Jen velmi málo katastrof se stane bez varování… Málokdy přijde něco úplně z ničeho nic. Tu a tam nějaké zemětřesení nebo nečekaná povodeň… tu a tam bouchne sopka, přijde tsunami, či tak něco. Sem tam začne někde hořet. Ale většinou je to tak, že si nejprve dlouho o katastrofu koledujeme, než se doopravdy stane.
Myslím, že nám současné události ve Francii celkem hezky ukazují, proč tam všichni tak moc potřebují, aby se o henty migranty v rámci povinné solidarity postaral někdo jiný. Mají tam poněkud problémy… Jejich hořlavé, výbušné a hlasité kulturní obohacení jaksi už překonalo jobovky z Ukrajiny a Zelenský má co dělat, aby připomněl evropským hodnotám, že za EU se bojuje u Kyjeva a nikoliv v Paříži.
Ovíkendu se na hentěch internetech rozvířila docela divoká debata ohledně jednoho incidentu v Brně, který skončil smrtí. „Cizinec z východní Evropy“ použil nůž proti skupině mladých lidí v tramvaji, byli z toho čtyři zranění a jeden mrtvý.
Strašně se na to těším… – litterate.cz
Trošku delší demonstrační úvodník:
Dnes ještě zůstaneme u tématu muslimské migrace z Běloruska, jen si to zasadíme do širšího rámce. Mimochodem... dá se to udělat ještě absurdnější? Migranti z Iráku přicházejí do EU vlastně skoro od severu. Tak mocná je dnešní doprava, která je i přes zvyšující se ceny paliv stále ještě směšně levná. Tak levná, že za pár tisíc sednete do letadla, obletíte si Jůnii z úplně jiné strany a zkoušíte jejich pohraniční bdělost z nečekaných směrů.
Ještě na Kose jsem napsal článek se stejným názvem jako dneska. V podstatě jsem se tenkrát zaobíral myšlenkou, kolik migrantů je dost, abychom mohli říci, že už další nepřijmeme. Jaké číslo legální migrace je už tak vysoké, že na to bude třeba reagovat? Kdy je možné říci, že jsme splnili povinnost být dobročinní? Kolik peněz, kolik lidí, kolik sil je třeba věnovat, aby bylo možné uznat, že jsme dostatečně lidští?
Pamatujete si Numiru Kašatumbu from Bužumbura? To je postava z druhého dílu Básníků - africký student, který bydlí s hlavním hrdinou Šafránkem na koleji a objevuje krásy Československa. Pije pivo, pochvaluje si, že u nás peníze kazí charakter, prohání holky, hovoří česky i když trochu směšně a nakonec se jako doktor vrátí do rodné země.
Takové afričany jsme tu skutečně kdysi měli... Samozřejmě to vždycky nebylo tak idealizované jako v Básníkách, ale všichni jsme takové typy lidí znali. Já jsem měl na základce několik spolužáků, které u nás zplodili kubánci. Hezcí, snědí.
Až budete číst tento článek, tak nejspíš popíjím se svým tátou pivo a koukáme na fotbal. Prostě potřebuju trochu dovolené. Dneska a zítra proto nevyjde žádný pořádný článek.
Dám vám jen téma k diskusi...
Dosud jsme neprokydali onoho Somálce, který se velmi úspěšně oháněl nožem - samozřejmě proti ženským... Na jeho obranu se už slétly kohorty právníků i politiků... a zdá se že běžným Němkám to nevadí... Sice na všechno to multikulturní obohacení doplácejí nejvíc, ale zatím se víc bojí AFD než živelné masové migrace.
Krátký úvodník, tentokrát o velkých penězích:
Nejbohatší čech - Petr Kellner zahynul při pádu vrtulníku. Nebudu si špinit hubu nějakými spekulacemi v čem všem byl namočený, nebudu mu otloukat o hlavu přátelství s ruskými oligarchy a s čínských režimem. Chci pouze konstatovat, že když Pánbůh dopustí, i motyka spustí a ani miliardy peněz, ani kvalitní ochranka, ani to nejšpičkovější, co se na této planetě dá koupit, nestačí. Ve smrti jsme si všichni rovni a není rozdíl umřít v traktoru nebo vrtulníku.
