Další turecký pokus o důležitost

No vědomě určitě ne. Oni to myslí dobře, ale mám takový pocit, aby to nedopadlo jako vzdycky...

Já netvrdím, že vím něco co ostatní ne. Tahle úvaha mě jenom napadla, když jsem si četl prohlášení premiéra, tuším že, na idnesu.

měla spolužačku, která se až do sedmé třídy hlásila zásadně pravou rukou. Fuj, že se "okamurovci" nestydí!

Forum 24. Aha. :-))) A nechrápejte v tý agentuře, jenom jednu jednoslepici - přidat, přidat!

Britská královna Alžběta II. v jejích 7 letech hajlovala a pochodovala do rytmu nacistických písní. Potrestají ji za hajlování?
https://tn.nova.cz/clanek/skandal-v-kralovske-rodine-kralovna-alzbeta-h…
https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/1560310-buckingham-zklamalo-zverejne…

No a že někteří naši politici jezdí na srazy sudetoněmeckého landsmanschaftu, kde se s nima nejen fotí, tak to vám nevadí? O těch se nepíše jako náccích a extrémistech, že.

Ty silnice v Bělorusku jsou neskutečné. Projezdil jsem ho autem i na kole a mohu potvrdit. Jsou široké a krajnice taky. Bez výtluků! Takže na nějaké výpadovce potkáte kondiční běžce, co běží po krajnici nebo cyklisty. Je to pro ně bezpečné a pro vás taky.
Ten pořádek, nepochopil jsem, jak to dělají. Na ulici nevidět ani papírek. Natož vajgl, flusanec nebo psí lejno. Všude udržovaná zeleň s kytkama.

Hospody neznám, jen 2x jsme dali jídlo někde na zahrádce a 2x oběd nebo véču v hospodě v turistickém centru. Chodili jsme v Minsku do místních lidových jídelen. Které jsme měli v aplikaci. Podnik nebo škola vaří a prodává i veřejnosti nebo se to hotové někam doveze. Porce socialistické, ale ceny taky. Aspoň se člověk nepřežral. Zajímavé, že tam měli lepší boršč a jídlo na stejné úrovni, než v drahých hospodách. V BL dělají v jídelnách vlastní tradiční jídla, v turistických centrech taky. Typické smetanové omáčky s hřiby, liškami, mletá masa, ryby, lisičková :) polévka, boršč teplý i studený. Do kelímku z umělé hmoty v turistických centrech. Nejvíc mne oslovil blin u Bieloviezskeho pralesa se strouhanou spařenou mrkví, vařeným celerem, okurčičkami a ještě něčím, jemně okořeněné, s omáčkou jako majonéza, jemně do sladkokysela.
Univerzální hranolky, stejky, smažáky s Hellman's tam neletí. Pravda, do podniků pro zaměstnance korporátek v Minsku, jsme nepáchli. Po celém západním světě stejná jídla a chutě. Všude stejný Mekáč. Stejný výběr v supermarketech v Práglu, Splitu, Frankfurtu nebo Utrechtu. I ovoce a zeleniny. Takže náš výlet byl z velké části kulinářský. Kdo už neví, jak chutná poctivý mléčný krém bez želatiny, zmrzlinový krém z opravdové smetany bez palmového tuku a spousty cukru, uzenina bez mouky a rozemleté kůže, ať se tam vypraví.

Minsk mi nepřipadal nudný. Soustava parků na umělých ramenech řeky Svislač je geniální a všude jsou cyklostezky. V soustavě parků i mimo. Všude je prostor! Projezdili jsme ho na kole. Na tu soustavu navazují památky, muzea, obchody, stánky s občerstvením a tak. Za pár hodin jsme dali přes 30 km se zastávkami. A měli k večeru čas na večerní prohlídku pěšky a nákup proviantu. Jen do obchoďáku v centru jsme vzali auto. Bychom ty zásoby neodvezli ;). Mimochodem, v Bělorusku je větší výběr spotřebního zboží a potravin, než v ČR. Kromě západního zboží je tam zboží i z Ruska, střední Asie, Indie, Íránu, Číny a třeba Filipín. A běloruského. Např. ryby vyloví a nějak zpracují v Rusku, ale finální výrobek je z běloruské konzervárny.
Pak jsme projeli venkov, tábořili v národních parcích, ubytovali se u jezer. Za den jsme objeli soustavu menších jezer. Koupali se, na Bělorusko tam tehdy bylo teplo, v Minsku 34, u nás téměř 38.
V Minsku se v tom horku holky trajdaly v minišatičkách v parcích, po dvou, po třech, hodně přes půlnoc. Bylo fakt teplo. I starší lidé. Nikdo se zjevně nebál. Z našeho pohledu je tam neuvěřitelná bezpečnost. (Ve Švédsku, v Anglii nebo Francii noví Evropané dnes pořádají nejen na mladé ženy hony a venku po setmění jde o zdraví a o život.)

