Co žije v Mississippi I

Autor
Štítky

Tenhle čtvrtek se v USA bude slavit  Den díkůvzdání. Co jsem tak mohla pozorovat, je tenhle svátek pro Američany důležitější než Vánoce. Aspoň v mé sociální bublině neexistuje, že by se široké rodiny nesešly. Klasikou je společný oběd, kdy, v případě velkých rodin, každý přispěje několika chody plus prací na organizaci celé akce, takže pro hostitelku to nepředstavuje nadbytečnou finanční i fyzickou zátěž. Klasickým chodem je pečená nebo smažená krůta (Na smažení krůty v oleji v celku si můžete pořídit dostatečně velký hrnec i s hořákem, který se napojí na plynovou bombu.). To se dělá venku a bývá to práce pro silnější polovičku rodiny. Pánové se seskupí kolem krůty a u piva probírají důležité věci jako například lov, úrodu, potíže se strojním parkem, sport či rodinné problémy. Vedle krůty se podávají zelené fazolky, brusinkový rosol (vypadá jako nakládaná červená řepa), kukuřičný chléb, zapékané fazole, ovocné nákypy a co kdo dalšího přinese. Bývá zvykem u stolu říct, za co je člověk vděčný. Když se ohlédnu , uvědomuju si, že pro vás poslední dva roky opravdu nebyly procházkou růžovým sadem a možná někdo pocítí osten hořkosti - za co že má v poslední době být vděčný. Moc vám všem přeju, abyste v následujícím roce nacházeli hodně důvodů k vděčnosti.

 

Co žije v Mississippi I

První, co člověka při příjezdu do Mississippi udeří do očí jsou ptáci v naprosto jiném, a řekla bych pestrobarevnějším složení, s kardinálem v čele. Tady mu ale kardinál neříkají. Je to obyčejný redbird (červený ptáček). Když jsem ještě učila angličtinu, četli jsme se studenty různé knížky v originále. Mezi nimi na významné místo řadím knížku od Fannie Flagg - "Redbird Christmas". Knížka vyšla i česky pod názvem Vánoční kouzlení. Ptáček kardinál tam hraje velkou roli v celém příběhu. Během četby této knížky markantně stoupla docházka. Nepřišel jen ten, kdo skutečně nemohl a při další hodině se okamžitě domáhal děje, o který přišel. Je to pohodové čtení, jehož předností je, že narozdíl od jiných příběhů, neodhadnete po deseti stránkách následující děj. Pravda je ale také ta, že být to ještě trošku pohodovější, bude to "kýč jak bič". Celá knížka je ztělesněním jižanského života, což jsem pochopila až když jsme poprvé přijeli do Mississippi. Redbird je pták velikosti kosa a jeho zpěv na jaře zní jako "Dobrý den, dobrý den" nebo "Tatínek, tatínek". Někteří kardinálové to ale někdy odfláknou a pak to zní jako "Zbytek, zbytek". Dalším typickým zvukem pozdního jara a začátku léta je volání křepela virginského, zvaného bobwhite. Křepelky bobwhite bývaly hojným ptákem a dodnes jsou ceněny pro lov. Bohužel, se změnou biotopu (původní pole byla zásahem státu z větší části přeměněna na lesy) a s rozšířením fire ants (ohnivých mravenců - říkají jim tak, protože jejich štípnutí je jako když vás spálí jiskra a na místě štípnutí vyskočí puchýřek s hnisem), kteří žerou křepelčí vajíčka, se jejich populace značně zmenšila a proto se dnes křepelky chovají uměle a do přírody se vypouští. Křepelka volá: "Bobwhite? Are the beans all right? No, not quite. They'll be ready tomorrow night" (Bobwhite, jsou fazole hotové? Ne tak docela. Budou hotové zítra večer.) Tedy to tvrdí Američané. Já tam slyším "Co si dáš?" "Zmrzlinu?" Pokud byste si to sami chtěli poslechnout a posoudit jak zpěv těchto ptáků zní, tady je odkaz na stránku "Audubon" (Průvodce ptáky Severní Ameriky). https://www.audubon.org/field-guide/bird/northern-bobwhite (Když si do vyhledávače vložíte název ptáka, zobrazí se vám informace a vpravo dole si můžete kliknout na nahrávku jeho zpěvu.) 

