Reklama pre Zuzanu...

Autor

https://www.litterate.cz/reklama-pre-zuzanu/

Vnašem případě jde o Zuzanu Majerovou, předsedkyni Trikolory. První zareagovala na moji výzvu z minulého týdne, první se domluvila, první přijela ke mně a tak má první reklamu od Vidláka. Nedělní oběd, pak pár skleniček portského a spousta povídání. Je jedna z prvních, která rozpoznala cenu vás čtenářů. Jedna z těch, která také vidí ty první kroky probuzené společnosti, která v tom vidí šanci na změnu a nechce tomu stát v cestě.

Povídali jsme si především o začátcích Trikolory… jak to tenkrát bylo s mladým Klausem, jak ji v tom pak nechal, jak je to zbrzdilo, jak to pak znovu rozjížděli, jak pak přišel covid, který jim rozhodil setkávání s lidmi, jak poškozující to v té chvíli bylo, protože videokonferencí voliče nezískáš. Ptal jsem se na Rajchla a jeho odchod, vyslechl jsem si historky ze zákulisí poslanecké sněmovny… a samozřejmě jsme probrali její osobní postoje.

Jako že Trikolora je pravicová strana, ale pravice v tomto případě znamená především redukci přebujelého státního aparátu a ne redukci zdravotního pojištění a důchodového systému. Zdá se, že v Trikoloře chápou, že z České republiky nikdy nebude Texas a kdo přijde do politiky s placením školného a v ordinaci u doktora, ten bude v nejbližších volbách voličstvem odstřelen. Pokud to říkám špatně, tak se hoši z Trikolory ozvěte, že kecám, že Majerová nic takového neřekla a že tu opravdu ten Texas chcete… a já vám s radostí udělám reklamu i na toto a doprovodím vás do politického záhrobí. To platí i pro ostatní strany na Alternativě… hlavně hodně mluvte o privatizaci, o školném a o placení u doktora a nepomůže vám ani deset sedánků u Vidláka ani dvacet demonstrací. . Jestli si v této republice někdo myslí, že budoucnost této země se dá udělat jen a pouze nekompromisním a neregulovaným trhem, tak vám přeju šťastné snění na smetišti dějin.

Trikolora mi ústy její předsedkyně řekla, že v praxi jejich pravicovost spočívá především ve zmenšení úřednictva na ministerstvech a ve snaze zrušit bez náhrady ty miliony paragrafů, díky kterým jsme všichni jednou nohou v kriminále, protože každý den překračujeme zákon.

Opět vyzývám – jestli to tak není, tak ať se takový sebevrah v Trikoloře pěkně ozve, ať pěkně veřejně řekne, že kecám, že tu chtějí mít Texas a ultramegagigahypervolný trh, já to s chutí zpropaguju a zamávám jim na cestě do politické řiti. Ale tak nějak předpokládám, že Majerová obhájila předsednický post, protože dělá a říká to, na čem se tam domluvili.

Také jsme se bavili o schopnosti koalic. Tohle je totiž přesně to, co vám nikdo z politiků nemůže říct dopředu. Jakmile vyjevíte, že jste schopni kompromisů, tak přijdete o část svých voličů, kteří ve vás vidí jedinou záchranu před temnotou a pokud se jen zmíníte, že i v jiných stranách existují rozumní lidi, tak jste pro ně hned zrádce. A platí to i obráceně… jakmile příliš hlasitě řeknete, s kým koalovat nikdy nebudete, tak zase přijdete o ty voliče, kteří vás volí, protože je lepší se padesáti procenty podílet na dobrém díle, než nemít nic. Zdravím Okamuru, tohle přesně se mu povedlo loni před volbami, kdy jasně a nekompromisně řekl, že s Babišem ani ránu… a stálo ho to nejméně tři procenta. Ale nechme minulost minulostí. Myslím, že dneska už to SPD vidí také trochu jinak.

Tož jsme se bavili o politické realitě hnutí ANO, které má svých třicet procent a bude je mít, i kdyby zítra padla vláda a pozítří byly předčasné volby. S touto realitou bude třeba žít a srovnat se s ní. Třeba tím, že už teď v komunálních volbách má Trikolora spoustu kandidátek s SPD. Zdá se, že to hulákání na Václaváku nejen svírá půlky Blyštivému Péťovi, ale také to povzbuzuje ke spolupráci. Od paní předsedkyně jsem se dozvěděl, že Trikolora nebude zastávat zoufale nekompromisní postoje, jako třeba Svobodní, kteří vědí a hlasitě dávají najevo, že všichni jsou nepřijatelní, s nikým nebudou spolupracovat, protože všichni můžou za naši současnou bídu… ale dodnes jim nedošlo, že ve svém postoji zůstali sami. Čímž vůbec nechci říct, že mezi Svobodnými nejsou normální lidi.

Minulý týden jsem někde v diskusi napsal, že lídr či vůdce nikdy nevzniká výběrovým řízením. Dělali jsme to celé roky – snažili jsme se dohlédnout do těch nejtajnějších zákoutí duše politika. Snažili jsme se je lustrovat a hledali jsme někoho, kdo by si naši důvěru zasloužil. Nikdy se to nepovedlo. Ani nemohlo. Lídr či vůdce se musí prostě osvědčit. To nenaplánujete. Musí se nejprve dostat do krizové situace, musí být v pokušení, musí dostat lákavou nabídku, a až pak teprve se ukáže, jestli je tu pro lid a nebo proti lidu.

