Máme to tady... v roce 1945, po šesti letech války a skoro sedmi letech okupace přichází pražské povstání, kterým poměrně krvavě končí druhá světová válka na našem území. Doporučuji k nastudování knížku Jiřího Padevěta Krvavé fínále, ze které plyne, že v posledních dench války zahynulo na našem území přes deset tisíc lidí, z toho v Praze skoro čtyři tisíce. Jak už to tak v podobných případech bývá, většina mrtvých byla neozbrojená a nezemřela v důsledku bojového střetu. 

Všímáte si, jak se problémy stále víc blíží k Američanům? I přes jejich rekordní vojenský rozpočet, i přes údajně šlapající ekonomiku a dokonce i přes Trumpa, který začal razit Ameriku na prvním místě. V moderní době nikdy USA nesahaly k tak tvrdým opatřením, jako v poslední době. Totální ropné embargo na Írán, tlak na Venezuelu, ostentativní podpora Saúdům a Izraeli, tvrdý postoj proti Rusku, obchodní válka s Čínou, pokusy vynutit si platbu za ochranu ze základen NATO. 

2.5.2019 – zemřel dvouletý Alfie Evans, 30.dubna. Protože tak rozhodl soudce Hyden. Stalo se v Anglii. U Alfieho  po prodělaném očkování, které se zřejmě moc nepovedlo, nastaly komplikace, které vedly k jeho umístění do špitálu. Nekomunikoval a nereagoval, doktoři neznali příčinu a neuměli léčit.  Alfie byl napojen na přístroje, které ho udržovaly v chodu. Podle doktorů měl ze 70% odumřelý mozek, ale nevěděli to přesně.

Včera byla diskuse zcela ve znamení rozhodnutí ústavního soudu vě věci ostravského hotelu, který odmítl ubytovat ruské hosty, pokud souhlasili s anexí Krymu. Stalo se to už docela dávno, v roce 2014 a šlo o relativně krátkou epizodu v době, kdy byl Krym na obrazovkáchz dnes a denně. 

Pravidelní čtenáři vědí, že kromě jiných zálib jsem i sběratelem a stavitelem lega. Mám rád modelařinu, ale nejsem dostatečně zručný, abych si postavil skutečný pěkný model čehokoliv a tak to stavím z lega. Snažím se k tomu ale přistupovat stejně svědomitě jako kterýkoliv jiný modelář.

V současné době jsem propadl parním lokomotivám. Mám je rád. Parní lokomotiva je jeden z nejúžasnějších strojů. Všechny ty mechnické vychytávky jsou přímo vidět. Není to někde nějaká schovaná chytrá krabička, ale všechno jsou táhla, ojnice, kliky, čepy, písty a všechno vidíte na první pohled. 

Prakticky neustále jsme bombardováni zaručenými zprávami, jak dobře, ba blahobytně si žili naši předkové v období tzv. první republiky. Navíc jsme zásobováni žebříčky a grafy, které mají vysvětlovat tu jedině správnou pravdu starým, hloupým a škaredým pomatencům, pamatujícím si zkazky svých prarodičů o těžkém životě mezi světovými válkami. Kde je tedy pravda?

Vážným zájemcům o tuto tématiku mohu doporučit ke studiu mimo mnohé jiné i publikaci :

PRŮCHA, Václav a kol. Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992

Ve čtvrtek 25.dubna proběhlo jednání mezi Putinem a Kimem. Putin doputoval do Vladivostoku, Kim zespoda zamířil tamtéž a bez velkých štráfů a afektovaných gest se slezli na půdě Dálněvýchodní univerzity. Srandovní je, že o schůzce se mainstrím zmínil tak nějak bokem a lehce, někdy minulý týden. Žádné bombastické oznámení, žádné sáhodlouhé komentáře, žádné velké ciráty a vykulené oči. Prostě bum ho – slezli se, pokecali, pojedli a popili a probrali zřejmě docela složité záležitosti mezinárodní bezpečnosti v tomhle koutu zeměkoule.

Doufám, že za tuto práci budu oceněn nějakým akademickým titulem na Vysoké škole ekonomie a managementu, díky absolvování jejich kurzu kulturní senzitivity:

https://www.vsem.cz/data/data/vsem-soubory/OPPR/Kurz%20Kulturni%20senzitivity_01_2017.jpg

Náš národ (a ne že ne) má od Husa tak nějak pravdu v krvi. Ne že by u nás nikdo nikdy nelhal nebo že by tu všichni byli pravdomluvní až hanba, to ne, ale snaha dobrat se pravdy, ta je u nás hluboce zakořeněná. Mít pravdu, najít pravdu, slyšet pravdu, bojovat za pravdu. Někdy každý za tu svou, ale boj se vede kvůli PRAVDĚ. 

Včera proběhla na Václaváku dlouho dopředu ohlašovaná demonstrace odpůrců EU, kterou svolala SPD - tedy náš polojaponec Okamura, který se rozhodl, že bude zdejší obyvatelstvo učit vlastenectví. Akce to byla velkolepá, přijelo na ní docela dost zahraničních odpůrců EU, až to vypadalo, že každá země nějakého má.