Lov vůbec hraje velkou roli v životě Jižanů. Není to jen kratochvíle, ale také způsob, jak si přilepšit k rodinnému rozpočtu. Existuje vtip: Paní učitelka se ptá dětí, jaká že jsou roční období. Malý Joe se hrdě hlásí, a když ho paní učitelka vyvolá hrdě prohlásí: "Vysoká, krůty, kachny, veverky". Možná jsem nevyjmenovala ty tvory správně, ale jde o to, že malý Joe má roční období spojená s loveckými sezónami. Momentálně se nacházíme uprostřed sezóny pro lov vysoké. Pro lov existují přesná, ale poněkud složitá pravidla, na která dohlíží hajný (game warden). Samozřejmě, pro lov potřebujete povolenku, kterou lze získat ve Walmartu v oddělení sportovních potřeb. Na stejném místě můžete získat i návnadu na ryby i rybářský lístek (pokud budete rybařit u soukromého rybníku, pak lístek nepotřebujete. Jenom majiteli zaplatíte chycené ryby). Nejčastěji chytanou rybou je catfish. Tady u toho názvu je trochu zrada. Slovník vám řekne, že catfish je sumec. Ale tady pod slovem catfish nejčastěji narazíte na pangase. Ostatně, město Belzoni v mississippské Deltě se chlubí názvem Hlavní město světa uměle chovaných pangasů. Dalšími rybami, které jsou ceněnými rybářskými úlovky jsou bream [brim], bass [bés], okounci (crappie), okouni (perch). Můžete tu chytit i kapra, ale ten je považován za plevel a tím nikoho neoslníte.

Nedávno nám čeští politici předestřeli otázku státního ptáka. Skutečně to je naprosto klíčový problém, protože nic jiného teď občany nesvrbí. Mississippi to už řešit naštěstí nemusí, Tady už mají státních symbolů víc než dost. Nejenom zpěvného ptáka, ale i vodního, rybu, dva pozemské savce, jednoho savce vodního, motýla, hmyz, plaza a strom. Abych byla konkrétní tak co se týká živých tvorů jsou to kachnička karolínská, delfín, ryba bass, liška, jelenec, aligátor, včela a mockingbird. Mockingbird je bílo-černo-šedý zpěvný pták, který je tu poměrně hojný. Co mu chybí na pestrosti, to vynahrazuje nádherným zpěvem. Zpívá nejenom trylky, ale celé sloky. (I když na slavíka nemá. Jako holka jsem jednou slyšela zpívat slavíka a ten zážitek ve mě zůstává dodnes.) Ostatně, mockingbird se stal i součástí názvu dnes už klasického románu "To Kill a Mockingbird" (Jako zabít ptáčka) v jehož filmové verzi zazářil Gregory Peck. 

A ještě jednoho ptáčka nemůžu opominout - kolibříka, konkrétně ruby-throated (rubínohrdlý) hummingbird - krátce zvaný hummer. Patří k létu jako vůně k růži. Přilétají v dubnu a zůstává až do začátku října. Lidé je milují, a stejně jako Češi dávají v zimě na okna krmítka, tak tady lidé přes léto zavěšují speciální krmítka pro kolibříky, která plní roztokem cukru. Zdejší kolibříci neměří víc než 5 cm a jejich křídla vydávají tiché vrčení, které asi inspirovalo výrobce Harley-Davidson k názvu Hummer pro svou řadu motorek. (Tady je odkaz na video, kde si můžete udělat vlastní představu. https://www.youtube.com/watch?v=xn953SUkCKE) Kromě toho tito kolibříci potvrzují jev, že čím menší stvoření, tím víc si dovoluje. Pokud kolibří sameček bude mít dojem, že mu chodíte na cukrový roztok do krmítka, přiletí, zastaví se ve výšce vašich očí tak 70 cm daleko a vypne hruď. Tím vypnutím zvýrazní rudou skvrnu na krku, že to vypadá, jako by někdo škrtnul sirkou.

Vedle lovců, rybářů a ornitologů by si tu přišli na své i entomologové a herpetologové, protože hmyzem i plazy se to tu jen hemží. Různé ještěrky, žabky, ropuchy, želvy - to je roztomilé, ale hady nemusím. I když i u nich je třeba rozlišovat. Na jedné straně tu máme 4 druhy jedovatých hadů - chřestýše, cottonmouth (ploskolebec vodní), copperhead (ploskolebec americký) a korálovce, který, naštěstí, žije pouze na jihu Mississippi. Kdykoliv vidím hada, napadá mě veršík z Mateřídoušky, který sice byl myšlen v jiném kontextu, ale tady taky platí: "Ať si jsou, kde si jsou, ať sem na nás nelezou." A na druhou stranu tu jsou i hadi prospěšní - konkrétně kingsnake (korálovka), která se živí jinými druhy hadů nebo chicken snake, který požírá myši a krysy (požírání vajíček a křepelek by si ale ten had odpustit mohl).

