Život na home office

Podle nějakých symptomů při nákaze ztrácí postižený čich a chuť.
Do hospody chodím málo, ale mám takovou chuť dát si jedno orosené od čepu, že ani pěnu bych neodfouknul. Z čehož spolehlivě odvozuji, že si na mne koroňáček zatím nezasedl.
Jako pověřená a prověřená osoba chodím nakupovat pro naši rodinku do našeho koloniálu na vesnici (JM), kde se opravdu dbá na hygienu. Vstup bez roušky je zakázán a hned u vstupních dveří jsou jednorázové rukavice, ty mi dělají problémy, když mám rozdělat nějaký sáček.
Dcera i vnučka dělají HO, no hlavně vnučka (magistra) dělá u US firmy počítačovou grafiku.
Já už nedělám nic (platí mne stát, abych nebral mladým lidem práci), jen poslouchám příkazy mojí labutě, jako : ukliď si ty ponožky, židle není šatní skříň, .....a.p.
Přeji zdejším kydačům hlavně hodně zdraví, kydání je zapotřebí a výhled (?), to nedovede předpovědět ani nějaký současný filozof, třeba Slavoj Žižek, svět bude jiný.

https://havlickobrodsky.denik.cz/zpravy_region/armada-kraji-v-domove-du…

Na tuto zprávičku mne upozornila Stará Jahoda, nevím, kde to vyhrabala.

Dvacet tisíc trubců není schopno poslat pár maníků do domova důchodců, aby pomohli s futrováním dědků a babek, případně aby udělali aspoň nucenou ventilaci, jestli je ten barák přecpaný.
KURVA!!! Za co berete peníze???

UV záření likviduje jak viry, tak bakterie. Přirozeným zdrojem je slunce, ale není problém ho vyrobit uměle - UV lampy.
Na tento princip vsadili Dánové. Vyvinuli robota, který ho ke své práci využívá. Je navržen tak, že během 10 minut zajistí bezinfekční prostředí v celé místnosti.
Zájem je ohromný, podle toho také vypadá cena.

Jak zjišťuju, tak si asi to svoje HO dělám zbytečně těžké. Dopoledne a odpoledne honím děti a učím je do školy ( jsou malé). Ze školy toho dostávají fakt dost. V mezičase vařím, peru, uklízím. Na práci nacházím trochu času večer, když je dostanu do postele a než padnu sama vysílením. Jenom nevím, kde trochu slevit, aby to byla pohodička, jakou tu všichni popisujete. Manžel, ten se má - může chodit do práce.

Také hlásím,ještě dobrý!
Co dokazuje koronáč,to ba nedokázala ani jaderná zbraň.
Také se přidám k těm,co píší,jinak nešlo změnit výrobu,chování lidí,ale i změnit majitelé firem,bank.
Nastává podobná doba,jak říkají historici,doba temna a nevím,jak si s tím poradí mládež,když se neučí,nepřebírá životní zkušenosti,nebude umět navázat na zkušenosti starších generací,jen zopakuji to co píši moudřejší,kdo se nepoučí z historie,musí si ji zopakovat.

mám intenzívní pocit, že základní proměna českého zdravotnictví přišla v době, kdy z něj zmizeli PACIENTI a namísto nich se tu zčista jasna objevili KLIENTI.
Od té doby je nám - bývalým pacošům neustále vštěpováno, že jsme tu proto, abychom dlouho a dobře platili, nikoli proto, abychom byli co nejdříve vyléčeni.

Vzhledem k tomu, že provozuji homeoffice už pár let, jsem jako ryba ve vodě :)

Přesto musím říct, že mám o coronavirové nové době vážné pochybnosti. Mám za to, že důsledky (ekonomické) nynějších drastických opatření budou mnohem závažnější, než důsledky chřipkové epidemie.

Rozdíl mezi touto chřipkou a jinými přenosnými nemocemi je v tom, že funguje na populaci v bohatých zemích. Proto se řeší. Úmrtnost na nakažalivé nemoci je celosvětově 20%, ale v bohatých zemích jen 1%. O tuberkulózu a malárii v Africe nebo AIDS v chudých zemích kdekoli po světě se nezajímáme.

Poctivě musím přiznat, že mám také strach - abych nenakazil někoho ze svých blízkých a ten nedejbože neumřel. A je mi jasné, že s tímto strachem se velmi dobře pracuje. Dneska je viník každému jasný - ten co nenosil roušku a svévolně chodil na procházky. Architekti budoucnosti všech typů si nyní mnou ruce a plánují nám, jak budeme po odeznění chřipkové vlny žít.

Pár čísel:
Chřipka a zápal plic v Evropě - cca 0,5 mil. úmrtí ročně. V Česku je to asi 4000. Asi 300 lidí u nás umře za jeden den, naprostá většina z nich v důsledku nějaké vážné nemoci.