Podívejte na našeho derniéra. Není to tak dávno, co dštil síru na neschopnou Evropskou unii, od které nikdy nepřišlo žádné dobré řešení. Všichni jsme to video viděli. A sotva se dostal nahoru, tak je z něj největší eurohujer a nejspíš opravdu věří těm hovadinám, které nám říká. Podobné je to se všemi. Nikdy nevíte, který vypínač v mozku přecvakne a co s člověkem udělá vysoké postavení. Platí to i pro celé politické strany. Nikdy nevíte, jaký vliv tam převládne, jak moc je to trvalé a co to způsobí. Podívejte na ČSSD – ti dokázali ze strany se třiceti procenty voličů dopadnout na dno a ještě usilovně hrabou, aby se propadli co nejníž. A nepochopí to a nepochopí. Řekli byste do strany Zemana a Paroubka, že to dojde ke Šmardovi a Šabatové? Řekli byste do strany Václava Klause a (chlapa s gulama) Topolánka, že si nejen zvolí do čela něco jako Fialu a nikdo s tím následně nedokáže nic udělat? Však jste viděli derniérovo televizní vystoupení, ne?

K čemu lustrovat? K čemu je prověřování kandidátů, když nikdy nevíte, jak zareagují na evropské vábničky? Obezřetnost je samozřejmě na místě. Jeden z mých čtenářů kdesi napsal, že naším úkolem je politikům pokládat koleje, aby po nich mohli republiku táhnout vpřed. Vždycky se najde lokomotiva, která potáhne. Ale pokud budeme dělat výběrové řízení na strojvůdce, tak tím pouštíme ze zřetele směr, kterým chceme, aby se naše země ubírala. Tohle není úkol pro premiéra. To je úkol nás občanů. My máme definovat, kam se jede a zaměstnáváme si člověka, který to pak udělá. My se teď musíme postarat, aby si kterýkoliv budoucí premiér uvědomoval sílu českého voliče a věděl, že pokud Českou republiku zradí, bude vynesen v zubech.

My teď musíme demonstrovat, aby to hučení a mávání českými vlajkami vešlo do kolektivní paměti celého národa a především všech politických stran na příštích dvacet let. Musíme do kolektivního vědomí vypálit ještě hlubší díru než byl Listopad 89.

Doteď jsme hledali ideálního kandidáta. Nikdo takový neexistuje. Teď pojďme držet myšlenky a ideje. Kdo souhlasíte s Vidlákem, který pět let nosí každý den kůži na trh, pojďte teď se mnou. Kdo souhlasíte s tím, co píšu, postavte se ke mě do řady, šiřte tyto texty, noste je těm, kdo fejsbůk nemají a věřte, že tentokrát je nás tolik, že to můžeme dokázat.

Nebudeme volit pětikolku za žádnou cenu, a to ani tam, kde mají osvědčené a dobré lidi. Nebudeme je volit, protože sebelepší starosta vám plyn nesežene a pracovní místa nezachrání. Maximálně vám líp zorganizuje frontu na chudinskou polívku. My potřebujeme levnou elektřinu a levný plyn. Všechno ostatní jsou podružnosti. Bez levné elektřiny a plynu budeme zakrátko všichni na vymrzlém pracáku. Proto musí stovky a stovky pětikoaličních starostů nade vší pochybnost vědět, že prohráli kvůli svému předsedovi a musejí si ho sami zaříznout.

Půjdeme na demonstraci. Už to umíme. Umíme se zorganizovat i bez mééédií. Nepotřebuje servis od Seznamu. Umíme zahulákat, až se ve Strakovce třesou okna. Teď jim všem ukážeme, že jsme schopni společného postupu, kterého se vždycky báli a dělali vše pro to, abychom se neměli jak domluvit. Aby se domluvili jen ti od líbodémo. Rozděl a panuj se to jmenuje. Teď už máme prostředky, jak se domluvit. Proto všichni čtete tento text. A je vás opravdu hodně.

Tento týden postupně představím další společné kroky, které můžeme udělat a pokud je uděláme, tak v této zemi změníme pravidla hry. Ukončíme tu praxi, kdy nás potřebovali jen jednou za čtyři roky na předvolebním mítinku… Musíme se totiž postarat ještě o jednu věc. Nejenže nebudeme volit Pětikolku, ale musíme také zařídit, aby naše hlasy nepropadly. Za týden se ukáže, jestli kromě čtení Kydů umíme i trochu té taktiky. Pojďme ukázat, kolik nás je. Ukažme to ve volbách, ukažme to na demonstraci. Připneme si trikoloru v podobě jedničky, protože Česká republika je na první místě. A připneme si znak vidlí, protože na nás nikdo nemá bianko šek a chceme, aby budoucí premiér četl povinně Vidlákovy kydy.

Jo a jen tak na závěr… Než Majerová odjela, chtěl jsem jí tak zhruba říci, o čem tento text bude. Nechtěl jsem jí uškodit. Slíbil jsem reklamu a ne grilovačku. Zastavila mě a řekla, že si to zítra přečte, že si to nepotřebuje odsouhlasit… a odjela. O něčem to svědčí.

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.6 (165 hlasů)