Jsou věci, které prostě neovlivníte. Nemůžete nic udělat s tím, že už tisíc let je vedle velký německý národ, který dostal větší dědictví antiky než Slované. Neměli jsme žádný vliv na Jaltskou konferneci a naprosti minimální vliv na konferenci Postupimskou. Nemůžete nic udělat s Churchillovými politickými rozhodnutími za války, které Beneše donutily k návštěvě Sovětského svazu a dohodám se Stalinem. Nemůžete udělat nic s tím, jestli se v Sovětském svazu dostane k moci Gorbačov a nebo někdo jiný.
Nemůžete nic udělat s tím, že si dneska Němci zvolili dobrovolnou sebevraždu v podobě větrníků, drahé energie, vypínání jaderných zdrojů a islamizace. To všechno se schválilo za hlasitého potlesku a vzájemného objímání. Stejně tak se s velkým potleskem schválil podíl naší účasti na ukrajinské válce a spojení našeho osudu s jejím výsledkem.
Obklopují nás události, které jsou mnohem větší, než jednotlivec, větší než stát a někdy jsou dokonce větší než celý kontinent. Dnešní výzvy k podřezávání Židů v Německu, statisícové propalestinské demonstrace v Británii, prohlubující se hospodářská krize, deindustrializace… to všechno se schválilo v době, kdy si dnešní výsledky nikdo nedovedl představit. Jak to řekla Angela Merkelová? K čemu měly posloužit Minské dohody? K získání času pro vyzbrojení Ukrajiny… O dnešní válce se rozhodlo v roce 2014, kdy si nikdo nedovedl ještě představit, že to bude válka laciných dronů a ještě lacinější pěchoty… Tanky, transportéry, stíhačky… to všechno je k ničemu.
Nejhorší na tom je, že ani není žádný Mao nebo Hitler, na kterého by se to všechno dalo hodit. Žádná vůdcovská individuální odpovědnost. Jen procesy.
Tenkrát, v roce 89, lidé prožívali víceméně to samé, co dneska. Deziluzi. Ze všeho. Z vlády, z hospodářství, z nedostatku svobody i nedostatku zboží a naopak přebytku sovětských vojáků na našem území. Deziluzi z toho, že ani zasloužilí členové Strany už nevěří tomu, co hlásají. O nezbytnosti změn nemluvili jen obyčejní lidé, o těch se mluvilo i v kuloárech ústředního výboru. Nejen disidenti, všichni s tím chtěli něco udělat, ale ono to pořád prostě nešlo. Zaběhnutá schémata nešlo překonat. Sebeupřímnější snaha narážela na stále stejné překážky, které všechny dobře míněné pokusy o změnu v mezích zákona přiváděly vniveč.
Dneska to není jiné. Prakticky všichni vidí, že způsob života předchozích třiceti let se prostě zadrhl. A kdo to ještě nevidí, ten to brzy zjistí na složence za plyn a daňovém výměru. Nic nejde. Ani dostavba Temelína, ani rozšíření Dukovan. Ani ty dálnice nejdou jak by měly. Nejde postavit byty, obzvlášť v Praze ne a staví se jich tak málo, že jich neustále ubývá. V této zemi je zhruba čtyři a půl milionu bytových jednotek a při stoleté životnosti to znamená, že se ročně musí postavit pětačtyřicet tisíc bytů ročně, aby se to udržovalo. Stavíme o deset tisíc bytů ročně méně… Tím se jejich nedostupnost a rostoucí drahota vysvětluje dostatečně, ne? Prostě to nejde. Protože se dávno napsaly zákony, které jednoduchou a lacinou výstavbu v podstatě znemožňují. Napsaly se v době, kdy to nikdo za problém nepovažoval.
