Včera jsem strávil celý den ve vinohradě. Začali jsme sbírat. letošní rok je pro vinaře velmi dobrý. Úroda je hojná, suché léto nepřálo plísním a cizopasníkům a tak se použilo poměrně málo chemie. Sluníčka bylo dost, cukernatost hroznů je velmi vysoká a když jsem se dneska napil šťávičky, mohu konstatovat, že víno bude mít i dostatek kyselin, čili bude velmi osobité. 

Opovrhované severské dědictví

Tohle je takové povídání, které je tak trochu o všem. Především je ale o moci symbolů. A možná také o znalostech, na které jsme zapomněli.

Ne vždycky se grilovačka podaří v klidu. Za normálních okolností mezi normálními lidmi se mluví o kvalitě piva (na Moravě spíše horší), kvalitě vína (Na Moravě spíše lepší), úpravách masa (Vidlákovy hamburgery jsou nepřekonatelné), uzeninách všeho druhu (preferujeme ty domácí), ochutnává se pálenka (bo správný gurmán nepije, ale ochutnává) a je všeobecná pohoda. Tahat do takového odpoledne politiku, geopolitiku a migraci, to se prostě nemá dělat, pak to blbě skončí. 

Ještě se to nestalo? No nevadí, stane se to každým dnem. Chystá se poslední ofenzíva syrské armády proti Idlíbu. Všichni přece vědí, že Asad je gauner, který hází na civilisty chemické zbraně. V posledním roce si oblíbil především chlór. Všichni víme, že Asad používá bojové plyny především tehdy, když už má vítězství takřka na dosah ruky, kdy jsou nepřátelé na kolenou a vyjednávají si evakuaci nebo milost.  Správný arabský diktátor to tak dělá vždycky. Samozřejmě jen ten zlý šíítský. Ti sunitští diktátoři to tak nedělají, ti válčí humanitárně. 

  .... a pak filozofové jeho konání zdůvodňují. Obráceně to nefunguje. Tohle je motto velmocenské politiky celého světa.  

Tímto chci navázat na včerejší článek a diskusi pod ním. Řešilo se tam, jak moc je Putin klamár a jak moc je jeho politika nebezpečná. Vidlácky bych to viděl asi následovně: 

Dnešním článkem bych chtěl vzpomenout blahé paměti Zacharčenka. Myslím tím onoho lídra Doněcké republiky, který byl nedávno rozmetán výbuchem v restauraci. Ukrajinci ihned obvinili Rusko, Opolčenci obvinili Ukrajinu, Rusko obvinilo Ukrajinu, svět zůstal potichu, byl zvolen nový šéf a jede se dál.  Mediální a mezinárodní ohlas vesměs žádný.  Ani bych o tom nepsal, nebýt té drobnosti, že mu na pohřbu bylo sto tisíc lidí. Teď tam budou mít v listopadu nové volby. 

Jistě vám neuniklo, že v minulém týdnu britové zveřejnili zprávu, že už vědí, kdo stojí za útokem na agenta Skřípala a jeho dceru. Doložili to pár fotkami, harmonogramem a prakticky celý mainstream se mohl přetrhnout, by to všechno co nejrychleji zveřejnil. Mělo to palcové titulky, vyjadřoval se k tomu leckdo z celebrit i mocných. 

Dnes bych vám chtěl vyprávět další velmi typický příběh z naší korporátní praxe. Tentokrát to bude o tom, kterak Vidlák dotace řešil. Příběh to není ani veselý, ani smutný. Je prostě takový běžný. 

Chtěl bych vám dnes vyprávět jeden velmi typický příběh, který se v mnoha variantách opakuje pořád dokolečka. Jak jistě víte, pracuji v jedné z Babišových korporací jako investičn í technik. Mám na starosti všechna babišova obilná sila a k tomu hnojivářské areály. Moje práce zjednodušeně spočívá v tom, že nechávám opravovat všechno, co se porouchalo, plánovaně nechávám opravovat to, co by se porouchat mohlo a plánuji koupi nových strojů a zařízení podle toho, jak se vedení rozhodne, že se budeme vyvíjet. 

Jak všichni víte, jsem Vidlák obhospodařující malé polnosti. Mám s tchánem několik záhumenků a jejich úrodu zpravidla sežerou moje prasátka. Tchán je o něo větší sedlák a tak vlastní dva plnohodnotné malotraktory. Jeden si postavil sám. Motor z pionýra,  převodovka z moskviče, prostě co dům dal. Vystačil mu několik desetiletí.