Když jsem publikoval svůj článek o tom, že své děti do války nedám, spustila se i jiná reakce, než ta Cemperova. Nevyskočili jen udavači a samozvaní cenzoři, kteří bdí nad bezpečím ovčanů, aby se náhodou nedozvěděli něco zneklidňujícího.
Tento předvolební slogan věnuji zdarma naší Danušce na kampaň, protože už mě štve, že kopu tu za Babiše, tu kopu za Baštu, tu kopu za Rajchla, tu za komunisty. Tož dneska budu chvíli kopat za pětikolku. Včera mi totiž volal jeden můj pravdoláskařský kamarád (ano, mám mezi pravdoláskaři několik velmi dobrých přátel.
Dnes se konečně dostaneme k tomu, co jsem chtěl pustit už v sobotu, ale prezidentské téma hýbalo mým fejsbůkovým profilem a tak jsem dnešní článek stále posouval a posouval kvůli aktualitám. Ale k dnešku se to hodí docela dobře. Včera Rusko provedlo další masivní útok na ukrajinskou infrastrukturu a dnešním článkem hodlám nasvítit problematiku tamního konfliktu zase z jiné strany.
Aneb, G7 míní, a OPEC mění…
Ropa je nejvýznamější komodita na světě. Je ve všem. Bez ropy nejsou plasty, bez plastů není nic. Každá PETka, každý počítač, domovní rozvody, kabely, misky, silentbloky, barvy, asfalt…. všude je ropa. A taky se z ní samozřejmě dělá benzín a nafta. Bez ropy nepojedou ani auta, ani tanky. Zdražení ropy znamená, že se zdraží všechno. Nedostatek ropy znamená nedostatek všeho. Pokud roste cena ropy, roste i cena plynu, uhlí, dřeva, elektřiny… Ropa je zapotřebí všude a nezbytně.
Dneska se hodlám vysmívat. Všem hlupákům a cenzorům. Všem libtardům, kteří se bojí svobody slova, všem těm, kteří mají právo, aby jejich informace byly regulovány. Všem těm, kteří si myslí, že nežádoucí informace je možné nějak zarazit a kteří si myslí, že když je zarazí, tak zmizí i jejich příčina.
Přátelé, moje odhodlání teď chvíli nechat prezidentské volby na pokoji, mi moc dlouho nevydrželo. Měl jsem totiž v posledních dnech několik zajímavých návštěv z kategorie těch, o kterých nesmím nic říct, ale kteří mají k prezidentskému cvrkotu poměrně blízko dostalo se mi celé řady drobných poznatků, které posunuly mé úvahy zase o kousek jinam a já bych se o to s vámi rád podělil. A také se mi na fejsbůku trochu rozjela hysterie, že vedu lid do neštěstí, takže to musím uvést na pravou míru.
Dnes zaměříme naší pozornost k válce na Ukrajině. Mají tam hentu rasputicu, což dost omezilo vedení bojových operací a tak se zdá, že se tam toho zase moc neděje. Tedy, kromě ruských raket, které na značné části ukrajinského území zajišťují zhasnuté světlo. Jinak se nic zajímavého neděje, kromě zaručených zpráv z obou propagand, že co nevidět začne další ofenzíva tu západní, tu východním směrem.
Já jsem našel jeden projev generála Surovikina, který bych si dovolil odcitovat:
Největší bohatství tohoto blogu jsou jeho čtenáři a diskutéři. Dokonce i na tom fejsbůku máme pod každým článkem celkem kultivovanou debatu. K tomu dostávám denně stovky mailů, či mesengerových zpráv. Vždycky říkám, že právě díky vám čtenářům mám vhled, jak přemýšlí volič na alternativě. Vždycky, když napíšu, že "mám z něčeho pocit," tak to zpravidla vychází z vašich komentářů, postřehů, souhlasů, nesouhlasů... vlastně i nadávek.
Dneska se vrátíme k mému misantropickému článku z minulého týdne, kde jsem konstatoval, že jedinými občanskými kandidáty na prezidenta jsou Petr Pavel a Danuše Nerudová a všichni ostatní jsou kandidáti straničtí… a vlastně můžeme být rádi, že Okamura má svojí SPD, která má henty poslance a díky tomu zůstal ve hře alespoň jeden „náš“ kandidát a to Jaroslav Bašta. Všechno ostatní bylo velkohubé, troufalé a nesmyslné.
