Český premiér to schytal od rozzuřeného odpůrce na předvolební debatě v pražském divadle La Fabrika.

🗣Během debaty padla otázka, proč Fialova vláda neodsoudí to, jak se chová izraelská armáda vůči civilistům v Pásmu Gazy. Petr Fiala ve své odpovědi zaujal proizraelské stanovisko a prohlásil, že pro vyřešení konfliktu je především třeba porazit Hamás a omezit vliv Íránu.

📌Řada nespokojených v sále začala vykřikovat „fašista“ a „genocida nejde obhajovat“. Moderátorka Iva Pazderková umožnila jednomu z odpůrců položit premiérovi dotaz. Ten pokračoval ve své kritice Petra Fialy, čímž ho rozzuřil. Premiér zopakoval své stanovisko ohledně konfliktu na Blízkém východě a nespokojený občan dál hlučel a dával jasně najevo, že s premiérovým postojem zásadně nesouhlasí.

❌Příznivci a moderátorka nebyli spokojeni s tímto vývojem debaty a donutili odpůrce opustit sál.

😡„O genocidě se kultivovaně diskutovat nedá a běžte s tou svou propagandou do pr*ele,“ řekl aktivista při svém odchodu.

@neCT24

Uzly bitcoinové sítě: páteř decentralizace

Bitcoinová síť je decentralizovaná – neexistuje žádný centrální server ani ústřední autorita. Místo toho ji tvoří tisíce propojených počítačů po celém světě, kterým říkáme uzly (anglicky nodes). V každém uzlu běží software (nejčastěji Bitcoin Core), který umožňuje účast v síti.

Kdo se může připojit?

Kdokoli. Bitcoin je otevřený protokol – stačí si stáhnout a spustit bitcoinový software a stát se tak plnohodnotným uzlem. Neexistují žádné poplatky, registrace nebo povolení. V předchozích dílech jsem psal o peněženkách, tehdy se jednalo o tzv. lehké uzly (light SPV node), které nestahují celý blockchain, ale spoléhají se na důvěru v jiné uzly, které jim poskytují data jako službu. Kromě těchto, existují i peněženky jako plnohodnotné uzly (full node), které ověřují a uchovávají celou historii transakcí. Mít plnohodnotný uzel znamená, že si uživatel do svého zařízení stáhne celý bitcoinový blockchain, tedy kompletní historii všech transakcí od roku 2009 až dodnes. Tím se z něj stává nezávislý ověřovatel pravidel sítě a zároveň si může vytvořit nejbezpečnější možnou peněženku, která nevyžaduje důvěru v žádnou třetí stranu. Výhody jsou maximální bezpečnost: Uživatel sám ověřuje platnost každé transakce.Soukromí a anonymita: Není potřeba spoléhat na cizí servery, které by mohly sledovat vaše transakce. Odolnost proti cenzuře: Vlastní uzel funguje nezávisle na státech, burzách či komerčních službách. Co je potřeba k provozu vlastního uzlu? Počítač nebo minipočítač: Např. běžné PC s alespoň 500 GB volného místa na disku. Lze použít i zařízení typu Raspberry Pi 4 (cca 4–8 GB RAM) s připojeným SSD. Stabilní internetové připojení: Vzhledem k tomu, že uzel komunikuje s ostatními uzly, je ideální mít trvalé připojení s rychlostí alespoň 50 Mbit/s a neomezený datový tarif.Trpělivost na začátku: Stažení celého blockchainu (více než 500 GB) může trvat několik dní, v závislosti na rychlosti disku a připojení.Program zdarma: Nejčastěji se používá Bitcoin Core, oficiální a otevřený software, který si lze zdarma stáhnout z bitcoin.org.

Obchody, které přijímají bitcoiny, často používají jednodušší řešení jako tzv. lightweight peněženky nebo služby třetích stran, ale i ony mohou provozovat vlastní uzly pro větší nezávislost a bezpečnost.

