Tak nám Joe Biden odstoupil z klání o amerického prezidenta. Není na tom nic divného, je starý, senilní, zdraví jeřáb, vidí mrtvé lidi, šuká Stoltenbergovi jeho starou, padá ze schodů, z ničeho nic odchází od řečnického pultíku, funguje jen několik hodin denně a nikdo neví, kolik injekcí k tomu potřebuje. Kdybych nechtěl být jízlivý a měl bych ohledy, prostě bych řekl, že je to už velmi starý pán, kterého dohnal jeho věk a zachraňuje to jen moderní medicína. Normálně myslící člověk už minimálně rok tušil, že starý Joe nebude úplně nejostřejší tužka v penále.

Ano, tímto výrokem nás oblažila předsedkyně poslanecké sněmovny, Markéta Pekarová Adamová, v reakci na pokus o atentát na Donalda Trumpa. Kdo seje vítr, sklízí bouři, to bychom prý měli mít na paměti všichni. Jinými slovy, Trump si za atentát může v podstatě sám, protože zasévá nenávist do společnosti.

Myslel, jsem že teď týden budu psát o zemědělství. Žně jsou v plném proudu, mám spoustu nových, zajímavých a aktuálních informací… a ejhle, místo toho se v přímém přenosu koukám na to, jak liberálům ujíždějí nervy a pokračují v politice jinými prostředky. V Americe jakýsi mladý místní Kozák (je mu i docela podobný) prostřelil ucho Donaldu Trumpovi. Zabil při tom snad dva lidi z publika, protože když střílíte do někoho na politickém mítinku, málokdy to uděláte tak jednoznačně jako Cintula, který všechno nasypal výhradně Ficovi do břicha.

Ve Francii se potvrdilo, že Macron měl velice citlivý politický čich a udělal přesně to, co bylo zapotřebí udělat, aby Le Pennová nevyhrála volby. Nahrával mu francouzský dvoukolový systém (který zavedl de Gaule), kdy si voliči v první kole užijí a ve druhém kole se leknou vlastní odvahy. Le Pennová volby správně zhodnotila, že její vítězství je jen odložené. Macron totiž nečekal, až francouzská pravice ještě víc zesílí a Francouzi si ještě víc zvyknou na tamní hýkání progresivistických mééédií a přestanou se „těch fašistů“ bát.

Ve včerejším článku jsem vypsal celou řadu překážek, které brání jakékoliv změně, i když existují volby a co víc, i když nejsou vůbec cinknuté. V Británii skončili Konzervativci, nastoupili Labouristé a zavedou přesně to, kvůli čemu voliči Konzervativce vypráskali.

Dnes mají ve Francii druhé kolo voleb, ve kterém se podle mě voliči leknou své vlastní odvahy a nakonec to dopadne spíš povolebním patem než vládou Le Pennové. Ale jak by řekli škarohlídi v diskusi, vždyť ono se stejně nic nezmění. Le Pennová se už dávno vzdala snah o nějakou společenskou změnu. Naopak, pracovala dlouhé roky na tom, aby přestala majnstrýmovými mééédii démonizována. Dělá to podobně jako Babiš u nás. Oba přetvořili původní naději na změnu v hnutí mírného odporu v mezích zákona.

Tak nám britští konzervativci utrpěli největší volební porážku historie. Doteď opoziční Strana práce bude mít výraznou většinu čtyři sta třinácti poslanců. Ano, u nás se tvrdošíjně překládá „Labouristé,“ asi aby čeští kverulanti nepokládali prokleté otázky, jak je možné, že na hentom Západě mají stranu, která už názvem říká všechno. Ale to jen tak na okraj…

Viděli jste předvolební debatu Trumpa s Bidenem? Tu debatu, ve které Američané masově zjistili, že jim vládne senilní dement? Jak se po ní vyděsily špičky demokratů, že teď už jim starce těžko někdo zvolí, ale vlastně nemají jinou variantu, protože ještě předevčírem všichni američtí libtardi svorně šířili narativ, že Biden ještě dělá stojky a kotrmelce? Zkrátka a dobře, byl to masakr a stojí za to to vidět i když neumíte anglicky. Včerejší debatě rozuměli Číňané i Maďaři, Eskymáci i Etiopané.

Už jsem tu psal, že nejlépe se zřejmě po eurovolbách rozhodl Macron. Rozpustil parlament a vyhlásil volby na šibeničně krátký termín. Vzápětí se rozhádala francouzská pravicová politická scéna a došlo to dokonce tak daleko, že šéf francouzských Republikánů Ciotti byl vyfocen, jak se zbraní v ruce brání sídlo své strany před vlastními vzbouřenci.

Ve svém včerejším článku jsem rozebral, co jednotlivá volební uskupení dělala dobře a co dělala špatně. S výjimkou Starostů, kteří v posledním týdnu pracovali pro Motoristy, se dá říct, že volební výsledky odpovídají úsilí a taktice, kterou do toho jednotlivé strany vložily. Stále platí, že očerňování soupeřů nefunguje, nefunguje vymezování se proti druhým a nefunguje nabízet něco, co lidé vlastně nechtějí. Do voleb tentokrát nezasáhly ani soudy ani policie, nikdo nebyl těsně před volbami obviněn z nějakého kolosálního podvodu, nikoho neodvedli v klepetech. Volby byly mimořádně klidné.