Stejně se zdá být nepřekonatelná i politika. Na jednu stranu, která se dostane do sněmovny, připadá deset stran, které se tam nedostanou. Na jednoho úspěšného nezávislého kandidáta připadá deset závislých kandidátů. Vyhrávají peníze, vyhrávají zákulisní hrátky, současný režim je tu už třicet let, ale korupce je pořád stejná. Z klientelistického socialismu máme klientelistický kapitalismus. A přes sebeupřímnější úmysly s tím nejde nic dělat. Člověk by si mohl katastrofy odškrtávat po milnících. Prakticky všechno, co se děje, to se stát prostě musí, protože sekulární vlivy neodfiltrujete.
V roce 89 už vlastně všichni na všechno kašlali. Motivace nula. Nemá to cenu. Všichni měli práci a nikde nic nebylo. Dneska je to stejné. Práce je dost, všichni ji mají, ale na auto čekáte dva roky. V lékárně na maloměstě pracují tři lékárnice, ale Endiaron nemají a penicilín také ne. V téměř každé výrobě je víc úředníků jak dělníků. Ve školách jsou třídy o patnácti dětech, k dispozici jsou asistenti i školní psychologové, ale úroveň znalostí je tristní. K čemu se o něco snažit? Ať uděláte cokoliv, ať zkusíte cokoliv, stejně se spálíte a ještě vám za to vynadají nebo se popasou na vašem neštěstí.
Nejhorší není deziluze gaučových pozorovatelů, kteří vědí vždycky všechno nejlíp, všemu rozumí a teď jen došlo na jejich slova. Gaučový pozorovatel není hybatelem ani konzervování stavu ani hybatelem změny. Nejhorší je deziluze těch, kteří se snažili něco dělat. Neustále jich ubývá, protože i když do toho dali všechno, stejně se nezadařilo a ještě se jim za tu snahu vysmáli. Haha, já jsem ti to říkal, to je nejčastější věta. Málokdo řekne: Tak běž a spal se znova. Běž a pokračuj! Tohle jsou běžné jevy, je třeba vydržet a nevzdávat to.
17. listopad 1989 byl způsob, jak pokračovat dál. Byl to proces, který znovu dodal lidem motivaci skrze osobní svobodu a možnost cestovat. Zanedlouho mohl být každý podnikatel. Někteří ještě cinkali klíči a jiní už zakládali firmy a domlouvali si temné kšefty. Každý mohl vyjet ven a podívat se, jak to dělají jinde. Sedmnáctý listopad bylo to, co vrátilo lidem motivaci něco dělat. V dobrém i zlém. Byl rozseknutím gordického uzlu starých pravidel, díky kterým nic nešlo změnit. A i když na to má každý jiné vzpomínky, vlastně to všichni očekávali a tehdy byli rádi, že se to stalo. Nostalgie po starých časech byla v prvních letech minimální. To přišlo až s odstupem a s prvními problémy.
Prosím, neřešme teď, nakolik byl 17. listopad zrežírovaným divadlem a plánovaným předáním moci. Když se něco takového děje, míchají se do toho všichni. Domácí i hosté. Tak či onak to ale zafungovalo. Byla to dostatečná motivace k ekonomické transformaci a k přeorientování hospodářství na Západ. Dostatečná motivace ke změně pravidel i zákonů. Dostatečná motivace ke snaze, pokusit se dělat věci jinak. Dostatečná motivace, aby se bagatelizovala negativa a vyzdvihovala pozitiva. Dostatečná motivace k tomu, aby národ dalších třicet let víceméně držel hubu a krok. Patříme na Západ… tím to celé začalo a na základě této myšlenky se pokračovalo třicet let.
Jsme na prahu něčeho podobného. Deziluze je obrovská a stále se prohlubuje. Stále více vítězí přesvědčení, že se nedá nic dělat. Ti, co se o něco pokoušejí, ti jsou neúspěšní a ještě vysmívaní. Motivace k jakékoliv snaze je na nule. Práce je ten nejblbější způsob, jak přijít k penězům. Necení se schopnosti, ale známosti. Není důvod se snažit, protože důchody nebudou, není důvod se namáhat, protože úspory sežere inflace, není důvod bojovat za nadnárodní korporace a tuneláře. Ani tu elektřinu nejde zlevnit… Heslo, že patříme na Západ začíná být stejně vyčpělé jako být se Sovětským svazem na věčné časy. Málokdo chce patřit do německého emirátu.
