Nikdy jsem neměl ambice, aby Kydy někomu radily, jak má volit. Nejsem Čulík ani Hřebejk a tak nehodlám nikomu ani napovídat, co má teď v pátek a v sobotu udělat se svým hlasem a ani nehodlám nikoho přesvědčovat, aby zůstal doma, případně aby zaručeně šel k volbám. Nemíním nikoho mobilizovat proti nikomu a proti ničemu. Můj dvorek a Kydy jsem chtěl mít jako neutrální půdu, kde je možné říci cokoliv, aniž by člověk dostal hned na budku. Chci aby zde čtenáři našli postřehy, které jinde nedostanou a zároveň aby se tu cítili doma.

Musím říct, že jsem do revoluce slovo čecháček ani naznal. Byli jsme tu češi, případně čechoslováci. Na Moravě se muselo říkat, že oni jsou vlastně moraváci, i když tam musel člověk mluvit spisovnou češtinou pořád, takže jsem se tam cejtil jako mezi těma češtějšíma ... ale když to chtěli.

Během studií na mateřské škole na mě zkoušeli machrovat kde čím, že dotyčný dál doplivne, že dál dočůrá, že umí plavat, že umí kličku, že umí počítat do sta atd. I chyb na mně samozřejmě našli plno, těch, který oni neměli i těch co měli sami.

Ze všech stran slyšíme, jak jsou tyto volby do Evropského parlamentu důležité, že se v nich rozhodne, kterým směrem se bude EU dál ubírat.

Tak jo. Začala jsem se v tom trochu vrtat, abych zjistila, co konkrétního by se vlastně mohlo změnit oproti dnešnímu stavu.

Docela pravidelně sleduju články na serveru POLITICO a také twitter EuropeElects, který plynule monitoruje předvolební průzkumy ke všem volbám ve všech 28 zemích EU. Když to nějaký čas sledujete, tak si už zapamatujete, jak si stojí strany v různých zemích.

Nevím, jak to nazvat lépe. Je to takový divný fenomén. Tiskem proběhne nějaká zpráva nebo odvysílají něco v TV nebo zase naopak proběhne alternativními médii a dva lidé, kteří mají úplně stejné informace, na to reagují každý úplně jinak.

Jeden tu informaci vezme jako takovou, s tím, že může a nemusí být pravdivá, a že tedy jestli pravdivá je, tak z ní vyplývá ABC a mohlo by se stát (nebo se ve skutečnosti už stalo) DEF.

Bere to jen jako možnost vedle jiných, reálnou, ale neověřenou.

Když v roce 1914 začala První světová válka, se dvěma výjimkami v ní bojovaly v podstatě demokratické mocnosti, které měly prakticky totožné demokratické instituce, jaké existují dodnes. Absolutistou (s reformami) byl vlastně jen ruský car a turecký sultán. Ostatní státy byly republiky a konstituční monarchie. 

Senátor Rand Paul navrhl zablokovat prodej armádních vrtulníků Česku.

Sice to nemá žádnou naději na úspěch, ale nebylo by to krásné? Babiš by zůstal kamarád s Trumpem, bo by to nebyla jeho vina,  nemuseli bychom si kupovat předražený šrot, senátor by byl bojovníkem za mír a všichni by byli spokojení. 

Pane senátore - Na zdraví, ať se Vám to povede. 

Vidlák

Sledovali jste trochu současné demonstrace proti Babišovi? (a Zemanovi a Benešové)? Nějaké tisíce lidí na Staromáku a nějaké stovky v dalších městech. Ne že by to bylo nějaké podstatné množství, člověk má skoro pocit, že se musely spojit všechny politické neziskovky a vysoké školy zajistit volno studentům, aby se to povedlo. Ale samozřejmě nijak nerozporuji, že hodně lidí přišlo na ty demonstrace dobrovolně z vlastního upřímného přesvědčení. 

Je roztomilé, když se to povede a když se ředitel botanické zahrady jmenoval Větvička a sexuolog Šuk. Leč přiznejme si, že to je spíše výjimečné a dílem náhody. Jméno nám do života obvykle někdo přidělí, aniž bychom to mohli ovlivnit. Dílem formou dědictví, dílem třeba pod vlivem nějakého jurodivého nápadu (mám jednu známou Něhoslavu, letos jí bude osmdesát, ta musela mít rodiče úplné magory, zdá se mi).

Dnešní téma jsem nevymyslel já, ale upozornil na něj už před měsícem můj oblíbený bloger Petr Kubáč. Dnes totiž začíná projednávání žaloby na Českou republiku od Evropské komise ohledně neplnění uprchlických kvót. Petr Kubáč se ve svém příspěvku dohadoval, kolikpak nám o tom naši novináři, kteří jsou vzorem ctnosti a boje za pravdu, asi řeknou. 

Troufám si tvrdit, že Česká televize bude mít výpadek. Jak na sviňu budou všichni novináři zaměstnáni na kauzách jinde - například u Okamury či Velkého Andyho, kde jim neunikne ani slovíčko, ani gesto, ani poškrábání v nose. 

V posledních dnech začíná přihořívat v tradičně horké oblasti - v Perském zálivu. A my, co čteme fake news, Parlamentní listy, FTV Prima, Kosu i Sputnik... a al Jazeeru, tak si začínáme pomaloučku říkat, zda se nám nerozjíždí další velmi vážný válečný průser.