21. srpen

s tím nepředpokládáním se to má jinak: prostý lid minimálně tušil. "Ti to tak nenechají" byl docela běžný pocit. Mně bylo 15, ale všichni jsme tehdy byli jedno plátěný ucho, slyšeli jsme i trávu růst. Přesto to byl šok - svou razancí a náhlostí. Do smrti si budu pamatovat zvuk bombardérů - narodila jsem se 8 let po válce, ale že jsou to bombardéry, to jsem poznala bezpečně.
Víte - jednak to byla druhá příšerná zrada během 30 let a to se prostě lidem zapíše do genů.....a druhak, nebyli skoro mrtví, to máte recht.
Co ale bylo, bylo absolutní ochromení. Jako když vás pavouk zamotá do sítě, píchne vám tu jeho oblbovačku a vy jen čekáte, kdy vás sežere.
Byla to taková šílená bolest v kostech, víte.
Náš táta už měl polosbalený kufry, že zmizíme - nakonec jsme nezmizeli, z toho ochromení jsme se časem probrali (Ale trvalo to nějakých deset let, zhruba) a já jsem nesmírně ráda, že jsme nevzali roha.
Ovšem máte pravdu, že za jinou okupaci bych to neměnila........no, to je teda pěkně blbý dilema :-)

Já osobně si myslím, že oni tehdy z nedostatku alternativy a jiného řešení, než kterého se báli, tak strašně moc doufali, že tanky nepřijedou, že to přece Brežněv pochopí, že oni jsou přece dobří komunisté, že nejsou jak v té Budapešti pár let nazpátek... až ty tanky přijely... Sebeklam je ohromně mocná zbraň. A v tom '38 to bylo nejspíš podobné. "Přece nás naši demokratičtí spojenci NEMOHOU prostě hodit přes palubu!"

Faktem je, že asi nic jiného, než doufat stejně nemohli, pokud nechtěli, aby tekla krev mírou větší, než nakonec tekla.

Dobrý večer, někdy stačí trochu počítat, píšete, že za komančů byl průměrný věk o deset let menší. Takže pokud se někdo v roce 1975 dožil 65 let to znamená, že se narodil v roce 1910 a zhruba 40 let zažil v kapitalismu. Pokud se někdo v roce 2015 dožil 75 let, tak se narodil v roce 1940 a zažil prvních 40 let ve strašlivém socíku. Nejsem doktor, ale řekl bych že pro dlouhověkost je prvních 40 let života (jídlo, pohyb, lékařská péče a pod) podstatně zásadnější. Mě to tedy vychází přesně naopak, zvýšení průměrného věku je mimo jiné díky životu v socíku, případně všeobecnému pokroku po WWII (pokud by jste porovnávala s jinými státy).
Nižší prům věk za komančů patří do repertoáru věčných komunistobijců a jako většina jejich argumentů je to jen blábol :-)

