Dnes to nemá chybu. Stejně jako batohy z Temu, pro naši skvělou armádu, co se válí někde v Rusku na nádraží. Teda válí se tam ty batohy..... Naše armáda se neválí, ta neexistuje.

Podle knihy: Paula Zilmana: „Od podání ruky ke zlomenému srdci“

Musk, který se ujal vedení Odboru pro efektivitu státní správy (DOGE), nastoupil do administrativy s jasným programem zefektivnit vládní operace, omezit plýtvání a ušetřit daňovým poplatníkům biliony dolarů. Muskova moc v Bílém domě exponenciálně rostla a on se stal známým jako jeden z nejvlivnějších byrokratů v historii a od kritiků si vysloužil přezdívku "prezident Musk". Někteří se dokonce obávali, že jeho nekontrolovaný vliv může vést k ústavní krizi, protože Musk začal uplatňovat moc, která se vyrovnala moci oficiálních vládních úřadů. Zvláště hlasitě se proti tomu stavěli demokraté, kteří Muska obviňovali z překračování pravomocí a využívání svého postavení k prosazování svých obchodních zájmů.

JAK SI DOGE VEDL POD MUSKOVÝM VEDENÍM

Vedení Odboru pro efektivitu státní správy (DOGE) Elonem Muskem za Trumpovy vlády znamenalo ambiciózní snahu o reorganizaci a zefektivnění americké federální byrokracie. Od okamžiku, kdy bylo DOGE 20. ledna 2025 vytvořeno prostřednictvím exekutivního příkazu 1415 8, bylo jeho cílem modernizovat federální IT infrastrukturu, snížit neefektivitu a omezit vládní výdaje.

Musk, ačkoli byl oficiálně "starším poradcem", se fakticky stal faktickým šéfem DOGE a dohlížel na rozsáhlou reorganizaci digitálních systémů a pracovních sil federální vlády. DOGE, který zpočátku fungoval pod hlavičkou U.S. Digital Service (USDS), se zaměřil na centralizaci datových systémů napříč různými agenturami. Její týmy, začleněné přímo do klíčových federálních oddělení, pracovaly na zaznamenávání každé transakce, poskytování přístupu k finančním rozhodnutím v reálném čase a zavádění opatření ke zvýšení transparentnosti a odpovědnosti.

Zaměstnanci DOGE, často označovaní jako "děti DOGE", se skládali převážně z mladých inženýrů, z nichž mnozí neměli žádné předchozí zkušenosti z vládních institucí. Tato skupina, kterou Musk vedl intenzivními postupy v oblasti kultury práce, se věnovala transformaci vládních systémů tempem, jaké se ve federální byrokracii snad ještě neobjevilo. Rozpočet DOGE začínal na 40 milionech dolarů a byl financován především přerozdělením peněz z jiných agentur. Do poloviny roku 2025 rozšířilo oddělení svou činnost na více než tucet agentur a prosazovalo program radikální digitální transformace.

Jedním z nejvýznamnějších úspěchů oddělení byl úspěch při centralizaci citlivých vládních dat. DOGE získalo kontrolu nad klíčovými systémy v agenturách, jako je Správa sociálního zabezpečení (SSA), Daňová správa (IRS), Ministerstvo financí a Zdravotnictví a sociální péče (HHS). Tým DOGE rychle pracoval na modernizaci zastaralých digitálních infrastruktur těchto agentur a získal přístup k obrovskému množství osobních a finančních údajů. Zastaralý informační systém založený na programovacím jazyku COBOL byl přepsán a centralizovaná finanční data IRS byla zefektivněna do podoby zajištění většího dohledu. DOGE rovněž učinil významné pokroky v modernizaci platebních systémů ministerstva financí a propojil je s ostatními federálními agenturami pro snadnější analýzu a finanční řízení.

Pod Muskovým vedením prosadil DOGE strategii AI-first, v jejímž rámci se umělá inteligence stala ústředním prvkem vládních operací. Například na ministerstvu pro záležitosti veteránů byla nasazena umělá inteligence OpenHands, která pomáhá analyzovat a ukončovat smlouvy, což vedlo ke snížení administrativní režie. Správa všeobecných služeb (GSA) se stala inovačním centrem pro systémy založené na umělé inteligenci, přičemž Muskova vize vytvoření vysoce funkčního řídicího centra IT se zhmotnila do reality a propojila vládní operace s pokročilými technologiemi, jako jsou sítě SpaceX a terminály Starlink. Tyto kroky zpřístupnily federální data a umožnily restrukturalizaci výdajů a správu majetku v reálném čase.