Čekáme na nový 17. listopad a novou myšlenku, které se národ chopí. Čekáme na počin, díky kterému bude možné pokračovat. Čekáme na něco, co znovu bude motivovat, co dá lidem pocit, že mají budoucnost opět ve vlastních rukou a stojí za to, se za ni zasadit. Nevím, kdo ji přinese. Jestli nějaký nový Zeman novým článkem o nové přestavbě, nebo nějaký Sorosův ideolog, nebo nějaký Aspeňák, Římský klub, miliardář, Číňan, Rus, Američan, Němec, Maďar, Slovák, Čech.
Jen vím, že to bude muset být opravdu velká myšlenka. Dost velká, aby překonala všechno to, proč teď nic nejde.
Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí a podpořit vlastní národní občanskou společnost, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle agentovné alespoň 350,- Kč, může si na oplátku vyžádat knihy, trička nebo placky z nabídky.
- Log in to post comments
Komentáře
Modlitba pro Martu.
Včera když Hana Holišová zpívala Modlitbu pro Martu, jsem si uvědomil, jak se nenaplnila slova této písně:
Zloba, závist, zášt, strach a svár
Ty ať pominou, ať už pominou
Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých
Zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí
Zloba, závist, zášť, strach a svár nepominuly ale jsou mnohem větší než v roce 1989 a ztracená vláda věcí tvých se zpět nenavrátila ale naopak je ještě daleko menší než byla tehdy.
Modlitba pro Martu
Ještě jsem neslyšela, že by Kubišová zmínila autora hudby Modlitby pro Martu, a vzdala mu hold. Tím je Jindra Brabec (už nebožtík). Text napsal Petr Rada. Brabce zmiňuji extra, protože vím své...
Jindřich Brabec
ano, skvělý soudruh, velmi kovaný...
.
.
ať Míííír zůstává ...
Tak to mě fakt rozštípalo!
Óny a Óni fakt vytáhli tuhle píseň, když za to samé honili Babiša pomalu na hranici vedle Jana Husa!
To chce fakt ten správnej bolševickej židovskej charakter. Takovej, jakej tady už od Poučení z krizového vývoje předvádí naše čs. národní umělecká fronta společně s národní frontou českomoravských politiků, politologů, politruků, poliredaktorů....
Takoví ti antichartisti a chartisti s důchodem za 3. a 4. a 5. odboj proti totalitě.
Škoda, že se zpěvačkou nebily (bít a bít) na balkóně ty Černochová, Pekarová, Němcová, Geislerová, Witowská, Šabatová.... a nezpívaly s ní brumendo.
Proč po každé naději následuje beznaděj
Vážený pane Vidláku,
dovolím si odpovědět na otázku, která z Vašeho článku jasně vyplývá. A sice: „Proč po naději, kterou prožívá velká část společnosti, pokaždé přijde beznaděj.“
Zaprvé:
Protože jsme jako společnost a snad i jako lidstvo nepostavili na první místo lásku k bližnímu a lásku k Bohu. Vždycky nám šlo – a pokud se nestane zázrak, půjde nám vždy a znova – o vlastní prospěch, a ne o dobro pro všechny. Vždycky nám šlo více o to nad druhým člověkem vládnout, než mu sloužit. (Výjimky samozřejmě existují, ty ovšem o stavu celku nerozhodují.)
Zadruhé:
Protože, pokud jde o politický vývoj, resp. o ambice politických aktérů dané doby, a to zejména u nás „v kotlině“ pak naprostou tragédií bylo a stále zůstává rozbití Rakousko-Uherska. Psal jsem to tu už vícekrát. Byli jsme tenkrát významnou částí významného celku, který rozhodoval. Zničením Rakousko – Uherska jsme se stali zcela nevýznamným státečkem bez jakékoliv schopnosti mít na něco důležité vliv, státečkem, kterému nezbývá nic jiného, než lokajsky posluhovat těm, kteří momentálně třímají v rukou otěže geopolitické moci. Ba co horšího, my si v tom prostřednictvím lidí, které naše společnost vygeneruje do dominantních pozic, jakož i prostřednictvím zcela obyčejných lidí, libujeme.
