Já vím, že jsem s tím už otravný, ale dnes se chci znovu vrátit ke svému hlasu volajícího na poušti. Znovu se budu snažit, abychom se zorganizovali. Znovu budu volat po českém bratrstvu (podle mluvnického vzoru „muslimské bratrstvo“), budu volat po národním hnutí nás, co jsme ještě nesklonili koleno před Baalem.
Dneska jsem chtěl opět rozebírat Ukrajinu, protože se tam dějí pozoruhodné změny, které se navíc dost podobají mým analýzám na začátku konfliktu. Tož jsem chtěl machrovat, jak Ukrajinci přiznali, že v bojích u Kyjeva spolu bojovala ukrajinská armáda a nervózní ukrajinská domobrana, které neprozřetelně rozdali automatické zbraně a molotovovy koktejly.
Zůstaneme dneska ještě v našem českém rybníčku u aktuální kauzy naší skvělé koaliční strany, která je příkladem všem politikům ve známém vesmíru a která je pouhým selháním několika jednotlivců, přičemž nejlepší ministr školství, ač nevinen, podal demisi, protože to je známka vysoké politické kultury.
Dnes si po dlouhé době dáme jednu tuzemskou politickou kauzu, kterak si policie přišla na pražský magistrát pro tamního náměstka za hnutí STAN Hlubočka, který je tím největším etalonem morálky a čestnosti v naší posametové historii. Tři lidi už jsou ve vazbě, ministr školství rezignoval, Vítku Rakušanovi se strana poněkud rozpadá pod rukama a do médií unikají ze státního zastupitelství různé tajné informace především o tom, jak se podnikatelé s politiky dělili o kořist na transparentně zadávaných státních zakázkách. Vynechal jsem něco?
Nakonec jsem problém s připojením v Chorvatsku vyřešil a nemohl jsem odolat, abych se s vámi nepodělil o pár bezprostředních dojmů. Bude to trochu narychlo a napřeskáčku. Začnu nejprve osobně a pak přejdu na geopolitiku:
Pojďme se vrátit na náš vidlácký začátek celé současné (světové) krize.
Ne, není to skutečný začátek, dějiny nezačaly ani koncem února, ani minulý rok, ba nezačaly ani ruskou anexí Krymu. Nezačaly ani sametovou revolucí a vlastně nezačaly vůbec nikdy. Vždycky se reagovalo na něco, co nastalo dřív. Nicméně náš vidlácký začátek této krize byl loni na podzim, kdy jsem napsal článek o tom, jak Čína ve velkém nakupuje komodity, jako by tušila něco, co my netušíme...
Přátelé
naši budoucnost vidíte v obchodech při běžném nákupu. Sice se pořád mluví o šestnáctiprocentní inflaci, ale do té jsou započítány i ceny lokomotiv. A v poslední době mám pocit, že je tam započítávají proti rohlíkům jedna ku jedné. Ve skutečnosti je pro běžného člověka inflace už minimálně padesátiprocentní. To, co si musíte koupit každý den, to je drahé jako sviňa a to podotýkám, že suroviny většiny mléčných, masných i pekařských výrobků byly zasmluvněny před půl rokem za poloviční ceny oproti dnešku. To, co je teď, není ještě nic proti tomu, co přijde...
