Zabijačkové úvahy nad 17. listopadem

Krátký gastronomický úvodník: 

Mám prosbu. Před dávnými časy se v diskusi řešilo, jak připravit hovězí bujón jako pokrm. Možná si to pamatuju blbě, ale řešilo se tam přidání vajíčka do čistého vývaru a to stěžejní byla teplota vývaru, aby vajíčko zůstalo tekuté či tak něco. Tenkrát jsem to chtěl zkusit s vepřovým vývarem, ale pak to zapadlo, já to teď nedokážu najít a  nepamatuju si, jak to bylo s tím vajíčkem. Můžete mně to prosím připomenout? 

A teď k tématu: 

Čuník se jmenoval Buford a měl krásných 190 kg. Celé pondělí jsme měli co dělat, abychom celou nadíku té hmoty zvládli.  Když o tom tak přemýšlím, bylo to poprvé, co jsem na zabijačce neměl žádné hosty a museli jsme vše spáchat v nejuzším rodinném kruhu. I když jsem zapojil své větší ratolesti a dorazila i tchýně, stejně nám chyběli minimálně dva pracovití dospělí. Rozbourat prase, to by ještě šlo, ale udělat kompletní zabijačkové produkty a k tomu ještě dva kotle sádla... tentokrát to byla jen práce bez společenské události.  Doštrachal jsem se do postele po půlnoci....

.... ale zase nám zbylo hodně výslužky. 

Dobrá zpráva je, že jakmile koronavir trochu povolí, budu si zase zvát další hosty a pokud budou na Kydech nějací zájemci, rád je u sebe uvítám. Na jednu stranu je krize, na straně druhé nejsou lidi... 

Celý sedmnáctý listopad jsem pak zpracovával maso. Krájel, plátkoval, nakládal ve slaném láku, zavařoval paštiky, chystal vývar z kostí a po očku jsem sledoval televizi, co se kde šustne na Václaváku  a okolí. Večer jsem řádně zmožen projel své blogery, zkouknul fejsbůk a z posledních sil jsem napsal tento článek. Píšu to proto, že mé vývody mohou být poněkud zkreslené. Nezvládnul jsem si udělat lepší přehled a tak mi mohlo ledacos uniknout. Doufám, že v diskusi budou mé poznatky doplněny a opraveny. 

Vím, že pískali na Hamáčka....

Che, chce... a tak se chlapec i s celou ČSSD snažil, aby ho tam v Práglu měli rádi všichni ti mladí, krásní a chytří voliči, spolu se šéfy všech neziskovek, kteří mají volný přístup do naší vaší České televize. Tak se snažil, spolu s předchůdci odradil své straně většinu voličů, dosadil na viditelné zahraniční místo Pochetříčka, snažil se distancovat tu od Zemana, tu od Babiše a když už se mu podařilo dostat svojí stranu pod pět procent preferencí, tak na něj liberální demokrati stejně pískají. Ani Aspen mu nepomohl, ani Poche mu nepomohl pochopit, že líbodémo mu sice bude tleskat, ale volit ho nikdy, nikdy, nikdy nebude. 

Pak jsem ještě zaregistroval starého Klause, který měl roušku demonstrativně staženou na bradu, ale víc statečný pro jistotu nebyl. To chtěl po ostatních. Nevěděl, jaké instrukce policajti mají a byl raději připraven se sklonit před zákonem jediným pohybem ruky od brady k nosu. 

Pak byla jakási demonstrace o tom, že nejsme ovce, ale bylo to opět myšleno tak, že netřeba dodržovat opatření. Důkaz o tom, že občan je skutečným občanem a ne hloupou ovcí se dneska dokládá tím, že si sundáte roušku. Sice mluvili o tom, že umějí myslet, ale vzhledem k číslům, která dlouhodobě prezentuji a vzhledem k mrtvým, které to stálo a bude stát,  bych řekl, že s tím myšlením zase tak daleko nedošli. 

