Autor

Štítky

Jsou věci, které prostě neovlivníte. Nemůžete nic udělat s tím, že už tisíc let je vedle velký německý národ, který dostal větší dědictví antiky než Slované. Neměli jsme žádný vliv na Jaltskou konferneci a naprosti minimální vliv na konferenci Postupimskou. Nemůžete nic udělat s Churchillovými politickými rozhodnutími za války, které Beneše donutily k návštěvě Sovětského svazu a dohodám se Stalinem. Nemůžete udělat nic s tím, jestli se v Sovětském svazu dostane k moci Gorbačov a nebo někdo jiný.

Nemůžete nic udělat s tím, že si dneska Němci zvolili dobrovolnou sebevraždu v podobě větrníků, drahé energie, vypínání jaderných zdrojů a islamizace. To všechno se schválilo za hlasitého potlesku a vzájemného objímání. Stejně tak se s velkým potleskem schválil podíl naší účasti na ukrajinské válce a spojení našeho osudu s jejím výsledkem.

Obklopují nás události, které jsou mnohem větší, než jednotlivec, větší než stát a někdy jsou dokonce větší než celý kontinent. Dnešní výzvy k podřezávání Židů v Německu, statisícové propalestinské demonstrace v Británii, prohlubující se hospodářská krize, deindustrializace… to všechno se schválilo v době, kdy si dnešní výsledky nikdo nedovedl představit. Jak to řekla Angela Merkelová? K čemu měly posloužit Minské dohody? K získání času pro vyzbrojení Ukrajiny… O dnešní válce se rozhodlo v roce 2014, kdy si nikdo nedovedl ještě představit, že to bude válka laciných dronů a ještě lacinější pěchoty… Tanky, transportéry, stíhačky… to všechno je k ničemu.

Nejhorší na tom je, že ani není žádný Mao nebo Hitler, na kterého by se to všechno dalo hodit. Žádná vůdcovská individuální odpovědnost. Jen procesy.

Tenkrát, v roce 89, lidé prožívali víceméně to samé, co dneska. Deziluzi. Ze všeho. Z vlády, z hospodářství, z nedostatku svobody i nedostatku zboží a naopak přebytku sovětských vojáků na našem území. Deziluzi z toho, že ani zasloužilí členové Strany už nevěří tomu, co hlásají. O nezbytnosti změn nemluvili jen obyčejní lidé, o těch se mluvilo i v kuloárech ústředního výboru. Nejen disidenti, všichni s tím chtěli něco udělat, ale ono to pořád prostě nešlo. Zaběhnutá schémata nešlo překonat. Sebeupřímnější snaha narážela na stále stejné překážky, které všechny dobře míněné pokusy o změnu v mezích zákona přiváděly vniveč.

Dneska to není jiné. Prakticky všichni vidí, že způsob života předchozích třiceti let se prostě zadrhl. A kdo to ještě nevidí, ten to brzy zjistí na složence za plyn a daňovém výměru. Nic nejde. Ani dostavba Temelína, ani rozšíření Dukovan. Ani ty dálnice nejdou jak by měly. Nejde postavit byty, obzvlášť v Praze ne a staví se jich tak málo, že jich neustále ubývá. V této zemi je zhruba čtyři a půl milionu bytových jednotek a při stoleté životnosti to znamená, že se ročně musí postavit pětačtyřicet tisíc bytů ročně, aby se to udržovalo. Stavíme o deset tisíc bytů ročně méně… Tím se jejich nedostupnost a rostoucí drahota vysvětluje dostatečně, ne? Prostě to nejde. Protože se dávno napsaly zákony, které jednoduchou a lacinou výstavbu v podstatě znemožňují. Napsaly se v době, kdy to nikdo za problém nepovažoval.

Stejně se zdá být nepřekonatelná i politika. Na jednu stranu, která se dostane do sněmovny, připadá deset stran, které se tam nedostanou. Na jednoho úspěšného nezávislého kandidáta připadá deset závislých kandidátů. Vyhrávají peníze, vyhrávají zákulisní hrátky, současný režim je tu už třicet let, ale korupce je pořád stejná. Z klientelistického socialismu máme klientelistický kapitalismus. A přes sebeupřímnější úmysly s tím nejde nic dělat. Člověk by si mohl katastrofy odškrtávat po milnících. Prakticky všechno, co se děje, to se stát prostě musí, protože sekulární vlivy neodfiltrujete.

V roce 89 už vlastně všichni na všechno kašlali. Motivace nula. Nemá to cenu. Všichni měli práci a nikde nic nebylo. Dneska je to stejné. Práce je dost, všichni ji mají, ale na auto čekáte dva roky. V lékárně na maloměstě pracují tři lékárnice, ale Endiaron nemají a penicilín také ne. V téměř každé výrobě je víc úředníků jak dělníků. Ve školách jsou třídy o patnácti dětech, k dispozici jsou asistenti i školní psychologové, ale úroveň znalostí je tristní. K čemu se o něco snažit? Ať uděláte cokoliv, ať zkusíte cokoliv, stejně se spálíte a ještě vám za to vynadají nebo se popasou na vašem neštěstí.

Nejhorší není deziluze gaučových pozorovatelů, kteří vědí vždycky všechno nejlíp, všemu rozumí a teď jen došlo na jejich slova. Gaučový pozorovatel není hybatelem ani konzervování stavu ani hybatelem změny. Nejhorší je deziluze těch, kteří se snažili něco dělat. Neustále jich ubývá, protože i když do toho dali všechno, stejně se nezadařilo a ještě se jim za tu snahu vysmáli. Haha, já jsem ti to říkal, to je nejčastější věta. Málokdo řekne: Tak běž a spal se znova. Běž a pokračuj! Tohle jsou běžné jevy, je třeba vydržet a nevzdávat to.