Ačkoli se Musk zaměřil především na technologie, jeho cílem bylo také zefektivnit práci federálních zaměstnanců. DOGE zavedl agresivní snižování počtu zaměstnanců a nabídl federálním zaměstnancům předčasný odchod do důchodu. Během několika měsíců opustilo svá místa více než 260 000 federálních zaměstnanců, zatímco mnoho dalších bylo pečlivě sledováno a jejich výkonnost byla kontrolována pomocí nástrojů umělé inteligence. Muskův pokyn byl jasný: maximalizovat výkon při minimalizaci počtu zaměstnanců. Pod vedením DOGE bylo snížení počtu zaměstnanců dosaženo kombinací automatizačních nástrojů, restrukturalizace pracovní síly a zmrazení náboru.

Současně začalo DOGE přímo ovlivňovat vládní výdaje – rušilo smlouvy, přerozdělovalo prostředky a snižovalo výdaje o miliony dolarů. Prostřednictvím platformy doge.gov zveřejňovalo DOGE data o zrušených kontraktech a dosažených úsporách, například ukončení smlouvy s NOAA v hodnotě 22 milionů dolarů a škrty ve výši 45 milionů dolarů u kontraktů souvisejících s diverzitou v agentuře EPA. Tento důraz na finanční dohled a restrukturalizaci byl ústřední součástí poslání DOGE, protože oddělení neúnavně pracovalo na snižování neefektivnosti a plýtvání ve federálním rozpočtu.

Snad nejzásadnějším rysem DOGE byla jeho schopnost integrovat se do federálních agentur v dosud nevídané míře. DOGE se neomezovalo jen na poradenství – řídilo provoz. Například agentuře USAID byl pod vedením DOGE přestrukturován a odebrán rozpočet, zatímco Ministerstvo školství čelilo propouštění a zrušení výzkumných kontraktů. Dokonce i agentury jako Celní a pohraniční ochrana (CBP) pocítily vliv DOGE, když byly vyvíjeny nové systémy pro zpracování imigrační agendy. Navzdory silnému odporu z různých stran dosáhlo DOGE pozoruhodných výsledků. Ke konci května 2025 oddělení hlásilo úspory přesahující 180 miliard dolarů, převážně díky snížení závazků z kontraktů, škrtům v personálu a zefektivnění finančního provozu. Práce DOGE neměla dopad jen na papírovou efektivitu – zásadně proměnila způsob každodenního fungování americké vlády. Oddělení zavedlo nové digitální nástroje, přepracovalo zastaralé systémy a vytvořilo nový precedent v tom, jak rychle lze přijímat administrativní rozhodnutí.

Zavedení systémů umělé inteligence, modernizace federálního zákoníku a revize vládních agentur byly symbolem Muskovy širší vize zefektivnění a zefektivnění státní správy.

Pod Muskovým vedením se DOGE nesnažila pouze o zlepšení efektivity státní správy - stanovila nový standard toho, jak rychle a razantně lze ve veřejném sektoru zavádět změny. Spojením Muskova obchodního umu a technologických znalostí s mocí federální vlády zanechal DOGE nesmazatelnou stopu ve struktuře a fungování americké státní správy. Zda bude jeho dlouhodobý dopad plně pochopen, se teprve ukáže, ale prozatím je výkon DOGE svědectvím o rychlosti a rozsahu transformace, která je možná, když se v rámci rozsáhlé vládní mašinérie realizuje vize jediného člověka.

STŘET ZÁKONŮ O VÝDAJÍCH A MUSKŮV NÁHLÝ ODCHOD

Ve světě moderní politiky vzniklo jen málo spojenectví tak rychle a tak dramaticky se rozpadlo - jako to mezi Donaldem Trumpem a Elonem Muskem. Jejich svazek, který vznikl souladem jejich velkých ambicí a byl posílen společnou vizí přetvoření americké budoucnosti, se nakonec rozpadl, když Trump odhalil svůj přelomový legislativní návrh z roku 2025: "Velký krásný zákon" (Beautiful Act). Následoval nejen politický nesouhlas, ale i hořká veřejná roztržka, která rozbila jejich kdysi mocné pouto a nakreslila mezi oběma muži definitivní hranici, kterou už žádný z nich asi nedokáže překročit.

