V předchozích dnech jsme si zde na Kydech celkem hezky probrali situaci. Celkem jsme se shodli na tom, co nás obklopuje, možná bych si troufl říci, že sdílíme leckteré "styčné body". Přesto nám tyto styčné body (které sdílíme celkem univerzálně napříč republikou) nepomohou v žádném řešení. V tom, co dále dělat, už se shodujeme méně ba skoro vůbec, ale jestli z předchozích článků a komentářů něco vyplývá, tak je to nemožnost kolektivního postupu. Dovolte mi proto shrnutí: 

Je dost možné, že dneska budu po cimrmanovsku pionýrem další slepé uličky v dějinách lidstva.  Nicméně házím to do placu, přečtěte si to a pak to zkuste v komentářích rozcupovat. Především doufám, že nějaký kvalitní názor zprostředkuje pan L.C., který by mohl s dnešním tématem mít svoje zkušenosti. 

Pod články o řemeslech se objevila celá řada komentářů, které s články nesouhlasily. Je to celkem pochopitelné. Dnešní svět je brutálně proměnlivý, složitý, ba přímo vířící a najít v něm jakýkoliv alespoň trochu funkční recept na budoucnost je krajně obtížné a nevyzpytatelné. Jsme v situaci, kdy jakýkoliv nápad funguje trochu, možná, v omezené míře, ale především je spousta situací, kdy nefunguje vůbec. Zkrátka nemáme masu stejně přemýšlejících a stejně pracujících lidí.

Chci poděkovat Rejpalce za její příspěvky a jsem rád, že bude pokračovat i rokem 2018. Bude zajímavé si připomenout události jen rok staré a zjišťovat, jak moc se svět zase pohnul.  Rejpalko díky a teď už je to Vaše: 

Prosinec 2016

Dnes budeme pokračovat ve včerejším tématu. V diskusi se nahromadilo dost otázek k vysvětlení a ledacos budu muset vidlácky dovysvětlit a uvést na pravou míru.

Albert Schweitzer byl viděno dnešníma očima určitý sluníčkář své doby, ale je třeba mu přiznat, že svou pomoc Africe dělal za své. Sám se chtěl stát doktorem v Africe, sám vystudoval medicínu, psal po večerech knihy, dělal varhanní koncerty a za peníze takto vydělané odjel do Afriky, která se  mu nakonec stala osudem. Knížky, které o tom napsal, stojí za to. 

Vánoční a novoroční projevy našich ústavních činitelů jsem slyšel až ze záznamu. Ani v jednom případě jsem neměl čas, abych se podíval na přímý přenos. Samozřejmě to vůbec nevadilo. Díky internete, je úplně jedno, co nám k tomu řekly celé ty zástupy moderátorů, hlasatelů a analytiků. Najít si originální záznam byla otázka vteřin. Zeman, Kubera i Vondráček byli dostupní a kompletní. 

Ale všimli jste si,  jak byly všechny tři projevy podobné?

Vrátil jsem se domů na silvestra těsně před půlnocí. Tak jsem jen nahrál fotečku a šel do hajan. Nový rok jsem skoro celý prospal, ale když jsem po obědě vylezl, tak Vidlákovy kydy byly na hezkém čtvrtém místě v pořadí priorit hned za prasátky, manželkou a dětmi. Ale dost už o tom. Původně jsme měl toto téma nachystané na silvestra, ale myslím, že se dá probrat i dneska. Hodím tedy do placu události, které mi připadaly v uplynulém roce důležité a pokusím se o nějakou vidláckou předpověd budoucnosti. 

Takže: 

Dnes bych chtěl po vidlácku zareagovat na nedávnou diskusi o budoucnosti automobilismu (která se rozeběhla pod článkem o domovině - jak jinak že?) především pak o budoucnosti elektrické a elektromobilní. A nebudu vás napínat, podle současného stupně rozvoje poznání si vidlácky myslím, že elektroauta budou vždycky jen drahá hračka pro bohaté, ale nikdy se z nich nestane ten Fordův sen o Americe na kolech. Tedy že bychom měli novodobý elektrický model T, který by zahájil novou éru automobilismu. 

To abyste věřili, že existujeme...