Včera jsem byl pracovně v Praze. S kolegou. Na jisté technické konferenci na centrále. Odvezl jsem si z toho dojem, že odtržení řídících struktur od skutečnosti dole je tak veliké, že je úplně jedno, jestli jde o státní nebo soukromý sektor. Císařové se obklopili svým zakázaným městem a všichni kdo si tam přijedou pro rozkazy, dobře vědí, že nic jiného než potlesk není žádoucí. Jakýkoliv jiný projev emocí nebo racionality totiž bere prémie nebo celou práci. Je úplně jedno, jestli jde o vysokého úředníka nebo vysokého manažera.

Motto: Když si USA mohou vytřít řiť i jadernou mocností, jakpak asi dopadneme my? 

Protivné pištění elektrobudíku mne zastihne na cestě ze studené sprchy. Nemohl jsem dospat. Ne že bych se na dnešní den těšil, ale v posteli to prostě dál nešlo, budil jsem se celou noc.

Po volbách nebude vládnout ten, kdo má pravdu, kdo je morální a kdo má hluboce zakotvený smysl pro čest. Nebude vládnout ten, kdo to myslí dobře, kdo do toho dal všechno, kdo ukázala charakter i srdíčko. Po volbách bude vládnout ten, kdo od prezidenta dostane nominaci na premiéra a komu dá důvěru většina v poslanecké sněmovně. Tečka. Jestli to k tomu navíc bude člověk čestný a charakterní, to je jen příjemný bonus, ovšem není nijak vymahatelný. Vládnout bude ten, kdo poskládá většinovou podporu.  

Tak nám odvolali Hanu Lipovskou. Tu holčinu, která měla splnit tužby alternativy spočívající v rozkrytí "hadího hnízda" na Kavčích horách. Vzděláním ekonomka, dostatečně mladá, aby měla elán, ale zároveň v "celibátu", takže nemusela svojí pozornost dělit mezi rodinu a práci. Když tenkrát začala, napsal jsem o ní, že působí jako šedá myš, ale o to je nebezpečnější, protože za vytahaným svetrem se skrývá nabroušený mozek. 

Před několika dny jsem dostal reakci paní Petry z USA - přečetla si naší diskusi ohledně farmářských trhů tam u nich a rozhodla se, že nám naše dohady a domněnky trochu osvětlí. Paní Petro, je to Vaše: 

Tak jsem si pročítala reakce na Váš  článek "Zpětná vazba". V úvodu jste zmínil můj komentář k Vašemu programu, kde jsem psala o  farmářských trzích v Mississippi. Čtenář Občan si dal tu práci vyhledat informace a toto napsal:

Možná se vám bude zdát, že začínám psát o něčem jiném, ale nakonec souvislost vysvětlím.

Když jsem kdysi, jako mladý muž, přestal jezdit na lodi, šel jsem do lesa. Tam jsem se stal zaměstnancem Československých státních lesů. Když bylo potřeba, nahnali nás tam, když někde byl průser, šli jsme tam.

Můj dnešní článek bude velice krátký, protože dnešní text neobstarám já. Zařídí nám ho osobně Lubomír Volný. Doteď jsem ho víceméně spíše přehlížel a nemyslel si o něm nic valného. Ale včera jsem měl možnost slyšet a přečíst si rozhovor, který dal v pořadu PoliTalk. 

Už jsem tu takhle dělal reklamu Hutkovi a jeho písni o Zemanovi a zubaté, také jsem neměl důvod k tomu něco dodávat a také jsem to velice rád sdílel. Toto je podobné.  Nebudu kolem toho dál chodit, zde máte odkaz: 

Před týdnem a něco jsem psal o tom, jak nám koronavirová epidemie nabrala drajv. Oproti předchozímu týdnu se počet případů zdvojnásobil, což je začátek toho slavného exponenciálního růstu, který pak zahlcuje nemocnice i krematoria, protože když se něco pravidelně zdvojnásobuje, tak i malá výchozí čísla příšerně rychle rostou. Dával jsem si tehdy týden rezervu a teď by bylo myslím vhodné vše vyhodnotit. 

Máme tu školní rok, naše běžné režimy se vrátily do starých kolejí, lidi se vrátili z dovolené a já měl konečně možnost pokecat s kolegy, kde byli a co viděli.