Bitcoinové burzy často provozují plné uzly, protože potřebují ověřovat transakce, přijímat a odesílat bitcoiny bezpečně a spolehlivě. Plný uzel jim umožňuje přímo komunikovat se sítí bez závislosti na třetích stranách.

Bitcoinové burzy (např. Binance, Coinbase, Kraken) jsou platformy, které umožňují uživatelům nakupovat, prodávat a směňovat bitcoiny za jiné kryptoměny nebo tradiční měny (např. USD, EUR). Fungují podobně jako klasické směnárny či akciové burzy – shromažďují nabídky a poptávky a zprostředkovávají obchodování mezi uživateli. Kromě směny nabízejí i další služby: můžete jim své bitcoiny dočasně svěřit a získat za to úrok (podobně jako u termínovaného vkladu), nebo si naopak bitcoiny od burzy půjčit – například pro spekulaci na pokles jejich ceny – přičemž za tuto půjčku platíte úrok. Pro svůj provoz burzy často používají vlastní bitcoinové uzly, aby mohly samy ověřovat a odesílat transakce do sítě.

Jak probíhá směna měny za bitcoiny na burze

Uživatel si nejprve vytvoří účet u vybrané burzy a ověří svou totožnost (většina burz to vyžaduje kvůli zákonům proti praní špinavých peněz). Poté na burzu pošle peníze – například bankovním převodem nebo kartou vloží částku v korunách, eurech nebo dolarech.

Jakmile jsou peníze připsány, uživatel na burze zadá pokyn: chce například nakoupit určité množství bitcoinů za aktuální kurz. Burza vyhledá odpovídající nabídku na trhu – tedy jiného uživatele, který prodává bitcoiny – a provede směnu. Komunikace mezi uživatelem a burzou probíhá skrze webové rozhraní nebo mobilní aplikaci, ale samotná výměna je technicky zajištěna v databázi burzy.

Výsledkem je, že uživatel má nyní na svém účtu u burzy připsané bitcoiny (často ve formě tzv. interního zůstatku), které může buď držet, prodat zpět, nebo si je vybrat – tedy poslat transakcí na blockchain a informaci o tom do své vlastní peněženky, kde budou skutečně pod jeho kontrolou.

Jaké informace uzly sdílí?

Uzly mezi sebou komunikují a sdílejí data, která jsou klíčová pro chod sítě, nové transakce – když uživatel odešle bitcoiny, jeho transakce se šíří sítí, kde ji uzly ověřují. Nové bloky – těžaři vytvářejí nové bloky, které uzly ověřují a přidávají do své kopie blockchainu. Ověření transakcí a bloků – každý uzel kontroluje, zda jsou transakce platné (např. že odesílatel má dostatek bitcoinů, že transakce není dvojí utracení atd.). Proč jsou uzly důležité? Udržují integritu a bezpečnost celé sítě. Zajišťují, že pravidla Bitcoinu (tzv. konsenzus) jsou vynucována decentralizovaně – nikdo nemůže síť svévolně ovládat. Jsou základem pro nezávislé ověření – každý si může ověřit platnost transakcí bez důvěry ve třetí stranu.

Servisní vrstva – těžaři

Další důležitou součástí bitcoinové sítě jsou tzv. těžaři – specializované uzly, které mezi sebou soutěží o právo přidat nový blok do blockchainu. Každý blok obsahuje soubor nových transakcí, ale aby mohl být připojen, musí těžař vyřešit složitý kryptografický rébus. Tento úkol spočívá v nalezení správné číselné hodnoty (tzv. nonce), která po připojení k datům bloku vytvoří haš s požadovaným počtem nul na začátku. Hledání této hodnoty je záměrně náročné a vyžaduje obrovské množství výpočetního výkonu a elektřiny, přičemž úspěch závisí na rychlosti i náhodě. Právě tím se těžaři navzájem vyvažují – i menší těžař může mít šanci uspět. V daný okamžik může na vytvoření dalšího bloku pracovat současně tisíce těžebních zařízení po celém světě, sdružených do tzv. těžebních „poolů“. Těžební „pool“ je sdružení více těžařů, kteří spojí svůj výpočetní výkon, aby měli větší šanci najít blok a získat odměnu. Odměna se pak rozděluje mezi členy poolu podle toho, kolik výpočetní práce do něj každý vložil.