17. listopad 1989 byl způsob, jak pokračovat dál. Byl to proces, který znovu dodal lidem motivaci skrze osobní svobodu a možnost cestovat. Zanedlouho mohl být každý podnikatel. Někteří ještě cinkali klíči a jiní už zakládali firmy a domlouvali si temné kšefty. Každý mohl vyjet ven a podívat se, jak to dělají jinde. Sedmnáctý listopad bylo to, co vrátilo lidem motivaci něco dělat. V dobrém i zlém. Byl rozseknutím gordického uzlu starých pravidel, díky kterým nic nešlo změnit. A i když na to má každý jiné vzpomínky, vlastně to všichni očekávali a tehdy byli rádi, že se to stalo. Nostalgie po starých časech byla v prvních letech minimální. To přišlo až s odstupem a s prvními problémy.

Prosím, neřešme teď, nakolik byl 17. listopad zrežírovaným divadlem a plánovaným předáním moci. Když se něco takového děje, míchají se do toho všichni. Domácí i hosté. Tak či onak to ale zafungovalo. Byla to dostatečná motivace k ekonomické transformaci a k přeorientování hospodářství na Západ. Dostatečná motivace ke změně pravidel i zákonů. Dostatečná motivace ke snaze, pokusit se dělat věci jinak. Dostatečná motivace, aby se bagatelizovala negativa a vyzdvihovala pozitiva. Dostatečná motivace k tomu, aby národ dalších třicet let víceméně držel hubu a krok. Patříme na Západ… tím to celé začalo a na základě této myšlenky se pokračovalo třicet let.

Jsme na prahu něčeho podobného. Deziluze je obrovská a stále se prohlubuje. Stále více vítězí přesvědčení, že se nedá nic dělat. Ti, co se o něco pokoušejí, ti jsou neúspěšní a ještě vysmívaní. Motivace k jakékoliv snaze je na nule. Práce je ten nejblbější způsob, jak přijít k penězům. Necení se schopnosti, ale známosti. Není důvod se snažit, protože důchody nebudou, není důvod se namáhat, protože úspory sežere inflace, není důvod bojovat za nadnárodní korporace a tuneláře. Ani tu elektřinu nejde zlevnit… Heslo, že patříme na Západ začíná být stejně vyčpělé jako být se Sovětským svazem na věčné časy. Málokdo chce patřit do německého emirátu.

Čekáme na nový 17. listopad a novou myšlenku, které se národ chopí. Čekáme na počin, díky kterému bude možné pokračovat. Čekáme na něco, co znovu bude motivovat, co dá lidem pocit, že mají budoucnost opět ve vlastních rukou a stojí za to, se za ni zasadit. Nevím, kdo ji přinese. Jestli nějaký nový Zeman novým článkem o nové přestavbě, nebo nějaký Sorosův ideolog, nebo nějaký Aspeňák, Římský klub, miliardář, Číňan, Rus, Američan, Němec, Maďar, Slovák, Čech.

Jen vím, že to bude muset být opravdu velká myšlenka. Dost velká, aby překonala všechno to, proč teď nic nejde.

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí a podpořit vlastní národní občanskou společnost, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle agentovné alespoň 350,- Kč, může si na oplátku vyžádat knihy, trička nebo placky z nabídky.

Hodnocení

Komentáře

Opravdu musíme počkat, až…

Opravdu musíme počkat, až bude hůř. Loď klesá pod hladinu, ale nevidím žádnou ochotu se pustit té lodi a začít plavat. Nikdo se nechce nechce pustit té ubohé kocábky, která nás nakonec stáhne do hlubin. Jediné zdánlivé jistoty v rozbouřeném moři. Jen někteří vyzývají k záchraně, ale těm se ti, kteří se ještě drží nad vodou, smějí. Než jim voda naplní plíce.

Ti na můstku už ale mají záchranné čluny připravené. Pro sebe.

Ta situace se poslední dobou příliš nemění. Z můstku zní nesmyslné povely a v podpalubí stoupá voda. Je to Titanic a jeho pasažéři se chovají stejně. Jenom to trvá mnohem déle...

Osobně soudím, už déle než 15 let, že největším problémem..

.. české politické scény je 5%-ní uzavírací klauzule (obecně omezující podmínka) pro vstup do parlamentu. Ta způsobuje, že při každých volbách propadají desetitisíce platných hlasů. Dále tu je příspěvek za hlas, které dostanou jen strany a hnutí, které přesáhnou 1%, a roční příspěvek na provoz strany / hnutí, které přesáhnou 3%.

Vysoká uzavírací klauzule způsobuje to, že velká část voličů hlasuje PROTI NĚKOMU, místo aby hlasovala PRO NĚKOHO. Velké a zavedené politické strany mají své prakticky jisté, a to i v případě, že je vedou naprosto neschopní či provaření jedinci.

Zajímavé je, že pro vstup do izraelského Knessetu stačí pouhé 2% platných hlasů. U nás by to představovalo 4 poslance. Ano, je to málo, ale zprůchodnilo by to politický prostor, musely by na schvalování zákonů vzniknout široké koalice, poslanci by se museli dohodnout. Mohl by klidně existovat bonus 10-20% pro vítěze voleb, tedy stranu, která by dosáhnula nejvyššího volebního výsledku, mohlo by pro schválení programového prohlášení vlády a schválení státního rozpočtu stačit, dejme tomu, 40% poslanců, třeba i jen v prvním roce po volbách, ale je důležité, aby se strany musely snažit zaujmout voliče..

Dovedu si představit, že by spolu se snížením uzavírací klauzule pro vstup do sněmovny se mohla snížit i hranice pro výplatu příspěvku za hlas, třeba na 0,5%, a roční příspěvek na provoz strany už od 1% volebních výsledků, za podobných podmínek jako dnes (200.000 Kč za každou desetinu procenta získaných hlasů).