Závěr:
Žádná velká myšlenka nás sama o sobě nespasí. Dosud nás totiž nespasily ani myšlenky o lásce k Bohu a bližnímu svému. Spasí nás jedině naše vůle přijmout tyto myšlenky za své a v souladu s nimi jednat.
Děkuji za pozornost, Jiří
I Palacký to k stáru pochopil..
.. když prohlásil, že kdyby Rakousko-Uherska nebylo, museli bychom ho vytvořit.
Rakouské soustátí vzniklo na obranu proti Turecké expanzi, základy položil už Zikmund Lucemburský, velkého otce velký syn, i když ho tu stále ještě nemáme rádi. On a Boleslav Ukrutný (mladší bratr Svatého Václava) jsou těžce nedoceněné postavy našich dějin.
Boleslav Ukrutný položil základy české státnosti a suverenity tím, že odmítnul platit Tribut pacis Sasům. Václav byl ochoten se stát pouhým leníkem Saského krále Jindřicha Ptáčníka. Málokdo si uvědomuje, že Země Koruny české byly větší, než Bavorsko, největší z německých států. Volitelé římského krále, kurfiřti, byli makrabata, půlkrabata, vévodové, jen Český král byl, jako jediný z nich, králem.
I Habsburkové jsou "jen" Arcivévodové. Rakousko-Uhersko byla personální unie, soustátí, kde každá země měla své zákony, svou suverenitu, a propojené byly jen osobou panovníka.
Osobně soudím, že Visegrád je zárodkem kolektivní velmoci na půdorysu Habsburské monarchie před anexí Bosny a Hercegoviny. Takovou kolektivní velmoc chtěl udělat Charles de Gaulle z celé Evropy. Jenže USA byly příliš silné a v Evropě zaháčkované přes okupaci poraženého Německa, že se nakonec uplatnila koncepce Jeana Monetta - jednotný ekonomický prostor, mocensky pevně svázaný s USA.
Bojí se to tu někdo říct nahlas,
nebo to nikdo z přítomných neví? Nevěřím, že na tomto fóru jsem jediným přesvědčeným marxistou. Ale asi ano, protože jinak bych si tady nepřipadal jak ortodoxní žid u Zdi nářků. Každý tu chce stále něco opravovat, vylepšovat a vymýšlí něco, co už dávno vymysleli jiní a co nikdy nefungovalo. Je to přitom jednoduché - jestliže je něco staré a nefungující, je nutné se toho zbavit a pořídit si nové.
Pan Sterzik tu denně mává praporem pravdy za souhlasného přitakávání přihlížejících (i mého), jeden úžasný nápad jak pravdu prosadit tu střídá druhý, ale všechny jsou bezzubé. To jste všichni tak naivní, že věříte, že podobrém něčeho dosáhnete? Ano, možná že dosáhnete, ale nejspíš jen změnu formy. Podstata zůstane netknuta.
Na všech stupních vývoje lidské společnosti existovala specifická forma výrobních sil a vztahů, která byla podstatou charakteru té které společnosti. Chcete-li změnit charakter společnosti, bez změny výrobního způsobu toho nikdy nedosáhnete. O tom je historický a dialektický materialismus. Považuje-li ho někdo za fantazii a chybnou teorii, pak mu není pomoci. Dál bude jen mávat praporem pravdy a bude ve svém boji stejně "úspěšný" jako Don Quijote!
Věřte mi, bez změny společenské základny je každá revoluce marná. Proto ani ta "sametová" nepřinesla po více jak čtvrtstoletí očekávané a žádoucí výsledky. Víte v čem je ten fígl a podraz? Ona to totiž nebyla revoluce, ale kontrarevoluce. Samozřejmě, pokud lidem nejde o změnu systému, ale jen o kosmetické úpravy, pokud lidé věří v to, že se "nažerou, ale koza zůstane celá", potom je to jejich rozhodnutí a já jim budu přát úspěch.
