Zrození kmenového vůdce - tip na knihu

LOGAN, D.; KING, J.; FISCHER-WRIGHT, H. Zrození kmenového vůdce. Praha : Synergie Publishing SE, 2014. ISBN 978-80-7370-252-6.

Kmeny jsou základním stavebním prvkem jakéhokoli rozsáhlejšího lidského úsilí. Jsou to skupiny o dvaceti až sto padesáti lidech, kteří se znají tak dobře, že když se potkají, zastaví se a prohodí spolu pár slov. Některé kmeny vyžadují od svých členů maximální výkony a neustále se rozvíjejí; jiné dělají jen to, co je nezbytně nutné. Co je příčinou tohoto rozdílu ve výkonnosti? Jejich kmenoví vůdci, kteří nastavují (ať vědomě či nevědomě) kmenovou kulturu.

Většina lidí kmenovou dynamiku nevnímá. Kmenové vůdcovství se dá přirovnat k cestě, která umožňuje lépe porozumět sobě samému i lidem ve svém okolí a díky tomu získat přesnou představu, jaké jednání či kroky ovlivňují dění na pracovišti. Zaměřuje se na jazyk a chování v rámci každého kulturního stupně. Ten se totiž vyznačuje specifickým jazykem, způsoby chování a strukturou vztahů. Kmenový vůdce se zaměřuje na dvě věci. Zaprvé naslouchá a touto cestou zjišťuje, jaké kultury existují v jeho kmeni. Zadruhé, pomocí specifických nástrojů, pozvedává kmeny na vyšší stupně.

V knize je popsáno celkem pět stupňů kmenové kultury, včetně podrobných kazuistik jednotlivých firem. Jednotlivé stupně na sebe navazují a při cestě na vyšší stupně nelze žádný přeskočit. (Naštěstí platí, že většina lidí přeskakuje stupeň jedna.) Vnější pozorovatelé dokážou celkem spolehlivě rozpoznat kmenovou kulturu, lidé uvnitř kultury se většinou o dva stupně nadhodnocují.

Stupeň 1 (2% na pracovištích - v USA)

Člověk na stupni jedna pociťuje izolovanost od ostatních a je přesvědčen, že „život stojí za prd“ – jako by se ho problémy a záležitosti okolí vůbec netýkaly. Základním naladěním je nedůvěra a uzavřenost vůči světu. Pokud se lidé na tomto stupni sdružují, z jejich chování čiší nepřátelství. Existují dva způsoby, jak se dostat na stupeň jedna. První je propadnutí z dosavadního kmene, který jedince vyloučí. Druhý vyvěrá z pocitu, že dosavadní kmen člověka „nedoceňuje“, nevidí jeho výjimečnost. Posléze ho přijme kmen na stupni jedna, který ho uzná (např. gangy). Do stupně jedna může na chvíli spadnout takřka kdokoli, stačí mít nějaký problém, který vede k neetickému jednání (např. zneužívání léků, plagiátorství, podvody, drobné krádeže zaměstnanců).

Stupeň 2 (22%)

Člověk na stupni dva je mimo hlavní dění. Cítí se nedoceněný. Zdá se mu, že lidé kolem něj zjevně mají něco, co on sám postrádá. To vede k vyjadřování přesvědčení „můj život stojí za prd“. Pro skupiny na tomto stupni je charakteristické chování apatických obětí, dělání jen nezbytně nutné práce a odpor k radám přicházejícím z jiných stupňů. Hovor na stupni dva vyjadřuje postoj „všechno už tady bylo a vždycky to dopadlo špatně“. Kultura dvě se často formuje jako reakce na vedení na stupni tři.

Lidé v této fázi vytvářejí velice soudržné skupiny, které navenek připomínají stupeň čtyři. Ve skupinách však vládne přesvědčení, že v postupu vpřed jim někdo či něco brání (nejčastěji šéf). Příčiny neúspěchu se hledají venku, vše se děje v negativním rámci. Odstranění důvodů stížností nevede ke změně. Jednotlivci se vyhýbají převzetí odpovědnosti a povinnostem. Kultura této fáze dokáže velmi rychle vtáhnout přišedšího jednotlivce na svou úroveň.

Lidé v závěrečné fázi již nechtějí pokračovat v zajetých kolejích, chtějí se dostat výš na další stupeň („já jsem úžasný“). Může se jednat i o lidi, které do této fáze srazila dočasná komplikace (nemoc, osobní problémy,…). Kdo se nedostane výš, sklouzává do zakořeněné průměrnosti či se stává „moudrým stařešinou“ prostřední fáze stupně dva (působí pak negativně na mladé začínající lidi, kteří se chtějí prosadit).