Co se týká hmyzu, mám smíšené pocity. Na jednu stranu jsou tu hmyzouci, které nemusím, například tomato hornworm, což je housenka můry, která se živí listy rajčete a během několika mála dnů je vám schopná celou rostlinu zdecimovat. Dalším hmyzem, u kterého bych byla nejraději, kdyby tu vůbec nebyl je redbug nebo taky chigger. Když jsme sem poprvé přijeli, poslouchala jsem s despektem povídání domorodců o chiggers. O tom, jak je snadné je chytit z vysoké trávy nebo při sběru ostružin, kterými to tu kolem nás oplývá. Říkala jsem si: "Ti s tím nadělají, pár štípanců!" a vydala jsem se trhat ostružiny. V noci to začalo. Poštípaná jsem byla v pase kolem dokola a taky v místech, kde se kůže překrývá. V koupelně jsem na sebe plácala cokoliv, co by mohlo to příšerné svědění zastavit. (Časem jsem zjistila, že na to dobře funguje ústní voda. :)) Od té doby mám před chiggers respekt. Na druhou stranu se to tu hemží motýly všech barev a velikostí. Objevují se postupně od jara do podzimu a nepřestávají mě fascinovat. Bohužel, nejsem odborník, takže vám toho k motýlům moc neřeknu. Ale aspoň si vychutnejte fotky, jak jsem je nafotila převážně kolem našeho domu, s několika výjimkami, kdy jsem fotila na cestách.

A pokud si někdo povzdechne, že jsem se vůbec nezmínila o domácích zvířatech, má pravdu. Ta si necháme na příště.

Na prvním obrázku si můžete vychutnat pohled na zdejší ptactvo. Jsou tam i ptáci, o kterých jsem se v textu nezmínila. Všimněte si ptáka, který se jmenuje buzzard - je to typ supa. Buzzards jsou tady všudypřítomní. Nejsou to sice žádní krasavci, ale umí překrásně plachtit a můžeme jim být vděční, že likvidují veškeré mršiny. A ještě si povšimněte toho obrázku ptáků, kteří se nazývají martins. Jsou příbuzní vlaštovkám. Narozdíl od nich si nestaví hnízda pod střechou, ale osídlují buď domky, které jim lidé staví, nebo duté tykve zavěšené nad pastvinami. Druhý snímek zobrazuje motýly a můry, většinu z nichž jsem vyfotila kolem našeho domu. Na posledním snímku je tabulka lovecké sezóny. Z ní možná pochopíte, proč jsem tvrdila, že pravidla pro lov jsou složitá.

ptáci

motýli

pravidla lovu

 

 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.9 (109 hlasů)

Komentáře

Ten samý problém. Tak já to do třetice také zkusím.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

Co kdybychom napsali knížku, kterou bychom si vzali na pustý ostrov. Třeba by to byla inspirace pro druhé. OK - vykopávám - Desirée od Annemarie Selinko.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

In reply to by Petra (neověřeno)

Trvalý odkaz

Švejk

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

Když prohlásím ve veleučené společnousti že zbylí národové mají vlastní knihu knih a my češi máme Švejka, jsem nekomentovatelný, Páni magistři, doktoři filozofie, teologie a prokrastinace na tohle téma nehodlají diskutovat.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

In reply to by Petra (neověřeno)

Trvalý odkaz

Wilhem Moberg: Vystěhovalci
Jeden z hlavních hrdinů této knihy Karl-Oskar dostal své jméno po manželovi V ámi zmiňované Desirée :-)

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

In reply to by Zdena (neověřeno)

Trvalý odkaz

Od ladi hrusky

Průměrný počet slepic: 4 (1 hlas)

In reply to by MAlbi (neověřeno)

Trvalý odkaz

Gulliverovy cesty

Průměrný počet slepic: 4 (1 hlas)

Já jsem uměl číst už před první třídou. To mě v 5 letech zaujal šicí stroj mámy a tam na boku podstavce byla nějaká odlišnost a tak jsem se zeptal. No je šicí stroj MINERVA, ale co todle? To je nápis, to se naučíš ve škole. Takže jsem poznal 7 písmen a potom všechny a pan řídící si na mě v 1. třídě stěžoval že ruším při vyučování.... ale pak mi půjčoval všechny knížky... přečetl jsem všechno, na co jsem na vsi narazil. Jenže pak jsem od 13 let ležel přes dva roky v Košumberku a tam jsme přečetl všechno co měli kluci na pokoji a bylo nás tam 20. Cooper, Karel May.... a pak mi naši k Vánocům přinesli Husitského krále a od bratra Švejka a to byl můj konec. Husitský Král? Takže v 16 letech jsem znal celé pasáže zpaměti. Pustili mně v květnu a pak jsem zkoušky za 9. třídu udělal v koncem srpna a otravoval jsem spolužáky. Haškem. Takže před maturou všichni říkali. jestli si vytáhne literaturu začátku století, tak s ním nevydržíme. Protože jsem byl dobrý v chemii a předseda byl prof chemie, tak jsem byl první den první.
A tak tam byla celá třída ve slavnostní svazáckém oblečení. A nakonec přišla čeština. Otázka č. 25 Světová literatura v boji proti válce Vzal jsem to
zkrátka : proč např Remarque, když máme české spisovatele a bylo
A zase jsem čet všechno a kupoval knihy a mám jich bednu na půdě synovi jsem nechal knihovnu. ale dneska taky nečtu, není co. Jen literaturu faktu a Lidé a země, tam je naštěstí hodně fotek :-))

