Přátelé, dnes je neděle, kdy si snažím oddychnout. Proto vám jen krátce poreferuji, jak dopadl první workshop Institutu českého venkova, který jsme dělali včera v Miroslavi v rámci festivalu chutí. Celý festival byl docela velká akce, přijela na ní nějaká tisícovka návštěvníků a mezi nimi i Vidlákovi čtenáři.

Tento týden všechna pravdomluvná mééédia pouštějí jeden za druhým články o dezinformacích. Seznam vydal seznam největších dezinformátorů a jako sláma z bot z toho čouhá, že tito dezinformátoři mají dohromady větší sledovanost než média od Seznamu a Český rozhlas pustil jeden hluboký lidský příběh o jisté Lucii, která má doma manžela, co „podlehl dezinformacím“ a ona se zamýšlí, zda je to vůbec dobrý člověk.

Druhý takový text teď vydalo i Aktuálně…

Tak nám naše pravdomluvné médium TV Seznam

Na úvod dnešního textu vám povím poučný příběh ze zemědělské branže. To tak přišel rok 1989 a v této zemi právě finišoval program komunistických plánovačů na stavbu obilných sil. Takových těch vysokých, betonových, která přežijí i ekvivalent atomového výbuchu, jak ukázalo silo v Bejrůtu. Program byl tak ambiciózní, že se k výstavbě obilných sil ještě přidaly Továrny mlýnských strojů Pardubice, které stavěly sila ocelová a také Vítkovické železárny, které stavěly sila skořepinová.

Ovíkendu se na hentěch internetech rozvířila docela divoká debata ohledně jednoho incidentu v Brně, který skončil smrtí. „Cizinec z východní Evropy“ použil nůž proti skupině mladých lidí v tramvaji, byli z toho čtyři zranění a jeden mrtvý.

Krátký organizační úvodník:

Přátelé, za tři týdny začnou prázdniny a s nimi přijdou žně, které letos budou docela napínavé, protože nám letos opravdu přeje počasí. První polovinu prázdnin se budu muset starat, abychom celé to nadělení sklidili a dobře uskladnili. Každodenní články budu stíhat, ale zasílání knih bude určitě omezené. V červenci úplně, v srpnu částečně.

Jak dlouho už běží henta ukrajinská ofenzíva? Týden? Nebo ještě o něco déle? Ukrajina o ní samozřejmě spíše mlčí a mediálně se činí hlavně Rusové. Ukazují zničené Leopardy, americká bojová vozidla, dávají záběry z vrtulníků Kamov, kterak ničí nebohou ukrajinskou pěchotu, ukazují shluky vozidel, která najela na miny jako by to bylo hejno lumíků, pouštějí „odposlechnutou“ komunikaci nepřítele, jak si ukrajinští vojáci uvědomují, že vjíždějí do pasti a jsou hnáni na smrt.

Moji dlouholetí čtenáři vědí, jaký názor mám na zemědělství. Na světě existují hladomory v podstatě už jen tam, kam nevedou spolehlivé cesty či železnice a nebo kde je válka. Ceny potravin celosvětově v poměru k HDP stále klesají. Globalizace vybudovala infrastrukturu, která umožňuje velmi levně převézt obiloviny odkudkoliv kamkoliv. Každý trochu rozumný diktátor ví, že s hladem se nehazarduje, protože každou společnost dělí od revoluce tři jídla. Po světě putují obrovské objemy krmiv i jídla a zemědělská produkce stále roste.

Po včerejším pochmurném článku je vysloveně zapotřebí nějakých dobrých zpráv. A já je mám. Původně měly vyjít už včera, ale Rasmussenův pokusný balónek bylo zapotřebí okomentovat. Dnes ale chci říct, že se nic z toho ještě nestalo a nikde není řečeno, že se tyto pochmurné vize vyplnit musí. Nikde není řečeno, že všichni ti Fialové, Rakušanové, Černochové, Pojarové a Klímové skutečně najdou odvahu, pustit se natvrdo do válečného dobrodružství. Dělat válku, to totiž není žádná sranda. Z toho se pak vyvozují odpovědnosti.