Přátelé, určitě vám neuniklo, že NATO minulý týden spustilo největší cvičení od dob studené války. Manévry Steadfast Defender potrvají do konce května a budou se skládat z mnoha dílčích cvičení. Celkem se prý cvičení účastní devadesát tisíc vojáků. Severoatlantická aliance podle svých představitelů ukazuje sílu, jednotu, odhodlání a připravenost na případný konflikt s Ruskem. Tolik optimistické zprávy z majnstrýmu.

Než se dostaneme k tomu, co nám premiér Fiala řekl ve svém projevu, všimli jste si těch ostře řezaných rysů tváře, které už nezakryl ani jeho elegantní prošedivělý plnovous ala George Cloony? Nevím, jestli si Fiala uvědomuje realitu své situace i situace celé České republiky, ale podle toho už téměř indiánského ksichtu bych řekl, že mu to dochází a vnitřně mu moc volno u srdce není. Premiérovi nosí na stůl největší lahůdky, ale neřekl bych, že mu v poslední době chutná.

Dále si pusťte jeho projev bez zvuku a spočítejte, kolikrát zatnul pěsti… Řeč těla nelže…

Takhle to bývá, ne? Cytokinová bouře… To prý zabíjelo lidi za covidu nebo za španělské chřipky. Organismus přehnaně zareagoval na realtivně malé nebezpečí, protilátky nebyly schopny rozpoznat, kdo je v těle nepřítel a kdo je přítel a tělo nakonec spustilo protokol „zabte je všechny bez rozdílu.“ Velmi snadno se ale může stát, že tělo kromě choroby nakonec zabije i samo sebe.

Od zítřka se budeme věnovat světodějným událostem, protože zatímco jsem bubnoval na demonstraci, Francie zřejmě ztratila další kolonii, v Německu se zase zhoršila bezpečnostní situace (a ne kvůli Putinovi), ceny ropy vyrostly ke sto dolarům za barel a bude to do budoucna ještě horší… ale to si probereme až zítra. Já dneska naposledy zrekapituluji události z tohoto víkendu.

Přátelé, dnes začnu jedním příběhem z rodinné historie. Je důležitý k pochopení kontextu toho, co mám dnes na srdci. Moji pravidelní čtenáři vědí, že moje rodina z půlky pochází ze slezských reemigrantů, kteří odešli za Marie Terezie do tehdejšího Pruska, protože tam měli náboženskou svobodu. Když skončila Druhá světová válka, vrátili se zpátky do vlasti. Druhá půlka mojí rodiny pochází z Volyně.

Pamatujete? Ještě před čtrnácti dny naši pravdomluvní intervjuci vzletnými slovy hovořili o mírové konferenci v Džiddě, kam se sjede celý svět a kde bude nastolen mírový plán pro Ukrajinu pod taktovkou Ukrajiny (a samozřejmě také USA a celého Západu). Pak se začalo mluvit o tom, že to není žádná mírová konference, ale jen konference, která má za cíl, seznámit henten správný a demokratický svět s ukrajinským mírovým plánem. Od včerejška máme novinku… intervjuci už říkají, že je to Saúdský plán. Asi aby to nebylo další Bidenovo fiasko v řadě.

Dnešním textem ukončím tento válečný týden, který byl pro mě pozitivnější, než jsem si ještě v pondělí myslel. Svět alespoň na chvíli nebalancuje na okraji jaderného armagedonu, Ukrajina byla vykázána do patřičných mezí… ne, svět se nestal lepším místem, ale naši papaláši alespoň na chvíli přestali hasit oheň benzínem a ukázali touhu ty nasyslené miliardy pěkně prožrat, propít a proinvestovat. A to by se v jaderné zimě dělalo poněkud obtížně.

Tak nám skončil summit NATO vlastně velmi pozitivním výsledkem… Jediní, kdo jsou ochotní nechat shořet svět v atomovém pekle, jsou Ukrajinci… nikdo jiný se k této perspektivě nepřidal. Jsem rád, že na Západě ještě existují analytici, kteří vyhodnotili podobně jako já, že Rusové neblufují a kdyby začali skutečně prohrávat, tak splní to, co kdysi Putin řekl: „K čemu by nám byl svět, kdyby v něm Rusko nemělo své místo.“ Výsledkem rokování západních papalášů je jednoduše to, že všechny možnosti zůstávají otevřené. Žádné smlouvy, které by podrývaly kredibilitu USA, žádná pevná ujednání.

Běžně nedávám obrázky, ale tentokrát jsem prostě nemohl odolat. Málokdy něco tak přesně vystihuje situaci, jako tento snímek z probíhajícího summitu NATO. Zelenský jako kůl v plotě. Mouřenín udělal svojí práci, mouřenín může jít. Žádné ovace, žádná napjatá pozornost, žádné dojaté vítání.

Petr Pavel se nedávno v rozhovoru vyjádřil, že Ukrajina má šanci jen do konce tohoto roku. Co dokáží obsadit při této ofenzívě, to bude základ pozdějšího vyjednávání o míru. Lipavský v posledním rozhovoru řekl, že Ukrajina bude cítit zradu, pokud nedostane pozvání do NATO. Maršál Petrla kdesi vytáhl ze zdrojů, že Ukrajina pravděpodobně dostane pouze ujištění o další podpoře. Jens Stoltenberg řekl, že bude zrušen akční plán přijetí Ukrajiny, což bude znamenat, že „někdy v budoucnu“ postačí na její přijetí už jen jeden krok.