného nezbývalo. Ale o tom až
v dalším článku.

Černé kuchyni - prababičce dnešních moderních, věnuji také samostatný článek.

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.7 (100 hlasů)

Komentáře

Oprava - nejsem anonym, ale perlička domácí.

Průměrný počet slepic: 4.3 (6 hlasů)
Trvalý odkaz

Tady krapet proběhla diskuse, jestli nazelenalé maso ještě jo, nebo fuj.

Jsem si vzpoměl, jak jsem v dětství četl Karla Maye a tam se pravilo, že medvědí tlapa je nejlepší, když se nechá uležet a až s ní začnou hýbat červi, tak je správně zralá na konzumaci.
Tuto moudrost mám obšlehlou od Maye, abych nemachroval, jelikož medvěda jsem nikdy neulovil. Naštěstí nám to po lese neběhá a v zoo si je dost hlídaj, ale asi na tom něco bude, jelikož zvěřina prostě chce nechat krapet uležet.

Kdo picne kance a druhý den ho má na talíři, tak je debil. Ať si dá radši zemlbábu.

Průměrný počet slepic: 3.7 (9 hlasů)

Myslím, že maso nenechávají uležet a jídlo začínají vnitřnostmi, nejčastěji srdcem. Nejlepší prý je s hypertrofickou kardiomyopatií, to má masité přepážky.

Průměrný počet slepic: 3.1 (8 hlasů)

On to myslel, že když víš jak, je dobré nechat maso na hovězí stejk uzrát, než ho sežrat čerství ;)

Oni předci uměli, nebyli to blbečci nepolíbení znalsotma, i dnešní informace co vůbec jedli ve 13století mají hlavně z toho co vykopou z odpadních jak, takže psát zasvěcené "eseje" co jetli ve 1 3století, když to neví ani odborníci a teoretizujou nad odpadem co vykopou je směšný...

Průměrný počet slepic: 3.3 (4 hlasů)

záchodové jímky. To se obvykle slaví velkým mejdanem, protože nic nepotěší víc než řádně uleželé hovínko ze 14. století.
Osobně jsem to zažil před několika lety na Pořešíně. Příšerně to po odkrytí začalo smrdět, ale radost byla nepopsatelná.

V odpadních jámách jsou pro změnu kosti, ze kterých se zjišťují druhy a velikost sežraných zvířat, ale také rozmanitost rostlinné potravy (pokud se najdou semena a skořápky).

Assi, oni někteří naší středověcí a raně novověcí předkové uměli číst a psát a někteří byli docela zdatnými psavci. Díky nim VÍME, co a jak se vařilo, jak se to upravovalo, zdobilo, servírovalo. Pochopitelně se to týká hlavně panovnických a šlechtických kuchyní, ale existují i různé zmínky o prostších kuchyních od různých obchodníků, kteří se potloukali po městech a vsích. Navíc od 2. poloviny 14. století existují kuchařky (ony to samozřejmě nejsou podrobné recepty, spíš poznámky jak co připravovat) a dokonce něco jako gastronomický slovník (Klaret de Solencia - cca 1366), zachovaly se různé účty, dietní předpisy (např. Mistr Havel - lékař Karla IV.).
Těch pramenů je mnohem víc, než si umíte představit. Jen je pracné se k nim dostat a ještě pracnější se jimi prokousat. Ale když to máte jako celoživotní hobby, tak to není až takový problém.

Průměrný počet slepic: 4.3 (6 hlasů)

Kdo uměl psát a číst ve středoveku a pokom, když už to uměl zůstalo psané slovo? Nějaké pálení knih apod. to jsi nezaznamenal :D

A kuchařka, znamená=toto prakticky všichni jedli a vařili :D To si děláš srandu, že jsi schopen dát rovnítko... Dneska vychází kuchařek jak nasraných, drtivě samé zahraniční jídlo, takže podle tvojí logiky, za 400 let sedne někdo jako ty a začne tvrdit "že se normálně jedlo tiramisu DOMA dělané" :D

Znovu, že je někde něco napsáno, brát do obecně, je to nejhorší co může někdo udělat... Prostě co kraj to jiné jídlo, co stav to jiné poměry a frekvence surovin... A i když mě dáš 100 kuchařek napsané v Praze, tak říkám, že ani hovno, že ty jídla jedl sedlák na Hané nebo Jeseníkách dřevorubec...

