Instinkt

Volilo se v Britanii a začíná se volit ve Franci. Také u nás se, pomalu ale jistě, začínají blížit volby. Když odhlédnu od skutečnosti, že v podstatě není z čeho vybírat a že ani volební systém není úplně přirozený (analýza tohohle tématu by vydala na dlouhý samostatný článek), zdá se mi, že naši voliči (ale voliči i v jiných zemích) postrádají jakýsi základní instinkt, který by jim v mnoha otázkách politiky a vůbec otázek společnosti poradil nebo naznačil, jak se na věci mají dívat. Tomuto základnímu instinktu by se dalo říkat také politický nebo sociální instinkt. Nebo dokonce třídní instinkt, přes to, že mnoho moudrých lidí dnes tvrdí, že třídy už dávno úplně přestaly existovat. To bude pravda asi tak, jako když stejní lidé tvrdí, že už dávno neexistuje žádné dělení na levici a pravici, a jsou schopní označit například Baracka Obamu za levičáka. Je možné, že i tohle záměrné matení pojmů (které by si rovněž zasloužilo samostatnou analýzu) má velký podíl na tom, že dnes lidé nejsou schopni naslouchat svému základnímu instinktu.

Působení základního politického instinktu úplně a spolehlivě přehluší nekritický přístup k politickým a společenským otázkám ve stylu fotbalového fanouška. Hraje Horní proti Dolní a my jsme Horňáci. Cokoli, co se řekne kladného o Dolní a Dolňácích, je podlá lež a ten, kdo něco takového řekne, je lump, zaplacený nejspíš samotným Putinem. Sudí, pokud pískne proti nám, je podplacený darebák a slouha cizí mocnosti - atd, atd. Smutné je, že ke stylu fotbalového fanuška se (obvykle vědomě) uchylují i některé brilantní mozky.

Zkusím na příkladu svého vlastního instinktu demonstrovat jeho působení. Na rozdíl od Manecy nejsem ochoten ani schopen dát svůj hlas hnutí ANO Andreje Babiše. Můj instinkt mi totiž našeptává, že to se mnou AB prostě nemůže myslet dobře. A že nejen jako ministr financí ale i jako hlava hnutí ANO, byl od samého počátku v obrovském střetu zájmů. Pokud budu předpokládat, že vláda je instituce, která je tady od toho, aby řídila naši zemi ve prospěch většiny jejích obyvatel, pak byl AB-ministr v jasném střetu zájmů s AB-podnikatelem, protože jako ministr by měl rozhodovat vždy ve prospěch oné většiny obyvatel. Pokud je můj předpoklad chybný a vláda rozhoduje ve prospěch jen malé menšiny vlastníků výrobních prostředků, pak jsou chybné i moje závěry a asi by pak nemělo smysl v těchhle úvahách pokračovat. Ale já pořád ještě naivně doufám, že můj předpoklad (jakž takž) platí.

Maneca to napsala správně, jen zapomněla jedno kratičké slůvko: „AB se rozhodl vstoupit i do politiky, aby SI to tam trochu uklidil“. On to především chtěl uklidit pro sebe a pro své podnikání, umést si cestičky, získat kontrolu nad podnikáním ostatních atd atd. Můj instinkt mi dále našeptává, že v okamžiku, kdy AB bude muset udělat klíčové rozhodnutí, dá přednost svým vlastním zájmům před zájmy voličů. Proto mi můj instinkt našeptává AB nevolit. Znám (osobně a poměrně dobře) dvě známé osobnosti, kterým instinkt našeptal něco jiného a oni se před posledními volbami stali dobrovolně „bilboardovými poskoky“ ANO. Jsem na ně před letošními volbami docela zvědav.

Nemám samozřejmě vůbec nic proti smysluplnosti, šetrnosti, hospodárnosti, důslednosti a odpovědnosti, pokud jsou uplatňovány ve prospěch všech, nikoli jen ve prospěch „rodinné firmy“ AB. Jeho obrovské imperium také není vůbec žádná rodinná firma. Co všechno AB udělal, aby jeho imperium bylo větší, ještě větší a co možná největší, je pěkně popsáno ve Vlkově článku na Kose. Instinkt mi napovídá, že všechny popsané „skrčky“ použije AB bez váhání i proti nám, když k tomu pocítí potřebu. Možná, že kdyby si ten Vlkův článek (třeba i víckrát po sobě) přečetli někteří voliči ANO, třeba by se na svůj instinkt rozpomněli a možná, že by je to trochu zviklalo v jejich bezmezné důvěře. Možná taky, že ne - ale rozhodně by to bylo účinnější, než je šmahem všechny pohrdavě označovat za Pepy Koblihy.  

Podobně, i když ne tak silně, mne můj instinkt varuje před volbou Tomio Okamury, i když je mi jeho činnost a politický projev mnohem sympatičtější než v případě AB. Ale přece jen - TO je rovněž podnikatel a platí pro něj, pokud jde o klíčová rozhodnutí, totéž co pro AB. Jím prosazovaná přímá demokracie je jen jednou z možností a není samospasitelná. Je samozřejmě správné prosazovat možnost celostátního referenda o důležitých otázkách a není možné se divit, že se té možnosti naše elity zuby nehty brání. Není možno jednoznačně tvrdit, že masy nejsou obecně schopné rozhodovat o důležitých otázkách celostátního významu, i když v onom úvodníku Ondřeje Neffa bylo i zrnko pravdy. Záleží přece na tom, jaká otázka je v referendu položena, jak je položena a především, zda je k ní voličům poskytnut dostatek informací o tom, co ta otázka znamená, z čeho vychází a co bude přesně znamenat, když převáží jedna nebo druhá odpověď. Myslím, že v oněch případech, kdy voliči využili referenda k tomu, aby to vládě „dali sežrat,“ šlo právě o nedostatek potřebných informací. Voliči pak zákonitě pochopili tu otázku po svém.

V žádném případě se ale referenda nedají dělat tak, jak proběhla například obě referenda v Brně o budoucí poloze hlavního nádraží. V případě posledního referenda  dvě možné odpovědi na otázku „zachovat nádraží v centru“ zněly v podstatě „ano“ a „ano ale...“ Bylo pak jen pochopitelné, že se Brňané na tak pitomě položenou otázku ani neobtěžovali odpovědět a referendum bylo neplatné.

Nabízí se samozřejmě otázka, co mi napovídá můj instinkt v případě ostatních politických stran v naší zemi. Neboť řeknu-li že nemohu volit toho a onoho, měl bych taky říci, že budu volit tamtoho. Můj instinkt mi bohužel nenapovídá nic. Možná, kdyby se u nás objevil politik formátu Jeremy Corbyna... jenže mám pocit, že by mi i v tomto případě napovídal aspoň malou špetku pochybností. Ale volbu mezi menším a větším zlem by mi určitě nedoporučil. Menší nebo větší - volit zlo není dobré!

Mnoho generací našich předků přetavilo působení takových a podobných základních instinktů do dlouhé řady lidových rčení a přísloví. Možná by nám všem trochu pomohlo, kdybychom se u voleb řídili alespoň některými z nich:

• „Není všechno zlato, co se třpytí!“
• „Když ptáčka lapali, pěkně mu zpívali!“
• „Sytý hladovému nevěří.“
• „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej!“
• „Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění!“
• „Pod sladkým medem tráví lidi jedem.“
• „Boží mlýny melou pomalu ale jistě!“

Další pak viz například www.rceni.cz