Fejsbůk, Konvička a rezonance

Můj počítačově zdatný bratr Master, který má na svědomí architekturu tohoto blogu, kromě běžné údržby i sleduje internetový prostor kolem Kydů. Sleduje blogovou statistiku, četnost sdílení článků na sociálních sítích a vůbec má spolu se mnou radost, že Vidlákovy kydy svojí čteností zvolna, ale vytrvale rostou. Tu a tam mi zavolá, když se na Kydech stane něco zajímavého, co by mě mohlo naštvat a nebo potěšit. Včera jsme měli jeden takový rozhovor.

O co šlo: 

Před nedávnem jsem napsal článek "Prohra všemi variantami". Zmínil jsem se v něm o tom, že demonstranti na Václaváku v podstatě nemohou vyhrát, protože jejich prostest, i kdyby nakrásně vedl k pádu Andreje Babiše, nebude znamenat nic z toho, za co demonstrují. Moc si vezme Zeman, Babiš klidně může vyhrát další volby, ale každopádně to bude prezident, který si to uspořádá, jak bude chtít a nikdo neví, koho takové mocenské vakuum vynese k moci. 

Upřímně... ten článek byl z mého hlediska dost slabý. Psal jsem ho v rychlosti - mám před žněmi a kupu práce na zahrádce i dvorku, k tomu pomáhám opravovat dům kamarádovi, moje sviňka je nejspíš březí, krmníci se dožadují péče, je třeba s dětmi dopilovat písemné práce a domácí úkoly a vůbec... mám toho teď tolik, že je to z mého hlediska na Kydech na první pohled vidět. Prostě nemá dost času si všechno v hlavě přežvýkat, píšu v rychlosti a často na základě jediné a většinou dost slabé myšlenky, kterou jsem navíc stejně někde už četl či slyšel. 

Článek o prohře Milionu chvilek všemi variantami jsem napsal během dvaceti minut, během kterých jsem učil dceru akordy na kytaru a syna jsem peskoval, že si na školním výletě půjčil od spolužáka stovku. Rychlovka... 

Kupodivu, právě tento článek zarezonoval dušemi českého národa a byl hojně sdílen na sociálních sítích. I v této chvíli čte můj blog několik čtenářů, kteří se ke mně dostali právě díky sdílení tohoto článku. (Tímto je chci poprosit, pokud by proti tomu nic neměli, aby se ozvali v komentářích). 

Článek byl citován a sdílen tak hojně, že slušně zahýbal statistikami a to upoutalo Masterovu pozornost. Na Fejsbůku se odkazy na tento článek objevily mnohokrát, lajkovaly se a sdílely dál. Byl to slušný statistický nárůst, tedy až do chvíle, kdy tento článek sdílel Martin Konvička. Myslím, že nikomu tady nemusím vysvětlovat, kdo to je. 

Pochybuju, že by si sám tento článek přečetl, nebo že by sám byl pravidelným čtenářem tohoto blogu, ale ve chvíli, kdy ho začal na fejsbůku sdílet, ak přišla ke slovu ona pověstná fejsbůková umělá inteligence a najednou bylo utrum. Před Konvičkou fejsbůk tento článek leckomu sám nabízel, ale stačil jeden "Islamofob" a program rozpoznal, jak je můj článek nebezpečný chudákovi průměrnému uživateli, jelikož by ho mohl indoktrinovat, vnutit mu proruský pohled na svět  a vůbec... demokracii si rozvracet nedáme - a hned to ukončil. 

Statistika se pak velmi rychle vrátila do běžných kolejí, protože z těch několika set lidí, co se podívali, z toho jich 90% nadále nepokračovalo a vrátilo se do svých sociálních bublin. Jen pár procent z nich si přečetlo i něco dalšího a někteří už zůstali. Fejsbůková trolí inteligence zasáhla včas a škody tak budou minimální. Vidění světa Marka Zuckerberga ještě chvíli zůstane neotřeseno a na Googlu, pokud zadáte anglicky heslo "normální bílá rodina", pořád vám tam budou skákat obrázky šťastné bílé maminky, černošského otce a roztomilého čokoládového dítěte. 

Pro mě plyne z celého příběhu následující poučení: 

1. Ať píšeš co píšeš, ať jsi unavený, bez nálady, bez nápadů i espritu, nikdy nevíš, co zarezonuje sociálními sítěmi. I když je to sepsané na koleni a narychlo. To samé ovšem platí i pro Mikuláše Mináře... někdy to prostě zarezonuje i když vlastně není důvod. 

2. Umělá inteligence je popřád ještě pěkně blbá. Nepozná, co člověk píše, zatím tak s bídou pozná, kdo to sdílel a rozhoduje se podle toho. Můžete psát stokrát pravdu nebo stokrát lhát, záleží jen na tom, kdo vám to lajkuje. Pokud by Konvička sdílel nějaký text od Komenského, nejspíš by mu to fejsbůk také utnul. 

3.  Vítejte vy noví čtenáři, pokud se Vám tady bude líbit, budu rád.