Předtím, než těžař sestaví nový blok, vybírá transakce ze své čekárny zvané mempool – což je dočasný seznam transakcí, které byly rozeslány do sítě, ale zatím se nedostaly do žádného bloku. Každý těžař udržuje vlastní mempool, ale transakce si mezi sebou uzly rychle předávají, takže obsah bývá podobný. Protože do jednoho bloku se vejde jen omezené množství dat (zhruba 1–2 MB), těžaři dávají přednost transakcím s vyšším poplatkem – právě ten určuje, jak rychle bude transakce zpracována. Některé transakce proto čekají v mempoolu déle, zejména pokud obsahují nízký poplatek, který není pro těžaře atraktivní.

Těžař, který jako první najde platné řešení bloku, získává právo jej připojit k blockchainu a obdrží odměnu – v současnosti 3,125 bitcoinu (od května 2024) – spolu s poplatky za zahrnuté transakce. Tato odměna (při dnešním kurzu cca. 300 tisíc USD) je vydávána prostřednictvím speciální první transakce v bloku, která nemá žádné vstupy a tzv. „z ničeho“ vytváří nové bitcoiny. Celá síť ostatních uzlů pak blok ověří a přijme, čímž vzniká další článek v blockchainu a proces pokračuje dál. Tento mechanismus zajišťuje nejen přenos transakcí, ale i stabilní, decentralizovaný provoz sítě bez centrální autority.

Bloky v bitcoinové síti jsou řazeny do souvislého řetězce, zvaného blockchain – každý nový blok totiž obsahuje kryptografický otisk (hash) bloku předchozího. Tím vzniká nepřerušitelný sled, ve kterém je každý článek navázán na předchozí, a tím i ověřitelný. Jakmile je blok jednou připojen a následují po něm další, stává se prakticky neměnným, protože jakákoli snaha jej zpětně změnit by vyžadovala přepočítání všech následujících bloků – což je výpočetně nemožné. Blockchain tak uchovává historii všech transakcí od samého začátku systému (od roku 2009) – a kdokoli si jej může celý stáhnout a ověřit. V roce 2025 velikost celého blockchainu přesáhla 550 GB, přičemž neustále roste, protože každý blok přidává nové údaje. Tento trvalý a veřejný záznam je základem důvěry v celý bitcoinový systém – umožňuje každému uživateli ověřit si sám, že všechny platby byly provedeny korektně.

Mt. Gox: Největší krach bitcoinové burzy v historii

V roce 2014 otřásl kryptosvětem pád tehdejší největší bitcoinové burzy na světě – japonské Mt. Gox. Burza tehdy zpracovávala až 70 % všech bitcoinových transakcí. Pak ale zmizelo 850 000 bitcoinů, což tehdy představovalo přibližně půl miliardy dolarů. Ukázalo se, že burza byla dlouhodobě hackována – pravděpodobně už od roku 2011 – a vedení o tom buď nevědělo, nebo mlčelo.

Zakladatel Mark Karpelès čelil obviněním z podvodů a špatného hospodaření, a ačkoli část ztracených bitcoinů (asi 200 000 BTC) se později našla, naprostá většina zůstala nenávratně pryč.

A důsledky? Tisíce uživatelů přišly o své prostředky. Mt. Gox se stal synonymem pro riziko centralizovaných burz.Případ vedl k posílení myšlenky: „Not your keys, not your coins“ – tedy že kdo nedrží své kryptoměny na vlastní peněžence, nedrží je vůbec. Dodnes, o více než deset let později, probíhá insolvenční řízení a bývalí zákazníci Mt. Gox čekají na částečné odškodnění. A příběh této burzy zůstává jako memento, které připomíná, že v kryptosvětě není důvěra samozřejmostí – a že technické zabezpečení i právní rámce jsou klíčové.