Stupeň 3 (49%)

Zóna osobních výkonů a úspěchů, kdy ale člověk víc dává, než dostává. Lidé se energicky a s nadšením zapojují do všeho, co se děje, ale při pozorném poslouchání se dá zjistit, že většinou mluví o sobě a svých schopnostech a snaží se vyvolat dojem, že jsou lepší než ostatní. Jinými slovy jazyk tohoto stupně vyjadřuje postoj „já jsem úžasný“, s nevyřčeným dodatkem „na rozdíl od tebe“. Osobní identita se hodně zakládá na tom, čeho člověk dosáhl. V rámci kultury stupně tři platí, že znalosti představují moc, takže si je lidé střeží. Stupeň tři ještě nepředpokládá důvěru od druhých a v druhé; tu je potřeba si zasloužit. Člověk na stupni tři je s ostatními propojen prostřednictvím celé řady dyadických vztahů. Lidé na tomto stupni si často stěžují, že nemají dostatek času ani potřebnou podporu a že lidé kolem nich nejsou tak schopní a motivovaní, jako jsou oni sami.

V závěrečné fázi se lidé „naučí chodit“ ve svém systému tak dobře, že to pro ně již nepředstavuje výzvu, a zaměří energii jiným směrem. Člověk začíná chtít společnosti něco vracet. Práce je navzdory všem obtížím zdrojem radosti, nechybí nadšení ani pracovní zápal.

"Když začneme na ostatní pohlížet jako na lidi s pronikavým intelektem a jedinečnými schopnostmi, začnou se nám jevit jako lidé, jež stojí za to rozvíjet, od nichž se můžeme učit a které má smysl vést. Tento přístup představuje osobní odrazový můstek k "prozřením", která vedou na stupeň čtyři, což je zóna kmenového vůdcovství."

Prozření

Silně individuální proces, který trvá měsíce či roky než v mysli plně vybublá na povrch; jakmile k němu dojde, není cesty zpět.

Hlavní myšlenky:

Prozření začíná uvědoměním, že člověk nedosáhl toho, čeho si myslel, že dosáhl; vítězství, která považoval za kmenová, byla ve skutečnosti osobní.

Jak postupuje proces prozření, lidé se mnohdy snaží dosahovat skupinových vítězství pomocí chování odpovídajícího stupni tři, což nikdy nefunguje.

Nakonec lidé zjistí, že cíl stupně tři – dosahování individuálních vítězství – působí destruktivně i na ně samé. Oproti tomu kmenové úspěchy mají trvalý charakter a poskytují uspokojení všem.

Většina lidí si uvědomuje, že moc na stupni tři představuje hru, v níž vždy někdo ztrácí: čím víc si berete od ostatních, tím víc máte vy a tím méně oni. Oproti tomu moc na stupni čtyři znamená hojnost: čím víc dáváte, tím víc dostáváte zpět.

Závěrečné prozření znamená zjištění, že jediným skutečným cílem je zdokonalení kmene. Paradoxně dochází k tomu, že zatímco se člověk snaží posílit kmen, dosahuje všeho, o co usiloval na stupni tři a nedařilo se mu to získat: dostavuje se úcta, respekt, loajalita, dlouhodobý úspěch a příležitost zanechat odkaz.

4 - zóna kmenového vůdcovství (25%)

Týmy jsou zde standardní záležitostí. Jde o týmy, jejichž členové sdílejí společné hodnoty a sledují společný cíl. Netolerují slabé výkony, ani sebestředné chování. Informace se v rámci celé skupiny volně šíří. Vztahy mezi lidmi jsou založeny na sdílených hodnotách. Lidé mají tendenci ptát se „Co je třeba udělat dál?“ a vytvářet partnerství podle aktuálních potřeb, aby se udělalo vše, co je právě důležité. Jazyk a mluva se točí kolem „my“ (my jsme úžasní - na rozdíl od nich, jiných kmenů). Na rozdíl od stupně dva se tato skupina skládá z lidí, kteří si prošli stupněm tři a překonali jej. Jde o lidi, kteří jsou připraveni vytvářet opravdová partnerství.

Jádro kmenového vůdcovství lze vtěsnat do jediné otázky položené skupině: „Jaké činnosti vyjádří naše hodnoty a povedou k vznešenému cíli?“ Odpověď na ni se stává důvodem pro vytváření síťových vztahů a je základem kmenové strategie.

Stupeň 5 (2%)

Člověk vyjadřuje postoj "život je úžasný". Stupeň pět má stejné kvality jako stupeň čtyři, s jediným rozdílem: neexistují žádní "oni". Výsledkem je, že lidé na stupni pět tvoří stále se rozrůstající síť vztahů se všemi, jejichž hodnoty rezonují s jejich vlastními. Těžiště hodnot se přesouvá od "našich" k "univerzálním" hodnotám. V současné době se tato kultura objevuje v situacích, kdy kmen pracuje na průlomovém projektu nebo má takový náskok před svými konkurenty, že jsou pro něj irelevantní. Autoři jsou přesvědčení, že budoucnost podnikání spočívá na stupni pět.