Ano, stálo by to o pár milionů korun ročně více, ale zabetonovaná politická scéna, věční poslanci a další negativní jevy nás stojí minimálně 10.000x více. Těch pár nových štik v politickém rybníce by zcela změnily fungování Poslanecké sněmovny, bylo by to pravidelné házení vidlí do dlouholetých kamarádšoftů.

Senát bych nechal na pokoji, ten, v mezích možností, funguje jakž-takž dobře. Možná že bych jen zakázal do něj kandidovat aktivním členům politických stran :D Chceš kandidovat na senátora? Odevzdej stranickou legitimaci..

BUDU VIDLÁKOVI OSOBNĚ VDĚČEN, KDYŽ ÚPRAVU VOLEBNÍHO ZÁKONA ZAHRNE DO SVÝCH VIDLÁCKÝCH ARTIKULŮ..

Před více než 10-ti lety jsem se snažil přesvědčit několik politických trpaslíků k tomu, aby založili VOLEBNÍ SUPERSTRANU, jejímž hlavním a veřejně deklarovaným cílem by byla tato změna volebního zákona. Všichni chtěli, aby zrovna do jejich strany vstoupili všichni ti ostatní.. Je to stále stejné, zbytnělá ega těch nejmenších šmudláků.

Tehdy jsem plně pochopil citát polského satirika Stanislava Jerzyho Lece: "Trpaslíkům se musíš klanět hluboce".

Tito političtí kašpárci, zoufale lpějící na svých dogmatech, se nikdy nedokáží spojit a spolupracovat, pokud je k tomu voliči nedonutí. Třeba tím, že významné množství blogerů a diskutérů vytvoří informační pole, že OPRAVDU NEMÁ SMYSL JE VOLIT, pokud se nedokáží mezi sebou dohodnout.

Já si naopak myslím že 5% je málo.

První odstavec Vašeho příspěvku:

Osobně soudím, už déle než 15 let, že největším problémem

české politické scény je 5%-ní uzavírací klauzule (obecně omezující podmínka) pro vstup do parlamentu. Ta způsobuje, že při každých volbách propadají desetitisíce platných hlasů. Dále tu je příspěvek za hlas, které dostanou jen strany a hnutí, které přesáhnou 1%, a roční příspěvek na provoz strany / hnutí, které přesáhnou 3%.

A poslední odstavec Vašeho příspěvku:

Nezdá se Vám že si sám sobě odporujete? Podle mne by kvóta pro vstup do parlamentu měla být 10% a předvolební koalice nepovolené. Příspěvky za hlas bych nechal tak jak jsou. To by byl ten správný tlak na politické trpajzlíky aby se spojili.

Vůbec si neodporuji..

.. Právě těch 5% konzervuje, přímo betonuje politickou scénu, do parlamentu se nedostanou noví lidé jinak, než tím, že políbí prsten moci. Věřte mi, Židé dobře vědí, co dělají, v Knessetu je solidní konkurence a velké strany se musí snažit, aby byly u obyvatelstva oblíbené. Z malé strany se může stát velká, když dělá dobrou politiku. V současné době malá strana nemá šanci v praxi ukázat, co v ní je. Političtí bafuňáři mají své jisté, podobně jako Saša Vondra, nebo Marek Benda. I ten Kalousek odešel do důchodu sám, přesto že hodně lidí štval.

Pokud chcete mít v parlamentu jen dvě velké strany, pak musíte mít jednomandátové obvody, jako ve Velké Británii, tedy, volební systém podobný, jaký je v senátních volbách.

S množstvím stran v…

S množstvím stran v parlamentu, roste vyděračský potenciál těch menších stran. Nastává situace, že hlas voliče pidistrany, kterou ta velká potřebuje k sestavení vlády, má násobně větší sílu, než hlas voliče silné strany.

Jak například došlo k církevním restitucím? Lidovci, bez kterých nebylo možné sestavit vládu si to dali jako podmínku, a tak pidistrana si prosadila takové podmínky které kromě voličů této strany nikdo nechtěl.

Další příklad jak menšina prosadí něco, co většina nechce je z roku 2008:

Koaliční smlouva zakazuje stavbu nových jaderných zdrojů, tento zákaz do ní prosadili zelení. Část vládní ODS i opoziční ČSSD ale podporuje stavbu dalších bloků jaderných elektráren, protože v tom vidí jediný způsob, jak Česko může do budoucna vyřešit případný nedostatek elektřiny. Například vlivný předseda sněmovního hospodářského výboru Oldřich Vojíř (ODS) chce, aby už na podzim začal proces, který by umožnil zahájit kroky nutné k jejich výstavbě. K dostavbě jaderné elektrárny Temelín (JETE) se v minulosti přihlásil i stínový ministr průmyslu a obchodu Milan Urban (ČSSD).

A tak by se dalo pokračovat.

Reakce na reakci

Ano, je to tak. Mám pocit že to není v procentech i když pochopitelně taky - jsou strany, které nechtějí vyhrát příliš, protože na převzetí zodpovědnosti nemají sílu, ale volební příspěvky se hodí...

Osobně považuji za problém právě ta zbytnělá ega trpaslíků. Je to vidět v "alternativě". Ještě pořád prodělávají a už se štěpí: s tím nikdy, s tím jenom když přijme všechny moje podmínky.

Kritérium pro vstup do parlamentu?

Mně se líbí, když je to podle počtů hlasů pro kandidáty.

Ty šmejdovské přepočty hlasů pro strany a kmotorstrany už dávno fungují i na obecní úrovni, kde se lidi dokonce i znají.