Větvovo letadlo je geniální, ale nás zajímala místa, kam, kromě příležitostných autobusů, nic nejezdilo. Takže auto.
A města jsou velká. Pěší člověk nikam nedojde a v MHD nemá kontakt s okolím. Takže kolo. Bez něj by ta prohlídka měst nebo přírody na venkově byla o ničem. Kolo do letadla nejde. Ani skládací + rybářská výbava. :-/

Leda půjčit kolo nebo auto na místě, ale nemám vůbec páru, co by to stálo. To kolo by taky bylo komplikované. Ve městech jezdí jen pár svátečních a na venkově je kolo dopravní prostředek. O půjčování jsem nic nezjistil. Jinak, vízum bylo mastné. Přes cestovku je levnější. A pojištění, bez toho nikoho do země nepustí. Ale zase nikdo neuteče za hranice po ošetření v nemocnici bez placení, například. Jako třeba němečtí lyžaři v našich Krkonoších.

Takže letadlem, bohužel, ne. Rychlejší než autem, to není.
Drahá půle se třásla před policajty. Viděli jsme jich jen pár. Nikdo auto nezastavil, nevšímali si nás. V Minsku jsme pravidelně potkávali 3 policajty na obchůzce. Mladí kluci, asi z policajtské školy. Zdravili lidi, smáli se na holky a někdy jim mávali a jednou nesli nějaké babičce tašku přes přechod.

Z cizích turistů u jezer bylo jen pár Poláků a Číňanů, na cestě k zámku mezi jezery (jako v Lednici) jsme potkali jednoho osamoceného Japonce (neuměl téměř anglicky a vůbec ne rusky, takže jsem nechápal, jak ví, kam jde a jak se orientuje) a Rusové. Češi tam nejezdí, většina si myslí, že je tam hlad, bída a tvrdá diktatura. V Minsku si někteří lidi mysleli, podle naší ruštiny i češtiny :) přízvuk? že jsme Baltové. (Totéž mi v Užhorodě v r. 92 říkali 3 Slováci, kteří studovali v Moskvě a jeli domů na prázdniny. Jedou v metru, baví se skovensky a lidí myslí, že jsou z Pobaltí.)

Jo a benzín tehdy stál na naše 12 Kč za litr. Jenže tam zase jsou větší vzdálenosti.

Příhoda na závěr. Když jsme tam měli jet, sháněl jsem plachtu na kola. Proti prachu a dešti. V BL často prší. Sehnal jsem nějakou, čínskou, horko ťažko, za 1 400. V Minsku jsem viděl tutéž v obchodě s motorkama, včetně malůvky, za 250. Myslel jsem, že mne omejou. Pak jsem ji objevil na čínských internetových obchodech, za 300 a tak, včetně poštovného.

Chteli jit cestou " spojeneckeho imperialismu", s cilem rozdelit si svet. Takze kazde rozdrceni kazdeho spolecneho nepritele bylo vitano.
Ovsem po paktu R- M znacne zbystrili. No a neduvera byla samozrejmě i dana hitlerovskym konceptem rasove hygieny, nebylo stoprocentne jiste, zda po pripadne genocide " podradnych" ras vyskytujicich se na kontinentu, nedojde i na samotne japonske ostrovy. V podstate castecne uplatnili politiku Stalina ze zari 1939, po Stalingradu pak bylo jasne, ze za Nemecko zadne kastany z ohne tahat nebudou, sli svou cestou - cestou snah o rozdrceni nepritele sveho, pripadny pad SSSR by pak byl tou znamou tresnickou na dortu.
Ostatne kdysi Sibir byla i v hledacku nasich vojsk, spojencu Dohody a jejich spojencu. Fronta jako fronta, ve valce je dulezita kazda, byt se zda ze " tam (na Sibiri) nic neni".

