Další na řadě

Mimo téma k vraždě Kuciaka a jeho snoubenky:

http://vasevec.parlamentnilisty.cz/komentare/lubos-blaha-je-uplna-pecka

Vypadá to, že se celá záležitost obrací proti těm, kterým měla posloužit. Jelikož máš mainstrém důsledně mlčí (už to je známka, že se na Slovensku děje něco důležitého pozitivního) prosím zde diskutující ze Slovenska, aby vývoj okomentovali.

Kdyby se vrchní hrdobec Opata chtěl inspirovat v tom, jak to navlíct aby se před národem mohl hrdostně stáhnout z Afga, tak by se asi stačilo inspirovat tady http://a2larm.cz/2018/10/you-dont-hate-alzak-you-hate-capitalism a projít se poblouzněnej po práglu ve zvětšenym khaki mundúru, potažmo rovnou ve vylepšené verzi obsahující nasazenou bílou svěrací kazajku, neb na logiku ten Afgán byl už moc a khaki íkvé to z důvodu trvalé podlimitovosti nemohlo nijak zabrzdit :-).

Dnes po dvanácté na Radiožurnálu konečně padlo jak je to v Afghanistánu doopravdy. Nějaká dáma tam nám všem vysvětlila, že nás Afghánci berou jako zlo a nenávidí nás, tedy především amíky, ale oni to nijak zvlášť nerozlišujou. Jsme prostě okupanti, kteří jim přinášejí jen utrpení. Ten názor je většinový. Kdy už to pochopí taky Langšádlová a další dementi?

Tak Velký Zao, osvědčený rektální alpinista, couvá z americké řiti.
Vytřel si hovna z uší a očí a náhle po letech prozřel.
Nebo jen prostě zas slyší hlas svého pána a chystá se získat ztracenou popularitu, aby mohl voliče zradit podruhé.

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Bomba-dne-Takto-Zaoralek-…

Toto je pro mne ještě větší bomba https://gloria.tv/video/oxNZQcPuAJ2447cv3p4TvFTXW
Německo se probouzí?