Průměrný počet slepic: 1.9 (8 hlasů)

"Příšerně to po odkrytí začalo smrdět,"... 14-té století, teda za Karla IV, nebo jeho tatíka? Jak to, že to 800 let vydrželo? Měly by se ty hovnokálie rozpustit do okolí...
Kdysi jsem se podílel na likvidaci starého hřbitova a když bagr vyhrábnul hrob, tak to opravdu zasmrdělo, ale nebyl to žádný extrémně děsivý puch.
A někdy v počátkem 70-tých let jsme likvidovali starou žumpu v bývalé fabrice- nebyla v provozu od konce 19-tého století. Obsah byl černý, sesedlý, docela tuhý, jakoby mazlavý a místní zahrádkář si vyhádal odvoz na svou zahrádku. Opravdu žádný příšerný smrad...

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

stojí na bytelné skále a ta jímka byla ze všech stran obestavěna základy věže. Takže když se to dostalo zpod suti a hlíny na čerstvej luft, vlhkost a teplo, asi doproběhla nějaká chemická reakce. Protože to bylo sutinami hodně stlačené a nejdřív to vypadalo úplně suše. Ale už za několik hodin se začaly dít věci a po asi týdnu to zmírnilo na cca pach psího bobku. A tak už to zůstalo a bylo to stejně cítit i po měsíci. On to nebyl extrémně strašlivý smrad, spíš pořádný smrad - prostě nikoli odporný, spíš dráždivý.

On totiž Pořešín zanikl - resp. byl zaniknut - náhle, bo si Oldřich II. z Rožmberka usmyslel, že než ho někomu svěřit do správy, tak ho raději zboří. Což také roku 1433 učinil a hrad nechal vypálit a pobořit.
A jak podtrhli věž s prevétem, tak jí spadla jen cca půlka a zakryla "aktivní" jímku. Patrně dokonale, takže se její obsah zachoval ve velmi dobrém stavu.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

In reply to by Ládik!!! (neověřeno)

Trvalý odkaz

jsou játra

Průměrný počet slepic: 3.7 (3 hlasů)

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

no ty a další vnitřnosti se první konzumovaly proto, že se rychle kazily a pak byla nebezpečné a nedaly se nijak zkonzumovat. Nechte koupená játra do druhého dne v chlaďáku a můžete je vyhodit, nebo riskujete.......
Já je mám ráda , ale kupuji je jen když je můžu po příchodu hned uvařigt. opečená či usmažená vydrží i do bruhého dne.
přečtěte si staré kuchařky, tak to všechno je.

Průměrný počet slepic: 4.7 (3 hlasů)

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

Jak čí:-)

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

Ujo rozpraval, jak bol ako murar zamlada cosi robit u horara ... no a obedovat bolo treba ... a horar mal v chodbe par dni zastreleneho zajaca ... fakt si uz nepamatam, kolko, nechcem kecat O:) ... len ujo vravel, ze sa ho bal, ze to snad uz aj smrdelo ... ale horar zobral, stiahol, a tak dobre maso vraj ujo v zivote nejedol.

Průměrný počet slepic: 4.3 (3 hlasů)

Maso je v zásadě lepší, když se nechá trochu uležet. Buňky mrtvého zvířete pracují i po smrti. Postupně rozkládají škrob a cukr v mase pomocí biochemických drah, které nepotřebují kyslík. Dost to vylepší časem chuť.

Průměrný počet slepic: 4.8 (4 hlasů)

Ale ne na stole, nebo někde ve stodole.
Jak které.

Ryby jím nejraději čerstvé, například štiku až druhého dne tepelně upravenou nemusím. Idealní je několik hodin po odplutí do věčných trdlišť, uzavřit do spálené krusty, mňam ! (větší kusy však hromadí v v tkáni příliš těžkých kovů, těch má kupodivu nejméně karas)
Kapra však nakládáme do mléka, mořské ryby jemně marinujeme aspoň v citronové šťávě, jak kterou. Úhoře pouze udím, klidně i rozmražené (a vysušené a solí zbavené slizu). Hrouzci coby grundle v posledních letech nula, bacha na ty supermarketovské, ti mají s hrouzky většinou společné jen jméno).