Zpočátku se Muskova vize zdála být dosažitelná. DOGE snižovalo neefektivitu, reorganizovalo oddělení a dokonce propouštělo státní zaměstnance, aby snížilo výdaje. Ačkoli tato opatření byla nepopulární a setkala se se značným odporem, Musk věřil, že jde o nezbytné oběti pro vyšší dobro. Postupem času se však ukázalo, že apetit Washingtonu po výdajích je neukojitelný. Když se objevil Trumpův nový návrh rozpočtu, zasáhl Muska jako srážka s vlakem. "Jeden velký krásný zákon" byl obrovský návrh výdajů, jehož cílem bylo zachovat daňové škrty pro vyvolené, dramaticky zvýšit rozpočet na obranu a k zabezpečení hranic a zavést další daňové úlevy pro korporace. Pro Muska byl návrh zákona fiskálním Frankensteinem, obrovským, nehospodárným legislativním aktem, který se vymykal všemu, čeho se snažil dosáhnout.

Střet, který následoval, byl seismický. Dne 30. května oficiálně odstoupil ze své funkce v DOGE, čímž definitivně ukončil svou poradní roli, 3. června se na své sociální síti X ostře a nekompromisně ohradil proti návrhu zákona. "Tento obrovský, nehorázný, vepřovým masem naplněný návrh zákona o výdajích Kongresu je nechutná ohavnost. Styďte se ti, kteří pro něj hlasovali - víte, že jste udělali chybu." Jeho slova byla ostrá, tvrdá a mířila přímo na jádro washingtonské politické mašinérie. Musk návrh zákona nejen kritizoval, ale obvinil ho z toho, že zastavuje budoucnost Ameriky, protože zvyšuje státní dluh o neudržitelných 3,8 bilionu dolarů. Rozpočtový úřad Kongresu Muskovo varování potvrdil a předpověděl, že návrh zákona skutečně povede k bezprecedentnímu nárůstu deficitu.

Pro Muska byla kritika více než ideologickým sporem - byla to osobní zrada. "Jeden velký krásný zákon" podkopal měsíce pečlivé práce v rámci DOGE. Musk bojoval za zavedení reforem, za zavedení digitálních systémů, které by vládě ušetřily miliardy, za snížení neefektivity, která trápila administrativu. Přesto zde byl návrh zákona, který nejenže tyto snahy podkopával, ale také ohrožoval samotné fiskální zdraví země. Muskův hněv nebyl jen na návrh zákona, ale i na to, co představoval: na vládu a prezidenta, kteří kdysi slíbili, že budou upřednostňovat zájmy amerického lidu, ale nyní jednají v přímém rozporu s touto zásadou.

Advokát a předseda strany PRO Jindřich Rajchl, který mj. zastupuje paní učitelku Martinu Bednářovou u soudu, popsal nepochopitelný dvojí metr české justice a lidem přiblížil málo medializovaný případ libanonského učitele - devianta řádícího na českých školách.

„Jsme vůbec normální? Když Martina Bednářová v rámci hodiny zabývající se kritickým myšlením sdělila žákům osmé třídy svůj pohled na příčiny vzniku konfliktu na Ukrajině, tak neprodleně poté, co se to ředitelka školy dozvěděla, si ji zavolala na kobereček, dala jí výpověď a následně se celá kauza stala šlágrem všech médií, včetně zveřejnění Martininy fotografie, aby mohla být náležitě dehonestována. V současné době je za tyto své výroky popotahována v trestném řízení, v jehož rámci byla v první instanci odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody.

Naproti tomu, když šedesátiletý libanonský učitel Khalil Adnan Awale na základní škole v Holešově osahával na intimních místech tři dívky ze třetí třídy místní ZŠ a jednu dívenku dokonce z první třídy a přikládal jim ruce na svůj ztopořený úd, tak se tamní ředitelka spokojila po prvním oznámení od rodičů o tomto vysoce nebezpečném chování s tím, že údajně poslala oznámení datovou schránkou na policii a nechala tohoto muže ještě několik měsíců dál učit. Krom pár článků na zpravodajských webech z toho žádná velká mediální smršť nebyla a fotografii tohoto devianta nikde nikdo nezveřejnil. Následně mu byl v první instanci rovněž uložen pouze podmíněný trest, jenž byl nyní alespoň v odvolacím řízení krajským soudem zpřísněn na 4 roky nepodmíněně (trestní sazba je 3-12 let). Při dobrém chování však může být propuštěn na svobodu už za 2 roky. Když to poněkud zjednoduším, tak je v naší zemi považováno za horší prohřešek to, že osmákům sdělujete jinou verzi příčin války na Ukrajině, než zastává strana a vláda, než když sexuálně zneužíváte holčičky v 1. a 3. třídě, přičemž jedné z dívenek způsobíte vážné posttraumatickou stresovou poruchu.