"Družstvo pohov!" zavelel jsem. "Zjistím si naši polohu ve statku a určím nový kurs."
Příliš unaven, abych si rozepjal řemení a shodil náklad, klopýtal jsem přes dvůr pátraje po hlavním vchodu do stavení.
Když jsem zahýbal kolem kravského chléva, rozsvítily se najednou reflektory automobilu a ze stínu vyšli čtyři muži s
brokovnicemi.
"Chyť ho, Tygře! Drž ho, Rexi!"
Skočili po mně dva vlčáci s hlavami jako žraloci, jeden mi sevřel čelistmi levou kamaší, druhý se mi opřel předními
tlapami o prsa a přitiskl mě ke zdi chléva. Kulomet, protitanková puška a jeden minomet mi upadly na zem.
"Už vyloupil zbrojnici, šéfe," ozval se jeden z těch čtyř, "a má na sobě britskou uniformu."
"Držte ho v šachu, mládenci! Viděli prej těch padáků víc."
Nějaký tlusťoch v jezdeckých kalhotách prošel proudem světla a namířil na mne pistolí.
"Sprechen si deutsch?" zařval.
"Ne," odpověděl jsem. "Proboha, zavolejte ty psy zpátky!"
"Heil Hitler! Wo ist dein Parachuten?"
"Jsem britský kadet. Tady jsou dva muži z mého družstva."
Brechin a lord Huby přišli přes dvůr.
"Ach! Mein Gott!" řekl Brechin. ,,Die Hunden haben unser Kapitan gebitten."
"Němci, namouduši!" zaječel tlusťoch. "Držte je v šachu, hoši!"
"Donner und Blitzen!" zaklel Huby. "Die englisch Schwein nás zmerčili. Wir mussen essen die tajné kódy."
"Neblbni," řekl jsem, "mluv anglicky."
"Ach! No jistě," řekl Brechin. "Jsme pořádný britský tomíci, hurá! Šťastný a veselý narozeniny!"
"To jsou turečtí vlčáci," poznamenal Huby. "Vycvičení na hlídání harémů. Jdou rovnou po pohlaví. Jen se hneš,
kapitáne, a du bist ein Eunuch."
"Drž ho, Tygře!" křikl statkář. "Vy dva ke zdi vedle něho ... Běž pro generála, Danny! Řekni mu, že jsme ty parašutisty
zajali."
"Kamerad!" zafňukal Brechin. "Kamerad! Vzdávám se, Herr Englander."
Drželi nás tam připíchnuté ke zdi se psy zakousnutými do mých kamaší a s puškami namířenými na naše hlavy, dokud
na dvoře se zaječením nezabrzdila rozhrkaná dodávka. Vyskočila z ní postava v britské důstojnické čepici se zlatým
promováním.
"Kde jsou?" vyštěkl příchozí, až se mu zatřpytily bílé kníry. "Kde jsou ti zatracení Hunové?"
"Panebože!" podivil se Huby. "Strejda generál Athelstan!"
"A hrom do police!" odfoukl si generál. "Mladej Huby! A s obličejem začerněným, jako bys hrál v operetě černocha.
Co se tady sakra děje?"
Athelstanova privátní armáda zdráhavě uznala zjištěné pokrevní příbuzenství a psi byli odvoláni od mých kamaší. Lord
Huby vysvětlil situaci.
"... a právě teď máme palebně podepřít útok naší roty na Šišák."
"Na Šišák, chlapče! To jste třináct kilometrů vedle."
"Tak za tenhle průšvih půjdeme všichni ZKÚ. Fujbodyho nejspíš pošlou do báně."
"Nikdy se nevzdávej, chlapče. Uvidíme, co se dá dělat. Skočte do dodávky a na Šišák vás dovezu."
Probudili jsme ostatní členy družstva, kteří spali na seníku, a nacpali je do dodávky i na dodávku. Poklesla v
nápravách, ale generál ji hnal mezi živými ploty vstříc úsvitu, který se rozbřeskoval nad Šišákem. Generál byl, jak nám
řekl Huby, veterán z indické armády, táhlo mu na pětasedmdesátku, měl Řád za vynikající služby s proužkem za
vyznamenání v boji, v krvi měl kari koření a z úst mu šlehal oheň. Strhl dodávku ze silničky a pustil se lesní cestou, až
konečně zastavil na jedné mýtině.
"Šišák je rovnou nad námi," řekl, "zalehněte, než provedu průzkum."
Vrátil se za deset minut.
"Promluvil jsem si s mladým Bertíkem Hopfirem," oznámil nám. "Vaše rota do toho šla bez palebné podpory. Hrozná
blamáž. Všechny zajali a odzbrojili a sedí tam jako zmoklé slepice."
"Tak nezbývá nic jiného," řekl jsem, "než jít nahoru a vysvětlit to majorovi."
"Vysvětlit? Čerta vysvětlit, mladej. Nemáte dneska žádnou páru, v tom je ta potíž. Otočit! Jediná cesta. Nemáte co
ztratit. Všechno můžete vyhrát. Vás nezajali. Nikdo z rozhodčích neprohlásil, že jste padli. Tak do nich. Protiútokem!"
"Ale je nás jen deset, pane. A jich tam nahoře aspoň sto dvacet."
"Tak si je musíte zkrouhnout. Když budou odzbrojeni, tak je zmůžete, ne?"
"Ano ... ale jak je odzbrojíme?"
"Jako to dělají Afgánci."
"Vy myslíte svléknout se do roucha Adamova a celí se namastit, pane?"
"To jsem radši zas pro vzpouru," namítl Brechin. "Nebudu se plazit po holým břiše tím kapradím."
