Dnes má vláda schvalovat tři zásadní grýndýlové dokumenty. Státní energetickou koncepci, Politiku ochrany klimatu a Národní klimaticko – energetický plán. Jejich schválením dojde k odklonu od uhlí, vytápění domácností se díky tomu zdraží o třicet procent, zdraží se i plyn a aby to nebylo málo, dojde k nárůstu ceny benzínu o zhruba deset korun.

Tak jsme se dozvěděli, že Facebook a Instagram zruší všechna omezení na Trumpův účet a náčelník Nastřelené Ucho si zase bude moci psát, co bude chtít. Stejně tak prý někteří donátoři Bidenovy kampaně prý pozastavili dary ve výši asi devadesáti milionů dolarů, dokud Biden neodstoupí. Petr Pavel zase prohlásil v jednom z rozhovorů, že Ukrajina bude ráda, když si udrží území na současné frontové linii. Ukrajinská fanatička, Mariana Bezuglá, obvinila generála Syrského nejen z toho, že žádá politiky o mírové rozhovory, ale že je ochoten i kapitulovat.

Je to asi půl roku, kdy jsem napsal článek, že jediný, kdo u nás může zachránit klesající preference líbodémo, je Kalousek. Jen nevíme, jestli to udělá před eurovolbami, nebo až po nich.

Víte, co bylo nejhorší politické spojení dvou stran v našich moderních dějinách? Opoziční smlouva. Vznikla z toho vláda, která vyvedla zemi z bankovní krize (za strašnou cenu), zvládla dostavět Temelín (Rakušani přestali protestovat a házet tomu klacky pod nohy), poradila si z povodněmi (ještě jsme měli ženisty) a oba předsedové stran se stali prezidenty. Byla to jedna z mála vlád, která u nás dokončila celé funkční období.

Ve Francii se potvrdilo, že Macron měl velice citlivý politický čich a udělal přesně to, co bylo zapotřebí udělat, aby Le Pennová nevyhrála volby. Nahrával mu francouzský dvoukolový systém (který zavedl de Gaule), kdy si voliči v první kole užijí a ve druhém kole se leknou vlastní odvahy. Le Pennová volby správně zhodnotila, že její vítězství je jen odložené. Macron totiž nečekal, až francouzská pravice ještě víc zesílí a Francouzi si ještě víc zvyknou na tamní hýkání progresivistických mééédií a přestanou se „těch fašistů“ bát.

Ve včerejším článku jsem vypsal celou řadu překážek, které brání jakékoliv změně, i když existují volby a co víc, i když nejsou vůbec cinknuté. V Británii skončili Konzervativci, nastoupili Labouristé a zavedou přesně to, kvůli čemu voliči Konzervativce vypráskali.

Dnes mají ve Francii druhé kolo voleb, ve kterém se podle mě voliči leknou své vlastní odvahy a nakonec to dopadne spíš povolebním patem než vládou Le Pennové. Ale jak by řekli škarohlídi v diskusi, vždyť ono se stejně nic nezmění. Le Pennová se už dávno vzdala snah o nějakou společenskou změnu. Naopak, pracovala dlouhé roky na tom, aby přestala majnstrýmovými mééédii démonizována. Dělá to podobně jako Babiš u nás. Oba přetvořili původní naději na změnu v hnutí mírného odporu v mezích zákona.

VUSA se rozjíždí nevídaná panika. Od té debaty, kdy se Biden osobně a dobrovolně ztrapnil před miliony Američanů (a také před ruským a čínským politbyrem) se utrhla lavina. Jak napsal Pavel Šik, Američani nejsou Češi. My jsme smějící se bestie, od každého čekáme to nejhorší, předpokládáme, že všichni lžou a jakmile dá na něco štempl Otík Foltýn, tak tomu nevěříme tuplem. Američané jsou ryzejší. Oni mají přece hentu svobodu a žijí ve svobodné zemi, takže jim přece každý říká pravdu, protože proč by jim měli jejich představitelé lhát, že?

Přátelé, já dneska budu ještě více sarkastický, než běžně. Odevzdával jsem daňové přiznání a zjistil jsem, že se mě konsolidační balíček týká mnohem více, než jsem si myslel. Navíc jsem na cestách kvůli plánu D a E, takže mám hlavu akorát na sžíravou ironii a vlastně je dobře, že nejsem doma, protože dnes by moje špičky schytala i moje dobrá žena. Ta teď má starosti se čtyřmi velociraptory, kteří dva měsíce nemusejí do školy. Nejstarší cérenka je naštěstí už rozumná a na brigádě. Dnes tedy budu zlý i k těm, kteří si to nezaslouží.

Vposledních dnech jsem stále více překvapován tím, jak malý impuls stačí, aby se věci daly do pohybu. Lidé mají pocit, že musí přijít totální změna poměrů, či totální změna moci a ono ne, ono stačí málo, aby se rozjela lavina, kterou už nikdo nedokáže zastavit. Od eurovoleb ještě neuplynul ani měsíc a co jsem si vyslechl nářků, že se stejně nic nezměnilo ani nezmění… ale kdybyste prvního června odešli meditovat někam do jeskyně a vrátili se prvního července, v podstatě byste se vrátili do úplně jiného světa. Posuďte sami: