Když jsem loni svolával na demonstrace, říkal jsem v jednom kuse pořád tu stejnou větu: Nezáleží na tom, kdo nás svolává. Záleží na množství. Rozhoduje fotka z ptačí perspektivy, kolik lidí přišlo. Rozhoduje, zda počet lidí stoupá a nebo klesá. My účastníci nechodíme na demonstraci, abychom slepě uvěřili každé ptákovině, která na pódiu zazní. Nemáme žádnou povinnost tleskat každému projevu. Nemáme ani žádnou povinnost řečníka z pódia volit ve volbách. Demonstrace je z hlediska organizátorů zhuštěná ukázka organizačních a rétorických schopností.

Dva články o poslední demonstraci jste si už přečetli. Dnes bych rád upozornil na věci, které se do těchto článků nevešly. Na demonstraci a při následném obléhání Strakovky a včerejším happeningu před poslaneckou sněmovnou, se toho totiž stalo mnohem víc a já si rád všímám detailů. Proto se dnes ještě jednou ohlédneme za uplynulými událostmi a vyvodíme z nich nějaké ty důsledky.

Tak mám z demonstrace poprvé pocit, že se nám konečně lekli ti, kteří tady doopravdy vytvářejí celý ten průser. Jako když se na jaře prvně pohnou kry na řece. Ne, ještě jsme nezvítězili, ještě stále je Fiala premiérem a ještě stále se bude celá pětikolka ujišťovat, že se vlastně nic neděje. Pořád o nás budou u Šafra tvrdit, že jsme fašisti (tohle Hovorkový nikdy nezapomenu), pořád budou s různými odborníky na extrémismus propírat, jak Jindrovi nasadit psí hlavu. Ještě nás čeká spousta mravenčí práce, ale vězte, že se to pohnulo.

Proč to říkám…

Občas dávám na svůj fejsbůk krátké glosy. Na aktuální téma, které ale nestojí za velký článek. Ale někdy se stane, že mi z takové glosy nakonec článek vznikne. Včera jsem napsal, že jsme vazaly velmoci, která pouští dvacetiletá ucha k přísně tajným informacím a na únik přijde po půl roce. Že něco takového člověk nevymyslí. Ano, měl jsem na mysli henty utajované materiály o ukrajinské ofenzívě, které vynesl mlaďoučký příslušník národní grady, protože k nim měl bez problémů přístup.

Tak nás vláda oblažila další skvělou reformou. Tentokrát bude třeba zreformovat výběr DPH. Tři sazby jsou totiž moc, budou jen dvě. Samozřejmě zmizí ta nejnižší a tak nám řádně podraží vodné, stočné a další poměrně nezbytné věci k životu. A aby plebs moc nevyšiloval, sazba DPH na potraviny klesne o jedno procento. Sice je to jen pracovní materiál, který „unikl“, ale nepochybuji o tom, že se v nejbližších dnech najde neuvěřitelné množství expertů se spoustou titulů před jménem i za jménem, kteří národu objasní, jak to vláda skvěle vyřešila a jak moc nám to do budoucna pomůže.

Program demonstrace příští neděli je už odtajněn. Sejdeme se na Václaváku, ale tentokrát obráceně... pódium by mělo být dole na Můstku. Demonstrace by neměla být příliš dlouhá a pak se půjde k úřadu vlády, tedy ke Strakovce. U vchodu budou nakupeny petiční stánky, protože petice, která má deset tisíc podpisů, tu musí projednat petiční výbor ve sněmovně, což jinými slovy znamená, že s námi budou muset chtě nechtě mluvit a budou nás muset nechat něco říct.

Můj včerejší článek o tom, že další demonstrace má být spojena s nátlakovými akcemi u kterých se předpokládá trochu něco víc, než se jen sejít a zahulákat si, přinesl očekávané reakce. Je to celé špatně, hloupost, nebude to fungovat, je to zcela mimo realitu, atd, atd. Ještě nedávno se mluvilo o potřebě nabrousit vidle, mluvilo se o generální stávce, říkalo se, že demonstrace je bezzubá a ejhle, jakmile jsem řekl, že teda jo, tak bylo najednou ticho od všech siláckých řečiček.

Tak co, jste připravení? Za necelých čtrnáct dní je tu demonstrace, která má vyústit v nátlakovou akci. Blokování vládních budov. Já už o tom vím i nějaké podrobnosti, ale nemohu je zatím ventilovat, protože soupeř je bdělý a připravil by se na to. Každopádně tentokrát už nejde jen o objednání místa v autobusu. Už nejde jen o to, dojet do Práglu a pod ocasem si zahulákat, byť to naposledy bylo velmi působivé. Tentokrát nestačí jen svačina na cestu tam a zase zpátky. Tentokrát se od statečných chce, aby neodešli.

Tak se nám s demonstracemi roztrhl pytel, že? Nedávno se dezoláti svolali v původních počtech, které se velmi podobaly loňskému září, jen to díky takřka uniformním českým vlajkám vypadalo mnohem disciplinovaněji než tenkrát. Místo živelnosti nastoupila organizace, že to chvílemi už připomínalo kázeň… jsme o tři týdny dál a neslyšíme, že by se nám tým kolem Jindry Rajchla rozhádal. Loni v tuto dobu už letěla světem videa, kterak se organizátoři navzájem zradili a slouží globalistickým strukturám. Teď vidím naprosto opačnou situaci.