názor, že sem SA nevstoupí - dříve nebo později - si mohl zachovávat leda idiot.
A podle mého náhledu to nebylo způsobeno ani tak vnitro politickou krizí (ta posloužila jako skvělá záminka), jako mezinárodní vojenskou situací.
Komu se chce, nechť si zjistí, jak dramaticky se rozvinula v 60. letech technika raketových vojsk, a to zejména v USA. Na to tenkrát neměla SA adekvátní odpověď, proto soudzi začali trotlovat se zabezpečením západní hranice (cvičení vojsk VS Šumava 68 a hysterčení generálů SA s málo zabezpečenou západoněmeckou hranicí).Věděli až moc dobře, co má NATO k dispozici a hledali urychleně něco - cokoli - k vyvážení vojenských sil.
Jen si dovolím připomenout, že v té době ČSLA stále neměla efektivní raketovou techniku pro PVO (protivzdušná obrana) a horečně se jednalo o vybavení jednotek PVO mimo jiné i raketami KUB (jo, je to starší brácha ruského BUK-u, který sejmul civilní letoun nad Ukradinou).
Přitom nám sověti ani nechtěli nějak moc tyto (dnes je možné říci) "chytré" rakety dodávat po celý zbytek svého pobytu v ČSSR a v podstatě taktické úkoly PVO v rámci činnosti ČSLA měli pokrývat oni.
Pochopitelně, že to pak těmito raketami nekončilo, a ČSSR byla územím, kde byly rozmístěny zejména raketové jednotky SA, plus nějaké ty zabezpečovačky týlové a strážní služby. Možno dohledat na netu, nechce se mi to teď lovit.
Shrnuto a podrženo - kdyby nepřijeli soudzi v srpnu 68, přijeli by o nějaký ten pátek později. Jejich zpoždění by ale nebylo určitě v řádu měsíců či dokonce let.
Stran povědomí o tom, co se chystá, či mohlo by se chystat, jen připomenu, že sem přijelo na párty přes půl mio cizích vojclů, což je tak velké číslo, že je nutné provést soustředění mužstva prvosledových jednotek na počátek pochodové trasy. A to mi vychází tak na 100 vojclů na 1 km státní hranice (co dva metry jeden kousek), což je při hustotě silniční sítě v blízkém zahraničí (NDR, Polsko) jednoduše řečeno neutajitelné.
Takže žádné překvápko se prostě nekonalo a Ivani by sem vlezli dřív nebo později, to vyplývalo z výše uvedeného rozložení vojenských sil ve středu Evropy.
Tím pro mne končí veškeré plky o nějakém překvapení nad tím, že "z ničeho nic" se tu zjevil Ivan s pomocníky.

Tento rok som prezil a v ramci moznosti aktivne bojoval proti okupantom. Tak aby som prezil. Prvou podmienkou na porazenie okupanta je - prezit. Aspon niekto z rodiny, rodu. ci naroda - ako chcete. A v tom 68-mom bolo zbytocne umierat. Presila bola obrovska podla poradia od najvacsieho podporovatela invazie NDR, Bulharsko, Polsko, Ukraina - neutrali a laxni podporovatelia Rusko+zvysok ZSSR, odporcovia invazie Juhoslavia, Rumunsko, Madarsko. Zvysok sveta sledoval invaziu s najskor netecnym zaujmom a potom s myslienkou - ako na tom trhnut cim viac. Ano. Hovorim o nasich terajsich spojencoch. Britania, NSR, Francuzko, zvysok Zapadnej Europy a samozrejme USA.
Prejav pana prezidenta Kisku bol idiotsky. Nemyslim to ako nadavku, myslim tym obsah prejavu. Z urciteho hladiska celkom zaujimavo a dost spravne hodnotil 68 pan Chmelar
https://www.hlavnespravy.sk/chmelar-po-kiskovom-prejave-na-toto-eldorad…
Iba na zaver. Davat celu vinu za invaziu na Rusko je jasny historicky diletantizmus spojeny v extreme s idiociou.

Včera jsem zahlédl v jakýchsi novinách článek, kolikže nás stála ta „okupace“ vlastně obětí. Došli k číslu kolem 450 +/-. Opravdu nevím, kolik to bylo přesně. Ani jsem ten článek nečetl. Vzpomněl jsem si ale hned, jak jistá paní Albrightová prohlásila, že půl milionu dětí stálo za tu eskapádu v Iráku. Dnes to již bude něco přes půl milionu + oběti na civilním obyvatelstvu, které se ani nepočítají a to nejen v tom Iráku.

Na jedné straně tu jsou miliony mrtvých, kteří jsou způsobeny šiřiteli jediného dobra a jediné správné demokracie a pravdy po celém světě jen za posledních cca 17 let. Na straně druhé je to necelých 500 na straně naší, za přibližně 22 let. No a abych nezapomněl, tak potom tady máme ještě těch 360 000 mrtvých Čechoslováků, po kterých dnes neštěkne pes, protože Germán je dnes náš přítel největší a nejvěrnější.

Nejsem natolik psychopat, abych napsal, že těch necelých 500 mrtvých stálo za rok 1968. Nestál za to ani jediný. Jenže bych byl nerad, aby se zapomínalo i na ty ostatní. A při vší úctě a pietě k těm mrtvým, musím se ptát. Neměl jsem nakonec kvůli tomu osmašedesátému třeba o trochu hezčí a radostnější dětství? Ta doba za bolševika nestála za mnoho. Hodně a hodně věcí bylo špatně. O kolik ale byla ta doba horší, než to, co se děje a chystá se nyní? Pamatuji si na spoustu věcí. Pamatuji si na různé důvěrníky, pomocné stráže a milicionáře, udavače a práskače. Jenže o těch se všeobecně většinou vědělo. Každý věděl, na koho si dávat pozor a co je nejdůležitější, všichni v tom byli spolu. To na té době bylo nejcennější. Lidi drželi pohromadě a všichni spojenými silami nadávali na komunisty. A za to bych těm komunistům poděkoval. Dnes nenávidí všichni všechny. V tomhle je tahle doba mnohem prašivější a všivější.

Velmi pěknou úvahu o perspektivách "obrodného procesu" v roce 1968 napsal Ivo Šebestík: http://casopisargument.cz/2018/08/22/srpen-1968-otazka-ktera-se-temer-n…

Cítím to už od podzimu 68. stejně, lépe bych to nenapsal.

Za komančů jsme museli dobrovolně povinně velebit "na věčné časy a nikdy jinak" a za připomínku 21.srpna jsme měli minimálně pokaženej kádrovej profil. Dnes je potřeba dobrovolně povinně velebit 21.srpen a za připomínku, že Rusko není SSSR na věčné časy a nikdy jinak máme pokaženej minimálně facebookový profil.
Vadí mi, že "okupace" se na mě valí odevšad, až se bojím otevřít ledničku. Včerejší můj dotaz na jednoho zapáleného sluníčkáře, který vehemnetně vysvětloval v knihovně všem otrapům, co si tam přišli vypůjčit knížky a -ó svatá panno! - nikoliv poslouchat jeho kecy, zněl: Vysvětlete mi prosím rozdíl mezi vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa a mezi vpádem jednotek NATO do Afghánistánu, kterých jsme nebojovou součástí. Čuměl na mě jak péro z gauče. Začal cosi blekotat, že jako srovnávat tyhlety dvě věci prostě může jen takový debil, jako jsem já (ovšem sděleno politicky korektními slovy). Pak jsem se zeptala. kolik mu teda bylo v době "okupace" v osmašedesátém - odhadem mu bylo kolem třiceti. To už blekotal méně souvisle, obzvlášť když se ke mně přidalo pár dalších gerontů otrapáckých s plnýma síťovkama knížek. Jeden dědek ho málem vzal holí, když se ho snažil školit - naštěstí mu neříkal "soudruhu" jak ten Dušek v Pelíškách, ale scéna to byla echt stejná. Odborník skončil přednášku předčasně, bo mu staroušci snesli tolika "logických" dotazů, že se z toho možná vzpamatovává ještě teď. Knihovnice, milá dáma předdůchodového věku, mu s milým spikleneckým úsměvem pomohla sbalit "věci".
Jo a fejsbůkový profil nemám, ale i kdyby, tak by mi byl pokažený profil zde u zadnice.

Kolik obětí si vyžádala ta okupace na straně vojáků, kteří zde byli nasazeni. Spoustě z nich docházelo, že jsou okupanti. A vzhledem k tomu, čím si prošli za druhé války si myslím, že tento fakt mnoho z nich muselo nést obzvlášť těžce. Kolik vojáků stejně tak zahynulo při různých nehodách, sebevraždách, při popravách apod. Vím třeba o případu, kdy řidič BVP, nebo OT (typ si nepamatuji) strhl řízení do srázu, aby nesrazil maminku s kočárkem. V tomto konkrétním případě zařvali v tom obrňáku všichni.

Přátelé,
TOHLE si přečtěte !
http://literarky.cz/politika/rozhovory/26814-jan-petranek-o-21-srpnu-kr…
Stařičký dědek Petránek je dodnes nepřekonatelný.
A dodnes sleduje cvrkot na celé planetě.
Těžko někdo z Čechů (nejen z českých novinářů!) osobně mluvil s tolika politickými celebritami jako on.
Velmi zajímavý je i jeho líčení předsrpnové situace.

