Nibiru

z cyklu Fermiho paradox

Fpring Nabogla si rozepnul límeček slavnostní uniformy a rozvlnil své výběžky, aby upoutal pozornost posluchárny. Jen několik míst zůstalo neobsazeno; Naboglovy přednášky si nechal ujít jen málokdo.

Budoucí důstojníci SGS se rychle utišili a rytmickým vlněním výběžků dávali najevo svou pozornost. Fpring Nabogla procítil společné mentální pole. Bylo hladké, bez hrotů a rýh, které by signalizovaly, že některý z posluchačů nesdílí s ostatními zájem o přednášenou látku. 

Fpring Nabogla vložil do mentálního pole své myšlenky.

„Studenti! Blíží se chvíle, kdy vaše úsilí bude završeno složením závěrečné zkoušky a stanete se důstojníky SGS, Společenstva galaktické supervize. Jistě nemusím zdůrazňovat, že být důstojníkem SGS není pouze privilegium, ale především obrovská odpovědnost. Proto neuškodí, když připomenu základní principy, na kterých je Společenstvo vybudováno.

Jak víte, posláním naší starobylé civilizace, doloženě nejstarší v Galaxii, je koncentrovat vědění, které v prostoru Galaxie odpradávna vznikalo, vzniká, a zcela jistě také v budoucnu vznikat bude. Původcem – nebo, chcete-li, zdrojem – surového, nezpracovaného vědění jsou civilizace, které se rodí, existují a zanikají, někdy dokonce spontánně, v celém objemu Galaxie.

Před naší civilizací tak vyvstává několik zásadních úkolů, které na sebe postupně navazují.

Prvním úkolem, kterým všechno začíná, je setrvalý průzkum Galaxie. Ten realizuje Společenstvo galaktického průzkumu, SGP. Výstupem činnosti SGP je průběžně aktualizovaná galaktická mapa, která zachycuje polohy nalezených kultur spolu se stupněm jejich rozvoje.

Druhým úkolem v řadě je podchycení a vytěžení znalostní báze civilizací, zanesených v mapě. Tuto činnost má na starosti Společenstvo galaktické exploatace, SGE.“

Fpring Nabogla se – můžeme-li to tak u telepatického sdílení myšlenek nazvat – krátce odmlčel. Jako většina veteránů SGS, i on měl s kolegy z SGE zkušenost, o kterou nestál. Těžaři v SGE jakoby pro stromy neviděli les; doporučení, varování a výstrahy od Supervizorů tradičně bagatelizovali, ignorovali a obcházeli. Někdy měl pocit, že polovina jeho práce je ubíjející řešení věčných sporů mezi Těžaři a Supervizory. 

Fpring Nabogla nechtěl svou nechutí k SGE předem nakazit studenty, zatím ještě nadšené do práce. Byl toho přesvědčení, že každý si má udělat názor sám. Snažil se tedy připravit své budoucí kolegy na možný konflikt s SGE, a nebýt přitom příliš osobní a deterministický.

„Ačkoli to říkám nerad, spolupráce s SGE je někdy problematická. Pravděpodobně je to tím, že z titulu své profese mají kolegové v SGE na věc pohled, který je občas v rozporu – ano, někdy i v příkrém rozporu – s plněním úkolů, jež před nás, galaktické supervizory, staví naše poslání.“

Student v první řadě porušil hladkost společného mentálního pole nesouhlasnou vibrací:

„Jak je něco takového vůbec možné? Není to anachronismus? Měl jsem za to, že v telepatické éře naší kultury jsou projevy takto hrubého nesouladu dávno překonány!“

Fpring Nabogla pocítil příliv uspokojení. Studentův dotaz signalizoval, že posluchači nespí.

„Správná připomínka. – Ovšemže je to anachronismus. Kolegové z SGE do anachronismů upadají často, a není divu. Vždyť s nimi neustále pracují.“

Společné mentální pole zformovalo jeden velký otazník. Fpring Nabogla pokračoval:

„Objektivně je nutno uznat, že práce SGE je nesnadná – velmi, ale opravdu velmi nesnadná. Žádná civilizace neodevzdá svou znalostní bázi dobrovolně. Abychom toho dosáhli, musíme infiltrovat uzly, které ke znalostní bázi umožňují přístup. Pochopitelně, činíme tak nepozorovaně. Je to klíčový krok, a vzhledem k tomu, že biologické základy některých civilizací jsou značně odlišné od biologie naší, dodnes je to mimořádně náročný úkol. Ideální je, když se podaří do mentální složky vybraného jedince instalovat náš komunikační modul. Někteří specialisté z SGE jsou v tomto ohledu skutečnými mistry. 

