Zatímco se u nás pěkně přepisuje historie a vládní politici se předhánějí v umění, jak nemluvit o sovětském osvobození a zároveň nemluvit o německém nacismu, dějiny nečekají a narativy se drolí stále rychleji. Pravda a láska se rozpadá přímo před očima a já bych si dnes s dovolením trochu zatančil na jejím hrobě podobně, jako jsme si bratrem ve středu zatančili na hrobě Padesáti osmi chvilek pro demokracii. Brácha to řekl moc hezky: „Jsem obvykle apolitický, ale když se někde koná demonstrace proti Sterzikům v politice, tak tam musím být.“

Že nám atmosféra houstne, to začíná být vidět i podle našich debat s voliči. Absolvoval jsem jich za poslední tři roky stovky. Vždycky bez problémů. Pokaždé tam byl někdo, kdo si to s námi chtěl vyříkat, případně někdo, kdo nás chtěl na něčem nachytat, takže někdy diskuse hodně jiskřila, ale vždycky to bylo o politice a o argumentech.

Krátký osobní úvodník:

Přátelé, omlouvám se, že jsem nedal vědět ohledně včerejšího odmlčení, ale řešil jsem jednu urgentní osobní záležitost jednoho mého dlouholetého kamaráda, která zabírala mou plnou pozornost. Dnes už zase funguju zcela standardně.

A teď už aktuální text:

Pamatujete, jak nám říkali, že v České republice musíme mít příznivé podnikatelské prostředí? Musíme tu mít ty nízké daně, dálnice, jednoduchou byrokracii, levnou pracovní sílu z imigrantů… a pokud to tak uděláme, tak se k nám ty nadnárodní korporace pohrnou, budou tady investovat a díky tomu nakonec bohatství prokape i k těm nejchudším. Hlavně žádný sociální stát, protože to je přece špatný hospodář. O jiných důvodech pro podnikání se prakticky nemluvilo.

Vtěchto dnech nám všichni angažovaní liberálové a pravdoláskaři opět rozehrávají svou klasickou písničku, že v roce 1945 nás Sovětský svaz vlastně neosvobodil, protože se sovětská vojska nechovala dostatečně jemně a podle představ současných Havloidů. A tak se rozpitvává každý válečný incident, každá vojenská operace, chování každého jednotlivého sovětského vojáka a samozřejmě se vůbec nemluví o tom, že za naši vlast padlo sto čtyřicet tisíc vojáků v sovětské uniformě.

Tak jsem s Oganesjanem včera udělal osobní zkušenost. Byla to klasická evropsky hodnotná sviňárna podle těch nejlepších manuálů pravdy a lásky. Veškeré ideály liberalismu odhalené až na dřeň. Ale musím začít od začáku.

Takhle to přece vždycky bylo, ne? Sice máme svobodné volby, které jsou zaručené ústavou a každý má možnost volit nebo kandidovat a být zvolen. Ústavní práva jsou zaručena, Ústava je nejdůležitější zákon, dokonce tak důležitý, že k jeho ochraně máme Ústavní soud. Je jedno, jaké máte smýšlení, můžete být klidně liberál, konzervativec, republikán, komunista, dělnická strana sociální spravedlnosti, Kotlebovec, radikální muslim či přímo radikální islamista, pokud splníte zákonné povinnosti (převážně technického charakteru), můžete se ucházet o hlasy.

Vpondělí ráno zemřel papež František. Bylo mu osmdesát osm let a v posledních týdnech ležel se zápalem plíce, protože měl jen jednu. V neděli přednesl Urbi et Orbi a zřejmě to bylo nad síly jeho nemocného organismu. Zemřel chcimír, který měl odvahu mluvit o nezbytnosti dialogu s Ruskem, ale také velký zastánce migrace a přítel progresívních liberálních novot. Jeho smrt je velmi symbolická, spolu s ním tak nějak umírá i starý svět. Svět, kde se liberalismus zdál tak neporazitelný, že se k němu přidala i katolická církev.