Ať si tam Benda, Pospíšil, Schwarzenberg... trůní třeba do smrti, ale ať mají lidi, co fakt něco dělají, šanci i bez tý nějaký partaje!

Co dělají ve sněmovně strany s pár stovkama nebo tisíci straníků?

Kde dělají svoji práci, když máme 6 000 obcí a

TOP o9 má 2500 členů?

ODS 34 000 členů?

STAN 2 200 členů !!

Piraty 1 200 členů !!!

KDu 22 000 členů?

Kolik hlasů by asi dostal pan Vidlák? Pan Reichl? Aňuša Geislererů? Marerek Ebenů? Paní Bobošíková? Luboš Xaver Veselý.... ?

"Heslo, že patříme na Západ…

"Heslo, že patříme na Západ začíná být stejně vyčpělé jako být se Sovětským svazem na věčné časy.."

Když pořád musíme nutně "někam patřit", tak dobře nám tak, a patří nám to!

Protože někam patřit je přirozené

Jsem libtard, volič pětidemolice, 2 roky člen jedné ze stran koalice Spolu a podle jednoho komentujícího tohoto blogu jsem obdařen blbostí.

Přesto když mezi válkami západ ještě nebyl Západ a my tam nemohli patřit, tak nás sežral eSSesák a když jsme po válce chtěli dělat most, tak nás sežral ruSSák.

Neutralita je drahá jako u Švýcarů, nebo se vzdate možnosti své obrany jako Rakušáci. Ale když máte za sousedy nebo nedaleko ruSSáky, tak z neutrality utíkáte do party, hned jak to jde, což vidíme u Švédů a Finů.

Nolendur - To by souhlasilo :-)

..... podle jednoho komentujícího tohoto blogu jsem obdařen blbostí....

Železný (Eisenkraft)

Moderátor ČT Jakub Železný se před časem hodně nahlas zasazoval za přejmenování Nábřeží Ludvíka Svobody v Praze. Na Ludvíku Svobodovi nenechal nit suchou! Možná mu unikl tenhle příběh doložený patřičnými dokumenty … Děda Jakuba Železného se jmenoval E i s e n k r a f t.

Během 2.světové války odešel do Sovětského svazu a v roce 1943 se přidal k Československé jednotce v Buzuluku. Po bitvě u Sokolova dezertoval (potvrdil to mimo jiných plukovník Pravomil Rajchl) a ukryl se v Kujbyševě v nemocnici. Tam se seznámil s jistou zdravotní sestrou, která mu 3.března 1945 porodila syna Vladimíra. V nemocnici byl Eisenkraft zatčen a měl být postaven před polní soud. Hrozila mu smrt zastřelením.

Předsedou polního soudu byl nechvalně známý politruk JUDr. Karel Vaš, agent NKVD, který se v roce 1949 podepsal pod popravu hrdinného generála Heliodora Píky. Vaš měl s Eisenkraftem své plány. Šel za velitelem Čskoslovenské jednotky Armádním generálem Ludvíkem Svobodou. Na něm záleželo, jestli ho opět začlení do své jednotky. Díky rozhodnutí generála Ludvíka Svobody dezertér Eisenkraft přežil.

Po válce, v roce 1946, si změnil jméno na Fedor Ž e l e z n ý. Zemřel v roce 1991.

Po 79letech od Svobodovy záchrany života Eisenkrafta, jeho vnuk nejen na sociálních sítích mluví o Svobodovi jako o komunistickém zločinci, jehož jméno ,,hyzdí“ pražské nábřeží. A přitom bez kladného rozhodnutí Ludvíka Svobody by vůbec nebyl na světě! To jsou paradoxy, že? Inu, každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán i kdyby na poplatek za ČT nebylo“

-----------------------

30.07.2020:

„Skutečně se mi vybavuje málokdo, jehož životní osudy by tak přesně kopírovaly historii Československa 20. století. Těch zvratů, co prožil,“ vysvětluje publicista Jaroslav Čvančara osudy generála Ludvíka Svobody. „Byl postaven před mnohá, často těžká rozhodnutí, která ovlivnila jeho život, život jeho blízkých a nakonec také životy nás všech. O jeho statečnosti a výjimečnosti, přes všechny klady a zápory, není pochyb. Svědčí o tom mnohé jeho sovětské, polské, maďarské, jugoslávské, rumunské, francouzské, britské či dokonce i americké řády a vyznamenání.

----------------------

Bohužel narození soudruha Železného!

18. 1. 2023 Přejaté články

Staré známé „pro dobrotu na žebrotu“! To je snad nejpravdivější rčení ze všech.

Děda Jakuba Železného se jmenoval Eisenkraft

Moderátor ČT Jakub Železný se před časem hodně nahlas zasazoval za přejmenování Nábřeží Ludvíka Svobody v Praze. Na Ludvíku Svobodovi nenechal ani nitku suchou. Možná mu unikl tenhle příběh doložený dokumenty.

Děda Jakuba Železného se jmenoval Eisenkraft, žid jako poleno. Během 2. světové války odešel do SSSR a v roce 1943 se přidal k Československé jednotce v Buzuluku. Po bitvě u Sokolova dezertoval a potvrdil to mimo jiných plukovník Pravomil Rajchl a ukryl se v Kujbyševě v nemocnici. Tam se seznámil se zdravotní sestrou, která mu 3.března 1945 porodila syna Vladimíra. Pak byl zatčen v nemocnici a měl být postaven před polní soud. Hrozila mu smrt zastřelením. Předsedou polního soudu byl nechvalně známý politruk JUDr. Karel Vaš, agent NKVD, který se v roce 1949 podepsal pod popravu hrdinného generála Heliodora Píky.