Takto modifikovaný příslušník cizí kultury je pak věcně vzato jedním z nás, ačkoli navenek se od ostatních jedinců svého druhu nijak neodlišuje; těžba znalostí, které máme potom v dosahu, probíhá hladce a pro exploatovanou kulturu nepozorovaně. Důsledkem infiltrace ovšem je, že se při tom někdy pohybujeme v prostředí mimořádně anachronickém. Tomu se nelze vyhnout – naopak, je nutno to přijmout jako svého druhu mimikry a tuto cenu zaplatit.

Vše, co přináší výhody, přináší i negativa. Jak víte, v určité fázi je nutno těžbu informací ukončit. Čím déle a úspěšněji těžíte, tím méně se vám chce s prací přestat – proto Těžaři z SGE okamžik ukončení  často odsouvají. 

Dalším doprovodným jevem procesu těžby je, že pracovníci, kteří komunikují s upravenými příslušníky exploatované kultury, vytvoří si k nim často citový vztah, nebo dokonce, což je de facto tragické, přecházejí na jejich pozice. To je další důvod, proč pod různými záminkami odmítají ukončení těžby. Jako racionální argument často uvádějí, že nejpřínosnější informace pravidelně nacházíme v nejpokročilejších kulturách. To je pravda; pravda ale také je, že tím se velmi těsně přibližujeme kritické hranici informační těžby, kterou ve vlastním zájmu nesmíme překročit. 

Rozhodnutí, kdy ukončit těžbu, je úkolem galaktické supervize, tedy nás, a vždy je to rozhodnutí nesmírně delikátní. Musíme mít neustále na zřeteli, že jakýkoli sentiment zde není na místě. Současně s těžbou je ukončena i fyzická existence dotčené civilizace, což se na první pohled může zdát kruté. Pokud si ale uvědomíme, že ona civilizace, byť fyzicky je zničena, ve své znalostní bázi žije dál, vidíme, že k žádnému soucitu není důvod. Kdybychom informačně vytěžené civilizace ve vhodné chvíli nezlikvidovali, sami bychom mohli být jimi ohroženi.

A v tom je jádro sporů mezi SGE a naší SGS: oni by chtěli stále těžit znalosti, zatímco my vidíme, že se dostáváme nebezpečně blízko ke kritické hranici. 

Kritická hranice je dána více faktory. Podstatnými jsou například významně se zrychlující technický pokrok, nebo dokonce získání schopnosti nás odhalit.“

Fpring Nabogla se podíval na chronometr. Už by měl končit, ale společné mentální pole zatím reagovalo živě. Rozhodl se tedy pokračovat.

„Civilizace, která vzešla z třetí planety systému, k němuž se nyní blíží náš hvězdolet, podle všeho právě k získání takových schopností směřuje. A technický pokrok, kterým procházejí, zrychluje se na třetí planetě exponenciálně. Společenstvo galaktické supervize proto rozhodlo o zastavení těžby znalostí a o ukončení existence této kultury. Bylo to, jako ostatně vždy, rozhodnutí těžké – jsme nuceni vyměnit zatím neznámé, neobjevené vědění za naši jistotu a bezpečí.“

Jiný student v první řadě vznesl otázku:

„Jakým způsobem bude tato civilizace ukončena? Jaké technické prostředky použijeme?“

„Dostanu se k tomu vzápětí,“ reagoval Fpring Nabogla. „Za všech okolností je nutno počínat si obezřetně. Nelze vyloučit, že relativně blízko existuje jiná civilizace, kterou zatím Průzkumníci v SGP nezaznamenali. Při zásahu z velké vzdálenosti bychom se nevyhnuli masivnímu výronu energie, a ten by mohl tuto hypotetickou, zatím neznámou civilizaci varovat. Vzhledem k technické pokročilosti civilizace na třetí planetě by však mohlo být riskantní působit i příliš zblízka. Oni vycházejí z odlišného pohledu na přírodní zákony a gravitační projektory ještě neobjevili. Nesmíme je však podcenit. Věděli jste, že celý svůj hvězdný systém a blízký vesmír ovládli jen pomocí chemických a jaderných technických prostředků? Pořád mezi sebou vedou války. Zbraně, které neustále zdokonalují, jsou mimořádně účinné a nebezpečné, sebezničení u nich stále není vyloučeno – vzhledem k plánovanému ukončení těžby je to ovšem irelevantní.“

Sál se rozvlnil údivem. Ze společného informačního pole doslova vyvřela celá plejáda otázek. Otázka zcela dominantní, převedena do slov, by zněla: Jak je možné, že bytosti, na jedné straně tak primitivní, na straně druhé dosáhly tak významného technického pokroku?