Užívám si také doma. Naštěstí (pro mne) musím být na lince v pevně stanovenou dobu, jinak bych z postele nevstal. Příliš mnoho se toho pro mne nezměnilo, jen nevyšlapu tolik schodů a k prvnímu hovoru sedám zpravidla v pyžamu :) Po práci vyrážím autem na chatu, která je na samotě (bohužel ne u lesa) a tam si zvyšuji fyzičku (řezání, štípání a úklid dřeva, oprava plotu). Na nákupy chodím denně do malé Hrušky za rohem, všechny předpisy dodržuji, takže možnost být na zahradě bez roušky je skvělá! A jak říkal ten pán padající z mrakodrapu: "Ještě je to dobrý." :D

poněvadž pokud tento likviduje chuť a čich, jsem zatím nepoškozen. Ovšem vnímat ty smrady moderních odorantů (nevím, jak to někdo může nazývat deodorantem), když venku korzují mlamodyjové se svými samicemi a mláďaty, totéž v hytlermarketu ve frontě u kasy... jdu si udělat ranní čaj a vypít si ho do zimy na dvoře. Zpívá tam kos, je slyšet sýkorky, po hřebeni střechy hopsá konipas, rehek vyhlíží místo na hnízdo.

Takhle že dvorka nahlíženo vypadá svět úplně normálně. - Vím, že je to iluze. Ale pěkná.

Přečtěte si, jak to dělají tam, kde to funguje.

Mívám home office i jindy, nejen, když přijdou Braniboři nebo breberky do Čech. Teď teda mám H.O. víceméně trvale, tak to je jiná situace. Potkávám se ovšem s tím, že spousta lidí, kteří z domova nepracují, mají dojem, že to je v podstatě den dovolené navíc. Není. Práci musíte odvést jako kdybyste byli v kanceláři, a dokonce spíš víc, protože vás nerozptylují kolegové, každý si rozmyslí, jestli po vás něco má chtít, když vás nevidí za stolem, nekafráte v kuchyňce u kafe, nechodíte přes půl firmy na záchod, nestrávíte čas na cestě. Takže se do toho ponoříte, a najednou zjistíte, že je 8, měli byste si dát něco k večeři a přestat ten kapitalismus pro dnešek budovat. Ale ti co zůstali v kanceláři, ty stejně nezbavíte dojmu, že jste se flákali celej den doma (no, asi si potřeboval něco zařídit, tak si vzal H.O.).
Pravda, teď je to jiné. Té práce je objektivně míň, takže klidně můžete sledovat, co je na Kydech nového...

Tento příspěvek je názornou ukázkou toho, co se stane, když člověk čte jen titulky článků, přičemž obsah článku titulku naprosto neodpovídá. :-)

Vůbec jsem v roce 1990 netušil, že něco jako "home office" (čti: home ofice") existuje, když jsem se rozhodl zřídit si redakci v rozlehlém bytě své Labutě. Pracoval jsem tehdy v redakci krajských zpravodajů Československého rozhlasu.
Šlo to jako na drátkách. Technici vyladili telefonní linku, po níž jsem mohl vysílat. Mixážní pult jsem měl, stačilo připojit, stejně jako reportážní magnetofon. Technici přivezli a připojili dva velké studiové magnetofony. Fax už jsem měl.
Nábytek mi vyšperkovala Labuť.
A bylo to.
Až do zániku Československa jako federace (a tudíž i federálního rozhlasu) 31.12.1992 jsem tedy ráno chodil do práce tak, že jsem v županu přešel z ložnice do "redakce" a zavolal do rodné pražské redakce, co že je dnes akutně třeba. Ze své redakce jsem odbavoval příspěvky do Prahy, v případě potřeby vstupoval do živého vysílání. Hodně jsem tehdy dělal pro Zákrutu, pamětníci vědí co to bylo. Třeba i v deset večer... platili dobře.
Báječný stav, který dlouho netrval, jak uvedeno výše.
Jo, a služební stopětka zaparkovaná za rohem.... super.
Vrátil jsem se k tomuto stavu zase jako OSVČ, už bez rozhlasu. Od roku 2002 dosud, kdy pracuji už jen symbolicky.
Klady pro mne byly zřejmé, ale i pro zaměstnavatele též - žádný nájem za redakci, žádné platby za elektřinu, zaměstnanec stále po ruce i v noci. Fungovalo to k oboustranné spokojenosti.
Celospolečensky přinejmenším menší nároky na dopravu.
Nevýhody jsem poznal až jako OSVČ. Bylo těžko ráno vstát (včas), nějak se upravit, a pustit se do práce, která klidně mohla počkat do zítřka nebo pozítří. Překonat vlastní lenost (dnes módně "prokrastinaci"). Rodina má najednou pocit, že vlastně nepracujete, a tak můžete během dne vyřídit všechny pochůzky i domácí práce.

Ale vlastně 20 let z těch cca 42 dvou odpracovaných jsem "nechodil do práce". Bylo to fajn.