Vaš měl s Eisenkrafem plány, šel za velitelem Československé jednotky Armádním generálem Ludvíkem Svobodou a na něm bylo, zda, jestli jej pět začlení do své jednotky. Díky rozhodnutí generála Ludvíka Svobody tak dezertér Eisenkraft přežil. Po válce, v roce 1946 si změnil jméno na Fedor Železný a zemřel v roce 1991. Po 79. letech od Svobodovy záchrany života Eisenkrafta, jeho vnuk na

sociálních sítích mluví o Svobodovi jako o komunistickém zločinci, jehož jméno hyzdí pražské nábřeží, přitom rozhodnutím Svobody je nyní na světě, to jsou paradoxy, že?

Inu, každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán i kdyby na poplatek za ČT nebylo. Václav Vosáhlo, Praha 5

Vracet se zpátky nemá moc…

Vracet se zpátky nemá moc význam, Tak bychom se postupně dostali před psané dějiny, protože každý skutek měl před sebou jiný skutek, který způsobil ten následující. Nechte Železného v jeho šílení samotného. Nekádrujme, abychom nakonec nebyli kádrováni my sami. Protože i naše skutky něco způsobí.

Čímž si rozhodně nemyslím, že by "Železná síla" měla mít možnost tyhle záležitosti nějak, jakkoliv "řešit".

Kocour

Moderátor Železný se chová k pozvaným hostům (těm z opozice, samozřejmě, např. k Nacherovi) jak arogantní pitomec, řve a hází papíry po lidech v přímém přenosu..., a je to on, kdo si dnes hraje na ředitele zeměkoule. Je jen dobře, když se v takovýchto případech lidi ozvou. (A že se Eisenkraftovi ozvali...)

https://echo24.cz/…azy (video: Železný nezvládl emoce)

Železný je hajzl,

ale má ČT vůbec nějakého slušného, solidního moderátora?

Česká sračkovize už nemá nic solidního ani kvalitního.

Začalo to spacákovou revolucí, kdy ČT ovládli nadržení svazáci. Od té doby se jim podařilo z ČT vyštípat všechny staré schopné kádry, včetně hostování kvalitních herců z divadel. Nejen že ČT ovládli svazáci, aktivisticky nadržení, ale absolutně bez zkušeností, talentu, nebo schopností. Tím že v ČT provedli "normalizaci" a vyházeli starou školu, ani je už neměl kdo něco kloudného naučit.

Dnes to vidíme nejen na zpravodajství, které je tak dětinsky průhleně prolhané a manipulující. Ale také na výrobě filmů a seriálů. Ty dnešní prostoduché sračky jsou nekoukatelné.

A lepší už to nebude. Protože dnes už je naší staré vyhlášené herecké škole nemá kdo naučit. ;o/

Televize obecně

Moje řeč - dnešní herci hrají jak amatéři sebraní z ulice, moderátoři neumí mluvit, mají špatnou intonaci řeči i zlozvyky (však také nebožka Eva Jurinová to nemohla ani poslouchat), na české nové seriály se nedá koukat ani z nudy..., proto se pořád vrací k těm starým, a platí to i o filmech. Herci a pořádní scénáristé prostě nejsou, jsou to uzavřené partičky a různí kamarádíčkové..., nevkus, diletantství, ztráta času.

Prostě totální deziluze...

Zauber

Jednoho by měla - Daniela Stacha (ale ten do politiky nekrafe, je na odborné diskuze).

17.listopadu 2023, není co slavit

Od tzv. Sametové revoluce, která de facto žádnou revolucí nebyla, ale šlo o naplánované předání moci s příslibem vůdcům bývalého režimu a jim sloužícím, že se jim nic nestane, což bylo urychleným spálením tajných složek STB podpořeno. Rychlost, s jakou byly průkazné dokumenty skartovány, musela být varováním pro každého, kdo v budoucnosti viděl příležitost na lepší život. Jenže v nastalé euforii jsme tehdy přehlédli stovky indicií, které napovídaly, že jde jen o kosmetické změny.

Kdybychom byli tehdy vybaveni jasnozřivostí a mohli tak tušit, jací šmejdi se později dostanou k moci, možná bychom těmi klíči tolik necinkali a komunistou Petrem Pavlem nedávno vyznamenanou Martu Kubišovou z balkónu vypískali. Ani Havel by neměl zabezpečen volný průchod davem směrem k Hradu. Schwarzenberg by nadále v Rakousku snil o majetku ztraceném díky kolaboraci za 2.světové války stejně, jako ještě výrazněji s nacisty spolupracující Havlova rodina. Je tedy otázkou, je li dnes co slavit. Vzpomínat na co je, ale přiznejme si, že taková koncentrace naivity, kterou jsme tenkrát oplývali, se jen tak nevidí. Tedy pokud pomineme dobu covidovou, kdy se idiotismus šířil stejně rychle, jako tehdy představa o rychlém přiblížení se Západu.

Plno let trvalo, než většině Čechů došlo, že Západ nás nechtěl přijmout do svých řad, ale udělal vše proto, aby vysál z naší země veškeré zdroje, které nás i za doby socialismu držely na slušné technologické i ekonomické úrovni. Dlouho jsme si tuto skutečnost nepřipouštěli, ale ve chvíli, kdy zemi opouští i poslední mohykáni, tedy bývalé státní podniky a známé značky (Zetor), jiné jsou plně majetkem zahraničních investorů, dochází i těm největším idealistům, že je z České republiky vydlabaná prázdná dýně předurčená k seschnutí a vyhození do propadliště dějin. I když už jsme blízko pomyslného dna, nadále dotujeme prací, energií a konzumem sousední velmoc Německo parazitující na zaprodanosti českých politiků.

