Několik ošklivých paralel

- a nyní jsme se dostali do vedení v přijímání dalších

Ukrajinci už se nám otevřeně vysmívají: Stanjurovo ukrajinské ministerstvo financí pere peníze z drog a dětské prostituce a v dubnu jsme se suverénně dostali na první místo v přijímání Ukrajinců. Oficiálních.

(Doplnění: Na ČESKÉM ministerstvu financí visí ukrajinská vlajka!)

Takže oficiálně za dva roky Česká republika - 370 600, uvádí data z Ukrajiny. LEGÁLNÍ, s podpisem Fialy a Rakušana. A co víc?

V dubnu jsme se dostali na první místo v přijímání dalších LEGÁLNÍCH Ukrajinců Když se nepodařilo navýšit bezdomovce (bez národní příslušnosti dle programu pro mládež "Erasmus+, kde se narodilo milion dětí) jdeme na to od lesa: pokud zde bude porodnost nulová a vymění se za Ukrajince, Češi přestanou být odbojní a českou vlajku mohou zahodit.

A nyní vyšla data z dubna: je to otřesné, a to ještě máme zvýšit rychlost, dozvídáme se od České vlády!

DOČASNÁ OCHRANA JAKO DOČASNÝ VSTUP VOJSK VARŠAVSKÉ SMLOUVY V ROCE 1968

Česká republika: +5 545 osob (+1,5%);

Německo: +4 465 lidí (+0,4%).

Schází velký nárůst Ukrajinců ve Švédsku, ale tam je to tím, že zápisy nebyly a v dubnu byl uveden součet. Takže na prvním místě je Česká republika!

Zatímco odjinud Ukrajinci odešli:

Lotyšsko: -18 260 (-37,0%);

Polsko: -10 195 (-1,0%);

Francie: -670 (-1,2%).

A jaká jsou data počtu obyvatel?

Počet obyvatel Česka se během prvního čtvrtletí snížil o 32,6 tisíce na necelých 10,88 milionu. Pokles způsobila jak převaha zemřelých nad živě narozenými (o 12,6 tisíce), tak záporná bilance zahraničního stěhování (−20,1 tisíce). Počet zemřelých (30,6 tisíce) meziročně mírně vzrostl. 

Petr Pokorný skrytapravda.cz

Transparentnost a pseudonymita: Bitcoin není zcela anonymní

Jednou ze základních vlastností Bitcoinu, která jej odlišuje od tradičních finančních systémů, je naprostá transparentnost všech transakcí. Veškerý pohyb bitcoinů je trvale zaznamenán v tzv. blockchainu, veřejně dostupné digitální účetní knize, která je sdílená mezi tisíci uzlů po celém světě. Každá transakce je v této databázi nezměnitelně uchována a propojena s předchozími i následujícími převody. Díky tomu lze zpětně kdykoli přesně rekonstruovat, jak se konkrétní bitcoiny pohybovaly napříč adresami – kdo je přijal, kdy a odkud byly odeslány a jaký byl objem transakce.

Tato vlastnost dělá z Bitcoinu měnu s bezprecedentní sledovatelností. Zatímco v tradičním bankovnictví jsou účty a platby většinou chráněny smluvním nebo zákonným bankovním tajemstvím, v síti Bitcoin má kdokoli na světě přístup ke všem transakcím od počátku její existence. Existují nástroje (tzv. blockchain explorery), které umožňují procházet historii každé adresy, sledovat její zůstatek a všechny odchozí či příchozí platby. Blockchain tak funguje jako trvale otevřená účetní kniha, do níž nelze zpětně zasahovat ani mazat.

Ačkoliv je tento systém velmi transparentní, není zároveň zcela anonymní. Bitcoin využívá pseudonymní model: místo skutečných jmen pracuje s adresami – dlouhými alfanumerickými řetězci, které slouží jako identifikátory uživatelů. Při běžném použití není automaticky zřejmé, komu konkrétní adresa patří. Nicméně jakmile je nějaká bitcoinová adresa spojena s reálnou identitou – například prostřednictvím registrace na burze, která vyžaduje ověření totožnosti, nebo pokud uživatel adresu zveřejní (např. při žádosti o dar), celá transakční historie této adresy se stává dohledatelnou a viditelnou.