Dávno již tomu

Průměrný počet slepic: 5 (8 hlasů)

…. čtenářsky podobný osud. Trochu smutné je, že moje tři tisíce svazků už nikdo nikdy nebude asi číst. Dědicové je nejspíš prodají jako starý papír.

Průměrný počet slepic: 4.3 (3 hlasů)

Jak na to koukám, jsme na tom oba némlich stejně. Sice tady mám skvostného Brehma a komplet Československou vlastivědu , přes 50 vydání Švejka od
roku 1923, to asi skončí v antikvariátu nebo na aukci , jinak sběrné surovosti
,

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

In reply to by Auto (neověřeno)

Trvalý odkaz

Pod pojmem "digitální četba" si představuju čtení Braillova písma.

Průměrný počet slepic: 4.8 (8 hlasů)

jo, no. Nechtěl jsem vypisovat triumvirát monitor/tablet/mobil.

Průměrný počet slepic: 4 (3 hlasů)

In reply to by Auto (neověřeno)

Trvalý odkaz

Však on fotrák pochopil, má jen trochu bujnější představivost, snad to mohl zakončit smajlíkem.

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

taky pochopil, že Fotrák pochopil, jen jsem si postesknul, ale nápad se mi líbí. Tedy s tou "Brajlovou morseovkou"

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

In reply to by Auto (neověřeno)

Trvalý odkaz

Jak moje babička. Prý jednou děti přišly domů ze školy - a babička místo vaření četla noviny, kterými chtěla zapálit oheň v kamnech.

A vy jste jako kluk nečetl pod peřinou s baterkou? :))

Průměrný počet slepic: 4.8 (6 hlasů)

In reply to by Petra (neověřeno)

Trvalý odkaz

já měl oficiálně nad postelí lampičku na čtení. Někde v šestnácti si pamatuji, jak jsem ji zhasínal, když otec vstával na sobotní ranní směnu. Teď řešíme stejný výchovný problém se synem - o víkendech klidně do dvou do rána. Jenže čučí na filmy na počítači. Na knížku bychom ho neutáhli.

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)

In reply to by Petra (neověřeno)

Trvalý odkaz

mě napadá v souvislosti s vaší babičkou, také, když zatápím krbovky, tak si prohlédnu nejdříve letáky hypermarketů, kterými budu roztápět, přestože jsou už neaktuální. Jsem asi jeden z mála, kdo naopak vítá hromady letáků ve schránce. Jen v létě pak je jich nějak moc.

Průměrný počet slepic: 4.4 (7 hlasů)

In reply to by Petra (neověřeno)

Trvalý odkaz

Když jsem ve třetí třídě měla několikrát přečteny všechny pohádkové knížky, sáhla jsem do knihovny mých rodičů. Většina byla na mne příliš dlouhá, chtěla jsem se co nejrychleji dovědět, jak to celé bylo. Až jsem objevila knihy povídek. S velkým zájmem jsem si v té třetí třídě tajně přečetla všechny Maupassantovy povídky. Sice jsem spoustě věcí nerozuměla, ale do života jsem vstupovala bez zbytečných iluzí o výtazích mezi muži a ženami.

Průměrný počet slepic: 4.7 (16 hlasů)

....o vztazích...

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)

In reply to by babaluba (neověřeno)

Trvalý odkaz

Čapka - mého nedostižného vzoru.
Kniha apokryfů, Povídky z jedné i druhé kapsy, blablabla..., ty věci prostě nemají chybu.

Průměrný počet slepic: 4.6 (9 hlasů)

…… Miláček je k pomilování :-)

Průměrný počet slepic: 4.1 (9 hlasů)

"....musel Bobše přečíst do konce druhé třídy, plebs ho pak četl o rok později nahlas. Naštěstí si z něj nic nepamatuji..."

To není " naštěstí", to je naopak jedno z tvých neštěstí......
--------------------
Kapr u nás za " plevelnou" (význam toho slova je někdy, v některých kontextech - podivný, ale to jen na okraj) rybou není, je za ni považována např. jiná kaprovitá ryba - karas (užírá potravu kaprům). V kůži kapra vyskytují se různé " minerály", pro tělo potřebné. Ono vůbec ten " plevel" je třeba i v rámci říše rostlinné obojaký, co se týče prospěšnosti lidskému organismu, nejen jemu - viz bez černý, kopřiva....

