V některém článku nastolil Vidlák otázku, zda je Okamura tlučhuba nebo ne. Sám si myslí, že ano.

Co s tím zodpovědný občan? Existuje teze, že kritériem pravdy je praxe. To zní rozumně. Takže dejme tedy Okamurovi šanci a praxe ukáže. Ovšem pozor! Kdo že tuto tezi vyslovil? Jistý Voloďa Iljič? Ale fuj! Slušný a zodpovědný občan přece nemůže věřit takové zrůdě. To přece ví i Jakub Janda. A navíc Vidlák přece myslí …. Takže nic takového.

Maneca měla zase jednou trefu. Včerejší zabijačka vepříka byla moc pěkná akce. Tentorkát hlavně rodina a dlouholetí přátelé, všichni kovaní zemědělci, práce bez jakékoliv organizace, všichni prostě vědí. 

Prase opravdu velké, vyškvařeno skoro 60l sádla, prejt budeme zpracovávat asi ještě týden a při psaní tohoto článku odbíhám ke kotli a míchám zabijačkovou polévku, aby nezkysla. Všechno šlo jak na drátkách... kromě štetin. 

Dnes zabíjím. 

Prase má 250 kilo, mám doma sedm hostů a až do pondělka mě místo kvality demokracie zajímá kvalita podkožního a plstního tuku. Místo vyzrálosti naší společnosti mě bude zajímat vyzrálost masa a místo rakoviny společnosti budu s napětím zjišťovat, zda nebude mít vepřík nějaký nádor na vnitřnostech. 

I kdyby měl být zítra konec světa, tak dneska vyškvařím sádlo a rozbourám maso na prvočinitele. 

Nebudu se nijak navážet do Babišovy rodiny. Snad jen povzdechnutím, k čemupak jsou člověku miliardy, když to nestačí na zdraví jeho dětí... V tomto ohledu je i druhý nejbohatší muž v republice stejně chudý jako poslední samoživitelka s nemocným dítětem. Ba ta samoživitelka je na tom možná lépe, protože její dítě nebude mít tak přímou cestu k lákadlům velkého světa... rychlá auta, povolné ženy, kokain, alkohol, hašiš... 

Jak možná někteří z vás zaregistrovali, navštívil jsem služebně rumunskou Bystricu (Bistrita). A jak už hezkých pár let bývá u kamioňáků pravidlem, i zde platilo příslovečné „byl jsem všude a neviděl jsem nic“. Takže kdo se těší, že se dozví něco o pamětihodnostech, či o koloritu na místním trhu se vším, od dobytka přes palivové dřevo a domácí sýry až po koberce, bude šeredně zklamán. Pročež udělá lépe, pokud svůj počítač ihned vypne, neb je na to škoda proudu, jak s oblibou říkával jeden můj prapředek.

Reportéři TV seznam Slonková a Kubík vypátrali ve Švýcarsku Babišova syna z prvního manželství, který jim pověděl celou řádku zajímavých informací. Tak zajímavých, že bez ohledu na to, že jde o Slonkovou a Andrej junior evidentně nebyl zcela ve své kůži, na politické scéně se dějí zajímavé věci. 

Koukám se takhle na ČT 24 na pořad Horiziont a co nevidím... 

Mou oblíbenou Ukrajinu, kde mám polovici rodiny. 

Reportáž o letním táboře, kde se ukrajinské dětičky učí zacházet se zbraněmi, dozvědí se tam, že Rusové nejsou lidi, dozvědí se tam, že bojují za bílou Evropu a vůbec se tam naučí dovednostem potřebným  pro zabíjení lidí. Kdo to organizuje? Ukrajinští nacionalisté. Kdo na to přispívá? Ukrajinský stát. 

Kdyby nebyl Zeman, museli by si ho vymyslet... 

Dělám to nerad. Zoufale nerad. Ale prostě musím. Přečetl jsem si u Vlka na blogu, jak Zeman nechal v Číně svého doktora, který tam zemřel. Odletěl domů bez něj. 

https://vlkovobloguje.wordpress.com/2018/11/10/nikdy-neopustime-sve-mrtve/

Skončily volby v USA.

Tak nějak není jasné, kdo vyhrál. Demokrati mají Dolní komoru, republikáni Senát. Kdo to chce vydávat za vítězství jedné strany, klidně může, ať fandí komu chce. Kdo chce odhadnout, jak to půjde dál, má trošku problém.

Co mě však zaujalo bylo povolební vystoupení Trumpa.

Adolf Hitler se stal kancléřem 30. ledna roku 1933. Minimálně tři roky předtím už byl všeobecně známý. Jeho volební kampaň byla bombastická, stíhal mluvit i na čtyřech shromážděních denně. Pochodně, prapory, stafáž v podobě SA manů a vymakaná rétorika. A téměř na každém shromáždění řekl v nějaké podobě asi toto: Je třeba zničit židovský národ, to je naše svatá víra. 

V době, kdy se Hitler stal kancléřem, prakticky každý člověk v Německu ho znal a veděl o čem ten chlap mluví, co chce a jak toho míní dosáhnout.