Nejlepším kuchařem je však hlad, to bych možná sežral i dušenou mrkev nebo zemlbabu, kočku nevím - asi ne, psa jo, ale ne přejetého.
Když je však velký hlad , může to dopadnout i takto :

Hádají se Němec, Američan a Rus, kdo z nich má dříve sklizeň brambor. Němec říká : " My u nás v Německu zasadíme brambory, párkrát je okopem a za čtyři měsíce sklízíme". Američan na to : " Tak to my brambory zasadíme a už za tři měsíce je sklízíme". Rus se opovržlivě pousměje a říká: " U nás zasadíme brambory a vykopáváme je za tři dny."
- " To ti nevěříme, to není možné, ty lháři !!", řvou Američan s Němcem na Rusa.-- " Vy vůbec netušíte , co je to - mít velký hlad".

Průměrný počet slepic: 4 (8 hlasů)

+5 já taky, navíc jsou náchylné na plísně a taky si nehodlám vyhlazovat obličej botulinem. To si radši někomu řeknu o facku :) Citron je kvůli těm plísním a taky částečně rozloží tuk a ryba není tak cítit. Vánočního kapra jsem ani nemusel. Tak ho vymáčeli, že bych poslepu asi nepoznal, že je to kapr.
Ten vtip taky znám :)
Všechno se musí umět, kuchař dělá restauraci. Dušená mrkev ochucená cayenským pepřem, přislazená a samozřejmě osolená+česnek není špatná příloha. Jedl jsem i studenou strouhanou s nějakým ukr. kořením a moc mě to chutnalo.
Pes se peče s bůčkem, ovšem po stálé konzumaci vás jednou roztrhá smečka, ptz oni to vědí :) Dobrej je i had (doporučuji opatrný výběr!), ovšem hadice je nejedlá.....

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

In reply to by robertík 007 (neověřeno)

Trvalý odkaz

Pokud maso / rybu řádně uvaříte / usmažíte / upečete, tak vám botulotoxin nehrozí. A následně hned zkonzumujete.

Průměrný počet slepic: 4 (1 hlas)

víte jak dlouho je maso v hypersuper uležené? já ne

Zatím bez slepic

Pamatuju z dětství, že před Vánoci visel za oknem bažant i 14 dní a zajíc jakbysmet. Zvěřina, pokud není odleželá je nechutná a nepoživatelná, pokud není hladomor. Stejně tak beran. Zažil jsem, že před pečením (v létě) ho zabalili naloženého neprodyšně do igelitu a nechali ho dva dny "zapařit". Pekl se bez igelitu a poloviční dobu než normálně. Všichni zúčastnění přežili a jestli teď neumřeli....cpou se dodnes. Je to recept afrického domorodého kmene, který takhle zpracovával hrochy, pokud se tedy lovcům podařilo přežít :)
Se zvěřinou měly restaurace problém ohledně vyhlášky ohledně konzumace hotového jídla do 24 hod. A i se svíčkovou, jelikož chuť přichází časem.

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

O nedostatku masa a "dostatku" plodin by Vám mohli vyprávět Inuité.
Asi byl i rozdíl mezi úrodnou Hanou a Podkrkonoším, mezi Vikingy využívajícími pravidelných tahů sleďů, makrel a tresek, které nasolovali či sušili ve větru a pasáčkem koz na Blízkém východě.
Chtělo by to najít bod v krychli, jejíž jednotlivé strany jsou dány polohou na mapě, časem v minulosti a postavením ve společnosti. A o tom bodu diskutovat - obecně se jinak neshodneme a dostáváme k neporovnatelnému.

Průměrný počet slepic: 4.3 (6 hlasů)

Ja som sice nevzdelany ignorant, ale clanok sa vola 'nasi predkovia', a ja za nasich predkov rozhodne Inuitov, ani Vikingov nepocitam ...

Průměrný počet slepic: 3.6 (7 hlasů)

I když to zúžím na Vaše předky (České země, Střední Evropa, nějaká malá oblast v dnešní ČR?), tak moje úvaha platí stále: Tedy jedna strana krychle je časový úsek od 10. století do roku 1900, druhá strana společenské postavení od nádeníka, děvečky, přes domkaře, řemeslníky až po sedláka či měšťana zkomplikované ještě postavením v rodině od dcery po otce rodu, a třetí strana je místo na mapě od úrodné Hané, Polabí, Jižní Morava, Jeseníky, Podkrkonoší.
Např. v 17. století si čeládka z Litovle opakovaně stěžovala vrchnosti do
Olomouce, že jsou krmeni táhnoucími lososy a potom táhnoucími úhoři a požadovali aby bylo uzákoněno kolikrát týdně je mohou mít maximálně na talíři.