SPONTÁNNÍ REVOLUCE? NE,…
SPONTÁNNÍ REVOLUCE? NE, PŘIPRAVENÁ INSCENACE! Uběhlo 34 let od převratu řízeného 1. a 2. Správou SNB ve spolupráci s pražskou pobočkou KGB a vnitro už opět vede boj s vnitřním nepřítelem! Miroslav Dolejší odhalil a podrobně popsal vše o 17. listopadu
18. listopadu 2023 👉 @cz24news
ČESKO/SLOVENSKO: Československo si letos 17. listopadu připomíná 34 let od státního převratu řízeného 1. a 2. Správou SNB a pražskou pobočkou KGB, jak ukazují důkazy a svědectví lidí, o kterých se v Česku nikdy moc nemluvilo, protože není veřejný zájem na skutečném odkrytí Sametového podvodu ze 17. listopadu 1989. Demonstrace svazáků SSM k výročí zavraždění Jana Opletala nacisty a ke Dni studentstva byla v závěru zneužita k údajně neplánovanému a spontánnímu pochodu z Albertova do centra Prahy, kde na Národní třídě a v postranních ulicích na studenty, zcela prý náhodou, již čekaly kordony policistů s pendreky a štíty, kteří byli do Prahy, rovněž jen náhodou, svezeni z celé republiky.
Při zpětném pohledu do minulosti doslova prorocký transparent (obr.)
Tohle chucpe nebylo nikdy v komisi pro vyšetřování událostí 17. listopadu zodpovězeno, jak mohli estébáci dopředu vědět, že se studenti na Albertově “spontánně” rozhodnou, po skončení pietního aktu k památce Jana Opletala, k pochodu na Národní třídu. Těchto nesrovnalostí bylo během vyšetřování událostí 17. listopadu odhaleno tolik, že se lidé tomu museli smát, jaká je to fraška.
Celá “spontánní” akce studentů byla totiž do důsledku připravená, naplánovaná, zorganizovaná, zmanažovaná a rozhodně teď nemluvíme o studentech a svazácích SSM. Policisté s pendreky v těch postranních uličkách okolo Národní třídy opravdu nečekali na Mikuláše, ale právě na svazáky, kteří tam “spontánně” měli přijít….. (dále v odkazu) https://cz24.news/…pe/
Oline,
nezdá se mi, že by váš pohled přinášel nějakou reálnější naději. Zatím s celým Západem vězíme hluboko v neoliberalismu. Bující finanční segment ukrajuje zdroje reálnému hospodářství, které stojí na průmyslové výrobě a zemědělství. To co finanční segment jednou ukořistí, to už nepustí, to se přesouvá k nejbohatší elitě - jednomu procentu z jednoho procenta. My se potřebujeme zbavit této těžké koule na noze. Řešení je v multipolaritě a tudy snad povede i naše cesta. Až se nám podaří uniknout z pasti, do které jsme nerozvážně vlezli, pak snad budeme moci přemýšlet, kterým směrem se vydat dál. Ten systém pod vedením hegemona nás dobrovolně nepustí, ale drolí se, jde od deseti k pěti. Jeho konec je neodvratný, ale k jeho zhroucení nedojde zítra nebo za měsíc. To bude ten nový "osmdesátý devátý". Zatím potřebujeme nějak přežít, po vzoru Maďarska a Slovenska, jinak jako stát zanikneme. A k tomu jsou ty Vidlákovy nápady dobrou inspirací.
Inzo, právě to, co se děje předpověděl Karel Marx..
už jsem to tu několikrát psal, filosofické spisy musí z 99% popisovat OBJEKTIVNÍ REALITU, aby se na jejím hřbetě svezlo necelé jediné procento falše a lži. Marx popisuje mechanismy ryzího kapitalismu, nekorigovaného JINÝM, na kapitalismu NEZÁVISLÝM etickým systémem. KAPITALISMUS šel do kytek s úpadkem křesťanství.