Nejvíc se mi na té demonstraci líbil transparent,  že chtějí chodit do školy a nechtějí sázet brambory. Ano, takhle to dneska máme. Chtějí chodit do školy, která je nic nenaučí, chtějí díky ní sedět v teplé kanceláři a díky vysokoškolskému vzdělání předpokládají, že brambory se zasadí samy. Co dodat? To neděláš dobře Jaromíre s tím transparentem. Jo, kdyby tam měli napsáno, že se chtějí učit a kdyby to nevyšlo, tak budou sázet brambory... to bych uznal. 

Pak jsem zaregistroval, že se mám zase bát o Českou televizi, neb je ohrožena její pravdomluvnost, vyváženost a objektivnost. Dokazovala to autodemonstrace. To jsme tu ještě neměli. 

Policie nezasahovala, nechala každého, ať si skanduje jak chce. 

Víte, co mě ale zaujalo úplně nejvíc? Ty nápisy, že květiny od STBáka na Václaváku nechtějí. Všechny televize, všechny noviny, celý internet, všichni to ukázali. 

Kdybych byl se svými Kydy slavnější a měl pocit, že také chci položit květiny na Václaváku, myslíte, že by mě také vypískali? Nejsem sice STBák, za předchozího režimu jsem ještě nevěděl, jestli jsem chlapeček nebo holčička, ale názory nemám právě líbodémo. A je nechuť k Babišovým květinám  skutečně tou údajnou STBáckou minulostí, nebo prostě tím, že některým tam v Práglu nevoní jiné názory? 

Přemýšlím, kdy to začalo.... Kdy se ze 17. listopadu stal svátek jen pro některé? Odkdy se píská na  vybrané politiky, či prezidenta? Odkdy se rozhoduje, kdo je dostatečně pravověrný pro položení květin? Začalo to házením vajíček na Paroubka? Kolik sedmnáctých listopadů už nebylo pro všechny?  Jak se stalo, že o okruhu tolerovaných na Václaváku rozhoduje nějaký nevolený neziskovkář, který má dost peněz (od státu) na výtisk krásných plakátů? 

Máte také pocit, že rok od roku je výročí plyšáku pro stále menší okruh lidí? Že kritéria pro Václavák jsou stále přísnější a vejde se do nich stále méně lidí? Když se píská na Zemana, myslíte, že by pískali na všechna rudá a hnědá prasata, jak se o jeho voličích vyjádřil nedávno zesnulý režisér? Takhle nějak vznikaly nepokoje v Ulsteru... Jedna skupina měla svoje veřejné svátky, které nebyly pro tu druhou stranu a byly jim vysloveně na vztek. Jako bych se na to předevčírem díval... 

Svým způsobem je to zákonitý vývoj. Po roce 89 byly různými způsoby zprivatizovány naše podniky. Teď se privatizuje naše zdravotnictví i důchody. Nemělo by mě překvapovat, že si někdo zprivatizoval i sedmnáctý listopad a zcela v souladu s českým vnímáním volného trhu, tedy prasácky, určil, kdo na Václavák patří a kdo ne. Samozřejmě zcela zpořádaně, za potlesku mladých, krásných a chytrých, za souhlasu moci soudní a ticha většiny veřejnosti. 

A samozřejmě za nadšeného přikyvování všech strážců vyváženého a objektivního zpravodajství, kteří nemeškali a tento vzkaz předali celé republice a postarali se, aby se i v té nejposlednější díře každý dozvěděl, kdo na Václavák nemá právo dávat kytky. A hned vzápětí ronili krokodýlí slzy, že to nejdůležitější výročí o tom nejlepším, co se v dějinách této zemičky stalo, zajímá rok od roku méně lidí. Ano, lidi to nezajímá... viděli v televizi, že nejsou vítáni. Když někde nejsem vítán, tak tam nelezu....