Ve svém včerejším článku jsem se ptal, jestli máme pravdu. Jestli se skutečně děje to, co popisujeme. Jestli opravdu sledujeme sestupnou spirálu a slepou uličku Západu. Jestli se západní režim skutečně dopracoval do stavu, kdy je jakákoliv korekce nemožná, protože není možné mluvit otevřeně, není možné navrhovat jiná řešení, není přípustná žádná alternativa a ani diskuse nad alternativou. Ptal jsem se, jestli je vůbec možné přinášet ještě jiné recepty na současnou situaci, než jen více víry, že je vše v pořádku.

Je pravda to, co tvrdíme? Je pravda, že Západ je na sestupné trajektorii, kterou ještě urychluje zaváděním nesmyslných grýndýlů? Je pravda, že USA vedené senilním staříkem (a kdovíjakou kamarilou) už ztratily všechnu soudnost a Ukrajina je jen další mnohem větší Afghanistán? Je pravda, že odchod Asie od dolaru je na spadnutí? Je pravda, že Saúdská Arábie prodává Číně ropu za juany? Je pravda, že Čína s Brazílií začíná účtovat své vzájemné obchody v národních měnách?

Můj včerejší článek o tom, že další demonstrace má být spojena s nátlakovými akcemi u kterých se předpokládá trochu něco víc, než se jen sejít a zahulákat si, přinesl očekávané reakce. Je to celé špatně, hloupost, nebude to fungovat, je to zcela mimo realitu, atd, atd. Ještě nedávno se mluvilo o potřebě nabrousit vidle, mluvilo se o generální stávce, říkalo se, že demonstrace je bezzubá a ejhle, jakmile jsem řekl, že teda jo, tak bylo najednou ticho od všech siláckých řečiček.

Tak co, jste připravení? Za necelých čtrnáct dní je tu demonstrace, která má vyústit v nátlakovou akci. Blokování vládních budov. Já už o tom vím i nějaké podrobnosti, ale nemohu je zatím ventilovat, protože soupeř je bdělý a připravil by se na to. Každopádně tentokrát už nejde jen o objednání místa v autobusu. Už nejde jen o to, dojet do Práglu a pod ocasem si zahulákat, byť to naposledy bylo velmi působivé. Tentokrát nestačí jen svačina na cestu tam a zase zpátky. Tentokrát se od statečných chce, aby neodešli.

Je to několik let zpátky, ve šťastnějších časech, to jsem tak jednou přinesl domů čínské lampiony štěstí, které jsem sehnal ve výprodeji za úplný pakatel. Večer jsem svolal všechny svoje děti, ten den u nás bylo i několik jejich kamarádů, rozdal jsem jim ty lampiony, zapálil a vysvětlil jsem jim, že Číňané je vypouštějí s nějakým přáním, které lampiony vynesou k nebi.

Původně jsem měl připravený jiný článek, ale když se včera strhla taková pěkná smršť kolem pětibojaře a člena olympijského výboru Davida Svobody, který obhajoval účast ruských a běloruských sportovců na olympijských hrách, tak se k tomu také vidlácky vyjádřím. Ono to totiž krásně ukazuje, jakou tu máme svobodu slova a demokracii.

Nejprve krátce shrnu situaci:

Tak se nám s demonstracemi roztrhl pytel, že? Nedávno se dezoláti svolali v původních počtech, které se velmi podobaly loňskému září, jen to díky takřka uniformním českým vlajkám vypadalo mnohem disciplinovaněji než tenkrát. Místo živelnosti nastoupila organizace, že to chvílemi už připomínalo kázeň… jsme o tři týdny dál a neslyšíme, že by se nám tým kolem Jindry Rajchla rozhádal. Loni v tuto dobu už letěla světem videa, kterak se organizátoři navzájem zradili a slouží globalistickým strukturám. Teď vidím naprosto opačnou situaci.

Před úřadem vlády se dneska ve dvanáct hodin sejde demonstrace odborového svazu KOVO, aby vládě řekli, co si myslí o odchodu do důchodu v šedesáti osmi letech. Tentokrát se nedemonstruje za Středulovu prezidentskou kampaň (následováno dolejzáním), takže by to mohlo vypadat poněkud jinak, než na podzim. Pokud jsem viděl, celá řada základních organizací se na demonstraci chystá, takže se tam před úřadem vlády kus národa sejde a zahulákají vládě do oken.

Přátelé, tento týden budu vícekrát děkovat. Dovedl jsem do cíle další část svého vidláckého působení a samozřejmě jsem to nedokázal sám, protože by to nešlo. Za poslední rok jsem zažil neuvěřitelné věci a seznámil se se spoustou skvělých lidí, kteří mi pomohli, aby se z malého neznámého blogera stal bloger všeobecně známý. Většinou mě vybídli k něčemu, na co bych sám neměl odvahu, nebo mi podali pomocnou ruku, když jsem se cítil v koncích, přivedli mě k velké politice a umožnili mi do ní nahlédnout.

Tak nám od demonstrace na Václaváku uběhlo čtrnáct dní a já jsem se včera dozvěděl, že policie zahájila trestní stíhání proti sedmi osobám, které pochytala spolu s dalšími na hentěch schodech před Národním muzeem. Dočetl jsem se rovněž, že většina předvedených byla pochytána, protože neuposlechli výzvu k rozchodu. Zbytek budou ti hoši, co měli na batohu zetko nebo znak Wagnerovců, že? Tak nějak nepochybuji, že ti dva borci, co měli stejné boty a úplně nové nášivky na suchý zip, které vyfasovali ten den ráno, mezi obviněnými nebudou.