Andrej Babiš jede na návštěvu k Donaldu Trumpovi. 

Andrej Babiš chysrá nějakou kulišárnu s českým zdravotnictvím, jako že ho vyvede ze státního zájmu do soukromého. 

Je to americký model zdravotnictví a Andrej si jede do Washingtonu pro podporu k něčemu takovému. 

Podobně by se dalo charakterizovat, co tu zaznělo před pár dny při diskusi. Ještě si v záloze nechávám Asfaltového Holuba ohledně konverze muslimů na křesťanství, ale to si zaslouží samostatný článek. Holube, prosím mějte ještě strpení. Dneska si probereme Andrejovu cestu do Bílého domu. 

2.3.2018 – Na Slovensku byl 27.2. zastřelen slovenský novinář s přítelkyní. Mediální smršť, která se kolem toho spustila a povyk mejnstrímových štěken dávají tušit, že se tady hraje nějaká divná hra. Dotyčný měl údajně pracovat na nějakých důležitých kauzách, které snad měly směřovat do nejvyšších pater slovenské politiky. No nevím. Jiní zase tvrdí, že to byl jen opisovač zpráv dodaných odjinud. Bylo mu 27 let, což teda na nějaké extra velké novinářské zkušenosti neukazuje. Zato měl vazby na Sorošovo a jiné neziskovky, které okamžitě spustily povyk a ženou lidi do ulic.

Donald Trump ukončil Vietnamský summit se severokorejským Kimem předčasně. Ukázalo se totiž, že Amíci nehodlají jen tak z ničeho nic zrušit sankce a Kim zase nehodlá jen tak z ničeho nic rozmontovat atomovky. Nevím, co si od setkání slibovali dopředu, ale Kim se zdál stejný jako vždycky a Trump mi přišel vyvedený z míry. 

V posledních týdnech se objevila série zpráv o tom, co dělat s bývalými (současnými) teroristy z Islámského státu, kteří tak nějak nezvládli umřít na bojišti a dostali se do rukou amerických (bezprizorních) Kurdů. Jsou mezi nimi i zahraniční bojovníci z celé řady evropských států a jsou mezi nimi i celé obrovské houfy manželek a dětí. 

Už nějakou dobu tvrdím, že klasická fráze z devadesátých let, že stát je špatný hospodář plný byrokracie, zakotvený v minulosti a neschopný efektivního rozhodování, narozdíl od soukromých firem, které jsou naopak výkvětem efektivity, tak tato fráze že je již dávno překonanou záležitostí. 

Včera jsme měli další velmi významné výročí. Mnohonásobně významnější než ruské tanky v roce 1968, mnohonásobně významnější než Palach, Zajíc i Charta. Teď nehodnotím, nějaká negativa či pozitiva. Vítězný únor řadím ve významu v našich dějinách někam k vzniku republiky 1918 či Mnichovu 1938. 

25.2.1948 tehdejší KSČ hladce převzala moc. Tečka, není co dodat.

Ve Venezuele se začalo střílet. Kamiony s humnitární pomocí byly zastaveny armádou. Byli u toho nějakcí mrtví  a prý stovky raněných. Incidenty se odehrály na hranicích s Kolumbií i Brazílií. Zmatené zprávy z médií jsou plné údajně dezertujících vojáků a dojímavých obrázků. Jak už jsem vidlácky říkal už potřebujeme jenom tu hezkou zastřelenou demonstrantku, aby bylo na CNN a BBC co ukazovat. 

Odpusťte Vidlákovi. Z nedostatku času si nezajistil polského překladatele a pokusil se napodobeninou polštiny v názvu článku naznačit, že dneska to bude o zkaženém, nekvalitním, nemocném polském hovězím mase. Toto téma je mi blízké. Jednak pracuju u české konkurence - Agrofert vlastní celou řadu jatek a uzenářských provozů a jednak jsem sám konkurence, protože jsem stoupencem vepřové lobby i ve svém domácím chlívku. 

Zítra mám další zabijačku (tím pádem zítra a v neděli nevyjdou žádné články) a tak jsem si řekl, že přidám pár vidláckých postřehů. 

Na zoomu běžel (a poběží znovu v úterý) dokument Amerika v barvě. Měl jsem to puštěno jako kulisu a moc jsem to nesledoval.

Jenže, co tam najednou nevidím. Školení černochů jak správně provokovat rasisty. Spadla mi z toho čelist.