Jak vysvětluje ing. Petr Blahynka, kapitalismus, jak ho známe končí a je třeba ho něčím nahradit. Buď sociálním kreditem, neofeudálním koncentrákem pro vyvolené, GreenDealem, vybitím 80% populace na planetě Zemi, protože horní 1% už nepotřebuje, aby na ně pracovaly obrovské masy, když mají henty roboty, nebo ZÁKLADNÍM NEPODMÍNĚNÝM PŘÍJMEM a lokalizací většiny produkce, vlastně se tak splní většina vlhkých snů starých komunistů, jen ty ženy holt nebudou na příděl, jak snili staří soudruzi..
ZÁKLADNÍM NEPODMÍNĚNÝ PŘÍJEM totiž technicky není žádný komunismus, ale pouhá VRATKA ČÁSTI DPH, nahrazující odečitatelné položky ze základu daně a další blbosti, které komplikují daňový systém a prodražují lidskou práci tak, aby bylo možno přesouvat výrobní kapacity tam, kde je práce levnější.
Nepovažuji se za marxistu,
ale osobně si myslím, že Marx nebyl žádný hlupák a jeho teorie se pravděpodobně časem opět dostanou do "módy."
Oline, nejsem "MRAXISTA", ale Marxovy myšlenky
.. považuji za cenné a pro společnost přínosné, protože POPISUJÍ PODSTATU KAPITALISMU. Je dobře vědět, kde mají čerti mladé a jaká je jejich taktika a strategie.
Málo se to ví, ale Československo, i Velká Británie, Německo, byly baštami DRUŽSTEVNÍHO HNUTÍ. V Anglosaských zemích převažovalo konzumní a bytové družstevnictví, na českém venkově zase finanční družstva (kampeličky) a zemědělské družstevnictví.
V meziválečném období se družstevního hnutí v nějaké formě účastnilo 60-70% populace. Konzum (prodejna Konzumního družstva) je dodnes synonymem prodejny potravin. 3/5 českého venkova elektrifikovala tzv. Elektrizační družstva. Stát vybudoval distribuční síť vysokého napětí, dal dotaci na obecní transformátor, sedláci si natahali (nechali natahat) dráty a nakupovali elektřinu za velkoobchodní ceny, a mezi sebou si to rozúčtovávali. Zděné trafostanice na návsích českých vesnic jsou práce předválečných elektrizačních družstev. Komunisté už stavěli trafostanice na ocelových příhradových stožárech, elektrifikovali už jen malé osady horské vesnice a samoty.
Na rozdíl od komunistických JZD se za Rakousko-Uherska a První republiky zemědělci spojovali na straně NÁKLADŮ - tedy, společně nakupovali nářadí a hnojiva, prováděli hlubokou orbu družstevní lokomobilou, přebytky zemědělské produkce pálili na líh v družstevních lihovarech, uskladňovali v družstevních silech.
Izraelský MOŠAV je velmi přesný analog předválečného zemědělského družstva. Každá farma má svůj traktor, svá zvířata, pole, ale kombajn mají společný, stejně jako zavlažovací systém a vodárnu. Opakem je KIBUC - to byla vydestilovaná esence komunismu, ale ve své době měla své opodstatnění, lidé se spojili proto, aby zúrodnili půdu, po válce se zase dokázali postarat o lidi, kteří v Holocaustu ztratili všechny příbuzné. Dnes v nich nechávají dožít staré idealisty, a mění je na obchodní společnosti, které zaměstnávají Palestinské araby, ale i Rumuny a další tzv. Góje.
Tedy, každý sedlák si totiž před válkou svého býka odvedl SÁM na jatka, zabřeznutou jalovičku na jarmark, o hříbata se starali koňští handlíři. Čuníka si od něj koupil řezník, podstatnou část obilí prodal sám.. Tedy, tvorba většiny zisku byla v režii sedláka, a spojoval se tam, kde bylo možno ušetřit, nebo kde by zisk z vlastního prodeje nestál za námahu (vajíčka do konzumu nosila selka, med se prodal přes družstvo, pro mléko si přijel mlékař) Proto se sedláci mezi sebou nehádali o rozdělení zisku a každý byl svým pánem.