Však ho taky spousta dnešních "novinářů" upřímně nenávidí.

http://www.zvedavec.org/komentare/2017/09/7367-epizoda-13-proc-londyn-d…

Jejich spojenecká smlouva s Francií také dávala vůdcům Československa základ pro optimismus. Češi byli logicky přesvědčeni, že tak mocný a užitečný spojenec, jako Paříž, Berlínu prostě neustoupí. Při pohledu na mapu je jasné, že kdyby nic jiného, tak geografická pozice Československa měla donutit Francouze aktivně mu přijít na pomoc – pokud by se Francie ocitla v ozbrojeném konfliktu s Německem, mohli Češi napadnout Němce zezadu. Navíc zbrojovky Škoda v českých zemích vyráběly ročně tolik zbraní, jako celý britský zbrojní průmysl. Kdo při smyslech by chtěl dát Hitlerovi takový poklad?

Nicméně události kolem Československa začaly nabírat velmi „podivný“ směr. Místo aktivního odporu vůči Hitlerovým požadavkům se začalo malicherně intrikovat. Výsledkem byla nechvalně známí Mnichovská dohoda ze září 1938, která dala Hitlerovi vše, co chtěl. Možná byl Západ opět vyděšen německou vojenskou silou? „Německé armády nebyly schopné porazit Francouze v r. 1938 nebo 1939,“ píše Winston Churchill (2). Jinými slovy, Hitler nemohl porazit Čechy, Francouze a Brity najednou – to bylo dosti zjevné. Proč pak vůdci „demokratických zemí“ nejednali rozhodněji? Protože neměli zájem na vítězství nad Německem, stáhli ocas. Nikdo by nezabil útočného psa, vypěstěného pro boj na smrt, před bitvou.

První konference o osudu Československa se konala v Londýně 28. až 30. dubna 1938. K rozčarování Čechů francouzští státníci náhle podpořili požadavek anglických diplomatů, že střetu s Německem je třeba se vyhnout za každou cenu. 15. května 1938 byl telegram z Londýna zveřejněn v New York Herald Tribune, který naplno uváděl, že protože ani Francie, ani Sovětský svaz nejsou připraveny jít do války kvůli Československu, Británie má ještě méně důvodů povstat do zbraně a bránit tuto slovanskou republiku. A tak Československo mělo střízlivě vyhodnotit svoji situaci a uznat, že jeho jedinou možností je mírové vyřešení otázky sudetských Němců (3).

Přirozeně, že po takovýchto výrocích se Hitlerovy požadavky staly ještě více nekompromisními. A článek uveřejněný v amerických novinách se „překvapivě“ shodoval s jednou velmi výmluvnou událostí. Dva dny předtím, než šly New York Herald Tribune do tisku, Konrad Henlein, šéf Sudetoněmecké strany, dorazil do Londýna. Samotný tento fakt takové návštěvy vede ke spekulacím. Henlein měl několik setkání s členy britského parlamentu a opozice. Poté se jeho požadavky (a proto i periodicky se opakující téma jeho projevů) změnily z autonomie na rozpuštění Československa.

Nejen německé, ale také britské tajné služby velmi aktivně spolupracovaly s vůdcem sudetských Němců. Nebylo to žádným tajemstvím v Německu, ale nebyl podniknut žádný krok k zablokování tohoto kontaktu. To proto, že v té době jak Němci, tak Britové hráli za stejný tým, který připravoval předání Československa Hitlerovi. „Britská tajná služba byla celkem dobře informována… jeden z jejích agentů, plukovník Christie, který již s Henleinem několikrát rokoval, se s ním setkal opět na počátku srpna 1938, v Curychu,“ stojí v pamětech šéfa německé zahraniční rozvědky (4).

