Před úřadem vlády se dneska ve dvanáct hodin sejde demonstrace odborového svazu KOVO, aby vládě řekli, co si myslí o odchodu do důchodu v šedesáti osmi letech. Tentokrát se nedemonstruje za Středulovu prezidentskou kampaň (následováno dolejzáním), takže by to mohlo vypadat poněkud jinak, než na podzim. Pokud jsem viděl, celá řada základních organizací se na demonstraci chystá, takže se tam před úřadem vlády kus národa sejde a zahulákají vládě do oken.

Přátelé, tento týden budu vícekrát děkovat. Dovedl jsem do cíle další část svého vidláckého působení a samozřejmě jsem to nedokázal sám, protože by to nešlo. Za poslední rok jsem zažil neuvěřitelné věci a seznámil se se spoustou skvělých lidí, kteří mi pomohli, aby se z malého neznámého blogera stal bloger všeobecně známý. Většinou mě vybídli k něčemu, na co bych sám neměl odvahu, nebo mi podali pomocnou ruku, když jsem se cítil v koncích, přivedli mě k velké politice a umožnili mi do ní nahlédnout.

Tak nám od demonstrace na Václaváku uběhlo čtrnáct dní a já jsem se včera dozvěděl, že policie zahájila trestní stíhání proti sedmi osobám, které pochytala spolu s dalšími na hentěch schodech před Národním muzeem. Dočetl jsem se rovněž, že většina předvedených byla pochytána, protože neuposlechli výzvu k rozchodu. Zbytek budou ti hoši, co měli na batohu zetko nebo znak Wagnerovců, že? Tak nějak nepochybuji, že ti dva borci, co měli stejné boty a úplně nové nášivky na suchý zip, které vyfasovali ten den ráno, mezi obviněnými nebudou.

Tak jsme se dozvěděli další jobovku… Akcie Dojče Bank jaksi klesají na hodnotě, investoři jsou patřičně nervózní a protože jde o hóóódně velkou německou banku, která sama sebe označuje za první ligu, tak by její pád měl samozřejmě dalekosáhlé důsledky. Proč se Dojče Bank dostala do problémů? Inu, stejně jako švýcarská Credit Suisse se hodně angažovala na americkém trhu s cennými papíry. Investiční banky už jsou prostě takové. V Americe mají vysokou produktivitu práce především proto, že si navzájem velice efektivně přeprodávají úvěry.

Asi jste už všichni zaznamenali nejnovější vládní kauzu se kterou přišel bývalý šéf Úřadu práce Najmon. Zveřejnil nahrávku na které s ním Ministr práce a sociálních věcí ukončuje pracovní poměr. Nahrávku si můžete poslechnout, přepisy si můžete přečíst, komentářů je plný internet, takže si snadno můžete udělat názor, jestli pravdomluvný a čestný Jurečka hledá řešení, jak se s vysokým úředníkem domluvit a nebo zda ho kombinovaně vydírá a zároveň uplácí.

Asi vám nemusím představovat ruského vojenského blogera, tajného agenta, hybatele separatismu na východní Ukrajině a kdo ví co ještě všechno – Igora Girkina neboli Strelkova. Má velice sledovaný profil a berou si ho do huby především naši Chciválkové, protože je to podobný apoštol apokalypsy jako já. Zároveň je to voják, má spoustu zajímavých informací a jeho předpovědi se zatím vždycky celkem slušně vyplnily. Pokud někdo u nás poukazuje na problémy ruské armády a chyby velení, zdrojem je skoro vždycky Girkin. I zde na Kydech má své apologety.

Do celkové skládačky, jak už brzy slavně zvítězíme nad Ruskem si přidejte další dílek. Klesající akcie evropských bank. Jako obvykle se nám sem přelily problémy z USA, ale oni tam za Atlantikem mají přece jenom lepší možnosti s tím něco dělat, než evropští vazalové. Jejich dolar je pořád ještě rezervní měna (alespoň pro Evropu), pořád si ho ještě mohou tisknout jak chtějí a v posledních měsících docela slušně vydělali na energetických surovinách, které evropští hejlové kupovali nejdráž v historii.

Dnešní článek bude syntezí předchozích dvou. A sonet máme hotový. Renesanční. Teze, antiteze a synteze… není náhodou že právě takhle se psalo v době, kdy se lidský duch po dlouhé temnotě středověku poprvé rozepjal k novému poznání. Kdy lidé nepřemýšleli jen o posmrtném ráji, ale i o životě tady na zemi. Byla to doba, kdy se také hojně bojovalo proti dezinformacím pomocí soudů a hořících hranic. Ale i když byla inkvizice stokrát svatá, Země stejně byla kulatá bez ohledu na to, co vyčetli v Bibli.

Dnešní článek bude naprostou antitezí toho včerejšího. Navíc bude proukrajinský. Bude tak proukrajinský, že to raději hlásím předem, aby vás to příliš nevykolejilo. Dnes se na válku podíváme očima někoho jiného, než Vidláka a jeho rodiny rozptýlené v postsovětském prostoru. Podíváme se na ni z jiného hlediska, než hledání odpovědnosti. To je totiž to, co neustále děláme. Hledáme, kdo to celé zavinil, kdo to rozpoutal, kde ještě byla šance válce zabránit. Jenže válce je naše hledání odpovědnosti úplně ukradené.