Gerd v předchozím článku vznesl dotaz, co nejlépe chovat jako záhumenkář. Myslím, že to stojí za obšírnější odpověd:
Když už jsem věnoval tolik času kydama o hnoji, hnojivech a rostlinné výrobě, pojďme si ještě krátce říci něco o výrobě živočišné. A protože sám chovám slepice a prasata, zaměřím se především právě na tento aspekt. Krávy si necháme na jindy.
Tímto chci vyhovět čtenáři Hexenfógelovi (já vím, že se píše jinak, ale nemohu si pomoci, vždycky když vidím jeho nick, napadne mě tento čarodějnický pták. Prosím ať se na mě nezlobí a přijme tuto moji libůstku v dobrém...) a napsat pojednání o tom, jak se to dělá se zeleninou (a trochu i s ovocem)
Náš seriál o hnojení zakončíme dnes mým osobním soukromým názorem, jak to dělat správně. Podotýkám, je to jen můj názor podložený pouze vypozorovanou zkušeností, pokecem s lidmi, co je zemědělství živí a také velkým byznysem, který dává výplatu mně. Zároveň jsem leckteré informace v zájmu srozumitelsti musel poněkud zkrátit a zjednodušit. Určitě najdete mnoho alternativních názorů, které celou problematiku uvidí jinak, určitě na toto téma existují skripta i vědecké publikace a pokud to někoho zajímá podrobněji, snadno si zjistí lepší informace než z tohoto blogu.
Dlužím ještě vysvětlení, proč je to v jiných zemích třeba jinak. Zkusíme to tedy probrat i po této stránce.
Je tomu něco přes pět let, co jsem opustil rodnou západočeskou hroudu a vydal se na jižní Moravu. Pocházím z uhelného kraje, nejbližší obdělávané pole bylo čtyřicet kilometrů daleko a o zemědělství jsem věděl jen to co mě naučili v přírodopise na základce. Najednou jsem se stal sedlákem a začal pracovat pro zemědělský sektor. Nastoupil jsem jako technik přes obilná sila, ačkoliv jsem předtím viděl silo jenom z rychlíku. Začal jsem obdělávat grunt, chovat zvířectvo a učil jsem se, jak se to s tím uskladněním obilí vlastně dělá.