Země, kde je toto možné, má nejen pokřivený justiční systém, nýbrž i morálku. A to platí především o mainstreamových médiích, jež jsou schopny dlouhodobě pranýřovat a veřejně reputačně likvidovat člověka, jenž se provinil pouze tím, že chtěl děti vést k vlastnímu kritickému myšlení, zatímco sexuálního predátora nechávají v klidu dál žít v naprosté anonymitě. Jedním z klíčových cílů naší strany PRO je reforma celého trestního zákoníku.

Zde jsou základní body této reformy:

1. Trestné činy proti životu a zdraví (ve formě těžkého ublížení na zdraví), včetně znásilnění či pohlavního zneužívání musí být sankcionovány výrazně vyššími sazbami než doposud. Z těchto činů musí být striktně vyloučena možnost uložení podmíněných či peněžitých trestů. Ze znásilnění se prostě nemůžete vykoupit penězi.

2. Zpřísnění trestních sazeb musí nastat i v případě týrání zvířat.

3. Je třeba výrazně rozšířit mantinely nutné obrany. Pravidlo můj dům - můj hrad se musí stát notorietou. Pokud někdo vstoupí bez oprávnění do něčího obydlí, byť i s holýma rukama, vzniká majiteli domu právo bránit se všemi prostředky, včetně střelných zbraní.

4. Je třeba zrušit či zredukovat většinu trestných činů spáchaných verbální či písemnou formou. Trestné může zůstat pouze přímé podnícení k násilí. Kriminalizovat debaty o válce na Ukrajině či o Katyňském masakru je nesmysl a naprostá zvrácenost.

5. Pokud spáchá trestný čin na našem území či proti českému občanovi cizinec, pak musí automaticky následovat trest vyhoštění.

Je toho ještě mnohem více, ale tohle je základní půdorys naší reformy...

- Pokud nám dáte v říjnu důvěru, pak přednesu komplexní návrh trestního zákoníku v tomto duchu. Věřím, že se na této změně všichni normální lidi v této zemi shodnou,“ napsal na síti facebook advokát a předseda strany pro Jindřich Rajchl.

(jar, prvnizpravy.cz, repro: xtv)

Paul Craig Roberts, 16. června 2025

https://www.paulcraigroberts.org/2025/06/16/the-crux-of-the-problem-is-nato-on-russias-borders/

Všimli jste si, kolik válek probíhá, aniž by byly vyhlášeny? Izrael zahájil vojenský útok na Írán a Írán reagoval odvetou, ale k vyhlášení války nedošlo. Izrael zaútočí znovu a Írán opět odpoví odvetou. Ale ani jedna ze zemí není ve válce. Rusko je od února 2023 v konfliktu s Ukrajinou, ale jedná se o speciální vojenskou operaci, nikoli o válku. Ruská strategická trojice byla napadena, ale šlo pouze o teroristický čin, nikoli o válečný akt. Po několika letech bombardování nyní obyvatelstvo Gazy umírá hlady, ale jde pouze o vyklizení oblasti, aby tam mohlo být postaveno letovisko. Libye a její vedení byly zničeny; Irák a jeho vedení byly zničeny; Sýrie a její vedení byly zničeny. Ale nebyly to války, jen vnucení demokracie. Saúdská Arábie napadla Jemen, ale válka nebyla vyhlášena. Izraelské útoky na Libanon a Hizballáh jsou pouze protiteroristickými operacemi, ne válkou.

