Dnes budu pokračovat ve včerejším tématu. Snažil jsem se nastínit celkový dojem, který na mě začal padat a tak považuju za nutné tento celek rozebrat na menší části, které se pokusím vyargumentovat. Rovnou dopředu hlásím, že stále nemám žádnou novou bombu. Stále nemám nic lepšího, než fotku hořícího muničáku ještě před výbuchem a pár dobových svědectví. Stále nemám nic lepšího, než videa z jůtubu a na nich naši vládu, kterak se tváří. A pak už mám jen řadu různých novinářských rozhovorů, intervií a (dez)informací uniklých do médií. Z toho se těžko dělá pořádný závěr.

Řeknu to hned na začátku natvrdo: 

Nemáte pocit, že Vrbětice jsou jen viditelný uvolněný kamínek něčeho většího? Že se rozjíždí nějaká lavina událostí, že se spouští už delší dobu připravený plán a jen to čekalo na rozkaz k akci? 

Vážení přátelé

O tomto víkendu se cítím jako Winston Churchill v prvním roce Druhé světové. Spousta práce, povedená evakuce, spousta příprav v posledním okamžiku, několik zázraků.... a na konci možná trochu důvodů k naději, ale optimismus není příliš na místě. A tak se potřebuju trochu svěřit, nechat se "podrbat za uchem", abych mohl od zítřka zase fungovat normálně. 

Tento článek syslím už hodně dlouho. Alef mi ho poslal před několika měsíci, ať ho pustím, až si budu chtít o víkendu odpočinout. Teď to nastalo. Zítra o tom napíšu víc. 

Teď už Alef: 

Možná znáš, milý čtenáři, tu roztomilou pověru: co se ti zdá první noc, když spíš na novém místě, určitě se splní.

V mém případě to platí téměř stoprocentně.

První noc na novém místě se mi s železnou pravidelností zdávají sny chaotické a můj život podle toho vypadá. – Nemůže se mi zdát někdy něco pořádného? Do života by mi potom vstoupil pořádek.

Tak nám včera demonstroval Milion chvilek kvůlivá zemanově proruské politice. Tak proruské, že jsme vyhostili osmnáct diplomatů, Rusové nám vyhostili dvacet diplomatů, pak jsme jim dali ultimátum, pak se Pajdáček lekl své odvahy a pak... se udělala vzájemná parita, díky které jsou Rusové v Praze v klidu a my v Moskvě v háji...

Po celou dobu této akce Babiš, Hamáček i Pajdáček zdůrazňovali, že mají podporu prezidenta. 

Poněkud stranou za Vrběticemi zůstala bomba odpálená ve stejný den, jen o chvíli dříve... Ruské agentury půl hodiny před vládní tiskovkou o Vrběticích oznámily rozkrytí plánu na převrat v Bělorusku. Ruská FSB prý pochytala pár ptáčků a ti prý začali zpívat. Nepochybuju o tom, že byli "přesvědčeni" k dobré spolupráci a tak se ve stínu Vrbětic začaly objevovat články na toto téma. 

Já vím, že trolla se nemá krmit, ale já si dneska nemohu pomoci. Včera jsem se díval na přehledy návštěvnosti Kydů a zíral jsem jako blázen. Počínaje předminulou sobotou, kdy byla odpálena vrbětická bomba, návštěvnost na Kydech stoupla skoro trojnásobně. O posledním víkendu krátce klesla, ale teď v týdnu opět značně narostla a pohybuje se n více než dvojnásobku předchozích čísel. 

dyž člověk uslyší našeho nového ministra zahraničí Jakuba Koudelku, uvědomí si fakt, který mu dlouho ucházel.

Dochází k výměně lidí. Zatímco dříve museli alespoň v čele ministerstev a institucí být trochu schopní lidé, dnes už to neplatí. Do vlády, politiky, institucí jsou dosazováni snaživí hodní hoši a ženy. Jejich snaha je zavděčit se autoritám, získat od nich pochvalu.

Krátký komunistický úvodník:

Letošní duben je pro jižní moravu v podsttaě extrémní. Průměrné dubnové srážky se pohybují okolo 18 - 20mm, letos zatím spadlo asi 7mm a i kdyby se vyplnily předpovědi metworologů, spadnou maximálně ještě dva milimetry. Letošní dubnové srážky jsou ani ne na padesáti procentech průměru. 

Březen je také suchý měsíc a byl u nás srážkově také podprůměrný, i když ne tak extrémně, jako duben. Vidlákov v podstatě už sedm týdnů nedostal slušnou dávku vody. To co spadlo z nebe, to v podstatě okamžitě vyfoukal vítr. Jsem tu už devět let, ale takhle srážkově chudý měsíc nepamatuju.