V tomto týdnu se objevila jedna malá bezvýznamná zpráva, která rychle zapadla a vzbudila pozdvižení jen mezi dezoláty. Armáda spálila kalendáře se svými armádními sportovci, protože si ti šmejdi dovolili se pomalovat symbolem míru. Toto neverbální sdělení vzbudilo odpor v nejvyšších armádních kruzích, protože když Řehka šturmuje do atomové války, nebudou mu jeho podřízení podkopávat vítěznou propagandu nějakým chcimírováním a hotové kalendáře (prý deset tisíc kusů) byly spáleny.

Představte si, že je únor roku 2022 a Zelenský sedí někde ve svém prezidentském křesle a má před sebou na stole rozkaz k zesílení ostřelování Doněcku. Máme týden do začátku války. Maria Zacharovová se v ruské televizi směje předpovědím západních médií, kdy že začne ruský útok, kolem hranic Ukrajiny se pohybují statisíce ruských vojáků. Zelenský se rozhoduje… Má za sebou spousty setkání s Američany, kteří mu slibují nehynoucí podporu „tak dlouho, jak bude zapotřebí.“ V Polsku jsou už nahromaděné první vojenské dodávky pro případ války.

Když mě v listopadu navštívila Ivana Svobodová z Respektu, vedli jsme naprosto mimoběžný rozhovor. Já mluvil o mediálních manipulacích a vytváření iluze místo skutečnosti, ona se domáhala, abych se jí omluvil za to, jak jsem po ní vyjel při našem prvním setkání. Hodinu jsme vedli rozhovory dva. Jeden o KoZe a druhá o voze. Bezútěšnost této marné domluvy ještě podtrhával fakt, že Svobodová a její tým od první minuty odmítali jakoukoliv moji pohostinnost. Sice jsem jim, jako každému hostu, nalil své portské, ale ani se ho nedotkli.

Pamatujete, jak se před půl rokem mluvilo o henté ukrajinské protiofenzívě, jakou svět neviděl? Analytici se předháněli v prognózách její jednoznačné úspěšnosti, šeptalo se o obrovské armádě, kterou Ukrajinci shromáždili, předem bylo jasné, že ruští okupanti utečou ihned jak uvidí první německý tank, pro bojiště byly prý připraveny desetitisíce dronů, fronta bude rozetnuta vedví, Lipavský se těšil na rekreaci na Krymu. Tehdy naposledy se ještě dělaly konference o poválečné obnově Luhanské oblasti…

Tak nám Blízký východ zase hoří o něco víc, než předtím. Američané a Britové provedli nálety na jemenské Houtie, kteří svými lacinými drony ohrožují civilní dopravu v Rudém moři. Ne všechnu. Jen tu západní a proizraelskou. Výbuchy po náletech vypadaly na sociálních sítích velmi efektně, ale výsledek je prý pět zabitých Jemenců… Vzhledem k tomu, že Izraelci bombardují Gazu už dva měsíce a Hamás stále střílí svoje raketky na Izrael, mám z toho pocit, že americký nálet byl plánován stylem „hlavně už něco udělejte, protože tohle je průser.“

Pamatujete na výbuch ve Vrběticích? To je už hodně dávno… Dlouho to byl případ nešťastné události. Výbuch ve velkém skladu munice, ze kterého byla spousta dalších menších výbuchů… pravděpodobně nedbalost při manipulaci nebo nevhodné uskladnění. Policie vyšetřovala i verzi, že šlo o zametení stop po nějakých temných kšeftech, ale nic se neprokázalo a takto by to i zůstalo, kdyby vrchní čučkař Koudelka nepřišel se senzačním odhalením, že za výbuch mohou ruští agenti Čuk a Gek.

Společnost pro obranu svobody projevu včera zveřejnila otevřený dopis Petru Fialovi (ke dni lidských práv), který podepsalo víc než padesát osobností veřejného života. V tomto dopise píší, že jsou zneklidněni politizací Ministerstva vnitra, které polarizuje společnost a vytváří zde atmosféru strachu svými cenzurními snahami. Dopis stojí za to, si přečíst, je v něm totiž všechno, co naší zemi přivádí do neštěstí.

Tak nám zařízli Ládika Větvičku… Náš karel gott mezi blogery, mnohonásobný blogger roku, tahoun celého blogovacího prostoru na I-dnesu, je teď právě vaporizován a jeho blog ukončen… prý kvůli devětadvacátému porušení kodexu blogera. Což jsou stejné kecy, jako porušení pravidel komunity. Kodex blogera totiž nejvíc porušuje pravda, která se nehodí.

Ti, kdo sledují i můj fejsbůk a ostatní rubriky tak vědí, že je to dnes právě týden, co skončila moje příslušnost k Českobratrské církvi evangelické. Už jsem to krátce zmiňoval na hentěch sociálních sítích a ptali se mě na to na Parlamentních listech, ale protože jsem věděl, že k mému případu bude mít vedení místního sboru v Miroslavi nějaké sezení, říkal jsem si, že na něj počkám, abychom to měli kompletní. To se v uplynulých dnech stalo, takže mi dnes dovolte konstatovat, že jsme se posunuli zase do padesátých let se vším všudy.

Ale začnu od začátku:

S chutí jsem si přečetl, že nám ministerstvo vnitra vydalo novou zprávu o antisystémových hnutích. Je to blábol podobný tomu, co psal blahé paměti František Vrabel, když měl své sémantické vize, které svět neviděl, ale přesto stojí za to, si jí přečíst. Píšou tam totiž, že sílíme tak, že už to zastiňuje tradiční extrémistická uskupení.