Družstevní hnutí bylo dílem SOCIÁLNÍ NAUKY KATOLICKÉ CÍRKVE. Vycházelo z papežské encykliky RERUM NOVARUM (o nových věcech), Katolická církev družstevnictvím reagovala na myšlenky LIBERALISMU a SOCIALISMU. Proto svorně církev hubí jak komunisté (zvenčí, brutální silou), tak liberálové (zevnitř, infiltrací, rozkladem).
Nechci vám oponovat
nemá to cenu, ale dlouhé prstíky KoZa už tehdy byly docela patrné. Jenže je to jak s Jezinkami Bezinkami. Mysleli jsme, že nám hodlají pomáhat - a ony zatím chtěly uchvátit moc. Jenže na to člověk přijde až ex post.
Názor Miroslava Dolejšího:
na každém šprochu pravdy trochu! Myslí si snad někdo, že ti, kteří na skonu socialismu vydělali a participují, nebo patří k těm několika málo zasvěceným, řeknou celou pravdu o tom, jak to doopravdy tenkrát bylo? Zatím nikdo na faktech dostatečně nevyvrátil (i když se o to různí autoři už po desetiletí snaží), že to byla dopředu a dlouho připravovaná akce a současně nedokázal, že to byl spontánní protest občanů.
Richarde,
kapitalismus netvoří lidé, ale je to systém, na kterém někteří lidé bohatnou a kupují si moc na úkor jiných lidí, které ti mocní korumpují tzv. sociálním státem, resp. almužnou, zastupitelskou demokracií a de jure právy a svobodami. Idiotským školstvím a propagandou zblblé "masy" jsou šťastné, když ve výplatě dostanou 40 000 hrubého. Ve svých vypraných mozcích je ani nenapadne, že kdyby byl systém spravedlivý, měli by za svoji práci třeba i jednou tolik. Pokud by byl ovšem ten systém humánní, solidární, mírový a spravedlivý. Kapitalismus proto neodstraníme gilotinou, ale odstraněním systému. SYSTÉM je to, co je špatně.
Tuto zásadu například nikdy nepochopili sociální demokrati. Ti by stále jen něco vylepšovali, jen by pokorně škemrali, max. chvíli hulákali na náměstích, ale v podstatě jen kolaborovali.
Ale nechci tady z toho dělat VUML ani PŠM. Jen jsem špitnul ze zadní lavice :)
Souhlasím s tebou..
.. napsal jsem ti o tom docela rozsáhlý elaborát.. Takzvaná "kolektivizace" českého venkova byla práce tzv. Trockistů, marxistických úchylů, posedlých ideou PERMANENTNÍ REVOLUCE. V Rusku "rozkulačovali" jen venkovské lichváře, tedy, jedinou rodinu v celé vesnici, naše trockistická banda šla po úspěšných sedlácích a dobrých hospodářích.
S venkovskou lichvou se v českých zemích vypořádaly už za Rakousko-Uherska a první republiky Družstevní záložny, tzv. Kampeličky. Zato na Slovensku a na Podkarpatské Rusi byly lichvářské velkostatky, které měly jediného koně, kobylku zapřahovanou do bryčky pana velkostatkáře. Veškeré polní práce vykonávali dlužníci. Proto je v Americe tak silná Slovenská a Rusínská diaspora.
I městský proletariát tvořili lidé, kteří utíkali ze zadlužených gruntů, píše se o tom v knize Malý Bobeš, kterou všichni známe ze školní literatury. Venkovští lichváři, většinou hostinští, tam se propíjely nebo v kartách prohrávaly grunty, se stali majetkovými vlastníky a propachtovávali půdu bezzemkům a malým zemědělcům. Kampeličky se zakládaly na farách a ve školách.
Suma sumárum, komunisté vymýtili tu strašidelnou venkovskou bídu a zaostalost. Trockističtí aktivisté páchali děsivá zvěrstva. Dnešní liberálové bídu na venkov zase vrací..