Odkaz na díl 3.  https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/jedou-v-tom-vsichni#comment-2180271

- staví obrázek proti migraci Okamury na roveň dětské prostituce a narkomafie u bitcoinů?

Neskutečná drzost Jindřicha Šídla, komentátora Seznamu ke kriminálním vládním kauzám s bitcoiny a praní peněz ze zločinu, pět mrtvol - údajných sebevražd v kauze Dozimetr na roveň obrázku proti migraci.

Kam až sahá drzost těchto manipulátorů?

Vážně lze srovnávat praní digitálních peněz, kdy provládní Šídlo porovnává tento obrázek jako kriminální kauzu se zločiny z drog a dětskou prostitucí? Dark Web neboli temný web je prakticky nejhlubší vrstva internetu. Tato část je umístěna na darknetech, což jsou překryvné sítě využívající internet. Jisté specifikum Dark Webu je, že se na ně dá přistoupit pouze prostřednictvím speciálního softwaru, nejčastěji pomocí prohlížeče TOR – The Onion Router.

Nejčastěji zde naleznete obchody s drogami, zbraněmi, dětskou pornografií nebo výrobou virů na zakázku. Výjimkou nejsou ani necenzurované záběry týrání dětí, zajatců či zvířat. Některý obsah je ale skutečně až nechutný. A právě odtud pochází pračka peněz vládní ODS za pomoci STAN. A toto přirovnává Šídlo ke kauze, kde SPD vložilo obrázek s černochem, jak běžně funguje migrace na západě v NO-GO zónách. A další hrdý udavač dal trestní oznámení, kterého se přeochotná Rakušanova policie okamžitě chytila, aby překryla Rakušanův Dozimetr s množstvím mrtvol a ODS Fialovu kampeličku s praním digitálních peněz.

Kokainové Brno s primátorkou Vaňkovou žasne, a jásá, jak se stalo kokainově slavným a miliarda by se hodila i Bolkovi Polívkovi, kterému ODS v Brně odklání zatím desítky milionů.

Petr Pokorný skrytapravda.cz

Pláčeme, myslím, na špatném hrobě. Nadáváme Kašpárkovi a Šmidrovi, ale oni za to nemůžou! Oni jen hrají svoji roli. Zaměřme se na loutkáře. I když tady je to složitější. Jejich multilevel strukturu je obtížné rozkrýt. Přes různé Aspeny, WEFy, Deep Staty se ale dostaneme k jádru zla, pejzatému Chabad Lebovič, které se kamarádí s Trumpem, Putinem, Zeleňákem i s papežem. Tam je potřeba vést úder! Ale jak, to je otázka za všechny Rothschildovy prachy… Možná bude přeci jen jednodušší hodit ty Kašpárky do kamen. Ale je to jen dočasné řešení…

Antonine, vše nejlepší k dnešnímu svátku 😃 doufám, že už jste se vyhrabal z těch povodní! 👍já už celkem jo..

Izrael zaútočil na Írán pod záminkou odzbrojení íránského jaderného programu. Tento útok však není o obohacování uranu. Je o změně režimu. A vítěz může být jen jeden.

Scott Ritter, 13. června

Za přečtení děkuji, Scott Ritter! Tento příspěvek je veřejný, takže jej můžete sdílet.

Teherán pod izraelským útokem, 13. června 2025

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu oznámil zahájení operace „Lví odvaha“, jejímž cílem je zničit íránskou infrastrukturu pro obohacování uranu a výrobu jaderných zbraní. Netanjahu a jeho nejvyšší vojenští velitelé naznačili, že tato operace potrvá několik týdnů.

Klíčovou součástí útoku bylo zřejmě odstránění nejvyšších íránských představitelů v armádě a zbrojním průmyslu, kteří byli spojeni s íránským jaderným programem. Izrael tvrdí, že má k dispozici nové zpravodajské informace, které naznačují, že Írán se připravuje na realizaci jaderného zbrojení. Tyto informace podle Izraele stály za rozhodnutím zaútočit právě teď, i když Spojené státy vedou s Íránem jednání o tom, jak zmírnit obavy z íránského jaderného zbrojení a zároveň umožnit pokračování obohacování uranu.