Uplynulo 34 let od okamžiku, kdy jsme opustili socialismus a zabředli postupně do eurounionismu. Poslední vlády udělaly vše proto, abychom zůstali žebráky. Sankce proti Rusku završené vyhlášením zmrazení ruského majetku pseudodiplomatem s mlékem na bradě Lipavským už jen dokreslují řiť, do které nás liberálové dovedli. Starší generace nostalgicky vzpomíná na dobu, kterou jsme tehdy považovali za nesnesitelnou, abychom po letech konstatovali, že hůře je až nyní. Přestože zatím ještě mají lidé co jíst, většinou kde bydlet, sestupná tendence životní úrovně je vnímatelná. Razantní je však vládní neúcta jak k prostým občanům, tak především k seniorům, jejichž důchodové fondy polistopadové vlády vydrancovaly do mrtě a nyní tvrdí, že jsou staří lidé na obtíž. Přitom o nich rozhodují lidé často narozeni právě kolem roku 1989, kterým tak chybí reálné zkušenosti z minulého režimu. Nicméně dětství či mládí jim byly ještě financovány z výdobytků minulého režimu a generace, kterou nyní vehementně odsuzují.

Pekarová Adamová, Jurečka, většina Pirátů tvářících se jako rebelové, to jsou lidé, kteří nemají právo o socialismu cokoliv říkat, protože vychází pouze z předaných zkušeností, které jim zkresleně přináší prolhaná média či historici schopní zohýbat cokoliv včetně faktů. Přidejme nenávist k Rusku, jehož současnost už je daleko vzdálená od bývalého Sovětského svazu. Jen málokdo si chce připustit, že svět prošel vývojem. Západ už zdaleka není významným progresivním hýbatelem života na planetě, socialistický blok se rozpadl a země se vydaly každá svým směrem, Čína je skutečnou světovou ekonomickou i vojenskou velmocí, USA ztrácí významný post globálního četníka, často se zesměšňují a Rusové přestali být levným producentem mnoha komodit a vzepřeli se aroganci Západu a opět po 75 letech od 2.světové války ukázali svou hrdost a neochotu podřídit se komukoliv. Přes Ukrajinu vzkázali, že se už Američané, Britové či Němci blíže k Moskvě nedostanou, přičemž své rozhodnutí jsou schopni podpořit masivním vyzbrojením zbraněmi nové generace. USA na pokraji bankrotu nedokážou zatím reagovat a pouze dráždí kobru bosou a špinavou nohou, přičemž ekonomicky vysávají každého, kdo se jim podvolí. Evropská unie je stínem kdysi tak úspěšného EHS, spustila sebedestrukci pomocí Green Dealu, migrace a idiocie spojené s energiemi potřebnými k rozvoji. Světové organizace jsou v moci politických a ekonomických korporátů. OSN, WHO, WEF, FED, FIFA, Olympijské hnutí a mnoho dalších jsou synonymem pro korupci, manipulaci a diktaturu. O kvalitě médií už nelze hovořit, jsou jen přeplacenou hlásnou troubou liberalismu.

Dnes tedy už není co slavit. Havel se Schwarzenbergem prorazili Benešovy dekrety, ale dále už cizákům pomáhat nemohou. Mají zdatné nástupce v Pětikoalici. Ta naštěstí dělá tolik chyb, že lze doufat v její brzký konec. Opozice je však roztříštěna a bortí se i nadále. Možná bychom tedy dnes měli být opět na Václaváku, Národní a v přilehlých ulicích. Jen místo klíčů a květů by nám více příslušely palcáty a cepy. Jestliže jsme v roce 1989 věřili v lepší časy, pak dnes bychom pro ně už měli začít něco dělat. Nehledejme spasitele, osobnosti se projeví tehdy, když bude třeba rozeštvaný dav schopný jít proti režimu spojit a sjednotit. Vzejde právě z něj. Kolika lidem to však dochází?

AUTOR: Jindřich Kulhavý

17. listopadu 2023 👉 @cz24news

Jana Marková: Ukradený svátek

17. listopadu 2023👉 @cz24news

Skoro by se mi chtělo napsat, že od samého počátku.

Já jsem to zažila. Sice jako dítě školou povinné, ale zažila a velmi dobře si to pamatuju. Pamatuju si nejen to nadšení a soudržnost, ale hlavně to, jak se lidé najednou začali bát co bude, co se na ně ví, a co se proti nim z minulosti dá použít. Opravdu si to pamatuju i mezi dětmi, kdy se řešilo, čí tatínek byl, a čí nebyl v KSČ nebo Lidových milicích, a jestli kvůli tomu teď přijde o práci. Pamatuju se, jak ti nejuvědomělejší děti těch neuvědomělejších rodičů po prvotním zaražení začínali nejvíc řvát, že ruština je fuj, a že teď už jenom angličtina forever a na věčné časy.

A tak se na naší základce ruština učit přestala, zahodily se šmahem roky práce a učitelky začaly vyslovovat počeštělé „dz matdzer“ a učit nás to místo toho, co učit uměly. Většinou se přizpůsobily nové době a ze soudružek se staly paní. Stejně, jako se teď mnohé opět z paní stávají „soudružkami“ a tlačí novou progresivistickou dobu stejně bezskurpulózně, jako tenkrát komunismus. Charaktery se nemění.

Ztratilo se stovky, možná tisíce spisů na kdekoho, hlavně na ty správné a „napravené“ lidi. Sem tam nějaký vylezl, když se napravenec cukal, tak byl umravněn. Jenže lidé se nenapravují. Dokonce ani v kriminále většinou ne. Lidé jsou stejní a všimněte si, jak ti, kteří hladce proplouvali komunistickým režimem si tu budou hladce plout v každém režimu. A taky že plují, a vychovávají si své stejně bezcharakterní a pokřivené následníky. A zase nám tu chtějí zavádět praktiky, které sami dobře znají.

Brutální omezování svobody slova.