Válka je všude, ale realita nemůže být uznána. Nejzávažnější událost ze všech není ani uznána. Někdo na Západě dal zelenou útoku na ruskou jadernou trojici, přestože ruská válečná doktrína vyžaduje na takový útok „strategickou reakci“. Putin se této otázce vyhnul tím, že útok označil za teroristický čin, nikoli za válečný akt. Ale ten, kdo dal zelenou útoku, který mohl vyvolat jadernou válku mezi Ruskem a Západem, nebyl identifikován a nebyl hnán k odpovědnosti za riziko, kterému vystavil život na Zemi. Ve skutečnosti není žádný zájem zjistit, jak Západ dal zelenou útoku, který podle ruské válečné doktríny měl vyvolat jadernou válku. Putin předstírá, že se nic nestalo, a Washington se nezajímá o to, kdo a jak mohl USA dostat do jaderné války.

Prezident Trump tvrdí, že o plánovaném útoku na strategickou trojici Ruska nevěděl. To by Trumpa mělo děsit k smrti. Zdá se však, že ho nezajímá, kdo by zahájil jadernou válku s Ruskem, kdyby Putin neváhal. Jak je možné, že americký lid, lidé v Evropě, Rusové, Číňané a zbytek světa mohou být spokojeni s tím, že není v rukou prezidenta Trumpa, zda bude zahájen útok na Rusko, který by mohl vést k jaderné válce? Jak je možné, že iniciativu má třetí strana? Pokud se tím nikdo nebude zabývat, jaká bude další bezohledná provokace? V jakém okamžiku bude Putin nucen uznat realitu a reagovat? Všechna média, vlády a bezpečnostní agentury světa by se měly soustředit na identifikaci a zabránění třetí straně v zahájení jaderného konfliktu mezi dvěma velkými jadernými mocnostmi. Místo toho se o tuto otázku nikdo nezajímá. Falešné narativy jsou na místě a běží svým vlastním tempem.

Navzdory svým chvástavým prohlášením Trump neudělal nic pro dosažení míru. Trump by mohl snadno zabránit izraelským útokům na Írán tím, že by souhlasil s inspekcí, která by ověřila rozsah íránského obohacování uranu. Místo toho Trump předložil Íránu ultimátum – které Trump považuje za vyjednávání – aby přestal obohacovat uran pro jakékoli účely, jinak bude bombardován do záhuby. Jinými slovy, pro Trumpa vyjednávání znamená splnění Trumpových požadavků. Vynucování hegemonie není vyjednávání.

Putin říká, že jednání o Ukrajině se musí zabývat ústřední otázkou. Rozumí někdo ve Washingtonu, že ústřední otázkou je NATO na hranicích Ruska? V Polsku a Rumunsku jsou americké raketové základny. Rakety mohou být vybaveny konvenčními nebo jadernými hlavicemi. Pro Rusko je to existenční problém, stejně jako byly pro USA sovětské raketové základny na Kubě. Prezident Trump může celou záležitost uklidnit tím, že odstraní americké raketové základny na hranicích Ruska a vrátí NATO na hranice z roku 1997.

Trump by mohl uklidnit situaci na Blízkém východě tím, že veřejně oznámí, že USA již nebudou podporovat žádnou izraelskou agresi, a Trump by mohl přestat vyvolávat konflikt s Čínou. Zeptejte se sami sebe, co nám Rusko dělá? Nic.
Co dělá Írán USA? Nic. Co dělá Čína USA? Nic.

Jak se tři země, které nejsou vůči Západu nepřátelské, staly nepřáteli, jejichž podrobení stojí za riziko jaderné války? Jedná se o obrovský neúspěch západní zahraniční politiky. Tam, kde není vize, jsou lidé ztraceni.

Odhaluje pravou podstatu Trumpovy zahraniční politiky: hlasité řeči a krátká pozornost, které vedou ke strategické nekoherentnosti

Bill Emmott , Asiatimes, 16. června 2025

https://asiatimes.com/2025/06/israeli-attack-on-iran-a-major-failure-of-us-power-and-diplomacy/

Pokud Amerika skutečně nechtěla, aby Izrael zaútočil na Írán a jeho jaderná zařízení, pak zahájení toho, co je v podstatě totální válkou, ze strany jejího spojence musí představovat velký neúspěch americké moci a diplomacie. Toto selhání nelze přičítat pouze prezidentu Donaldu Trumpovi, protože cestu k němu připravil již jeho předchůdce Joe Biden. Nicméně odhaluje pravou podstatu Trumpovy zahraniční politiky: hlasité řeči a malá pozornost, což vede ke strategické nedůslednosti. Toto je útok, kterého se po dobu nejméně dvou desetiletí obávaly všechny americké vlády a který se snažily zabránit. Obávaly se ho, protože důsledky války mezi jedinou známou jadernou mocností na Blízkém východě, Izraelem, a největší vojenskou silou v regionu, Íránem, jsou neznámé a mohly by být velmi obtížně zvládnutelné.

