To nám povídá náš ó nejvyšší v NATO - generál Petr Pavel. 

Vidíte? Máte tady celoživotního vojáka, absolventa všech možných komunistických i postkomunistických armádních škol a kurzů, přidělence k misím Unprofor, Kfor, Sfor a kdo ví jakých dalších "fórů". Máme tu člověka, který byl vysokým generálem, tuším i náčelníkem štábu a zastával poměrně vysoký post v NATO. 

Jeho plat určitě také stojí za to. Rozhodně mu nějakých třicet táců měsíčně stačit nebude. Býti generálem bude určitě docela dobré bydlo. 

Tak nám vládu neshodili paní Mulerová... Poslanci opozičního demokratického bloku (a Okamury) sice hlasovali jednotně, ale víc jak 92 hlasů dohromady nedali a tak vládu nepoložili. Sice se kecalo celý den, ale výsledek se dal docela dobře předvídat dopředu. Ostatně Andraj Babiš (seděl za řečníky) hýřil dobrou náladou. 

Celá schůze se proměnila v takovou poslaneckou tiskovku. Všechny strany, hlasy a proudy se pokoušely před kamerami sdělit co nejvíce o svém programu a ze všeho nejvíc jsem měl pocit, že brzy budou předčasné volby a kampaň právě začala. 

Zítra si povíme o vyjadřování nedůvěry vládě. Nejspíš se dnes nestane vůbec nic, jen se toho hodně nažvaní a v konečném důsledku bude zase o něco jasnější, že demokratická opozice sice není tak úplně demokratická, ale moc a moc by chtěla vládnout.  Ukáže se, že koaliční partner rozhodně není koaliční a tolerující partner, ač komunista, dělá to, co říká. Překvapení se asi nedočkáme, pokud platí včerejší informace, Babiš se toho jednání ani nezúčastní. 

Těsně po prezidentských volbách jsem napsal článek ve kterém jsem se zamýšlel nad tím, jaký cíl ještě může mít prezident Zeman. Byl zvolen dvakrát v přímé volbě prezidentem. Navzdory očekáváním i prognózám žije a i když tělo neslouží, mozek mu stále pracuje víc než dostatečně, vyhrál v přímé volbě proti kandidátům, kteří mělli na své straně prachy, moc i média. Zkrátka dál už to nejde. 

Tehdy jsem měl pocit, že by mohl mít ještě ambici vrátit se do ČSSD, vyházet všechny ty tlučhuby a darmošlapy a ještě jednou sociální demokracii vytáhnout na vrchol. 

V pátek proběhne v poslanecké sněmovně hlasování o vyslovení nedůvěry vládě. Aby se tak stalo, je nutných 101 hlasů. Demokratická opozice disponuje 92 hlasy. Všechna média to takto píší, vysílají a komentují.

V některém článku nastolil Vidlák otázku, zda je Okamura tlučhuba nebo ne. Sám si myslí, že ano.

Co s tím zodpovědný občan? Existuje teze, že kritériem pravdy je praxe. To zní rozumně. Takže dejme tedy Okamurovi šanci a praxe ukáže. Ovšem pozor! Kdo že tuto tezi vyslovil? Jistý Voloďa Iljič? Ale fuj! Slušný a zodpovědný občan přece nemůže věřit takové zrůdě. To přece ví i Jakub Janda. A navíc Vidlák přece myslí …. Takže nic takového.

Maneca měla zase jednou trefu. Včerejší zabijačka vepříka byla moc pěkná akce. Tentorkát hlavně rodina a dlouholetí přátelé, všichni kovaní zemědělci, práce bez jakékoliv organizace, všichni prostě vědí. 

Prase opravdu velké, vyškvařeno skoro 60l sádla, prejt budeme zpracovávat asi ještě týden a při psaní tohoto článku odbíhám ke kotli a míchám zabijačkovou polévku, aby nezkysla. Všechno šlo jak na drátkách... kromě štetin. 

Dnes zabíjím. 

Prase má 250 kilo, mám doma sedm hostů a až do pondělka mě místo kvality demokracie zajímá kvalita podkožního a plstního tuku. Místo vyzrálosti naší společnosti mě bude zajímat vyzrálost masa a místo rakoviny společnosti budu s napětím zjišťovat, zda nebude mít vepřík nějaký nádor na vnitřnostech. 

I kdyby měl být zítra konec světa, tak dneska vyškvařím sádlo a rozbourám maso na prvočinitele. 

Nebudu se nijak navážet do Babišovy rodiny. Snad jen povzdechnutím, k čemupak jsou člověku miliardy, když to nestačí na zdraví jeho dětí... V tomto ohledu je i druhý nejbohatší muž v republice stejně chudý jako poslední samoživitelka s nemocným dítětem. Ba ta samoživitelka je na tom možná lépe, protože její dítě nebude mít tak přímou cestu k lákadlům velkého světa... rychlá auta, povolné ženy, kokain, alkohol, hašiš... 

Jak možná někteří z vás zaregistrovali, navštívil jsem služebně rumunskou Bystricu (Bistrita). A jak už hezkých pár let bývá u kamioňáků pravidlem, i zde platilo příslovečné „byl jsem všude a neviděl jsem nic“. Takže kdo se těší, že se dozví něco o pamětihodnostech, či o koloritu na místním trhu se vším, od dobytka přes palivové dřevo a domácí sýry až po koberce, bude šeredně zklamán. Pročež udělá lépe, pokud svůj počítač ihned vypne, neb je na to škoda proudu, jak s oblibou říkával jeden můj prapředek.