Před lety se u nás dělal na různých 5 místech výzkum výskytu těžkých kovů ve tkáních u nás žijících ryb. přičemž bylo zjištěno, že největší koncentrace obsahují příslušné tkáně dravých ryb (ono totiž požírají již jakési koncentráty).
Nejlépe dopadla která ryba ?
Karas.......

Kapitální okoun (40 cm a více, já mám největšího 43 cm) pak může mít i přes 15 let...co asi ten má všecko ve svém těle za ta leta nashromážděno....
Poměrně drahou rybou, co se týče kulinářství, je úhoř (než zavřeli hlučínskou štěrkovnu, tak jsem ročně tak deset úhořů a více udil). Přitom si rád pochutná na zdechlinách, nejen ryb. Ale to i naše zvíře nejjedlejší - prasátko (jeden ze správců schwarzenberského panství mi kdysi vyprávěl, jak si jeho dvousetkilový miláček spokojeně pochrochtával při konzumaci přejetého potkana, kterého mu hodil do ohrady...).

Průměrný počet slepic: 4.5 (8 hlasů)

In reply to by Jožinek Chlorků (neověřeno)

Trvalý odkaz

Malého Bobeše jsem četl a líbil se mi. Jen jsem některým věcem nerozuměl, třeba co to znamenalo být chudý nebo být vyhozen z práce; no, teď už by s tím mladí čtenáři problém neměli.
Čuník vs. potkan - prase je všežravec, podobně jako slepice. Jednou jsem viděl, jak kočka přitáhla polomrtvou myš, hrála si s ní a trochu se od ní vzdálila. Myši si všimla kolemjdoucí slepice, vystartovala jako káně a bylo po myši - slepice roztrhala ji na kusy a s kamarádkami spořádala. Celé to netrvalo snad ani půl minuty.

Průměrný počet slepic: 4.4 (8 hlasů)

...je dobře že už dnes nemůže nikdo být tak chudý, aby se bál nemoci nebo že ho pan domácí vyrazí a on nemá i s dětma kde bydlet. A že nené segregace mezi dětmi (ona byla, ale ne až taková a hlavně - ty děti ji tolik nereflektovaly ve svých mozkovnách, jak dnes...).

Slepice je moderní dinosaurus, možná by pro eventualního zloděje z podvýživy a nemoci bylo šťěstím, kdyby eventualně raděj spadl do ohrady se psem, než se slepicemi....
Ovšem ani o prasatech bych si nedělal iluze.
Však říká se - hlad je sviňa.

Naštěstí lidi nijak masově jiné lidi nejedí, pouze zabíjejí.

Průměrný počet slepic: 4 (8 hlasů)

a lidských vztahů na mne měla asi vliv od Řezáče
Poplach v Kovářské uličce
a později Oliver Twist

Průměrný počet slepic: 4.7 (6 hlasů)

...bydlela v maličkém domku s udusanou hlínou místo podlahy, kousek od Hlučína.

Nedávno pak dvojice malých dětí, která vybírala v Rýmařově u pivovaru koše na odpadky - hledali(y) tam čika. Asi pro tatínka - aby si udělal směsku. Než sem stačil najít drobné, tak odhopkali(y).
To by se, kurva, nemělo dít.

Průměrný počet slepic: 4.6 (5 hlasů)