„Abych zodpověděl váš dotaz,“ obrátil se Fpring Nabogla ke zvídavému studentu, „zůstaneme v bezpečné vzdálenosti před hranicí jejich planetárního systému a použijeme gravitační projektory. To je je technologie, kterou neznají, a proto její použití nebudou moci ani detekovat. V oblasti, kde zaparkujeme, se pohybuje několik těles, a jedno z nich svou hmotností mírně převyšuje hmotnost jejich planety. Pomocí gravitačního projektoru nebude těžké změnit jeho dráhu, patřičně je urychlit a nasměrovat je ke kolizi se třetí planetou. Bude to tichá a čistá práce, simulující přírodní proces, v trvání několika desítek oběhů kolem jejich hvězdy. Kolizi nebudou umět odvrátit.“

Fpring Nabogla přerušil tok svých myšlenek. 

Na přednášecím pultu v mírně excentrické pozici ležel totiž podnos s občerstvením. Fpring Nabogla se k němu převlnil a vstřebal dva briary omasti derusati. Tuto variantu briarů upřímně zbožňoval, ale netroufal si vstřebat jich naráz více než dva. Nechtěl před plným auditoriem vypadat jako hladovec.

Chvíli nechal doznívat vlnu blaženosti, která se mu rozlévala vědomím, pak se ale vrátil k tématu a pokračoval:

„Praktický výcvik v nastavení pulzu gravitačního projektoru je, jak víte, součástí naší exkurze. Mimochodem, uhodne někdo z vás, kdo přivedl radu SGS na myšlenku zničit třetí planetu právě planetární kolizí?“

Hladina společného mentálního pole rázem pozbyla jakékoli výrazné vibrace. Nic netušící obyvatelé  třetí planety by v takovém případě řekli, že v sále se rozhostilo ticho.

„Nebyl to nikdo jiný než sami příslušníci této civilizace. V jejich mytologii se hovoří o bludném tělese Nibiru, které se jednou s jejich planetou srazí. Pošleme jim tedy jejich Nibiru.“

S dotazem se přihlásil další student:

„Jak jsme rozpoznali, že se kultura na třetí planetě blíží získání schopnosti nás odhalit?“

„To je rovněž velmi zajímavé,“ odpověděl Fpring Nabogla. „Oni sami tomu říkají Fermiho paradox.“

„Jejich učenec, fyzik Fermi,“ pokračoval Fpring Nabogla, „povšiml si rozporu mezi vysokou pravděpodobností vzniku jiných civilizací a skutečností, že obyvatelé třetí planety zatím žádnou další civilizaci neobjevili. Nebude trvat dlouho a někdo další přijde i na to, že žádný Fermiho paradox není a pravou příčinou onoho jevu jsme my.“

Pozornost studentů se zvolna vytrácela.

„Nejsou-li další dotazy, pro tuto chvíli skončíme. Během periody odpočinku náš hvězdolet zaparkuje poblíž tělesa Nibiru a poté zahájíme praktické cvičení s gravitačním projektorem.“

Vstup-výstupní otvor za posledním studentem se nehlučně uzavřel. Fpring Nabogla si rozepnul další knoflík na uniformě a rozvážně se převlnil k podnosu, plnému briarů omasti derusati.

---ﬡ---

Hluboko ve Vnitřním Mongolsku, na rozhraní stepi a pouště, zastavila kolona armádních aut. Svist turbín vodíkových generátorů utichl a z kabin vyskákali vojáci, kteří pomocí manipulátoru složili z aut  kontejnery. Jako každý voják, i velitel kolony měl v zápěstí levé ruky implantován komunikační čip; poté, co zkontroloval plomby na kontejnerech, přiložil zápěstí k tváři a krátce někam telefonoval.

Rozhostilo se ticho, ne však nadlouho. 

