Poté, co se v Polsku a pobaltských zemích dali slyšet různí politici, že je třeba pomoci Ukrajině s návratem jejích zdrhlých mužů, aby je mohla poslat na frontu, byla jen otázka času, kdy se toho někdo chopí i u nás. A protože jsme Češi, máme takových hned víc. Jednak Ondřeje Koláře (ano toho Ondřeje Koláře, jehož tatínek dělá prezidenta za hradní gumu) a určitě se najde i někdo u nás na vlastenecké scéně, který sice uvidí úplně jiné důvody, proč Ukrajince poslat domů, ale ve výsledku se s Ondřejem Kolářem vlastně shodne.

Ve Starém zákoně je jeden moc hezký příběh. Moábský král zjistil, že v nebezpečné blízkosti jeho hranic táboří národ, který odešel z egyptského zajetí a začal mít obavy. Ona ta masová migrace nebyla žádná sranda ani ve starověku. Většinou to znamenalo potoky krve a rozumný vládce se snažil takové migraci zabránit, jak jen to šlo. Nikdo si nedělal iluze o kulturním obohacení. Jak se někde objevilo hodně mladých mužů pohromadě, bylo zaděláno na malér.

Jen velmi málo katastrof se stane bez varování… Málokdy přijde něco úplně z ničeho nic. Tu a tam nějaké zemětřesení nebo nečekaná povodeň… tu a tam bouchne sopka, přijde tsunami, či tak něco. Sem tam začne někde hořet. Ale většinou je to tak, že si nejprve dlouho o katastrofu koledujeme, než se doopravdy stane.

Myslím, že nám současné události ve Francii celkem hezky ukazují, proč tam všichni tak moc potřebují, aby se o henty migranty v rámci povinné solidarity postaral někdo jiný. Mají tam poněkud problémy… Jejich hořlavé, výbušné a hlasité kulturní obohacení jaksi už překonalo jobovky z Ukrajiny a Zelenský má co dělat, aby připomněl evropským hodnotám, že za EU se bojuje u Kyjeva a nikoliv v Paříži.

Ovíkendu se na hentěch internetech rozvířila docela divoká debata ohledně jednoho incidentu v Brně, který skončil smrtí. „Cizinec z východní Evropy“ použil nůž proti skupině mladých lidí v tramvaji, byli z toho čtyři zranění a jeden mrtvý.

…aneb, jak vysvětlit šestiletému dítěti, že je všechno v prdeli…

Koloběžka – litterate.cz

Dnes ještě zůstaneme u tématu muslimské migrace z Běloruska, jen si to zasadíme do širšího rámce. Mimochodem... dá se to udělat ještě absurdnější? Migranti z Iráku přicházejí do EU vlastně skoro od severu. Tak mocná je dnešní doprava, která je i přes zvyšující se ceny paliv stále ještě směšně levná. Tak levná, že za pár tisíc sednete do letadla, obletíte si Jůnii z úplně jiné strany a zkoušíte jejich pohraniční bdělost z nečekaných směrů. 

Ještě na Kose jsem napsal článek se stejným názvem jako dneska. V podstatě jsem se tenkrát zaobíral myšlenkou, kolik migrantů je dost, abychom mohli říci, že už další nepřijmeme. Jaké číslo legální migrace je už tak vysoké, že na to bude třeba reagovat? Kdy je možné říci, že jsme splnili povinnost být dobročinní? Kolik peněz, kolik lidí, kolik sil je třeba věnovat, aby bylo možné uznat, že jsme dostatečně lidští? 

Pamatujete si Numiru Kašatumbu from Bužumbura? To je postava z druhého dílu Básníků - africký student, který bydlí s hlavním hrdinou Šafránkem na koleji a objevuje krásy Československa. Pije pivo, pochvaluje si, že u nás peníze kazí charakter, prohání holky, hovoří česky i když trochu směšně a nakonec se jako doktor vrátí do rodné země. 

Takové afričany jsme tu skutečně kdysi měli... Samozřejmě to vždycky nebylo tak idealizované jako v Básníkách, ale všichni jsme takové typy lidí znali. Já jsem měl na základce několik spolužáků, které u nás zplodili kubánci. Hezcí, snědí.