Na společné čtení ve škole mám jedinou vzpomínku. Když se děti pustily do Plevou převyprávěného Robinsona Crusoa (Na něm jsem oceňoval použité ilustrace Buriana), přinesl jsem si Daniela Defoea. Učitelka si jen povzdechla a zatímco spolužáci louskali Plevu, já si četl svoje. Jinak jsem v podstatě přeskočil celou kategorii takových těch klukovských dobrodružných románů (jasně, pár se mi jich dostalo do rukou také). Zlom nastal někdy ve 4. třídě, když jsem hrozně rychle přešel z Neználka na Stanislava Lema (když jsem si kreslil komiksy, byly vedle Vzpoury mozků z ABC silně inspirovány Astronauty, Solaris a Nepřemožitelným) a Miloše Hubáčka (tedy literatura faktu). Učitelky mě naštěstí nijak neprudily, protože věděli, že kudy chodím, tudy čtu, jen prostě něco úplně jiného, než je v osnovách. Byl jsem jim vděčný. (Klapzubovu jedenáctku jsem měl přečtenou dřív, než jsem se "to" o ní dozvěděl ;) ) Asi největší peckou pro mě ale byl v páté třídě objev Zápasu s nebem od JM Trosky. To jsem v páté třídě přečetl pětkrát za sebou ;) (Takže mne vlastně klukovské dobrodružné čtení dohnalo, jen jinak). K "Velké" literatuře jsem přičuchl až na přelomu základky a střední, kdy jsem po tátově tátově s literaturou faktu začal plenit knihovnu máminu. ALe třeba na Dostojevského či Lva Nikolajeviče Tolstého jsem musel dozrát někdy do třiceti, Baudelaireho jsem pochopil až před čtyřicítkou.
Věřím, že kniha si svého čtenáře vždycky najde a ten se k ní má dostat, když je na to "připraven". Ve čtvrté třídě, kdy mamka jako malá četla Paní Bovaryovou (pro mámu je čtení jen druá forma dýchání. Její rodiče to vůbec nechápali, ale respektovali, že mají doma holt malou podivínku ;)), bych ji já ještě nedal. Našel bych si asi něco jiného, pro mé souvěkovce stejně prazvláštního... (Když takhle spolužáci na gymplu plni vážných tváří a existenciálních úvah četli Franze Kafku, porušil jsem poprvé a naposledy to své pravidlo, že se čtenář s knihou musejí setkat přirozeně ve chvíli, kdy jsou si určeni, přetrpěl jsem Proces a s výjimkou Proměny tak odsoudil Kafku do "možná někdy snad". Teď už samozřejmě chápu, že bych mu s určitými životními zkušenostmi rozuměl víc, ale tehdy to bylo prostě příliš brzo a abych hrál před holkami úlohu hloubavého intelektuála, na to jsem Kafku nepotřeboval...

Průměrný počet slepic: 4.5 (11 hlasů)

Trosku jsem taky milovala.

Průměrný počet slepic: 3.5 (4 hlasů)

ne moc známý. Předchůdce ˇˇCapka a první scifist už od přelomu minulého století. Fantastický. Mám všechny jeho i e-knihy. Úžasná fantazie a předvídavost, včetně technických znalostí. Jeden z nejlepších , ne-li nejlepší . v zhledem k doby vzniku.

Průměrný počet slepic: 4.6 (5 hlasů)

se hlásím k milovníkům Trosky. Co já se načekal v knihovně na Zápas s nebem. Chodil jsem tam snad každý druhý týden, nevím proč v mém dětství nešlo si knihu zarezervovat. Trosku jsem (snad mě paměť neklame) objevil v časopisu Skaut r.´68. Byly tam, myslím, úryvky z Kapitána Nema. Pak jsem viděl u jednoho kamaráda komplet J.M.Trosky, se spoustou jiných knih, ze kterých mi tekly sliny - komplet E.Salgariho, K.Maye a tak podobně. Jenže otec kamaráda, vlastník oné knihovny ji měl ZAMKNUTOU a ani jeho syn nesměl na knihy sahat nebo si je za dohledu táty půjčit. Tak jsem se dozvěděl i o existenci Zápasu s nebem. V Z. s N. jsem nepochopil jisté nelogičnosti, kdy se nejdříve pořádá meziplanetární koncert Země-Mars sledovaný oběma planetami a potom, když mladí muži se konečně vrátí z vesmíru, pomalu je zavřou do blázince, když vykládají, že byli v kosmu.

Ještě bych se malinko vrátil ke K.Mayovi a jeho sérii Ve stínu padišáha. Už v dětství jsem byl antisluníčkářem, protože mě Kara ben Nemsí neskutečně štval, když vždy, když konečně dostal nějakého padoucha, vše mu odpustil, pustil ho na svobodu a celý další díl ho znovu naháněl. S Vinnetůovkami dtto. Jak moc se mi líbil egyptský důstojník z lodě (na Nilu ?), který si vždy zamumlal "Kdo zlé strojí, nechť se zlého bojí" a šup s islamistickým záporákem na ráhno. S takovýmto hrdinou by moc dalších dílů K.May nenapsal.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

….. milostný život :-)
Píšete:
"Asi největší peckou pro mě ale byl v páté třídě objev Zápasu s nebem od JM Trosky."

Za mých mladých časů, když končily taneční, tak si mládež dávala navzájem dárky - tanečník oblíbené tanečnici a naopak. Ta moje mi dala jako dárek právě Trosku a já se do hloubi duše urazil - četl jsem v té době zrovna Kafkovy Povídky a jí jsem koupil Nezvalovy tuším že Oči milenek nebo tak nějak se ta sbírka jmenovala....

To jen tak pro pobavení, co také literatura dokáže... :-)

Průměrný počet slepic: 3.7 (3 hlasů)

JJ, vzpomínám si, že jste to vyprávěl. Inu, člověk byl mladý, hloupý a ješitný... A nedokázal ocenit gesto ;)

Průměrný počet slepic: 3.7 (3 hlasů)

Teď si vybavuji - nebyl on ten Troska snad i podepsaný autorem? ;)

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

Je hodne tezke cteni, plne moralnich a nabozenskych uvah.