Další podrobnosti o tom, co přesně Izrael v této první vlně útoků zasáhl, budou nepochybně brzy zveřejněny. Podle prvních zpráv se zdá, že kromě úderů zaměřených na odstranění vedení zasáhl Izrael také zařízení protivzdušné obrany a komunikační zařízení, zařízení na obohacování uranu v Natanzu a Firdosu, zařízení na výrobu balistických raket v Parchinu, základnu balistických raket v Piranshahru a další zařízení podobného charakteru.

Írán je sám sobě největším nepřítelem

V posledních několika měsících se Írán prezentoval jako stát na prahu jaderného zbrojení. Írán má jako signatář Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) plné právo vlastnit schopnost obohacovat uran v rámci mírového jaderného programu monitorovaného Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE), ale nemá žádné zákonné právo usilovat o jaderné zbraně, dokud zůstává signatářem NPT. Hromadění uranu obohaceného na 60 %, pro které neexistoval žádný legitimní účel související s deklarovanými jadernými aktivitami Íránu, bylo záměrným krokem Íránu, aby se dostal do pozice, kdy mu chybí pouze jeden cyklus obohacování k získání uranu obohaceného na přibližně 92 %, který by byl použitelný v štěpné jaderné zbrani.

Íránské odstředivky IR-6

Írán rovněž instaloval ve svém podzemním obohacovacím zařízení ve Firdosu pokročilé kaskádové odstředivky IR-6, které jsou při obohacování uranu řádově účinnější. Tyto kaskádové odstředivky by byly schopny během několika dní přeměnit íránský 60% obohacený uran na uran vhodný pro výrobu zbraní, čímž by Írán získal štěpný materiál v množství postačujícím pro 3–5 jaderných zbraní.

Íránský vojenský průmysl si v průběhu posledního desetiletí osvojil všechny technologie nezbytné k výrobě hlavice vybavené pokročilou elektronikou a dalšími tepelně citlivými vlastnostmi, které odolají žáru při návratu z hypersonické rychlosti. Tyto konstrukční vlastnosti hlavice jsou nezbytnou součástí jakékoli funkční schopnosti dodání jaderných zbraní – pouhá výroba štěpného zařízení nestačí, je nutné být schopen jej doručit na zamýšlený cíl.

Jedinou věcí, která Írán brzdila, bylo oficiální rozhodnutí íránského vedení, že jaderné zbraně jsou podle stávající islámské jurisprudence zakázány, a to fatwa, neboli edikt vydaný nejvyšším íránským vůdcem ajatolláhem Chameneím, který jaderné zbraně považoval za neslučitelné s principy Íránské islámské republiky.

Írán však v posledních měsících tento principiální postoj zbavil smyslu, když vysoké irácké úředníky, poradci a politici jasně naznačili, že tato fatwa zakazující jaderné zbraně by mohla být zrušena, pokud by Islámská republika čelila existenční hrozbě ze strany jaderně vyzbrojeného Izraele.
 

Co bude dál?

Duch eskalace je bohužel vypuštěn z láhve. Írán se nyní nachází v situaci, kdy se musí rozhodnout „buď využít, nebo ztratit“, kdy bude muset rychle přeměnit svou získanou kapacitu na prahu jaderných zbraní na životaschopnou jadernou zbrojní kapacitu, nebo bude oslabena a/nebo eliminována pokračujícími izraelskými údery.

Írán slíbil, že v případě útoku na své jaderné zařízení vystoupí z NPT, a nyní mu nezbývá než tuto hrozbu splnit. Pokud tak neučiní, bude to íránským režimem vnímáno jako kapitulace, což by mohlo být důvodem pro změnu režimu. Otázkou tedy je, zda izraelské útoky dosáhly úrovně destrukce nezbytné k tomu, aby Íránu zabránily v rychlém získání jaderných zbraní.