To může mít závažné důsledky. Pokud dojde k deanonymizaci (tedy propojení adresy s konkrétní osobou), lze snadno zjistit, kolik bitcoinů daný uživatel vlastní, komu kdy platil, od koho přijímal prostředky a jak se jeho majetek v čase vyvíjel. Ztráta pseudonymity je tedy ztrátou soukromí v plném rozsahu. Z toho důvodu řada pokročilých uživatelů používá různé metody pro zvyšování soukromí – např. pravidelné vytváření nových adres, tzv. coin mixing služby, nebo přechod na kryptoměny zaměřené na anonymitu (např. Monero či Zcash).

Bitcoin tedy není anonymní měna – jak se někdy mylně uvádí – ale měna s vysokou mírou transparentnosti, která poskytuje pouze relativní anonymitu, dokud není narušena. Tato vlastnost má své výhody i nevýhody. Na jedné straně umožňuje budovat důvěru ve fungování systému (vše je ověřitelné), na straně druhé představuje riziko pro uživatele, kteří očekávají naprostou diskrétnost.

Bitcoin jako investice: deflace, růst a systémová daň v podobě těžby

Bitcoin je navržen jako měna s omezenou nabídkou – maximálně bude vytvořeno 21 milionů BTC. Tento pevný strop je zakódován v samotném protokolu a není možné jej bez zásadních změn překročit. Omezené množství bitcoinů má zamezit inflačnímu znehodnocování měny, které je běžné u tradičních fiat měn, jejichž objem mohou centrální banky prakticky neomezeně rozšiřovat tisknutím dalších peněz. Naopak, bitcoin je koncipován jako deflační měna, jejíž hodnota by měla s časem růst – za předpokladu, že poptávka po něm poroste nebo alespoň zůstane stabilní.

Právě tento prorůstový charakter udělal z Bitcoinu lákavý investiční nástroj. Mnozí investoři do něj nevstupují kvůli jeho využití jako prostředku směny, ale s vírou, že jeho cena časem poroste a přinese zisk. Tím se však Bitcoin částečně vzdaluje původní myšlence „digitálních peněz pro každodenní použití“ a stává se spekulativním aktivem, které je často přirovnáváno ke zlatu – nebo naopak kritizováno jako forma novodobého Ponziho schématu.

Tato kritika vychází z faktu, že zhodnocování bitcoinu v čase vyžaduje neustálý příchod nových uživatelů či investorů. Pokud poptávka stagnuje nebo klesá, ztrácí i cena. V tomto smyslu může systém připomínat „letadlo“, v němž první investoři vydělávají díky těm, kteří přicházejí později. Rozdíl oproti klasickému Ponziho schématu však spočívá v tom, že Bitcoin nepřerozděluje prostředky účastníků, ale funguje jako otevřený, decentralizovaný systém bez centrální autority.

Dále je třeba zohlednit energetickou náročnost provozu sítě, především těžby nových bloků. Aby byl systém zabezpečen a transakce byly ověřeny, musejí těžaři řešit výpočetně náročné úlohy. To vyžaduje značné množství elektřiny a odpovídající hardware, což představuje trvalé náklady, které celý systém zatěžují. Jinými slovy, Bitcoin má vnitřní provozní režii, která se promítá do ceny a motivuje těžaře k prodeji části odměn, čímž se vytváří tlak na trh. Tuto „daň“ nesou uživatelé systému nepřímo – v podobě transakčních poplatků a potenciálního odlivu hodnoty k těžařům.

Bitcoin tedy není bezriziková nebo dokonale neutrální měna – je to systém s vestavěnou deflací, decentralizovanou distribucí a vysokými provozními náklady, který se v praxi stal spíše investičním aktivem než běžným platebním prostředkem. Jeho úspěch závisí na důvěře, trvalé adopci a ochotě trhu tolerovat tyto charakteristiky.