V dálce se ozval hukot motorů a nad skupinou aut zpomalil svůj let armádní reaktivní glider. Když téměř vertikálně přistál poblíž kolony, vystoupili z něho dva muži. Jeden z nich byl oděn v uniformě vysokého důstojníka, druhý v pracovní kombinéze. Třetí pasažér zůstal s pilotem uvnitř.

Důstojník vydal vojákům rozkazy. Ti otevřeli kontejnery, vynosili bedny a jejich obsah pod vedením civilisty sestavili. Vzniklo podivné pódium na čtyřech tlustých nohách. Na pódiu stál stroj, který vypadal jako větší úhledně zakapotovaná motokára – až na to, že na místě kol, jaké by člověk u motokáry obvykle čekal, byly veliké, zrcadlově lesklé polokoule. 

Když vojáci dokončili práci a nasedli zpět do aut, vystoupil z glideru třetí pasažér a došel ke skupince, stojící před pódiem. 

Muž v uniformě důstojníka se postavil do pozoru, zasalutoval a spustil: „Pane …“ - avšak příchozí ho gestem měkce zarazil: „To stačí. Žádná zbytečná slova, tak jsme se přece domluvili.“ Obrátil se k  civilní kombinéze: „Vidím, že vše je připraveno. Profesore, přišla vaše chvíle.“

Šedovlasý muž, který byl osloven jako profesor, přikývl, vystoupil na pódium a usadil se ve stroji. Po krátké manipulaci s ovládacími prvky se z útrob stroje ozval jemný bzukot. 

„Prosím, odstupte o deset metrů a nasaďte si chrániče sluchu,“ požádal profesor přihlížející skupinku. Skupina odstoupila, profesor zavřel kokpit stroje – a ten se pomalu zvedl nad pódium. Chvíli visel v prostoru; pak se dal do pohybu směrem ke glideru a dvakrát ho pomalu obkroužil. Poté odletěl ještě o notný kus dál, přihlížejícím však stále na dohled.

A pak se stalo něco, čemu se oko diváka vzpíralo uvěřit: profesorem řízený stroj se skokem přesunul nad kolonu aut, aniž by bylo patrno jakékoli zrychlení a následné zpomalení. Vzápětí se stejně nepochopitelným způsobem vrátil do původní pozice. 

Ale ještě nebyl všemu konec. Stříbrný stroj náhle zmizel a v tomtéž okamžiku se objevil o několik set metrů výš. Než si to pozorovatelé uvědomili, dorazil k nim sonický třesk.

Stroj volným pádem zamířil k zemi a zůstal levitovat půl metru nad ní. Pak pomalu přeletěl nad pódium, kde zvolna přistál a přestal bzučet.

Profesor sestoupil z pódia, došel ke skupince a naznačil, že je možné odložit sluchátka.

Muž v civilu ho oslovil: „To bylo skutečně impozantní, profesore. Můžete takovou věc objasnit laikovi, třeba mně? Tak, abych tomu alespoň rámcově rozuměl?“

Profesor se zdvořile uklonil. „Ano, velmi rád. Je to výsledek výzkumu, který dlouhodobě probíhá v našem institutu. Naše poslední objevy do jisté míry mění paradigma, jímž nahlížíme na časoprostor. Zařízení, které jste viděli v činnosti, dokáže prostor lokálně deformovat a takto v něm vytvořit ohraničenou gravitační anomálii. Tu deformaci dokážeme řídit, a tím i plně ovládat pohyby těles, spadajících do okruhu její působnosti. Zatím jste viděli pouze nedokonalý technologický demonstrátor, ale armáda nám už poskytla několik námětů pro další vývoj. Sonický třesk, jehož jste byli svědky, je nepodstatný vedlejší efekt – je průvodním jevem pohybu tělesa, jehož rychlost přesahuje rychlost šíření zvuku v daném prostředí.“

Muž v civilu uznale pokýval hlavou a položil otázku: „Jak bychom vlastně měli takovému zařízení říkat, abychom vystihli jeho podstatu?“

Profesor se opět zdvořile uklonil. „Ano. Jádrem celé věci je zařízení, které zatím pracovně nazývám časoprostorovým modifikátorem.“ A po krátké odmlce s úsměvem dodal: „Někteří moji mladší, fantazií obdaření kolegové navrhují název – gravitační projektor.“

---ﬡ---