18. července 1938 Hitlerův pobočník, kapitán Wiedemann, přivezl osobní zprávu od Hitlera britskému premiérovi Nevillu Chamberleinovi do Londýna. Hitlerovy návrhy byly považovány za přijatelné. 22. července 1938 Anglie požadovala, aby Československo podniklo rozhodná opatření k „uklidnění Evropy“. Češi odpověděli, že souhlasí s poskytnutím autonomie sudetským Němcům. Nicméně Henlein okamžitě, 29. července 1938, přišel s veřejným prohlášením: jakýkoliv Němec v zemi by měl podléhat „pouze německé vládě, německým zákonům a hlasu německé krve“.

Britští diplomaté následně pokračovali v tlaku na Čechy. 3. srpna lord Runciman, Chamberleinův emisar, dorazil do Prahy. Tento „nestranný zprostředkovatel“ měl ve skutečnosti přesvědčit Československo, aby předalo své Sudety Němcům. Češi se zasekli, odmítli uznat, že vše již bylo dávno rozhodnuto za ně. 7. září 1938 londýnské Times uveřejnily článek vyzývající Čechy, aby nevzdorovali, ale hráli hezky – aby se stali „homogenním státem“.

Československá situace byla ještě podivnější kvůli faktu, že mimo francouzsko-české dohody existovala také dohoda mezi Sovětským svazem a Československem. V případě útoku měl SSSR přijít na pomoc oběti agrese. Nicméně v textu této dohody byl jeden zajímavý detail: Moskva musela poskytnout pomoc Praze, jen pokud Paříž nabídla stejný typ pomoci. Na počátku září 1938 se francouzská vláda dotázala sovětské vlády na její postoj, pokud by bylo Československo obléháno. Odpověď Moskvy byla jednoduchá: bylo by nutné okamžitě svolat představitele SSSR, Británie a Francie, aby se vydala deklarace jménem těchto mocností, varující, že Československu by měla být nabídnuta vojenská pomoc v případě německého útoku. Co se týká Sovětského svazu, tato země byla připravena splnit své závazky plynoucí ze smlouvy (5).

Jakého typu reakci myslíte, že se sovětskému návrhu dostalo? Nemůžete odpovědět? Pak je zde další otázka: měli ti, kteří připravili Hitlera na invazi do SSSR nějakou potřebu se této agresi vyhnout? Tedy místo toho porazit Německo za použití společných sil Francie, Československa a Sovětského svazu? Potřebovali, aby Hitler ustoupil a aby byl jeho postup na sovětské hranice zastaven?

Západ měl jiný cíl, jak napsal Churchill: „Sovětská nabídka byla ve skutečnosti ignorována. Nepočítalo se s nimi proti Hitlerovi a bylo s nimi zacházeno lhostejně – až pohrdavě – což zanechalo ve Stalinově mysli stopy. Události se ubíraly směrem, jako by sovětské Rusko neexistovalo.“ (6)

Takže místo aby odrazili agresora a zaujali pevný postoj po boku Sovětského svazu, Britové „nakopali“ Čechy. Nejdříve bylo navrženo vládě Československa, aby smlouvy s Francií a SSSR anulovala. Pak společná anglo-francouzská nóta z 19. září žádala Prahu, aby okamžitě předala Sudety Německu. Československo vzdorovalo jen slabě. 20. září 1938 britský a francouzský velvyslanec dostali odpověď československé vlády. Její součástí byl požadavek na opětovné uvážení rozhodnutí a na předání záležitosti k arbitráži v souladu s německo-československou smlouvou z r. 1925.

Taková česká svéhlavost mohla vše zničit. Faktem je, že v případě vojenského konfliktu s Německem byla Francie povinna zasáhnout ve prospěch Čechů! A pokud by se to stalo, Sovětský svaz by přišel na pomoc nejen Praze, ale také Paříži! Systém aliancí by byl aktivován: francouzsko-sovětská Smlouva o vzájemné pomoci z 2. května 1935 a československo-sovětská Alianční smlouva podepsaná 16. května 1935.