Kolektivní vlastnictví – nikomu nic nezbude, seberou to jako bolševici, jen ne tak okatě.

Zákazy a omezení kam se podíváme, už ani normální auto nesmíte mít.

Bezprecedentní útok na střední třídu.

Soudní rozhodnutí nikoliv podle práva, ale podle toho, jak to má být. Radek Suchý by mohl vyprávět, a nechť je mu za jeho práci a odvahu vzdán hold.

Přerozdělování prostředků celých států pod hlavičkou zeleného šílenství.

Cílená likvidace rodiny. Děti přestávají patřit svým rodičům a vrací se straně a vládě pomocí indoktrinovaného školství.

Podporování udavačství na státní – rakušanově úrovni. Už na to má celý web.

Strach. Šíření strachu způsobem, že se bleskem šíříme do padesátých let. Tohle totiž už nejsou ani sedmdesátky. Atd atd. Každý si sám jistě umíte doplnit další a další déjà vu.

Na Hradě nám vládne napravený komunistický rozvědčík nevalného intelektu, leč stranického ukotvení správného. Člověk, který jedná tak protičesky, že to snad už ani víc nejde. Premiérem je upocený profesor, který by hájil cokoliv, za co ho Brusel poplácá po shrbeném hřbetu. Jen ne Českou republiku. Přesto tam jsou, a přesto jim charakterově podobní jedinci tleskají. Stejně jako tleskaly plná náměstí se zvednutou paží nacistickým zrůdám, stejně, jako mnozí podporovali zrádce Emanuela Moravce. Stejně, jako ti samí lidé tleskali odsouzení Milady Horákové z první řady. Charakterově stejní. Nemění se nic.

A tak ti, co to na tom Václaváku mysleli skutečně vážně, byli postupem času nahrazeni těmi, co se vecpou vždycky a všude. My, co jsme ty devadesátky a jejich svobodu zažili, to vidíme. A víme, že to už asi nezažijí ani naše děti a ani naši vnuci. Všichni tihle zmetci, co nám tu teď utahují šrouby se nepochybně dnes půjdou poklonit k nějakému pomníku těm, jejichž odkaz hodlají zašlapat do země. Těm, kteří neuhnuli, těm, které by nejraději zavírali zase do kriminálů nové doby.

děkuji uživateli včelka Mája

děkuji uživateli včelka Mája za to, že sem dává zajímavé příspěvky. Pro dinosaury jako jsem já a kteří nepoužívají žádné (A)-sociální sítě, nemají televizi, zásadně neposlouchají LHÁŘE (ČRo), nemají čas a hlavně ani chuť prolézat web a tak pro nás je to, co tady Mája zveřejňuje přínosné.

A soudě podle počtu slepic, které se pod jejími komentáři objevují je počínání Máji v souladu s rozpoložením většiny místních čtenářů.

Díky Májo a nenechte se znechutit jednou negativní reakcí, protože platí "co člověk, to názor"

Bobo,

děkuji za slova... To víte, jako je rozpolcená společnost, tak je to znát i zde - není člověk ten, který by se zavděčil lidem všem, a já si neustále připomínám jednu pravdu, že totiž tak jako platí, že ošklivým a hloupým nikdo nezávidí, tak člověk, který nevzbuzuje žádné emoce - ať už kladné či záporné - nikoho nezajímá (tudíž můžu být v klidu :-)). Dávám sem to, co se týká nás všech, a co si mnozí nepřečtou právě z důvodů, které jste uvedl. Rozhodně to sem nedávám kvůli uštěkaným patronům, kteří si chtějí přihřát polívčičku, zajímavý příspěvek z nich nevypadne, a jenom sekundují určité skupině lidí.

já také děkuji!

I já také děkuji!

Tapetování

Včelka Mája neumí nic jiného než tapetovat.

Kdyby aspoň dokázala napsat svůj názor na Lex Schwarzenberg. Pokud o něm vůbec kdy slyšela!

A který Havel chránil soudruhy Drdu, Klose a další před Totaleinsatz?

Hele Kameníku, každý dělá to co umí..

.. někdo je nadán mocí slova, jiný zase zprostředkovává myšlenky, které ho zaujaly. Říká se tomu dělba práce, a je to přesně to, co nás dostalo z jeskyně na Měsíc.

Ještě před 150-ti léty polovina populace dřela na polích, oraných hákem, v lepším případě okovaným. Pak přišli bratranci Veverkové se svým ruchadlem, pastor Langstroth se svou včelí mezerou a nástavkovým úlem, C.K. major Hruszka s medometem, bratři Wrightové se svým letadlem, Nikola Tesla se střídavým proudem a transformátorem.

Co jsi tu napsal ty? Kolik zajímavých názorů či dokumentů jsi sem "vylepil"? Napiš nám, co víš o Milošovi Havlovi, dej sem fotku malého Vašíka, pohupujícího se na kolenou "strýčka Reinharda", rozšiř naše obzory, přilož ruku k dílu. Kafralů je tu dost, i když podstatně méně, než na FakeBooku a dalších asociálních platformách.

Co se týče knížete,

alias Járy da Cimrmana, tak každý ví, že to byl největší sedící, ležící a vždy spící Čech. A to myslím úplně stačí.

Tak si to napište vy, Kameníku...

Tak to napište vy, když nic jiného neumíte, kromě vašeho obvyklého štěku..., budu se těšit.

I já se moc těším..

.. co nám zajímavého Kameník napíše, nebo alespoň vloží.. Koukám že jsme se minuli při psaní..

Richard

:-)) Kameník si užije svých pár slepic slávy..., to je tak jediné, o co mu jde. Teď jsem koukla na CNN s p. Tlustým (Speciál k výročí), no tak ten jim dával, jedna radost.

Díky za tip, kouknu se.. Pana Tlustého mám rád..