Průměrný počet slepic: 4.3 (6 hlasů)

Zajímavé bylo, že já to tak nějak nevnímal. Jako mamka u té Paní Bovaryové, jako každé dítě ve světě dospěláků... Prostě jsem si z toho vybral to své a ostatní si přebral jak jsem uměl.

Průměrný počet slepic: 3.7 (3 hlasů)

Romany Karla Maya o Winetouovi a spol. nemeli v Americe uspech. Teda meli asi takovy, jako by u nas meli knihy o cestnem, statecnem, pracovitem, pravdomluvnem, inteligentnim - vajdovi romske osady :)

Průměrný počet slepic: 4.6 (17 hlasů)

In reply to by hulvath (neověřeno)

Trvalý odkaz

Apači tam byli rudí džentlmeni.

Já viděl jeden americký western, tam byl taky Apač, ale džentlmen to moc nebyl. V hubě mu zbyly asi tři černé zuby, na sobě měl nějakou sukni, patrně získanou od bělošky, kterou po znásilnění podříznul a táhl z něj šnaps.
Ale s podobným hrdinou by asi May díru do světa neudělal ani v Evropě.

Průměrný počet slepic: 3 (8 hlasů)

Těm nepomohla ani četba eticky hodnotných knížek Karla Maye .....i Hitler je měl v oblibě.

Těm nepomohl ani Luther : „Kdyby však některý kníže chtěl podniknout válku zřejmě nespravedlivou, neměli bychom ho poslechnout ani ho podporovat, neboť Bůh přikázal bližního nezabíjet a neubližovat mu.“

Nebo možná jo.
Prostě se ta válka spravedlivou vyrobila.
Šak nevíme co ještě nás čeká, zda také nepudou i moderní křesťané (cca 90 % obyvatelstva Deutsches Reich verze Weimar bylo nějaké křesťanské denominace) vybojovat tu spravedlivou vojnu... zatím jen tušíme s kým.
No a když už jsme u toho Luthera : "„Já, Martin Luther, jsem pobil povstalé sedláky. Byli ubiti na mou výzvu. Jejich krev padá na mou hlavu.“
:-D))))
Ale když věříme v Krista Pána našeho a v Boha (zřejmě v Boha Abrahamova, Izákova etc etc...) , tak nemůžeme páchat zlé skutky, to prostě nejde, dle Luthera (" O dobrých skutcích").
Někeří si pak jen prostě Boha zamění za demokracii a Krista našeho Pána za národ nebo vlajku (Tolstoj :"hadr na holi")...a fertig. A rázem je všecko dobré. I granty a dotace pro neziskovky, které toto obhajují, jsou dobré.

Vše je idealizované, aji bernaarrrd. Bez toho by se mu nežilo dobře...

Průměrný počet slepic: 3.5 (8 hlasů)

In reply to by hulvath (neověřeno)

Trvalý odkaz

Já ty severoamerické Mayovky ani moc nemusel. O to víc jsem miloval Kara ben Nemsího s Hádžím Halefem Omarem. Jenom se obávám, aby na mě teď nešel Konvička s plácačkou ;) (Pokus o vtipnou nadsázku).

Průměrný počet slepic: 4.1 (7 hlasů)

mě fascinoval tím, jak vyprávěl, že má pušku, kterou když vystřelí, tak kulka dělá "hadovité obrátky"

Ale máte pravdu, taky jsem měl radši příběhy toho "ďaura", jelikož ty indiánky mi přišly tak nějak na jedno brdo.

Průměrný počet slepic: 3.3 (3 hlasů)

In reply to by berrnard (neověřeno)

Trvalý odkaz

Mě hlavně přišly ty postavy v orientálních románech životnější. Ti severoameričtí indiáni jsou prostě buď "Zlí" nebo "Ušlechtilí".

Průměrný počet slepic: 3.7 (7 hlasů)

koukám, kolega. Přesně tak, taky mi seděl více H.H.Omar. Znal jsem tehdy nazpaměť jeho celé jméno, snad na dva řádky. Dnes si jen vzpomenu Al Gosara(h). Jakže to byla celá série ? Ve stínu padišáha ? Konvička by ze mne měl radost. Jsem islamofobem. Ale Vinetúa jsem nakonec stejně přelouskal celého taky. Spíše z povinnosti. Ještě si pamatuji na E.Salgariho a jeho Černého korzáza, kdy tento na rozdíl od filmového hrdiny končí se slečnou "van de Guildenovou" na pobřeží Louisiany.