A tak Londýn a Paříž začaly ztrácet trpělivost. Večer 20. září britský velvyslanec Basil Newton řekl české vládě, že by měla „přijmout návrh bez výhrad a bez dalšího zpoždění, jinak vláda jeho veličenstva nebude mít další zájem na osudu vaší země“. Francouzský velvyslanec Victor de Lacroix tomuto zlověstnému varování sekundoval. Ale diplomaté stále nebyli spokojeni. Ve dvě hodiny ráno (!) velvyslanci „přátelské“ Británie a Francie vzbudili československé prezidenta Edvarda Beneše v posteli. Byla to jejich pátá návštěva během 24 hodin. Noční hosté předložili Benešovi nótu, která byla ve skutečnosti opravdovým ultimátem. „Pokud (vláda Československa) nepřijme anglo-francouzský plán, celý svět bude považovat Československo za jediného viníka nevyhnutelné války.“

21. září 1938 bylo ultimátum „spojenců“ probíráno na setkání československé vlády. Jejich rozhodnutí nebylo těžké předvídat. Ministři souhlasili s tím, co bylo doslova sebevraždou jejich země (7).

29-30. září 1938 byla podepsána nechvalně známá Mnichovská dohoda v bavorském hlavním městě, legalizující převod Sudet Německu. Tato dohoda byla podepsána Hitlerem, Mussolinim, Chamberlainem a Edouardem Daladierem (8). Čeští zástupci nebyli dokonce ani na setkání svých „pánů“ pozváni – pouze čekali ve vedlejší místnosti, aby byli informováni o osudu své země, jakmile jednání skončí a dojde k podpisu. Mnichovská dohoda byla podepsána v takovém spěchu, že nebyl dokonce ani čas doplnit kalamář v místnosti, kde se vytvářela globální politika. Ale k čemu vlastně potřebovali inkoust? Vše bylo připraveno předem, takže podpis byl jen pouhou formalitou…

1. října 1938 německé jednotky vstoupily do Československa. Nesetkaly se s žádným odporem. Později němečtí generálové prověřovali česká opevnění a souhlasně přikyvovali: jak skvělé, že moudrý Führer dokázal vyřešit tuto věc mírově. Protože samotné Sudety byly prošpikovány prvotřídními pevnůstkami. „K překvapení expertů zkušební bombardování ukázalo, že naše zbraně proti nim neobstály,“ (9) poznamenal Albert Speer diplomaticky ve svých pamětech. Jeho hodnocení odhaluje faktickou totální neschopnost německé armády úspěšně zdolat česká opevnění. To byl důvod, proč západní diplomaté, střízlivě hodnotící stále neokázalou schopnost Wehrmachtu, tak trvali na tom, aby Československo kapitulovalo bezpodmínečně!

==========

Poznámky

1) Je zajímavé poznamenat, že když 1. září 1939 začala světová válka, Franco požadoval půjčku na obnovu své země – ne od svých „přátel“ Mussoliniho a Hitlera – ale… od Velké Británie.

2) Churchill, Winston. Druhá světová válka, díl 1. Blížící se bouře. Str. 304

3) Jako by jednaly na pokyn, v květnu 1938 „svobodné“ a „nezávislé“ britské noviny uveřejnily sérii podobných článků. 6. května Daily Mail pomluvily Československo ve svém úvodníku jako „nechutný stát obývaný výlučně rasisty, jejichž nechutný přístup k německy mluvícím obyvatelům Sudet nemůže Británie již déle tolerovat!.

4) Schellenberg, Walter. Labyrint. Str. 34

5) Na vrcholu německo-české krize SSSR vyhlásil vojenskou pohotovost a přesunul 60 pěších a 16 jezdeckých divizí, 3 tankové sbory, 22 nezávislých tanků a 17 leteckých brigád k hranicím s Polskem, zemí, kterou Sovětský svaz potřeboval přejít, aby mohl přijít na pomoc Čechům. Navíc bylo povoláno 330,000 záložáků a desítky tisíc vojáků, kteří měli být propuštěni do civilu, byly ponechány ve službě. (Bullock, Alan. Hitler a Stalin: Paralelní životy. Str. 577)

6) Churchill, Winston. Druhá světová válka. Díl 1. Blížící se bouře. Str. 274-275.