Pod dojmem Chalchyn Golu a Zaozernoj nenapadlo Japonsko
SSSR
----------------------------

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_%C5%99eky_Chalchyn

Poslední věta českého článku na Wiki.
- Porážka Japonce odradila od toho, aby napadli v průběhu 2. světové války Sovětský svaz. -

V anglické verzi je článek na Wiki obsáhlejší. Z textu vyplývá, že se Japonsko chtělo zmocnit Sibiře a jejího nerostného bohatství, až po Bajkal. (Kde mělo, po nějaké dohodě s Německem, mít sféru vlivu. Pozn. aut)
V textu se také mluví o porážce u Chalchyn Golu, rostoucímu čínském odporu a podepsání paktu Molotov Ribbentrop, což by znamenalo, že Japonsko bude bojovat proti SSSR samo. Což zapříčinilo, že Japonsko v tu chvíli od války se SSSR upustilo. Díky ropnému embargu ze strany USA a VB se obrátilo na jih. Plány na válku se SSSR mělo Japonsko vypracováno předem. Ani po napadení SSSR Německem se k útoku na SSSR nevrátilo. (Jistě v tom hrála roli i jeho porážka od SSSR, i když se někdo může přít, jakou)

This defeat combined with the Chinese resistance in the Second Sino-Japanese War,[72] together with the signing of the Nazi-Soviet non-aggression pact (which deprived the Army of the basis of its war policy against the USSR), moved the Imperial General Staff in Tokyo away from the policy of the North Strike Group favored by the Army, which wanted to seize Siberia for its resources as far as Lake Baikal.[73]
Instead, support shifted to the South Strike Group, favored by the Navy, which wanted to seize the resources of Southeast Asia, especially the petroleum and mineral-rich Dutch East Indies. Masanobu Tsuji, the Japanese colonel who had helped instigate the Nomonhan incident, was one of the strongest proponents of the attack on Pearl Harbor. General Ryukichi Tanaka, Chief of the Army Ministry's Military Service Bureau in 1941, testified after the war that "the most determined single protagonist in favor of war with the United States was Tsuji Masanobu". Tsuji later wrote that his experience of Soviet fire-power at Nomonhan convinced him not to attack the Soviet Union in 1941.[74] On 24 June 1941, two days after the war on the Eastern Front broke out, the Japanese army and navy leaders adopted a resolution "not intervening in German Soviet war for the time being". In August 1941, Japan and the Soviet Union reaffirmed their neutrality pact.[75] The United States and Britain had imposed an oil embargo on Japan, threatening to stop the Japanese war effort, but the European colonial powers were weakening and suffering early defeats in the war with Germany; only the US Pacific Fleet stood in the way of seizing the oil-rich Dutch East Indies.[74] Because of this, Japan's focus was ultimately directed to the south, leading to its decision to launch the attack on Pearl Harbor on 7 December of that year. Despite plans being carried out for a potential war against the USSR (particularly contingent on German advances towards Moscow), the Japanese would never launch an offensive against the Soviet Union. In 1941, the two countries signed agreements respecting the borders of Mongolia and Manchukuo[76] and pledging neutrality towards each other.[77] In the closing months of World War II, the Soviet Union would annul the Neutrality Pact and invade the Japanese territories in Manchuria, northern Korea, and the southern part of Sakhalin island.

https://www.google.com/amp/s/www.valka.cz/amp/10931-1939-Nomonchan-Zuko…

-Válka se SSSR byla něčím samozřejmým, s čím Japonsko počítalo, z důvodu střetávajících se zájmů o dominanci v oblasti Dálného východu a Číny, které se historicky táhly od japonsko-čínské války v devatenáctém století, přes rusko-japonskou válku i za intervence za občanské války v Rusku. Horké fáze bojů byly střídány klidnějšími obdobými, v nichž obě strany vysílaly agenty a docházelo jen ke střetům hraničních hlídek. Vycházejíce z předpokládaného postupu Sovětů na jih, vyrazilo Japonsko severním směrem na Mandžusko. Získalo tak nejbohatší zdroje této oblasti a zabránilo zároveň i pronikání Číny na sever. Tento nástupní prostor umožnil ohrožovat týl sovětského Ruska. Původní japonský plán vycházel ze skutečnosti, že dalším krokem – obsazením Mongolské lidové republiky - do základu podryje postavení Sovětů na Dálném východě, a tím nástup Japonska proti SSSR bude v pozici lepší než z Mandžuska.-
Toliko válka.cz

