Воістину воскрес!

Je to zhruba dva tisíce let, co evropský zmocněnec pro Blízký Východ odstranil nebezpečného dezolátského šiřitele dezinformací. Doboví Koudelkové na něj našli dostatek důkazů jeho propojení na dobové hybridní hrozby, majnstrým dodal liberálně hodnověrné svědky a dobový Milion chvilek pro demokracii zařídil patřičnou klaku na náměstí, takže si všichni raději umyli ruce a poslali ho na smrt. Bylo to pro všechny nejlepší a nejjednodušší řešení.

Není od věci občas zalistovat v Bibli i v deuterokanonických knihách. To jsou ty, které se neuznávají jako oficiální součást Bible, ale některá vydání je obsahují. Teď zrovna si užívám knihu Makabejskou, která je o tom, jak Židé povstali proti nadvládě diadochů Alexandra Makedonského a kupodivu to bylo úspěšné. Nebudu vás unavovat detaily, ale Judea byla malý stát, potřebovali ochranný deštník a mocenské záruky a tak se stalo, že tenkrát Židé podepsali spojeneckou smlouvu s Římany.

V Ježíšově době bylo v tehdejší Římské říši přemesiášováno. Každý blbec se stavěl býti prorokem a cesty k dosažení spásy, nirvány, všehomíra, splynutí, slasti či dokonalosti, ty byly k dispozici na každém náměstí. Každé náboženství mělo své odnože, každá odnož měla své sekty, každá sekta své tajné skupinky. Dobový informační prostor byl plný. Všechno bylo multikulti až se nikdo v ničem a nikom nevyznal. 

Byl pátek těsně před západem slunce, když Josef z Arimatie spolu s dalšími vystoupili z Ježíšova hrobu a tečkou za celým tím mesiášským případem se stal veliký kámen, kterým byl zavalen vchod do hrobu. Tečka za třemi roky Ježíšova veřejného působení, tečka za jeho pozemskou existencí, tečka za jeho maličkou sektou, tečka za soudem i popravou. Šlus, konec. 

Původně to měl být text na včerejšek a dneska měly zůstat Kydy zavřené, ale nakonec do toho přišlo tolik novinek, že jsem si nemohl pomoci. Takže dnešní článek bude vidlácky velikonoční. Je to vůbec docela hezký paradox. My moravští Helvíti trávíme neděli v kostele v křesťanském rozjímání o zázraku zmrtvýchvstání a pak v pondělí zřejmě nějak vytáhneme odněkud z hloubi duše tu pohanskou pomlázku a jdeme zařídit, aby naše fajné Roby neuschly.