Moje první manželka měla strejdu, velkého sedláka a komunistu (protimluv, co?!). Jejich JZD v Třemošnici na Benešovsku mělo první traktor na okrese, první kombajn.. Když, hned po revoluci tchýně říkala, že to s tím rozkulačováním venkova je přece blbost, že se nic takového nedělo, tak strejda jen tak mezi řečí povídá, "ale dělo, jen tady, od nás, z Třemošnice, mělo jít na Ostravsko, do dolů, hned sedm sedláků, aly my jsme to nedovolili". Tchýni padla brada..
Mimochodem, když se stavěla D1, tak se část jejich pozemků ocitnula za dálnicí, strejda Smítka na okrese vydržkoval most přes dálnici, stojí tam mezi sjezdem na Sázavu a na Divišov dodnes. Pracovně mu říkám "Most strejdy Smítka" a vždy, když pod ním projíždím, tak si na toho dědka vzpomenu. Když jeho syn chtěl po hadráku vzít z družstva svých 15 hektarů a začít hospodařit, tak mu strejda nadal do blbů..
Kapitalismus padne až tehdy, až přestaneme být sobci
Milý pane Oline,
asi se mnozí shodneme v tom, že kapitalismus - co do délky trvání a schopností udržet se při moci - je systémem úspěšným. Na tom ovšem není nic divného. Kapitalismus totiž otevírá dokořán dveře jedné z nejhorších lidských vlastností. Sobectví.
Chceme-li odstranit kapitalismus pouze jiným systémem, nic z toho nebude. My se musíme zbavit našeho sobectví, každý sám za sebe. Bez toho, abychom my, lidé, byli lepší než jsme, nemůžeme žádný lepší systém vytvořit. Lepší administrativa, lepší zákony, lepší metodika, žádná korupce, perfektní soudnictví a dokonalá policie atd., to všechno je dobré. Ale nestojí-li za tím lidské srdce otevřené všeobecnému dobru, je to všechno k ničemu.
Dobrou noc, Jiří
Lidé přestanou být sobečtí…
Lidé přestanou být sobečtí jen pokud budou tvořeni genovými inženýry. V normální populaci je vždy určité procento altruistů a určité procento sobců. Je to dané z části geneticky z části výchovou. Jenže nějak si nedovedu představit změnu k lepšímu ani u té části populace, kde je sobectví dané výchovou. Nějak si nedovedu představit že sobečtí rodiče a sobecká společnost vychovají altruistu. Jedině snad má li to dítě už v genech získaných od dřívějšího předka.
Ono by stačilo, pokud společnost pošle ty největší psychopaty na šibenici, ty méně nebezpečné na čas do vězení, a ty největší altruisty do blázince. Ten zbytek lidstva už se nějak srovná.
Kapitalismus je nástroj, jako kladivo nebo šroubovák..
.. Funguje jen tehdy, když má nad sebou nějaký, na kapitálu nezávislý a jemu nadřazený etický / ideologický systém, který zabrání největším excesům (co by řekli lidé) Povinností státu je například obrana před vznikem monopolů a kartelů. Přirozené monopoly, třeba rozvodná síť vody, elektřiny, plynu, kanalizace musí být regulovány, nebo být vlastněny obcí.
To co se děje ve světě nyní, je vytváření monopolů, které jsou silnější než většina států.
Dokud je dostatečná konkurence, tak kapitalismus a trh slouží - stanovuje spravedlivou a reálnou cenu, odměňuje ty, kdož přišli první. Pokud se nějaká firma stane monopolem, tak se "odškodní" za ty roky "strádání", kdy musela soutěžit se svými konkurenty.
Kapitalismus byl a je motorem inovací a pokroku. Ale musí to být skutečný kapitalismus, ne jeho parodie, kterou se stal dnes.
Jak to říkal Lenin?
Učit se, učit se, učit se.
Nejlíp od úspěšných. Pak i toho sobectví bude ubývat, když připustíte, že i soused by mohl při společném hlasování správně zvednout ruku, nejen já :-)