Průměrný počet slepic: 3.5 (6 hlasů)

kupříkladu "Vývoj přípravy zelné polévky v litoměřickém okresu v období 1350 - 1950" s podtitulkem "Napříč sociálními skupinami a rodinnou hierarchií"?

Vy se na všeobecném blogu dožadujete superodborného článku na superspecializované téma.
Protože napsat obecný, informativní článek s takovou strukturou, jakou požadujete, je zhola nemožné. Pak by se totiž nejednalo o článek, ale o dizertačku.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

Máte pravdu. Nedožaduji se. Napsal jste článek dobře, jen některé příspěvky v diskuzi se míjely, právě proto, že jeden psal o jedné konkrétní situaci a druhý oponoval úplně někde jinde. Na to jsem jen upozornil.
P.S.: A ten článek o zelňačce by mě obzvlášť zajímal.

Průměrný počet slepic: 4 (1 hlas)

Takže měšťan jedl to samý jako dřevorubec v horách? Prostě podle knížek v Praze se může říci, co jedl pražák v praze a tím to, a k tomu se musí dodat, pražák stavu , kterému byla kuchařka určena a tím to končí...
Stejně jako inuita, tak dřevorubec na horách podle kuchařky z prahy nevařil ;)

Průměrný počet slepic: 4.3 (4 hlasů)

Ano, prababi, co sluzila na zamku mala trochu iny repertoar receptov, nez babka rolnicka, ale povedala by som, ze rozdiel bol skor v uprave jedla, nez zlozeni ... aj ked priznavam, ze maso na zamku bolo castejsie nez v podzamci, ale v konecnom dosledku tie suroviny boli rovnake, aj ked iny pomer tych 'kazdodennych' voci tym 'obcasnym' ... prosto zberali suroviny na tom istom poli, len sa delilo 'lepsie' do bohateho domu, 'horsie' do chudobneho.

V nasom prdelakove bol napriklad pansky majer ... a spravca majeru mal sice bohatsi stol, ale pestoval na majeri presne to iste, co ostatni na nepanskom, a do kastiela posielal tiez len to iste, co rastlo na vsetkych polickach.

Průměrný počet slepic: 5 (7 hlasů)

Dřevorubec na horách jedl do období brambor nejčastěji hrách a žito. Jak nastalo pěstování brambor, na horách jedli skoro pořád jenom ty. A k tomu mléko a vše z něj.

Průměrný počet slepic: 4 (1 hlas)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

Hrách a kroupy, to je hloupý....když je to pořád dokola. A pohanková kaše. A na hrušce se ne a ne urodit jitrnice a jelita. V podzámčí křivice z málo rozmanité potravy a na zámku dna z přecpávání se masem. Někde věděli, a tak chudák Maruška musela v lednu pro jahody, až si uhnala měsíčky :)

Průměrný počet slepic: 4.5 (2 hlasů)

takže samozřejmě o Čechách. Vědom si rozdílností i uvnitř Kotlinky.
A píšu jen o tom, co je prokázáno písemnými zdroji, archeologicky a výsledky experimentální archeologie.
A pochopitelně zkracuji a zjednodušuji, protože jinak by to nebyly články, ale tlustoknihy.

Průměrný počet slepic: 4.5 (8 hlasů)

nevděk světem vládne. Místo díků za trochu osvěty se od některých tady dočkáte jen zlostných reakcí - ať napíšete cokoli, případně pravý opak téhož.
Žasnu, kolik zloby vyvolá tak nevinné téma jako vaření a jídlo našich předků... :-)

Průměrný počet slepic: 5 (8 hlasů)

třeba, že to je nudné téma, že historie nikoho nezajímá a tak. A také spoustu dotazů, protože ve článcích (budou pokračovat až do konce týdne) toho víc není než je.
Ale že někoho dokáže takhle vytočit tak nevinné téma, jako je historie vaření, to mě také trochu překvapilo :o)