7) Od té doby uběhlo více než sedmdesát let, ale nikdo se nepoučil. Opět vidíme v Evropě tytéž „nezávislé“, „suverénní“ státy ochotně vyhovovat jakýmkoliv vrtochům svých pánů. Radostně instalují americký radar a rakety na svém území, posílají vlastní vojáky do vzdáleného Iráku bez zdráhání a ochotně ničí dohody s ruským státem nebo se soukromými ruskými společnostmi, které jsou v jejich vlastním nejlepším zájmu. Jejich páni řeknou – a oni s velkým úsměvem strkají hlavu do oprátky, stejně jak to učinilo Československo v září 1938.

8) Zde je jeden málo známý fakt: den po podpisu Mnichovské dohody britský premiér, Neville Chamberlain, pozval Hitlera na soukromý rozhovor. A pak náhle vytáhl z kapsy list papíru: „My, německý Führer a kancléř a britský premiér jsme se dnes sešli ještě jednou a dohodli jsme se, že uznáváme, že otázka anglo-německých vztahů má pro obě země a pro Evropu prvořadý význam,“ stojí v dokumentu. A „dohoda podepsaná včera večer a anglo-německá námořní dohoda“ jsou považovány vůdci těchto dvou zemí za „symbolické přání“ obou zemí „nikdy spolu neválčit“. Historici obvykle na tento dokument zapomínají.

Nicméně musela to být tato pokoutní dohoda, co zajistilo Hitlerovu agresi na východ, nikoliv Mnichovská dohoda, která se zabývala jen Československem! Chamberlainův návrat z Mnichova do Londýna je často líčen v historických dokumentárních filmech. Stojí u svého letadla, mává kusem papíru a hlasitě prohlašuje: „Mír pro naši dobu!“ a publikum si myslí, že britský premiér drží kopii Mnichovské dohody. Ale ve skutečnosti Neville Chamberlain svírá tuto dodatečnou britsko-německou deklaraci.

9) Speer, Albert. Uvnitř Třetí říše. Paměti. Str. 111

Okamžitě po podpisu Mnichovské dohody začalo druhé dějství tohoto krutého představení. „Němci nebyli jedinými predátory, kteří se zakousli do mrtvoly Československa. Okamžitě po podepsání Mnichovské dohody polská vláda poslala české vládě ultimátum, požadující, aby okamžitě postoupila hraniční region Těšínsko! Ačkoliv Polsko se mělo brzy stát „nevinnou obětí“ agrese, tak jako skutečný mrchožrout radostně přispěchalo odkousnout si kus českého území…

Když viděl, jak se ostatní obratně dokázali napojit na tuto bonanzu volné zahraniční politiky, maďarský premiér Béla Imrédy pak protestoval, že zájmy maďarské menšiny v Československu byly „upozaděny“. A dostal, co chtěl – 2. listopadu 1938 přešlo do maďarských rukou 12,000 kilometrů čtverečních jižního Slovenska a malá část regionu známého jako Podkarpatská Rus, s asi jedním milionem obyvatel.

[Ribbentrop...]
Ribbentrop, Chamberlain a Hitler během jednání v Mnichově, které zpečetilo osud Československa.

Takže kdo dal Hitlerovi Vídeň a Prahu?

http://literarky.cz/komentare/ostatni/26818-glosa-veejnopravn-neziskova…

A ještě jedna veřejnoprávní připomínka!

http://literarky.cz/offline/8-den/26837-kult-praskeho-jara

Každý trochu soudný člověk vidí, že Rusové byli v hledáčku nepřátel odjakživa až po dnešek. Nešlo jim tak o nás, ale chtěli udržet západní hranici co nejdále od svého území. Kvůli své bezpečnosti. Jen se to v roce 1989 trochu zvrtlo, už jsou amíci u jejich hranic (třebaže tomu troubovi Gorbačovovi slíbili něco jného, což samozřejmě nehodlali dodržet už v den slibu) a "bojí se napadení Ruskem". Co by dělali, kdyby Rusové naběhli do Mexika a dělali kolem hranic USA své základny? A říkali že je to preventivně, aby je amíci nenapadli? Na to zná odpověď každý trouba, až na pár havloidů a "umělců!, kteří moc neumí umění, tak se zviditelňují jak se dá..............