Američané se navíc obávali tohoto útoku, protože – i když nechtěli, aby Írán vyvinul vlastní jaderné zbraně, a proto sympatizovali s izraelským přáním tento vývoj zablokovat – byli přesvědčeni, že bombardování nikdy nedokáže zničit íránská zařízení na obohacování uranu a výrobu jaderných zbraní. Tato zařízení jsou široce rozptýlena po celé zemi a ukryta hluboko pod zemí. Nejedná se pouze o záležitost, která vyžaduje několik „chirurgických úderů“.

Můžeme jen spekulovat, proč se izraelský premiér Benjamin Netanjahu rozhodl zaútočit právě teď. Ačkoli je zcela jasné, že izraelské zpravodajské služby pronikly hluboko do politického, vojenského a vědeckého vedení Íránu, rozporuplné zprávy z Izraele o tom, jak blízko je Írán k výrobě použitelné jaderné zbraně – rok, několik měsíců, pouhé týdny – naznačují, že izraelské znalosti o skutečném stavu íránského jaderného programu nejsou příliš přesné.

Po zahájení této války Netanjahu pokračuje dalšími silnými útoky. Jak ukázaly první střety, včetně útoků na Tel Aviv a Teherán, nejde jen o sérii symbolických úderů. Velkou otázkou je, zda Írán zaútočí nejen na izraelské cíle, ale také na americké, možná na vojenské základny, námořní plavidla nebo ambasády na Blízkém východě. A ještě větší otázkou je, jak na to Amerika zareaguje. Netanjahu možná dokonce počítal s tím, že právě íránské útoky na americké cíle přivedou americkou armádu přímo do této války.

Jeho taktika mohla spočívat v tom, že prezidentu Trumpovi řekl něco v tomto smyslu: „My jsme to začali, ale všichni víme, že to nemůžeme dokončit, protože pouze obrovská síla amerických bomb schopných zničit bunkry může zničit íránská jaderná zařízení. Vaše jednání s Íránem nikam nevedou: připojte se k nám a můžeme tuto hrozbu odstranit alespoň na jednu generaci, možná i na déle.“

V republikánských kruzích v Americe se zdá, že tlak na tento krok roste.

Selhání moci a diplomacie USA nastalo proto, že nejprve za Bidena, ale ještě více za Trumpa, daly USA Netanjahu volnou ruku, aby dělal, co se mu zlíbí v Gaze, Libanonu, Sýrii a Íránu. Učinily tak tím, že Izraeli nadále dodávaly zbraně bez ohledu na jeho činy a nikdy nereagovaly na varování nebo kritiku, kterou vyslovili Biden nebo Trump. Trump tento efekt ještě znásobil svými ležérními a nepromyšlenými výroky na podporu přesídlení téměř dvou milionů Palestinců z Gazy. To by znamenalo etnické čistky, ale tyto výroky implicitně podporují názor krajně pravicových členů izraelské vlády, že nejenže je samostatný palestinský stát na Západním břehu a v Gaze nežádoucí, ale že jeho vznik by měl být aktivně blokován snahou vytlačit Palestince co nejdále od Izraele.

Zatímco Netanjahu obnovil válku v Gaze proti Hamásu, prezident Trump soustředil svou pozornost na vydělávání peněz v Saúdské Arábii a zemích Perského zálivu. Jeho administrativa se sice pokusila vyjednat dohodu s Íránem o jeho programu obohacování uranu. Dosavadní jednání však nenasvědčovala, že by bylo možné dosáhnout dohody lepší než ta z roku 2015, kterou Trump během svého prvního funkčního období v roce 2018 zrušil.

Bylo tedy rozumné, že Netanjahu předpokládal, že pokud se Trumpovi nelíbí společný komplexní akční plán, na kterém se USA a Evropa dohodly s Íránem v roce 2015, lze ho nyní přesvědčit, aby místo toho podpořil vojenské útoky.

V krátkodobém horizontu se tato domněnka potvrdila. Ačkoli se Amerika na izraelském útoku nepodílela, Trumpovým prvním krokem bylo pokusit se využít hrozby dalších izraelských útoků jako prostředku k donucení Íránu k větším ústupkům v jaderných jednáních v Ománu, nebo kdykoli a kdekoli se tato jednání obnoví. Je však nepravděpodobné, že by to bylo úspěšné, alespoň dokud Írán neprovede jakékoli významné odvetné opatření, které má v úmyslu.

