Když jsem se podíval na záznam ze sobotní demonstrace, tak mě začaly napadat samé jízlivé poznámky, které si kluci, co to organizovali, vlastně nezaslouží. Z každé události je ale zapotřebí vyvodit poučení, protože to je jediný způsob, aby i chyba k něčemu byla. Snad mi to Jirka Havel odpustí, ale je zapotřebí to probrat...
Začneme od začátku.
Můj čtvrteční článek o vrchním lampasákovi, který nás začíná připravovat na válku velkého rozsahu za nadšené asistence četařky Babinčákové, docela slušně zarezonoval. Měl zhruba trojnásobnou čtenost, trojnásobný počet komentářů i lajků, zkopírovalo si ho i mnohem víc lidí, úryvky z něj se objevily v mnoha jiných textech a už včera večer se mi vrátil jako řetězový mail. Ještě je brzy to hodnotit, ale zřejmě to bude prozatím článek s rekordním dosahem.
Tak přesně tento nápis je nad branou do Dantova pekla. A přesně tohle mě napadlo, když jsem se dneska dozvěděl, kdo z kandidátů byl připuštěn k prezidentským volbám… Hele, já nechci být sýček, ale musíme se nad sebou všichni vážně zamyslet. Tak vážně, že posouvám téma vládních příprav na válku velkého rozsahu o jeden den a budu hořce hodnotit, co se vlastně stalo.
Nejprve shrnu situaci:
Můj dnešní článek je vlastně pro Andreje Babiše. Nemusel bych ho vůbec dávat ven, mohl jsem mu něco podobného poslat mailem. Ale kdo ví, jaká sekretářka mu to tam předžvejkává a ke komu se to dostane. Zdvořilou odpověď nepotřebuju. Takže to zkusíme takto. Třeba Vidláka čte někdo, na koho Andrej dá a přetlumočí mu to líp, než stranický aparát.
Náš nový náčelník generálního štábu Karel Řehka se stihl velmi rychle proslavit. Zajisté jste zaregistrovali, jak vysvětloval národu, že se naše armáda musí připravovat na velkou válku, jak je třeba se připravit na dobrovolně povinné mobilizace a pořádně se vyzbrojit, protože bude hůř. Vedle něj stáli další protagonisté naší vládní pětikolky a tvářili se tak bojovně a odhodlaně, že mi z toho začalo být opravdu úzko. Tón našeho generála nenechal nikoho na pochybách, proti komu se tyto přípravy budou konat…
Máme nejvyšší čas zhodnotit současnou situaci v zemědělství, protože nám jaksi přichází zima a až do jara se na velkých širých rodných lánech už nic neodehraje. Zemědělská sezóna skončila, ozimy jsou v zemi, sklizeň je pod střechou. Do konce roku už se bude jen pobíhat s lejstry, smlouvami a nabídkami. Většina obilí sice zůstane ležet v silech, ale několikrát změní majitele. Pojďme si tedy říci, jak to dopadlo a co nám to přinese.
Vážení diskutéři zde na Kydech, věnujte prosím pozornost tomuto textu.
Z pohledu středostavovského Rusa – litterate.cz
O víkendu přijel na návštěvu můj (čtenářům již známý) kamarád, který má manželku z Ruska a dlouhá léta střídavě pobýval v Permu a v Praze. Nevídáme se příliš často, protože je ještě vytíženější než já, ale když přijede, zpravidla to stojí za to. Tentokrát jsem se na něj obzvlášť těšil, protože je pro mě přímým zprostředkovatelem toho, jak přemýšlejí středostavovští Rusové, ke kterým má blízko.
Je to evrgrýn mých textů v posledních dnech a týdnech… Nátlakové akce. Aby se nedemonstrovalo naprázdno a abychom dokola jen nedávali to úplně nejposlednější z posledních ultimát, že už konečně něco uděláme, ale nikdy neuděláme nic. Sametová past – protesty musejí být nenásilné, jinak ztratí legitimitu, ale to znamená, že i malá zavřená branka v drátěném plotě znamená konečnou. Jak protestovat, aby nám to dodalo odvahu k nátlakovým akcím? Jak to udělat, aby protesty sílily, aby aby měly smysl, aby to někam vedlo a aby lidé začali věřit, že organizátoři vědí, co dělají?