Klíčem pro Izrael v této situaci je vyprovokovat Írán k odstoupení od NPT a zahájení procesu získávání zbraní. Tento krok Íránu přiměje Spojené státy, které se distancovaly od počátečních izraelských leteckých úderů, a Evropu, jejíž hlavní země (Velká Británie, Francie a Německo) jasně vyjádřily, že Íránu nikdy nedovolí vlastnit jaderné zbraně, aby se zapojily do vojenských úderů proti Íránu.

Aby toho Izrael dosáhl, musí oddálit íránské kroky směřující k výrobě bomby. Toho nelze dosáhnout buď zničením hluboko zakopaných obohacovacích zařízení, což je úkol přesahující konvenční schopnosti Izraele i Spojených států nebo zabít vysoké představitele a vedení íránské armády a vojenského průmyslu a zničit kritickou infrastrukturu, kterou Írán využívá k výrobě různých komponentů nezbytných pro výrobu jaderných zbraní a jejich balistických raket.

Obohacovací zařízení v Natanzu

Kombinace takových útoků by logicky měla za cíl zasít chaos a nejistotu do íránského jaderného programu, který se kvůli politické atmosféře panující před izraelskými útoky ještě nestihl sjednotit v životaschopnou formální entitu. Kdyby Izrael počkal ještě týden, Íránci by pravděpodobně dokázali sjednotit rozptýlené části svého jaderného programu do formální struktury s odolností, redundancí a spolehlivostí.

Zdá se, že Izrael zabil mnoho vysokých íránských představitelů, kteří by stáli v čele snah o sjednocení programu jaderných zbraní. Írán se bude muset z technického hlediska přeskupit, i když jeho vedení vytvoří politický základ pro formální zavedení programu jaderných zbraní.

Pokud Izrael dosáhl svým útokem na Írán požadovaných výsledků, bude toto přeskupení trvat dlouho, a čas není na straně Íránu. Írán slíbil masivní odvetu proti Izraeli a všem zemím, které podpořily izraelský útok na íránskou jadernou infrastrukturu.

Íránské raketové útoky, True Promise 2, 2. října 2024

Pokud Írán takový útok z jakéhokoli důvodu (nedostatek kapacit, nedostatek politické vůle nebo obojí) neprovede, vytvoří se příležitost pro diplomacii, která se může znovu objevit a vynutit příměří, které zajistí izraelské zisky a zároveň otevře Írán mezinárodním inspekcím jeho infrastruktury pro obohacování uranu a výrobu balistických raket – zkrátka obrovské vítězství Izraele a drtivá porážka Íránu.

Pokud se Írán skutečně pokusí dokončit jaderný zbrojní program, vyzve tím k účasti jak Spojené státy, tak Evropu. A to mohlo být od počátku cílem Izraele. Navíc, zatímco prezident Trump a ministr zahraničí Marco Rubio se snaží distancovat od tohoto aktu izraelské vojenské agrese, v Trumpově administrativě a v americkém Kongresu (například senátor Lyndsey Graham) existují síly, které izraelské akce proti Íránu otevřeně podporují.

Faktem je, že Spojené státy poskytly Izraeli tichý souhlas k útoku na Írán, a to jak tím, že pomohly vytvořit geopolitickou realitu nezbytnou k tomu, aby izraelský postup byl považován za rozumný (sjednocení arabských zemí Perského zálivu tváří v tvář vnímané íránské agresi a prosazení rezoluce Rady guvernérů MAAE, která obviňuje Írán z porušování jeho závazků vyplývajících z NPT), tak tím, že Izraeli získaly čas na zdokonalení svých cílů zapojením Íránu do jaderných jednání. Tato jednání byla prezentována jako legitimní, ale ve skutečnosti šlo spíše o snahu Spojených států vyprovokovat Írán k chování, které by bylo sledováno zpravodajskými službami USA a EU/NATO s cílem vytvořit cíle pro izraelský úder.