Ať se nyní stane cokoli – a všichni bychom se měli připravit na to nejhorší –, tento útok potvrdí obecně známou skutečnost o jaderných zbraních. Je pravda, jak nepochybně prohlásí Izrael a brzy i Trump, že Írán byl napaden, aby mu bylo zabráněno získat jadernou bombu, ale Íránci a další budou vědět, že kdyby již takovou bombu měli, k útoku by nedošlo. Motivace Íránu, stejně jako předtím Severní Koreje, Pákistánu a Indie, získat jadernou zbraň jako odstrašující prostředek se jen zvýší a tuto motivaci budou sdílet i další země. V jistém smyslu je to paradoxní. Jaderné odstrašení mezi dvěma nepřátelskými zeměmi může fungovat, pokud obě mají jaderné zbraně. Takové odstrašení téměř jistě pomohlo zmírnit konflikt mezi Indií a Pákistánem, který vypukl minulý měsíc kvůli terorismu a spornému území Kašmíru. Pokud však tuto schopnost má pouze jedna z nepřátelských zemí, může to vést k destabilizaci.

Vsadim se, že STAN to neshodí. I když by to bylo pro ně výhodné jako předvolební kampaň, hrát si na opozici. 

Hele ať raději tu vládu udrží a můžeme jí setřást celou s volbama.

 I když prezident už řekl, že nejmenuje vládu co bude chtít referendum o EU či NATO.

Vidláku, že ty jsi četl V úloze mouřenína? Je to čtivá kniha. On ten Eman Moravec nebyl hloupej, jak se od hrdiny co chtěl bojovat a byl u Beneše 1938 aby ho přesvědčil, skoro až svrhnul. Chtěl bojovat. Ale zlomilo ho to. Ještě do roku 1938 psal knihy proti Německu. A najednou V úloze mouřenína, kdy nás zradili spojenci. A vidí už možnost jen v Němcích. Je to sice hrozné, ale určitoul logiku to mělo. Dneska to má jedinou logiku: prachy a prachy a zase prachy. Pro ty nahoře... 

Teď jsem viděl, jak STAN se chlubí tím,že zdaní sladké nápoje. To už je vážně magořina. Jako soud ve Štrasburku a genderismus...

Podle mě zvolí někoho zevnitř a ne Šmuclerku: 

"Šmuclerová: Kluci z vyšších pater ČT nechtějí, aby jim tam přišel někdo něco říkat"

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/audio-podcast-ptam-se-ja-kdo-nahradi-soucka-smuclerova-propisuje-sve-plany-s-ct-278926

Ano, nechtějí si nechat od někoho poroučet kdo není z nich... čili... zase stanová revoluce? Ne, rada spíš zvolí poslušného troubu od pětikolky, maj v Radě ČT navrch

Né, že by mi nějak moc záleželo na politicích Spolu, ale jak se říká, hloupému napověz ... Pokud jsou pořád v klidu, tak ok, ale čas se blíží a oni to poznají. Teď se krásně odkopou.

Šušká se, že expremiér má mít jinou partnerku...

Ono se šu -( š ) - ká, že prý jinou šu - ká...  Možná chce mít jenom klid, už nechce být Janou bit. Ona, Jana toho hajzla, doma vždycky něčím majzla.

Věří tomu nemnozí, ale vyšetření Dozimetru již zjevně nehrozí. Už šest mrtvých má Dozimetr a co nato náš Pavel Petr?

Springsteena, který drsně sjel Trumpa...

Náš Pe-Pa, to je kus! Jen ten má správný vkus!

hlasování přežije! Demokracie je vždycky bita, když jde šmejdům o koryta.

On to nikdo nechce ani jako podložku pod horký hrnec :-)

Dnes odbočím na pole falzifikace historie  - o původu Ruska, tzv .Kyjevské Rusi a současném státním znaku Ukrajiny.

Západní historikové -ale i prozápadní ruští historikové a intelektuálové (včetně Putina!) uvádějí, že zakladatelem ruského státu je Wiking Rurik. Jedni tím zpochybňují schopnost slovanského národa (etnika) bez pomoci Západu vybudovat vyspělou společnost, druzí se tím lísají Západu ve snaze, aby je tento uznal za sobě rovné a přijal do jeho "civilizačně-kulturního" prostoru.