Volatilita bitcoinu: mezi bublinami a stabilizací důvěry

Jedním z nejvýraznějších rysů bitcoinu je jeho extrémní cenová volatilita. Od svého vzniku v roce 2009 prošel Bitcoin několika prudkými růsty a následnými kolapsy, které jsou běžně označovány jako cenové bubliny. V těchto obdobích se jeho hodnota během měsíců či týdnů násobně zvýšila, jen aby následně strmě poklesla o desítky procent, když trh reagoval na zprávy o regulacích, bezpečnostních problémech, nebo podlehl panice.

Tato dynamika často odhalovala nízkou důvěru mnoha držitelů – při prvním signálu nejistoty se spouštěl panický výprodej, což zintenzivňovalo pokles ceny. Přesto je důležité si všimnout, že každé nové cenové maximum bylo historicky vyšší než to předchozí, což může naznačovat dlouhodobý trend růstu hodnoty a postupné zrání trhu.

V posledních letech se objevují signály, že volatilita mírně klesá, a to díky několika faktorům:

• Rozšíření institucionálních investorů, jako jsou fondy, veřejně obchodované firmy nebo ETF, kteří drží bitcoiny dlouhodobě a stabilizují poptávku.

• Lepší infrastruktura, včetně likvidnějších burz, derivátových trhů a nástrojů pro řízení rizika (např. opce, futures).

• Sofistikovanější držitelé, kteří lépe rozumí povaze trhu a nereagují impulzivně na každou negativní zprávu.

• Stále se rozvíjející ekosystém, který umožňuje reálné využití BTC mimo spekulace – jako rezerva hodnoty, kolaterál (je běžné zastavovat bitcoiny jako záruku pro půjčku v jiné měně), nebo platební prostředek v některých oblastech.

Ačkoliv bitcoin zůstává volatilní ve srovnání s tradičními měnami či zlatem, jeho cenová dynamika se začíná podobat chování jiných rizikových aktiv – například technologických akcií. Pokud se bude důvěra nadále prohlubovat, lze očekávat další zklidňování výkyvů a posun směrem ke stabilnějšímu uchovateli hodnoty.

Kam směřuje Bitcoin? Možné scénáře budoucnosti

Budoucnost Bitcoinu zůstává otevřená – a právě to je zdrojem jak jeho fascinace, tak nejistoty. Na jedné straně sílí argumenty, že se Bitcoin stane digitálním zlatem: dlouhodobým uchovatelem hodnoty, který nebude sloužit k běžnému placení, ale k ochraně kapitálu před inflací, nestabilními měnami či státním znehodnocováním. V tomto scénáři by mohl být hojně využíván v zemích s měnovými krizemi (např. Argentina, Libanon), zatímco v rozvinutých ekonomikách bude sloužit jako „pojistka proti systému“.

Jiný vývoj počítá s tím, že Bitcoin nebude s to zvládnout konkurenci rychlejších, efektivnějších a ekologičtějších kryptoměn (např. proof-of-stake jako Ethereum). V tom případě by zůstal spíše historickým fenoménem, technickým předchůdcem a sběratelským artefaktem – ale ztratil by roli v reálné ekonomice.

Střední scénář pak připouští, že Bitcoin si najde úzké, ale stabilní místo v globálním systému: jako nástroj mezinárodního převodu kapitálu mimo bankovní sektor, nebo jako základní vrstva decentralizovaného finančního systému (DeFi). Instituce jako BlackRock, Fidelity či americké ETF už ukazují, že Bitcoin začíná být „normalizován“ a vstupuje na kapitálové trhy, což by mohlo výrazně omezit jeho volatilitu – ale zároveň snížit jeho radikální a osvobozující charakter.Bitcoin tedy není jen technologie – je to živý experiment, v němž se střetávají idealismus, spekulace, moc, etika i inovace. Budoucnost Bitcoinu nebude výsledkem technické specifikace, ale společenské volby: co vlastně chceme, aby peníze znamenaly?

