Ve čtvrtek jsem měl moc hezké setkání s občany v Děčíně. Organizoval to místní předseda Trikolory Miroslav Červenka a pozval si tam Ládika Větvičku, mojí maličkost a Petra Štěpánka. Tak trochu to byla propagace mojí knížky, protože Mirek Červenka mě kdysi navštívil u mě doma, to jsme ještě dělali korektury… a tenkrát mi slíbil, že jednoho dne uděláme setkání s občany „tam u něj.“

Přátelé, Hamás mi dnes udělal čáru přes rozpočet. Utajili svojí akci proti Izraeli tak dobře, že jsem o ní nevěděl ani já, ani Mosad. Myslel jsem, že tento reklamní textík pustím normálně v deset večer a nechám ho přes neděli vyvěšený, ovšem při sledování aktuálních událostí na mě vyskočilo tolik reminiscencí a postřehů, že se článek o Palestině a Izraeli napsal sám. Vyjde v deset večer. Této reklamě musejí stačit čtyři hodiny.

Přátelé, je to vážné! Včera se mi zdálo o Pekarové Adamové….

Vlezla mi do snu. Seděl jsem v čekárně někde u doktora, sestřička mi hlásila, že léky nejsou a Markétka mi vysvětlovala, že je to moje vina. Kdyby nebylo nás dezolátů a dezinformátorů, bylo by léků dost. Naštěstí jsem ještě nevěděl, jak se rozplakala v senátu při projednávání manželství pro všechny. Toho obrazu se totiž hned tak nezbavím a i tak to byla docela noční můra.

Tak mám z demonstrace poprvé pocit, že se nám konečně lekli ti, kteří tady doopravdy vytvářejí celý ten průser. Jako když se na jaře prvně pohnou kry na řece. Ne, ještě jsme nezvítězili, ještě stále je Fiala premiérem a ještě stále se bude celá pětikolka ujišťovat, že se vlastně nic neděje. Pořád o nás budou u Šafra tvrdit, že jsme fašisti (tohle Hovorkový nikdy nezapomenu), pořád budou s různými odborníky na extrémismus propírat, jak Jindrovi nasadit psí hlavu. Ještě nás čeká spousta mravenčí práce, ale vězte, že se to pohnulo.

Proč to říkám…

Ve čtvrtek 14.6.  jsem zde vyhlásil anketu na téma Kdo je vidlák veden tím, že vidlák zde v jendotlivých článcích poskytl už tolik údajů o své osobě, že jeho osobnost není zahalena tak neproniknutelným závojem tajemna, jak by se některým čtenářům mohlo zdát, ale ve skutečnosti jde o osobu, kterou Vidlák obvykle nazývá zájmenem v první osobě. :-)