Vždycky jsem se útrpně usmíval nad zprávami z Afriky, Arábie nebo Afghanistánu (všechno začíná na A). Ta místní neschopnost vytvořit cokoliv hodnotného, ta rozdrobenost do klanových struktur, negramotnost, ale zato každý má samopal. Jako kdyby u nás strážci chrámu svaté Barbory vedli svůj nesmiřitelný konflikt s Čáslavskými novokatolíky o náboženský statut kopce Kaňk, protože tam kdysi Žižka zatnul prapor do země. Nebo jako kdyby nesmírně populární Dominik Duka vyhlašoval klatbu nad Halíkem a ten musel okamžitě prchnout do Austrálie, protože kdekoliv v Evropě by ho někdo s chutí zabil.

Letos mám v chlívku čtyři prasátka. Dovezl jsem je jako pětadvacetikilová selata ze čtyř různých chovů. Chtěl jsem letos zkusit německé Landrace a protože se moc často nevyskytují,musel jsem je zamluvit na více místech. Nakonec to vypadalo, že nebudu mít ani jedno a tak jsem si ještě zamluvil jako náhradu křížence českého přeštického prasete. Letošní březosti sviní ale překonaly očekávání a tak mám tři ušlechtilé němce ze třech chovů a jednoho českého křížence. Všechny jsem svezl v jeden den, pustil do vydezinfikovaného a vyvoněného chlívku (aby se potlačil pach původních chovů).

síla, kterou má smysl volit...

Nemohl jsem odolat a musel jsem  udělat našim drahým Lidovcům a  Starostům reklamu.  :-)

"Na Donbase vyhlásili stát Malorusko", povídal mi před dvěma dny tchán.  Říkal to tónem jako kdyby právě povstali noví bojovníci, země se otevřela a nastala ta pravá Apokalypsa. Prý to bylo ve všech rádiích i na internetu. Což o to, na internetu je lecjaká hovadina, ale když už o tom melou i na Českém rozhlase... To se pak leckdo vyděsí. Veřejnoprávní médium přece nikdy nelže. 

Ůvod od JF: 

Při prolézání anglofonních zdrojů občas narazím na článek, o který bych se rád podělil s čtenáři. Tentokrát mi to připadlo skoro jako zjevení. Posuďte sám, překlad přikládám. Zvláštní na tom je, že jsem to našel na těžce konservativním serveru The American Conservative. Myslím, že by se autor článku snadno zařadil na čestné místo seznamu Jakuba Jandy.

Za První republiky jsme měli téměř vzorový demokratický stát. V ulicích vládlo právo, policie měla veřejný prostor pod kontrolou, stejně tak měl stát pod kontrolou své hranice a měl dostatečně silnou armádu pro obranu. Dokonce to byla tak velká armáda, že nás USA v její velikosti předstihly vlastně těsně před druhou světovou. Československo mělo svůj zlatý poklad, funkční struktury a širokou spolkovou činnost. Národnostní menšiny měly plná občanská práva, měly nárok na svoje školy i svoji úřední řeč.

Můj nejlepší kamarád bydlí na druhé straně republiky prakticky přesně po úhlopříčce. Oba pocházíme ze stejného okresu, jsme stejně staří a poznali jsme se na církevní půdě při přípravě na jistý křesťanský rituál. Ne nebylo to nic strašného ani zajímavého, to si jen maminky dojemně pobrečely, že už jsme vlastně skoro dospělí (bylo nám čtrnáct), bratr farář pronesl velkolepou řeč o nových mladých a nadějných křesťanech, poprvé jsme dostali chleba a víno a bylo po všem.

JF mi poslal krátký komentář. Nepovažuji to zase za tak velkou tragédii, ale o úrovni zpravidla vypovídají maličkosti. Skvělé jídlo je na nic, když vám ho přinese naštvaná servírka. Stejně tak můžete mít supermoderní závěsný záchod s masážním prkýnkem v kombinaci s bidetem, ale když kolem něj bude nacákáno,je veškerý efekt v háji. Tož tady je jeden příklad. 

Obrázkový dokument o tom jak Česká Televize dodržuje vysílací časy, uvedené v programu.

Nikdy jsem se netajil svým konzervativním postojem k rodině. Vždycky jsem se hlásil k modelu, kde je táta, máma a několik dětí. Nevyznával jsem tyto hodnoty naprázdno, skutečně mám se svou ženou čtyři děti a jedno bychom ještě rádi přidali. Moje žena je ta moje první a jediná. V posteli jsem neměl nikdy žádnou jinou a moje předchozí vztahy byly pouze romantické a platonické. Když mi moji kamarádi vyprávějí o svých milostných dobrodružstvích, usmívám se pod fousy, to co oni zažívají, na to mně musely stačit vlhké sny v sedmnácti. 

Už delší dobu si klademe otázku, proč EU nedovede zastavit příliv imigrantů do Itálie. Pokud si někdo myslí, že je to z důvodu humanismu a soucitu, je naivní jak motýl Emmanuel z Francie. O nutnosti naší pomoci ekonomickým imigrantům z Afriky (a to je 95% příchozích imigrantů) nám hlásají lidé, které před nepříliš dávnou dobou ponechala klidnou stejná situace, kdy imigranti plavali na Kanárské ostrovy. Pak objevili jednodušší trasu do Španělska přes Gibraltar, pokusili se dostat do španělských afrických enkláv Ceuty a Melilly.