https://www.reflex.cz/clanek/historie/94633/japonci-na-chalchyn-golu-do…

-Britský badatel M. Macintosh zhodnotil význam konfliktu následovně: „Sovětské vítězství na Chalchyn golu mělo velký význam a podle všeho mělo velký vliv na rozhodnutí japonské vlády nespolupracovat s Německem v jeho útoku na Sovětský svaz v červnu 1941.“-

https://blisty.cz/art/64505-na-okraj-jednoho-historickeho-mytu.html
-Bitva skončila příměřím podepsaným v Moskvě, "přes hlavu" generála Komacubary, který připravoval protiofenzívu. Bylo to draze zaplacené, ale velmi cenné sovětské vítězství. Kromě obligátních bojových zkušeností znamenalo otřesení domácí politickou pozicí japonských pozemních sil, které prosazovaly expanzi na Sibiř. Namísto toho se prosadilo námořnictvo s plánem obsadit kolonie západoevropských mocností v jižní a jihovýchodní Asii. Podpis paktu Molotov-Ribbentrop pro Japonce zdánlivě znamenal nutnost válčit napříště se Sověty bez spojence, což vedlo k úplné rezignaci na válečné plány proti SSSR.-

http://www.vhu.cz/exhibit/strety-mezi-sssr-a-japonskem-1938/

-V japonském strategickém myšlení mezi válkami se svářily dva proudy: jeden požadoval válku proti Sovětskému svazu, cílem druhého bylo obsazení kolonií západních států v jihovýchodní Asii. Po Chalchyn Golu definitivně zvítězili zastánci expanze na jih, tím spíše, že evropské koloniální mocnosti byly fatálně oslabeny nacistickým tažením v západní Evropě. 13. dubna 1941 tak japonský ministr zahraničí Jósuke Macuoka uzavřel v Moskvě smlouvu o neútočení na pět let. Japonsko ji po nacistickém vpádu do SSSR věrně dodrželo, čímž značně přispělo k přežití Sovětského svazu. SSSR ji však po porážce Hitlera vypověděl, a ještě než vypršela jednoletá výpovědní lhůta, sovětská vojska zahájila v noci z 8. na 9. srpna 1945 rozsáhlou ofenzívu a zlomila japonskou moc v Mandžusku a severní Koreji.-

Tolik Vojenský historický ústav. Jehož článek na svou cenu. Právě a pouze až po Chalchyn Golu,
( tedy "pod dojmem Chalchyn Golu") :))) zvítězili zastánci expanze na jih.
------------------------------------------

O Zaozernoj, kde to bylo podobné, jen v menším měřítku, už se netřeba zmiňovat.

Proč tedy Japonci na SSSR (a Mongolsko, které SSSR bránil) útočili a měli plány na válku se SSSR a chtěli Sibiř po Bajkal, kdyby tam nic nezískali? Zkusme si odpovědět.
Není jenom ropa. Je i uhlí a kovy, nezbytné k vedení války, například. A navíc, pokud existoval SSSR s jeho pomocí Číně, nikdy by Čínu nezískali. Jen jim vázala beznadějně jejich síly, životně potřebné v Tichomoří a na jihu. A byl by tam někdo, kdo by jim jejich kořist v budoucnu vyrval. Takže likvidace SSSR byla jedním ze životních zájmu Japonska. Což se ukázalo za několik let. Jak prosté.

Všechny údaje jsou zajedno. Právě Chalchyn Gol rozhodl, jakým směrem se japonský postup bude dále ubírat. Takže tak.

PS
Pokud někdo nesouhlasí, nechť polemizuje s údaji v anglicky psané Wiki, citovaným britským historikem nebo s údaji z VHÚ, ze kterých jsem čerpal. Jistě bude zajímavé, porovnat údaje.
Pěkný večer 👋

Pro mne tedy je překvapením, že by to byla jen Minářova sóloakce. Minář + 1 další odpadlík zakládají novou stranu....? :-)

Aha, ono se to píše bez čárky nad a.

po slovensky je čučoriedka.

Třebas takový - drevokocůr -
Kdysi jsem za dovolené v Tatrách tenhle výraz použil a dcera s bejvalkou celejch čtrnáct dní měly o čem dumat.

Ale jeden výraz, mi dlouho byl a je záhadou, kde se vzal, - Lampáši -. Ve smyslu spojení - Lampáši idů -.
Mělo by to mít spojitost s lidovými pohádkami z Kysuce.