"Na exhibicionismus teď není čas," řekl generál. "Řekněte mi radši, co se při každém cvičení fasuje po dosažení cíle?"
"Teplá mináž," odpověděl jsem. "Po dosažení cíle se fasuje teplá mináž."
"Správně. A to se děje právě teď. Krmí se tam a Hopfire jim dal rozkaz složit pušky, kulomety a všechno do jehlanců.
To se nám ohromně hodí. Mají u zbraní dva strážné, ale ty odlákám, až se do toho dáte. V dodávce mám kotouč lana,
šest z vás ho vezme a půjde nahoru se mnou. Dva vylezete s kulomety na strom. Další dva zamíří minomety ... Až
uslyšíte zapískání, všichni čtyři spustíte palbu slepými, kouřovými i signálními patronami, vším, čím vám povolili ..."
Zatímco jsme kráčeli vedle, dodávka se tiše rozjela do vršku. Generál zastavil za hustým křovím.
"Dvacet metrů odsud složili zbraně. Začněte všichni najednou, až zabavím strážné."
Jedinkrát za celou válku jsem někoho viděl složit zbraně do jehlanců. Jako ve filmu Tři bengálští jezdci. Sto dvacet
pušek tam stálo ve skupinách po osmi, pažbami opřené o zem, s hlavněmi skloněnými do úhledných pyramid a
zaklesnutými do sebe. Ten pohled by oblažil srdce každého lstivého Afgánce.
Když generál zatáhl strážné do rozhovoru, vyrazili jsme plížením jako jeden muž, každý jsme provlékli lano řemením
pušek ve dvou či třech jehlancích, svázali jsme šest odpočívajících kulometů a vrátili jsme se zpátky do úkrytu v
kapradí. Cromer si sedl za volant dodávky, zatímco my ostatní jsme nastoupili zadními dveřmi a uvázali jsme konce lana
kolem nárazníku.
Pak jsem zapískal na píšťalku. Dodávka zařvala a poskočila vpřed, sto dvacet pušek zmizelo z mýtiny a zařinčelo
kapradím a dolů po lesní cestě. Kulometníci na stromě spustili palbu, signální rakety se rozprskly na obloze, dýmovnice
dopadly o padesát metrů dál a jižní vítr zahalil krmící se třetí rotu šedivými mračny ... Odvázali jsme konce lana, pušky
odpadly, Cromer prudce otočil a my se zuřivým pokřikem, s práskáním slepých nábojů a s hvízdáním na píšťalky vpadli
jako obrněný vůz doprostřed ležení.
Plných pět nádherných minut jsme jezdili sem a tam, kolem a kolem, rozprašovali jsme vojáky i jídelní misky ve vřavě
bláta a kouře a světelných raket. Pak nám došla munice, dým se rozptýlil, hluk odumřel a my jsme napochodovali před
majora Hopfirea chrabře kynouce rukama.
Švihl jsem sebou do pozoru a řízně jsem zasalutoval.
"Osmnácté družstvo v plném počtu a v pořádku, pane. Zabloudili jsme, dorazili jsme k cíli pozdě a podnikli jsme
protiútok!"
"Ty pušky, chlape!" zaječel major. "Co jste provedli s puškami třetí roty? Mám je sakra všechny na starosti."
Znovu jsem zasalutoval.
"Ukořistili jsme je, pane. Vzpomněli jsme si na vaše přednášky a udělali jsme to jako lstiví Afgánci."
Majora najednou přešla všechna zuřivost. Myslím, že ty Afgánce, svoje celoživotní nepřátele, opravdu miloval.
"Opravdu, chlapče? Tohle všechno jste dokázali s jediným družstvem! Tohle všechno ..." A ukázal gestem kolem sebe
na úpějící a zablácené kadety, na převržené ešusy a stydnoucí guláš. "A ukořistili jste sto dvacet pušek, protože jste si
vštípili moje slova a udělali jste to jako Afgánci! Kabrňáci Afgánci..."
Odvrátil jsem se, abych svého nadřízeného důstojníka neuváděl do rozpaků tím, že jsem svědkem jeho dojetí. Generál
vklouzl do své dodávky a tiše odjel. Jeden obrovitý kadet ze třetí roty proti mně vykročil s napřaženou kuchyňskou
pánví.
"Nesahej na něj," řekl lord George Huby aristokraticky, "nebo ti sakra utrhnu obě uši!"
Sir Rudolph Thrope, Brechin a Cromer se shlukli, aby útočníka odzbrojili a vyváleli v blátě. Pocítil jsem hrdost, že můj
příklad během té dlouhé noci a moje vedení při útoku mi tak zřejmě získaly jejich loajalitu. Mohl jsem si ve svém triumfu
dovolit velkomyslnost.
"Vzhledem k vašemu oddanému plnění povinností při protiútoku na Lišák jsem se rozhodl zprostit vás oba tuhé vazby,
kadete Huby a Brechine, a odvolat proti vám obvinění ze vzpoury. Nicméně doufám, že si mou shovívavost nebudete v
žádném smyslu vykládat jako smířlivost s vaším předešlým chováním ani jako náznak -"
Právě v tom okamžiku mě k mému dalšímu zklamání lord George Huby praštil kuchyňskou pánví třetí roty.

