Tak jsme se dozvěděli od poslance ANO, Pavla Růžičky, že generální štáb patrně zadal úkol Velitelství informačních a kybernetických sil, aby zjistili všechny hejtry na Karla Řehku a jeho slavný spolek Nemesis, který dodává na Ukrajinu drony a využívá k tomu armádu České republiky, aniž by o tom věděla Poslanecká sněmovna. Pavel Růžička je ten stejný, kterému podle jeho vlastních slov Řehka vyhrožoval, že „mu rozkope držku.“

Chcete-li se podívat v jakém stavu jsou majnstrýmová mééédia, podívejte se na dokument „Reportáž psaná na benzínce“, o tom, jak se Ivana Svobodová potkala s Vidlákem. Dokument odvysílala Česká televize. Ačkoliv je dokument natočen vzorně prorežimně a tak libtardsky, jak to jen jde, ukazuje přesně to, co už tři roky píšu a ani přední liberální novinářka toho nejliberálnějšího ze všech liberálních plátků, který je řízen nejliberálnějším Erikem Taberym, to nedokáže zakrýt.

Přátelé…, že se majnstrým pustil už i do Jakuba Vágnera, za to, že si dovolil pochybovat o užitečnosti migrace a posteskl si, že se tak nějak vytrácí naše vlastní kořeny i hodnoty, to už víte. Zřejmě také víte, že už o něm i napsali, že je horší než Okamura. Ale on není v poslední době jediný případ. Mediální hon na jakoukoliv odchylku od jediné schválené pravdy prostě nabývá na intenzitě. Svoboda si posypal hlavu popelem a stejně musel s Černochovou na Libavou… jsem dost zvědavý, jak to ustojí rybář Vágner… Nežádoucí začíná být Vojta Dyk i Jiří Strach.

Jak je to dlouho, co přišli s tím grýndýlem? Je to déle, než si myslíme, protože právě kvůli dnešku kdysi Václav Klaus napsal svojí „kontroverzní“ knížku o modré a nikoliv zelené planetě. Tenkrát ještě nebyla klimatická změna, ale jmenovalo se to globální oteplování. A už tenkrát šlo především o CO2 v atmosféře, které za všechno mohlo. A už tenkrát Klaus věděl, že tahle agenda bude průser. Jestli někdy budu mít možnost s ním udělat rozhovor, tak přesně na tohle se ho zeptám. Jestli tenkrát, když psal svojí knihu, tušil, až kam to celé zajde.

Dnes budu pokračovat v tom, co jsem načal včera. Propadem voličských preferencí vládních stran. Včera jsem se na celou věci díval z pohledu Blyštivého Péti a jeho skvadry a tvrdil jsem, že začnou dělat stále větší chyby, neb příliš jasně ukázali celému národu, že jsou blbci. Preference pětikolky budou dále klesat, jejich snahy zachránit situaci budou stále křečovitější a jejich voliči budou odcházet především k Andreji Babišovi, protože se rozhodl být hentou systémovou opozicí.

Včera se prý konalo hento celoevropské řešení ohledně ukrajinského obilí, u kterého se zatím předpokládá, že bude moci bezcelně do EU až někdy do poloviny příštího roku. Ministr zemědělství Nekula si od jednání slibuje především alibi. A protože v EU zpravidla podělají na co sáhnou, tak bych čekal, že výsledek bude ještě horší než jsme doufali. Já bych je tam nepodceňoval, určitě vymyslí něco, co by normálnímu kapitalistovi ani socialistovi vůbec nenaskočilo. Řešení bude sice drahé, ale zato neúčinné.

Ve svém včerejším článku jsem se ptal, jestli máme pravdu. Jestli se skutečně děje to, co popisujeme. Jestli opravdu sledujeme sestupnou spirálu a slepou uličku Západu. Jestli se západní režim skutečně dopracoval do stavu, kdy je jakákoliv korekce nemožná, protože není možné mluvit otevřeně, není možné navrhovat jiná řešení, není přípustná žádná alternativa a ani diskuse nad alternativou. Ptal jsem se, jestli je vůbec možné přinášet ještě jiné recepty na současnou situaci, než jen více víry, že je vše v pořádku.