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)

In reply to by Auto (neověřeno)

Trvalý odkaz

JJ, ta šestidílná série se skutečně jmenovala Ve stínu pádišáha. Měl jsem vydání z Olympie s úžasnými ilustracemi Gustava Kruma. Pak mě bavili i Lovci lidí, Mahdí, V Súdánu... Vlastně se mi víc líbily i jihoamerické texty než ty prérijně americké.
Před lety, když jsem se dozvěděl, že byly ty romány u nás zkráceny, tak jsem si říkal, že to zkusím dát dohromady ve vydání nových, abych to měl přečtené celé... Ale pak jsem se v tom utopil co vlastně koupit, jaká je kvalita překladu... Obecně mi však ta nová vydání přišla ošklivá... Jinak ke studiu třeba: https://karel-may.majerco.net/knihy/jak-cist-mayovky/kara-ben-nemsi-img…

Průměrný počet slepic: 4.4 (7 hlasů)

když je vydávají němčouři. Ty doby, kdy naše knížky dobývali a omračovali svět jsou dáááávnou minulostí... bohužel, další o čem se nemluví/ nesmí mluvit

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

In reply to by Auto (neověřeno)

Trvalý odkaz

Hádží Halef Omar ben Hádží Abú'l Abbás ibn Hádží Dáwúd al Gossara
"Ve své autobiografii Mein Leben und Streben (1910) May píše: "A tento Hádží je moje vlastní anima, ano, anima Karla Maye!" Přičemž animou rozumí prostě život a bytí, bez toho, že by s tím spojoval požadavky na duši a ducha. Kara ben Nemsí naproti tomu symbolizuje vysněný ideál se všemi myslitelnými pozitivními duševními jakož i tělesnými vlastnostmi a schopnostmi - postava, která se orientuje k ušlechtilým cílům a zvládá každou situaci. Halef Omar proto ztělesňuje rozhodně realističtější stránku Mayovy existence - už vzrůstem prcka (May sám měří 1,66 metru) a nevybaveností žádnými patrnými přednostmi. "Tím, že popisuji všechny chyby Hádžího, líčím své vlastní a tedy se zpovídám..."
https://karel-may.majerco.net/mdl/lexikon/?pismeno=haa-halef

Průměrný počet slepic: 4.5 (8 hlasů)

Já byla taky velký čtenář, čítanku jsem vždy přečetla za pár dní a nemohla jsem pochopit, že někteří spolužáci to nedokážou ani za rok.
Matka měla rozsáhlou knihovnu, tak jsem měla přístup ke spoustě literatury. Pamatuji si, jak v sedmé třídě, kdy jsme si měli připravit jednu oblíbenou básničku a přednést ji před třídou, jsem spolužákům přednesla Morgensternovy Trychtýře, to tehdy málokdo znal (neznala to ani četinářka).
Teď mám také s četbou problém, dám na Godota a zkusím to jeho metodou.

Průměrný počet slepic: 4.4 (7 hlasů)

Já si zase z máminy knihovny vytáhl na nějakou recitační soutěž Růži Roberta Rožděstvenského (tuším že ze sbírky "Píseň o bílém oblaku"). Ve školním kole jsem prošel s přehledem, na okrese mne setli s tím, že "Přece tomu nemohu ve svém věku rozumět". Ale já byl povahy, že jsem si řekl "Polibte si" a spíš se zatvrdil, než bych hledal "věrohodnější materiál".

Na problém se čtením mám ještě jeden návod - prostě si z něj udělat rituál. Pravidelně, každý den, si vyčlenit hodinu na čtení, i kdyby se do toho člověku nechtělo. Mě to nefunguje, ale docela dost lidí říkalo, že když vydrželi měsíc, tak najednou zjistili, že jim to chybá, když v ten čas tu knížku v rukách nemají. Já zatím žiju dost neuspořádaně a čtu extrémně nárazově. Za dva dny dám čtyři knížky, pak třeba několik měsíců nic. Tak si alespoň vedu od roku 2000 čtenářský deník - tedy spíš přehlednou tabulku kdy jsem co dočetl, kolik mám průměr stránek za den, kolik od počátku měření... Kamarád má zase skříň plnou sešitů s výpisky. Já používám popsané papírky v knize. Podtrhávání, zaškrtávání, přehýbání rohů, to nenávidím...

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

Uvažovala jsem o tématu - koníčky lidí v Mississippi. Tam by to zapadlo. Jen budu muset pár lidí navštívit a nadělat fotky, tak to asi nebude do týdne. :)

Průměrný počet slepic: 4.6 (13 hlasů)

In reply to by Petra (neověřeno)

Trvalý odkaz

Díky, však nehoří.

Průměrný počet slepic: 4.1 (8 hlasů)