Hitler... vydal direktivu pro invazi do Anglie - plán Lachtan ... Vyloďovací operace musí být provedena překvapivě na
široké frontě zhruba od Ramsgate až na čáru západně od ostrova Wight... Operace vojsk si vyžádají čtyřicet divizí... V
první vlně musí být přepraveno asi sto tisíc mužů s příslušnou výzbrojí včetně těžkých zbraní...

Anthony Martiennsen
Hitler a jeho admirálové

Neměli jsme v zemi skoro žádná proti tanková děla a střelivo a velice málo polního dělostřelectva ... když pan Churchill
navštívil pláže v zálivu sv. Markéty u Doveru, velitel protiinvazní obrany mu omluvně vysvětlil, že má jenom tři
protitanková děla v celé brigádě, která chrání pět mil pobřeží nejblíž Francii, a šest nábojů pro každé dělo. Nevěděl,
jestli má právo vypálit jeden z těch nábojů, aby vojákům ukázal, jak dělo funguje ...
Gen. Sir Leslie Hollis

Technická připomínka:
Měli bychom si z Číny včas objednat dostatečnou zásobu černých, českých a amerických vlajek, jakož i vlajek EU

U nás se už textil nevyrábí - a kdyby Američani zatroubili na embargo dovozu textilu z Číny, jsme bez hrdého státního symbolu a balicího materiálu pro reimport našich hrdinů, odhodlaných za tu příjmově elitní jednu desetinu procenta obyvatel USA (a její zdejší servisní elitu)zemřít.

A až se přes naše na americkou objednávku zpevněné a jaderně ozářené mosty budou valit americké tanky , aby u Moskvy bojovaly za Prahu, neměli by přeživší zbytky Pražanů čím nadšeně mávat.
***********************************

Lašský bard Ládik čelí výzvě Osudu s hrdou rezignací, tak typickou pro příostravský lid!

Už se nestyď, už se nerdi
černou vlajku na půl žerdi
máme jako spojenci,
nejsme žádní kojenci.

Říkal to generál Lopata
že nás topí jak koťata;
teďka i uvnitř základny
muslimský jedinec proradný
namířil americkou zbraň
a ty se tomu braň.
Střelí tě klidně zezadu
bo to je přece v souladu
s musimským právem šaría
jsi okupant a pária
a víš, do čeho jsi lez
jdeš domů s hlavou nebo bez.

Rubíny ze rtů mi uhly
když jsem viděl ty truhly
jak je tahají z Cassy
budou v nich mrtví, asi.
Co dělali pod Hindúkušem?
Hráli tam karty s Bushem
a potom ještě s Obamou
sirotci snítky polámou
hodí je smutně do hrobu
jako poslední ozdobu.