Odkaz na 4. díl:      https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/pepo-sorry-jako#comment-2180372

Advokát a předseda strany PRO Jindřich Rajchl míní, že po „bitcoinovém šach matu“ už je na řadě pouze demise celé vlády a zahájení trestního stíhání všech odpovědných osob. Také se rozčílil nad záměrem vlády poslat miliardy na ukrajinské startupy.

„Nejnovější odhalení v bitcoinové kauze spočívající ve zjištění, že se Blažkův náměstek Radomír Daňhel byl osobně dotázat u šéfa FAÚ Jiřího Hylmara, zda by FAÚ považoval bitcoiny z Jiříkovského peněženky za výnos z trestné činnosti, a zda by je tedy zmrazil a podal ve věci trestní oznámení, je definitivním a nezvratným důkazem o tom, že Daňhel, Blažek i Stanjura věděli o tom, že se dopouštějí legalizace výnosů z trestné činnosti. 3 dny po této schůzce se někdo pokusil směnit 50 bitcoinů (cca 100 milionů Kč) Jiřikovského peněženky. FAÚ okamžitě tyto prostředky zajistil a podal ve věci trestní oznámení k NCOZ pro podezření ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestně činnosti. Teď už není co dále řešit.

Zbývají už jen dva kroky, jež musí být nyní učiněny:

1) demise celé Fialovy vlády

2) zahájení trestního stíhání všech odpovědných osob

Cokoli jiného by znamenalo, že Česká republika již není demokratickým právním státem, nýbrž mafiánskou fialovou autokracií,“ napsal k probíhajícímu bitcoinovému skandálu Rajchl, který se později ještě vyjádřil k rozhodnutí vlády investovat miliardy na startupy na Ukrajině.

„Ukrajinská protektorátní vláda Petra Fialy opět nezklamala. Rozhodla se totiž investovat 12 milionů EUR (cca 300 milionů Kč) do ukrajinských startupů. Peníze tam vloží naše Ministerstvo průmyslu a obchodu.

V době, kdy v naší zemi zaniká nejvíce firem v historii a kdy se řada podnikatelů ocitá na hranici bankrotu, nám znovu pětikoliční vláda vyslala jasný signál, že Češi a Moravané ji vůbec nezajímají a že její hlavní prioritou je Ukrajina.

Vyjádření náměstka MPO Jana Kavalírka (TOP 09) je dokonalou ilustrací této nebetyčné arogance vůči našim občanům: Česká republika je připravena poskytnout maximální podporu ukrajinským inovativním firmám v jejich dalším rozvoji. Součástí této podpory je také nově spuštěný Fond fondů Ukrajina, v němž Ministerstvo průmyslu a obchodu alokovalo 12 milionů EUR na investice do ukrajinských startupů a nabízí příležitosti spolupráce také pro ukrajinské venture kapitálové fondy.

Nebylo by už konečně na čase "maximálně podpořit" české inovativní firmy, pane náměstku? Třeba v oblasti Opavska, Bruntálska, Krnovska či Jesenicka, kde by vznik nových firem výrazně pomohl lidem se vypořádat s následky ničivé povodně? Ale na ty jste se vlastně vykašlali už jednou, takže čekat, že byste jim nyní chtěli pomoct, je ode mě dost naivní.

Tak si to svoje Sláva Ukrajině ještě do voleb párkrát zakřičte. Máte na to čas do 4.října. Pak tady konečně bude vláda, která už nebude financovat ukrajinskou korupci, nýbrž podporovat české a moravské regiony. A to zejména ty, které to potřebují nejvíce,“ okomentoval rozhodnutí české vlády na síti facebook advokát a předseda strany PRO Jindřich Rajchl.

dan, prvnizpravy.cz, repro: xtv

pak - jak prorokuje Vidlák - to dopadne špatně. Nejen pro jednu stranu, dovoluji si podotknout.