Jelikož mi není známo, že by Wikingové někde na Západě přispívali k vyššímu společenskému řádu a kultuře (snad na Islandu, kde nic nebylo) a spíše parasitovali na bohatsví krajin, které přepadali, přišlo mi divné, že zrovna v Rusku by oni byli nositeli a organizátory vyšší civilizace.

Uvádí se, že neptunův trojzubec byl znakem rodu Rurikovců, pravděpodobných zakladatelů tzv. Kyjevské Rusi -já ale NIKDE v historických dokumentech a  filmech  takovýto trojzubec neviděl, dokonce  ani ve vykopávkách se nic takového nenachází! Jak tedy mohl být rodovým znakem Rurikovců ze Skandinávie?!

Četl jsem ale, že Rurikovci jsou rodem Pobaltských Slovanů a onen "trojzubec" je vlastně lovící, střemhlav letící sokol, kterému se v té jejich řeči říkalo "rurik". Je směšné - ale pro ukrajinské magory typické - hlásit se k něčemu, co původně nemělo s Ukrajinou nic společného, nikdy mořeplaveckým národem nebyli - a ve znaku mají erb boha mořských vod Neptuna. 

V současné historiografii se samozřejmě o tom, že do Ruska přinesl civilizaci evropský vrah a zloděj, nepochybuje a jiné názory nejsou ve veřejném prostoru k nalezení - probléme je, že i v Rusku je mýtus o "Varjagovi" upřednostňován a vědecké práce skutečně vlasteneckých vědců jsou potlačovány.

Takže jsem to zkusil jinak (Nazdar, Divísku!):

Nález AI:

"Pojmy „Vikingové“ a „Neptunův trojzubec“ označují dvě různé věci: Vikingové jsou historickou skupinou mořeplavců a objevitelů ze Skandinávie, zatímco Neptunův trojzubec je symbolem římského boha moře Neptuna. Mezi těmito dvěma pojmy neexistuje žádná přímá souvislost. Trojzubec je často spojován s mocí, kontrolou a nadvládou nad moři. 
Neexistují žádné důkazy o tom, že by Vikingové používali trojzubec jako symbol nebo zbraň. Vikingové měli své vlastní lodě, zbraně a symboly spojené s jejich kulturou a vírou. "

A nahoře je erb Rurikovce s azbukou...

K dnešnímu tématu pouze tolik, že to Vidlák odésákům napsal dobře, nelze předpokládat, že by se podle toho řídili: to by jinak nebyli v ODS.
 

od Alenky - kouzelnice? Alenka je přece tetovaná i pošahaná. A ač, v selfie vidí svoje šance, já už ji nechci na finance.

Tak jsem se včera konečně dozvěděl, jaká byla Jiřikovského motivace daru. Kárim Titz nám to vysvětlil a já doteď nejsem schopen zaklapnout čelist a tupě zírám.

"Tím, že byla otevřena peněženka a Jiřikovský mohl směnit bitkoiny, vznikla mu daňová povinnost, tak aby si ji snížil, daroval miliardu na dobročinné účely, a odečetl si ji od daňového základu!!!"

Stanjura je pro ODS, něčím jako pro Rusy Stalingrad. Až do posledního odéesáka se o něj budou prát.

že rytíři v Blaníku jsou Čechům na hovno. Ale proč má Česko tolik generálů, to je mi záhadno.

Váš učitel matematiky, byl zřejmě strašný nemluva.

jaderné palivo od Westinghouse, tak abych si došel pro jodové tablety

Před pár dny jsem se ptal, jestli někdo neví, kde tankovala izraelská letadla, protože na tam a zátky nemají kapacity. Tady by mohla být odpověď:

Článek od: Florian Warweg
"V posledních dnech se na sociálních sítích i v zahraničních médiích objevily četné zprávy o tom, že německý tankovací letoun Airbus A400M Atlas byl 14. června v akci během vlny izraelských útoků na íránská jaderná zařízení, vojenské pozice a vysoce postavené vojenské pracovníky a vědce. Tuto verzi podporuje i skutečnost, že v dané době byl signál transpondéru tohoto letadla letectva s registrační značkou 54+43 zachycen na stanici Flightradar24 v jordánském vzdušném prostoru."

Ale pouze chvíli, neboť vzápětí byl vypnut.