Tak nám rumunský ústavní soud anuloval rumunské prezidentské volby. Proč? Protože dostal „zvýšený počet žádostí o anulování.“ Fakt, nekecám. Kampaň Calina Georgescu prý byla „organizována zvenčí.“ Navíc prý Georgescuovi hrozí zatčení a zákaz opětovné kandidatury. Rumunsko je člen NATO, přes Rumunsko teče velká část vojenské pomoci na Ukrajinu a přes rumunské přístavy se posílá do světa ukrajinské obilí. K tomu tam má NATO důležitou základnu. Tohle všechno chtěl Georgescu omezit a nijak se tím v kampani netajil.

Evropský parlament si nedávno odhlasoval, že volby v Gruzii byly nelegitimní. Důkazem bylo to, že vyhrál Gruzínský sen, který je proruský. Co znamená, že je proruský? To znamená všechno, co není prounijní. Každý, kdo nepřijede do Brusele políbit prsten Uršule Leyenové, je proruský a nelegitimní. Zdrojem vší moci v Gruzii není lid, ale Evropská komise. Je to jasné?

Ve středu jsem byl v ostravském klubu Parník, kde jsme si povídali s Ládikem Větvičkou a naše nevymáchané huby držela na uzdě Martina Kociánová. Na jaře jsme si tento formát vyzkoušeli v Pardubicích a výsledek Ládik velmi trefně zhodnotil: „Synku, podívej, tolik lidí zaplatilo vstupenku, aby se přišli podívat na k.koty, jako zme my dva… A tak jsme poreferovali divákům o jeho cestách po postsovětských republikách a mých cestách po neomarxistickém Bruselu. Chtěli jsme zhodnotit události posledních měsíců a pohádat se o jejich interpetaci. Ale nakonec to byly dvě hodiny hořké komedie.

Vsobotu večer zatkli ve Francii Pavla Durova, zakladatele sociální sítě Telegram. Proč? Protože nedává uživatelům korigované informace. Protože jen velmi minimálně moderuje obsah a protože telegramové účty využívají především ruští propagandisté a také Donald Trump. Durov má francouzské a ruské občanství. Do seznamu hledaných zločinců Durova zařadili chvilku předtím, než jeho soukromé letadlo přistálo v Paříži k dotankování paliva.

Než jsem se pustil do článku o statečném brněnském obránci evropských hodnot, který pokojně srazil zákeřnou stařenku, která ho provokovala zapálenou svící a tichým postojem, prostě jsem si za paní Libuškou dojel, abych vše slyšel přímo od ní. Mám to do Brna kousek, s některými „světluškami“ se znám, slovo dalo slovo a nakonec jsem měl možnost mluvit skoro se všemi, kteří u toho incidentu byli.

Vy, co sledujete naši dezolátskou scénu dlouhodobě, tak víte, že už někdy v době prvních velkých demonstrací se ustavily po celé republice skupinky lidí, které chodily „svítit proti Fialové tmě a válce.“ Prostě se sešli někde na náměstí, drželi v ruce svíčky, později si k tomu udělali i nějaký transparent a dělali pokojný protest. Postupně se to vytříbilo, koneckonců chodí takhle svítit už dva roky, až zůstalo jen několik posledních mohykánů.

Tak jsme se dozvěděli, že neexistuje žádný Bidenův podpis, že se vzdává kandidatury v příštích volbách. Ani žádný hlavičkový papír. Zatím existuje jen status na sociálních sítích, které rozhodně neobsluhuje starý Joe sám. Slyšeli jsme spoustu zákulisních informací, jak na Bidena tlačili vlivní Demokraté a donátoři prezidentské kampaně, že to pro nezaujatého pozorovatele připomínalo skoro palácový převrat… od té doby není o Bidenovi ani dechu ani slechu. Ale to by se v USA, v té baště demokracie, nemohlo přece stát.

V tomto týdnu se objevila jedna malá bezvýznamná zpráva, která rychle zapadla a vzbudila pozdvižení jen mezi dezoláty. Armáda spálila kalendáře se svými armádními sportovci, protože si ti šmejdi dovolili se pomalovat symbolem míru. Toto neverbální sdělení vzbudilo odpor v nejvyšších armádních kruzích, protože když Řehka šturmuje do atomové války, nebudou mu jeho podřízení podkopávat vítěznou propagandu nějakým chcimírováním a hotové kalendáře (prý deset tisíc kusů) byly spáleny.

Tak jsme se dozvěděli, že podle agentury Morning Consult je Petr Fiala nejméně oblíbeným demokratickým premiérem na světě. Věří mu jen 18% občanů. Je méně oblíbený než Macron, kterému běžně hoří předměstí Paříže. Je méně oblíbený než Scholz, kterému zase nehoří kotle v elektrárnách. Naopak, nejoblíbenější je indický Módi, i když je Indie hodně chudá země a život tam není peříčko. Druhý nejoblíbenější je mexický prezident Obrador (že jste o něm nikdy neslyšeli?), i když mu v zemi řádí drogové kartely…