Izraelský ministr pro kulturní dědictví Amichai Eliyahu, člen krajně pravicové strany Otzma Yehudit, opět šokoval mezinárodní společenství svými výroky pronesenými na ultranacionalistické konferenci mládeže 12. června 2025.

V plamenném projevu vyzval své příznivce, aby si nárokovali svrchovanost Izraele nejen nad Západním břehem Jordánu a Gazou, ale také nad Sýrií a Libanonem, a zároveň urazil zbytek lidstva, když je označil za „góje“ - hanlivý výraz, který se v určitých náboženských kruzích často používá pro označení nežidů.

"Chcete suverenitu, tak ji vykřičte! Chceme Západní břeh, chceme Sýrii, chceme Libanon, chceme Gazu. Kdo chce zvítězit, musí být spojen s našimi předky. Pokud se vnímáte jako malí, pak jste gójové!".

Zdroj: https://lemediaen442.fr/le-ministre-israelien-amihai-eliyahu...

nemyslíte si, že svět bude bez arabkého jaderného arzenálu bezpečnější? Já se děsím na okamžik, kdy se Islámskému státu dostane do pazoury jaderná zbraň.

některé záběry z Tel Avivu mi připomínají fotky ze zničené Gazy.

Ta ultrapravicová, extremistická a nacistická vláda v Izraeli přinese jen obrovskou nenávist vůči všemu židovskému bez rozdílu. Odpůrci takové politiky vlády byli jen málo slyšet nebo vůbec. Mnozí jinak mírumilovní bohužel i naskočili na vlnu odplaty a nenávisti. To se týká i Židů u nás. Násilí samozřejmě plodí jen další opačnou nenávist a násilí.

Proto já mám od počátku značné pochybnosti o skutečných scénáristech útoku Hamásu ze 7.října 23. To prapodivné selhání bezpečnostních složek, tajných služeb Izraele, konání toho festivalu právě u hranic, výpovědi izraelských pilotů vrtulníků o rozkazu střelby na vše živé bez rozdílu, na extrémní potřebě Metanchuje zakrýt své megakorupční skandály a vyhnout se budoucímu uvěznění, financování Hamásu izraelským Mossadem přes Katar v minulosti, potřebu poukazovat na Hamás jako na čiré zlo, s kterým nemá smysl vyjednávat a další indicie.

A  ještě jedna zajímavost, která se objevila nedlouho po útoku a brzy zapadla. Izraelské noviny Haaretz uvedly, že pár dní před útokem došlo ke značným pohybům akcií izraelských firem na burze v Izraeli a New Yorku.

Nezbývá než popřát Izraelcům, aby se co nejdříve zbavili krvavého vedení země. To platí určitě i pro  Židy nejen v Izraeli. To platí už dlouho i pro Ukrajinu. To platí i pro nás. 

Západní země se snaží vyděsit své obyvatelstvo imaginární hrozbou, která údajně přichází z Ruska, aby byla "populace držena na uzdě,“ řekl Errol Musk.

@neCT24

 Izraelský ministr Amihai Eliyahu: "Chceme Sýrii, Libanon a Gazu".    Odkaz na článek   za serveru   zvedavec.info  a odkaz na původní zdroj zde

Kouk jsem na mapy a bylo mi jasné, že žádné dnešní letadlo nedoletí z Izraele do Iránu a zpět, obzvláště ne napěchované bombami a raketami  a spěchajícími nad cíl.

Ví to někdo?

když v r.1933 Světový židovský kongres vyhlásil Německu válku a začal prosazovat hospodářské sankce, tak se z několika milionu židů v Německu stala nepřátelská pátá kolona. Tak se jí Němci snažili vysídlit, ale všechny státy je odmítaly (hlavně ty, co neměli miliardy). Nikde je nechtěli a asi věděli proč. No a tak šli do pracovních táborů. To samé udělali Američané po Pearl Harbor, nebo Australané se vším, co mělo šikmé oči. Takže evropští chazaři dostali záhul a židé v USA tomu říkali Ořezávání suchých větví a klidně je obětovali. Ale, jak jsem napsal, je to můj názor, který nikomu necpu.