Náš dědeček (dej mu Pánbu věčnou slávu) říkával jedno důležité zemědělské rčení, které podle mě platí celkem absolutně. 

Příroda má ráda rovnováhu

Podle tohoto rčení platí, že mírná zima bude mít drsný konec, tuhá zima bude krátká, suché jaro skončí velkým slejvákem, mokré a studené léto přinese dlouhý teplý podzim, špatný výnos na pšenici znamená nadprůměrný výnos v kukuřici a podobně. Prostě v zemědělství nikdy nesázet na jednu kartu, nikdy nepředpokládat jen jeden trend. 

Jsem Čech... a pokud se stane něco světodějného, stanu se rychlokvašeným expertem na danou problematiku - ostatně přesně takhle to má věšina tohoto národa. Je to logické - byli jsme školeni dějinami, že nám všichni lžou, nikdo to s námi nemyslí dobře a nejvíc nám lže vlastní vláda a hned za ní pak všichni kdo přicházejí v míru a nesou nám své danajské dary. Dnes mi proto dovolte svěřit se různými postřehy, které jsem v posledních třech týdnech učinil. 

Dneska budu parafrázovat jistou americkou novinářku, jejíž slova se mi hrozně líbila.  Krásně a jednoduše vysvětlila rozdíl mezi konzervativci a liberály a podle mě je její popis přenositelný i na naši situaci a naší dobu. 

Svým způsobem je to vlastně hrozně jednoduché.

V diskusi před několika dny padl dotaz, jak vidím ze zemědělského hlediska letošní jaro. Padly i doplňující otázky, zda se nějak reaguje na aktuální krizi třeba tím, že se seje víc obilovin a míň řepky, nebo jestli se teba používá méně průmyslových hnojiv či agrochemie. 

Takže: 

1. Od chvíle, kdy má Babišův Preol přístaviště na Labi a skladovací kapacitu převyšující období nízkého stavu vody, od té doby jde pěstování řepky v naší zemičce z kopce. Andrej kupuje z Hamburku za světové ceny a světové ceny jsou tak nízké, že se u nás řepka vykupuje pod náklady na pěstování. 

U nás ve firmě všechno stojí na lidech nad padesát let. Ne jednoho mladého moderního a dynamického jinocha v provozu připadá dvacet předdůchodců. V kancelářích je to samozřejmě přesně naopak. Tam se to mládím jen hemží. Teď jsou všichni pod čtyřicet na home office (to znamená že nedělají nic) a nikdo je nepostrádá. Zato všichni nad padesát jsou v práci imrvére, protože někdo musí jezdit s náklaďákem, obsluhovat nakladač, mačkat knoflíky na velíně sila, obsluhovat čističky obilovin a pracovat s laboratorními přístroji. 

Primula dneska při tiskovce řekl, že vysoké přírůstky nakažených jsou dány větším množstvím testů. Snad má pravdu, protože po nadějných posledních dnech, kdy jsme se drželi daleko pod 200 nových nakažených denně, najednou to začínáma přidávat po třech stovkách. Zrovna včera jsem měl rozhovor se svým bratrem Masterem, který můj předčasný optimismus laakonicky utnul, že pomalu rostoucí exponenciála je pořád exponenciála. 

USA podle mě ještě dneska předstihnou Itálii a budou skutečně first i v tomto ohledu. 

Koroňáček má zdá se ještě hodně trumfů v rukávu. 

Jsem hrozně utahaný... 

Ještě než nám vypukla celá koronavirová krize, připravoval jsem se na domácí projekt zachytávání všech děšťových vod, co mi spadnou na střechy a dvůr. Zjednodušeně řečeno jsem si koupil velkou nádrž, spousty trubek a rozkopal jsem celý dvůr. Původně to mělo zabrat celý březen a kus dubna, chtěl jsem postupovat pozvolna, protože dvůr je malý. 

Tak co říkáš, můj milý deníčku? Už jsme se trochu zabydleli, žejo. – Není to špatný: webové rozhraní sice nic moc (to hodně přeháním – ve skutečnosti neexistuje), nemůžu se vracet k jednou publikovanému textu a pulírovat překlepy, ladit detaily, jemné významy a jinotaje, což já rád. Ale na druhou stranu to zase posiluje autorskou zodpovědnost, což je krok správným směrem. Je to prostě něco za něco, jako všude a vždycky. Každá mince má dvě strany. Ale co je pro nás hlavní: máme tu opravdickou a živou diskusi, ne ten mrtvolný europuch, jako třeba ... –  no, nechme to; čo bolo, bolo.

Sleduje debaty o koronaviru, globálnímu oteplování a také debaty o budoucnosti automobilismu či  elektromobilismu docházím k jakýms takýms závěrům ohledně příštího vývoje přepravy osob i nákladu.