Průměrný počet slepic: 4.7 (7 hlasů)

jak ti co tomu rozuměj jak koza petrželi......, musí za každou cenu ukázat jak jsou hytří/hytřejší a nejhytřejší/, byť zkušenosti žádné, vše opsané jen z press nebo wiki a věci i nesouvisející jen aby se ukázali. . Víte , já bych chtěla a docela možná dokázala okusit jídel dle nich připravených. Jsou to ubožáci, ale zase je to nádherná ukázka toho, proč se vlastně ani naši politici neshodnou, vždycky je někdo hytrý, hytřejší a nejhytřejší nad ostatními. I za cenu toho že republika jako celek jde do háje. A je to docela sranda, že i tak nevinné téma jako vaření dokáže některé indeligenty vytočit tak nadmíru.
Já jsem spíš čekala mraky receptů z dob dávných, co si kdo pamatuje. prdlajs nepamatují, protože neví o čem kecají a vlastní zkušenosti nulové. Tož tak, ale některé ty reakce pro obyčejného člověka ,jsou opravdu, ale opravdu zábavné. :-)

Průměrný počet slepic: 4.3 (3 hlasů)

recepty budou úplně nakonec!
Ověřené, ochutnané. Trochu sobecky jsem dal jen to, co chutná nám :o))

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)

ty znalosti z dob dávných budou potřeba a obávám se dost brzy, takže i tenhle Váš příspěvek by mohl být poučný a kdo ví jestli zakrátko , zůstane-li net, se nebudou lovit paměti a prastaré zkušenosti jako i většina zde uvedených zkušeností .... ona i ta elektrika... jejda
teda možná to vidím černě, ale zatím bohužel moje tušení stínů a souvislostí až nepříjemně vy\chází....hmm

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

In reply to by ema (neověřeno)

Trvalý odkaz

a zkušenostmi z "livinghistory" a trampingu. Fakt jsem si jistej, že co do přežití jsme naučení slušně a zvládli bychom pokrýt naprostou většinu životních potřeb vlastníma prackama. I zbraně, nezávislé na přesné munici máme; plně funkční.
Ale už ne sami, protože věk.

Průměrný počet slepic: 4 (1 hlas)
Trvalý odkaz

Len tak na okraj - macamku - omacku, do ktorej sa namacal chlieb - varievali nasi este aj po prevraate .... v celej dedine ... mohla byt z vyvaru zo sliepky ci kralika, zo stavy z kyslej kapusty alebo hubova .... takisto sa pestovalo, uvarit masovy vyvar, vybrat z neho maso, vyvar podavat s nudlemi, a maso ako druhy chod so zemiakmi a uhorkou, alebo salatom .... ked som prisla do Brna, vsetci valili oci, ze co za sposoby .... asi si tu ludia bohato zili uz za komunistov.

Průměrný počet slepic: 4.2 (9 hlasů)

"takisto sa pestovalo, uvarit masovy vyvar, vybrat z neho maso, vyvar podavat s nudlemi, a maso ako druhy chod so zemiakmi a uhorkou, alebo salatom" ... anebo s omáčkou z rajčat!

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

Jedno kuře pro pět lidí. A to ty kuřata máma nechtěla kupovat, stálý 30 Kčs kilo a hovězí 46 Kčs. A kuřata to byla malá, když měla 1,20 nebo 1,30, to už byl obr na tehdejší dobu. Dnešní hybridní kombinace brojlerových linií dorůstají běžně 2 kg v 8 týdnech.
Jeden vesničan to tu chová a vypadá to jako malá krůta.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Jak tady Občan ve svém článku píše, že naši předci sežrali cokoli, protože neměli na výběr, tak k tomu mám co říct.

Kdysi odjela žena na jeden den do pryč a kámoš volá, jestli nezaskočíme na jedno. Tak jo!
Když jsem se pak z toho jednoho vrátil kolem třetí v noci domů, tak jsem se najedl, jelikož jsem měl hladíček a šel spát.
Druhý den se žena vrátila a ptá se mě, co jsem večeřel (ona je starostlivá). Tak říkám, že jsem dojedl ten guláš, co byl v lednici. A ona, že prý jsme ale žádný guláš neměli.
Nakonec se zjistilo, že to bylo žrádlo pro psa. Ale ne konzerva, tehdá jsme ještě vařili.
To jste takhle vzali kilo těch rozemletých pařátů a zobáků a sajrajtu, který už výrobce nedokázal prodat, uvařili jste to, smíchali s kolínkama a po vystydnutí to dali do ledničky. Bez soli, bez koření.
A já to nad ránem tomu našemu pejskovi sežral.

Průměrný počet slepic: 3.7 (9 hlasů)

Babka nebozka povazovali kuracie paraty za jednu z najchutnejsich casti na sliepke, a vzdy si ich po obede miesto dezertu ozuzlavali.

Průměrný počet slepic: 4.6 (10 hlasů)

že babka je nebožka.
Bych jí pozval na jedno a ve tři ráno bychom si ožužlávali pařáty...

Průměrný počet slepic: 3.5 (6 hlasů)

se ožužlávají,aby si doplnili minerály.

Průměrný počet slepic: 3.5 (6 hlasů)

Tak babka sa za FerencJozka este narodili ... uz by to ozuzlavanie slo asi ztuha.

Průměrný počet slepic: 3.8 (5 hlasů)

Dědeček to miloval... ještě k tomu hřebínek a jakési malé nesmysly z kuřecí hlavy...

Jednou jsem "vařil" a místo cibule jsem si nakrájel tulipánové cibulky... Sníst se toho dá moc! A někdy je to docela dobré.

Průměrný počet slepic: 4 (1 hlas)

In reply to by Vlastimil Čech (neověřeno)

Trvalý odkaz

To není nic proti Vietnamcům, co si navzájem pořád prodávali kuřecí pařáty. Nakonec jim je zabavila policie, protože po všech těch obchodech už byly 46 let staré. https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/1087919-cinska-policie-zabavila-46-l…

Zatím bez slepic

v dnešní bídné/ nejlepší/ době i ta kuřata už se nedají. Snad jen od těch grilovaných pouze poslední části nožek mají nějakou bývalou chuť/tam to asi nenapichují vodou/. jinak kuře/kupované/ se už nedá použít ani na falešnou svíčkovou, a upéci už vůbec ne.... Nějak je to bez chuti, tak nějak divné. Je to už pár pátků, co jsem koupila kuře, že upeču, krapítko vody a šup do trouby, mno výsledek byl tristní... vody se vypeklo třikrát tolik, kuře bez chuti a tak nějak gumové, ať jsem pekla, jak jsem pekla. Takže to bylo poslední. Od té doby nee. njn

Průměrný počet slepic: 3.5 (2 hlasů)

Podívej se na streem "jak nas vidi svet", tam hosti cinanka pakistance a portugalce, jako specialitu jim dava kureci hnat, ze to je suepr obsah na kolageny ;)

Ono, to není "sežrali všechno", ale nebyli "lepší lidé" co by jim říkali, že něco sníst je pod uroveň, že to žere jenom plebs...

Průměrný počet slepic: 4 (9 hlasů)

Římané měli jako pochoutku vepřové nožičky. Taky samý kolagen. I dnes je máme jako pochoutku. To se tak rozvaří prasečí nožky, ochutí cukrem a přidá něco barviv, a rázem je pochoutka zvaná gumový medvídek. Samý kolagen!

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

To jsme ho jednou takhle slavili u kamaráda na chatě, děti konečně kolem jedné vytuhly a nás nad ránem přepadl hlad. A jak jsme byli rozdovádění, tak jsme na stůl shromáždili zbytky a jali se vařit "irský guláš" (trampové vědí). Masa málo a mezi zbytky trůnila piksla kočičího žrádla - že prý kousky v lahodné omáčce.
Když kousky, tak kousky; putovala do kotlíku.
Vonělo to docela pěkně, ale chuť absolutně žádná. Tak jsme to pěkně dokořenili, dochutili troškou hořčice a kečupu a bylo. Děti ráno zbodly ke snídani zbytek s chlebem a náramně si pochvalovaly.
Problém nastal až za týden, protože kamarád zapomněl, že jsme kocourovi sežrali konzeru a vyrazil na chatu pouze s kocourem. No, kocour přežil na točeňáku a my jsme si vyslechli přednášku o vožralejch čuňatech, co chudáka kočičku připravily o papání. Přitom to jedl taky :o))

Průměrný počet slepic: 3.5 (6 hlasů)

my jednou byli na Silvestra na půjčené letní chatě( bez vody a topení a zateplení) večer jsme paruku v hospodě a šli tam jen přespat. Já jediná věděla,jaká je po pitce ráno žízeň a koupila si limonádu a postavila si ji vedle postele,až se vzbudim,aby byla po ruce. Bohužel se vzbudil dřív jiný spiťar, vidouc nealkoholické,přelezl několik postelí a bez dovolení to vyžah. To se odhalil charakter a příští rok jsem už slavila s partou jinou,ve vytopené chaloupce s krbem a zásobami.

Průměrný počet slepic: 4.3 (7 hlasů)