.. je to takový náš malý Charles de Gaulle, dobrý ekonom a stejný echt pravičák, určitě by si s ním (Charlesem de Gaullem) rozuměl.

Když jsme u toho de Gaulla, tak...

Vnuk Charlese de Gaulla se stane občanem Ruska?

Vnuk francouzské legendy generála Charlese de Gaulla Pierre de Gaulle během Fóra spojených kultur v Petrohradu řekl, že zvažuje možnost získat ruské občanství. Sdělovací prostředky citují jeho vyjádření, že by pro něj bylo ctí ruské občanství přijmout.
"Vaše země nabízí skvělé příležitosti... Miluji vaši hlubokou a mocnou kulturu, intelekt a ruského ducha," zdůraznil de Gaulleův vnuk. Poznamenal také, že Rusko hájí tradiční hodnoty, které v západních zemích zmizely.
„S potěšením konstatuji, že bojujete za tradiční hodnoty, za rodinu, za spiritualitu. Věnujete velkou pozornost intelektuálnímu a duchovnímu rozvoji – tyto hodnoty v západních zemích zmizely,“ řekl Pierre de Gaulle.
Pierre de Gaulle

Zpravodajství Vaše věc 188

Má recht, klučina..

Rusko není Sovětský svaz, kdy už to lidé pochopí.. Rusko je starobylá úctyhodná obrovská říše,(slova Winstona Churchila) a už nejméně 500 let je trnem v oku tomu, čemu se říká Kolektivní západ.

Smuta, Severní válka, Napoleon, Hitler..
Vždy se celý Západ sjednotí, vytáhne do Ruska, dostane tam na prdel, ruští Kozáci napojí své koně v evropských řekách, tu v Seině, tu ve Sprévě, a vrátí se domů s pocitem dobře vykonané práce, totiž, že jejich synové a vnuci budou mít klidný život.

Vždy, když v Západní Evropě zemřou všichni, kteří ještě pamatují, na vlastní kůži, jak mrazivé jsou rozlehlé ruské pláně a stepi, tak se to začne znovu houfovat a hrr na Rusa.

Rusko není SSSR

Ano, tak to je, zapomene se, jak každý na tu prdel dostal, tak si to holt musí vyzkoušet na vlastní kůži...(Opakování je matka moudrosti :-))

V dnech nejistých (Viktor Dyk).

... v dnech nejistých, jež všechno dáti mohou a také všechno odníti. Jít za svým cílem nutno pevnou nohou, ať zvítězit, ať umříti!

Promenáda Diogenova (Viktor Dyk).

...Muž metier, klidně si vykračuje. Důstojný v gestu, jasný v hovoru. Pro něho dnešek potud existuje, pokud se dotkl jeho oboru... Ne, srdce to se nenaplní jedem, v bezesných nocích červ je nežere. Má, třeba nebyl právě Archimedem, archimedovské: Noli tangere!

Já prožívám deziluzi právě nyní, v listopadu.

Ke svému každoročnímu suchému listopadu - detox před náročným prosincem, jsem přidal také bezmasý listopad.

Už třetí týden jsem nesežral nic co běhalo po dvoře!

Dámy a pánové, to je můj očistec, mé peklo, má deziluze.

Bez piva nebo frťana se to dá, ale bez masa ......... ;o/

V sádle (podkožním i viscerálním) je 30% bílkovin..

.. neboj se toho, to dáš, tělo si poradí, a játra si odpočinou..

Hlavně to chce dostatečně pít, Vincentku a Magnézii, tedy, zásadité minerálky, čistou vodu s citronovou šťávou nebo ovocný čaj, dobrý je i čínský Pu-Erh, ten je také zásaditý, a doporučuji i vysadit cukr a obiloviny nejlépe v pátek ráno, tělu trvá cca 3 dny než začne doopravdy pálit tuky, tak aby jsi v pondělí už nebyl v práci popudlivý.. Pátek dáš z jaterního a svalového cukru, a pak se už přepneš do ketózy. Ketolátky nahradí glukózu všude kromě mozku, a pro mozek si tělo vytvoří glukózu z bílkovin tzv. Glukoneogenezí. Když jse držel 40-ti denní hladovku, tak jsem měl glykémii 5,5 mmol/litr krve, tedy, učebnicovou hodnotu..

Tělo je líné, nejraději má cukr, pak obiloviny, pak živočišné bílkoviny a tuky, a teprve až pak rostlinné bílkoviny. Naše pšenice je plná lepku, a to nám nedělá dobře, většina populace jsou více či méně celiakici, jen o tom neví. Když už chleba, tak žitný a kváskový. Hlavně ne ten kynutý z droždí.

Ukládání tuku je totiž proces zásadotvorný, a jeho spalování naopak kyselinotvorný, tělo má nedostatek hořčin, protože většina toho, čím nás korporáty krmí, je kyselinotvorná.

Dát to už asi dám.

Větší půlku měsíce mám za sebou. Do svatomartinsté husy jsem byl hrdina a frajersky jí opovrhoval.

Ale teď už na dobré žrádlo myslím ve dne v noci. Už mám i halucinace.

Prozatím víceméně neúčinější náhrážka pořádného jídla je hromada bramboráků s dušeným zelím. Ale furt tomu něco chybí. ;o/

Proč nedělají "Suchý červenec" nebo "suchý červen"? Když začnou vedra, není přece důvod chlastat alkohol.

A s tím půstem? Každé zvíře si cpe na podzim zásoby do kožichu, aby přežilo zimu.

Proč neděláte půst, když je plno zeleniny a ovoce a ještě teplo?

Naši kocouři jsou už v květnu jako lunt, ale teď by bylo sádla ....!

Byl to způsob, jak pokračovat

Komentáře

Osobně soudím, už déle než 15 let, že největším problémem