Změna režimu, nikoli odzbrojení

Aktuální zprávy naznačují, že Írán může vyhlásit válku Izraeli. Takové prohlášení by tento konflikt proměnilo v existenční boj mezi národem, Izraelem, který byl americké veřejnosti prodán jako věrný spojenec Spojených států, a jiným národem, Íránem, který je od samého vzniku Islámské republiky považován za smrtelného nepřítele. Není pochyb o tom, na kterou stranu se USA postaví. To znamená, že nakonec – spíše dříve než později – Spojené státy spojí svou vojenskou sílu s Izraelem, aby dosáhly strategické porážky Íránu. „Strategická porážka“ je eufemismus pro změnu režimu.

Írán měl jednu příležitost zabránit tomuto nevyhnutelnému a předvídatelnému výsledku – vyjednat s USA novou jadernou dohodu, která by ověřitelně odstranila status Íránu jako státu na prahu jaderného zbrojení.

Místo toho, aby Írán zavázal USA k dohodě, nechal proces táhnout se, a tím se nechal uvěznit v procesu, který nikdy neměl za cíl uzavřít konečnou dohodu, ale vždy jen získat čas pro Izrael, aby mohl zasadit rozhodující úder.

Dnes má Írán pouze jednu šanci na přežití. Je třeba si uvědomit, že Íránu nikdy nebude dovoleno vlastnit jaderné zbraně. Pokud se o to nyní pokusí, bude fyzicky zničen. Řešení íránského jaderného programu však nesmí být dosaženo vojenským zásahem Izraele a/nebo Spojených států.

Místo toho musí Írán zasadit státu Izrael extrémně tvrdé rány, údery tak zničující, že Izrael nebude mít jinou možnost, než prosit Spojené státy, aby zasáhly a zprostředkovaly mírovou dohodu.

Íránské rakety směřující na Izrael, 2. října 2024

Základem této mírové dohody musí být normalizace íránského jaderného programu v rámci NPT. Je takový výsledek možný? Ano. Bude to však vyžadovat téměř úplné zničení Izraele Íránem. True Promise 3 (skutečný slib), dlouho očekávaný íránský útok balistickými raketami na Izrael,  Írán s ním vyhrožuje již mnoho měsíců.

Írán musí nyní tuto operaci provést dokonale a rozhodně, pokud chce přežít. Cokoli méně bude znamenat konec Íránské islámské republiky.

Vedení Izraele nejsou pravděpodobně praví Židé, nýbrž Chazaři (Aškenázi) z ruských stepí -tak jak mohou "bránit" svou " pravlast"?!  Je docela možné, že v Palestincích je více pra-židovské krve, než v přivandrovalcích.

Ne, nemusím iránské fanatiky, zrovna tak, jako izraelské. A klimaalarmistické a pravdoláskařské.

Asi ano, ale aktuální a málem mi spadlo srdce do kalhot ZDROJ.

Ministryně spravedlnosti Eva Decroix se ukázala v plavkách a hejtrům vyslala jasný vzkaz. Jásá i Biomasa Jacques.

Z diskuse:

Zde protokol rozhovoru Gorbačova s ministrem zahr. USA Bakerem, kde se jednoznačně o nerozšiřování NATO na Východ mluví:

https://nsarchive.gwu.edu/document/16116-document-05-memorandum-conversation-between

ale i kdyby o tom byl oběma stranami podepsaný dokument a i s Papežskou pečetí, kdo vynutí její plnění? Pokud by se uznala smlouva o spojení Němecek  "dva plus čtyři" o odsunu Sovětských vojsk za porušenou rozšiřováním NATO na východ a tudíž neplatnou, zase budou zpět Sovětské tanky v Berlíně? 

Smlouva o konečném uspořádání ve vztahu k Německu

byla podepsána 12. září 1990 v Moskvě a byla základním dokumentem umožňujícím znovusjednocení Německa 3. října 1990  ZDE

No, za zvážení by to stálo

co říkáte na článek na seznam medium: "Miliardova Konečná prodává své komunistické věno" (nějaký Politický insider)  Není to na žalobu? Mám pocit, že my chcimiri jsme až moc hodní a necháme si vše líbit. Já vím, svoboda slova, že?? Taky to můžeme brát z pozice: "ať si pindá"..